Sousoší Cyrila a Metoděje v Mikulčicích shlíží na místo, kam věrozvěstové přišli a kde s velkou pravděpodobností předávali už v roce 863 své učení prvním slovanským žákům.

Půdorys první mikulčické baziliky, kde věrozvěstové kázali, v pozadí vyhlídková věž, která umožňuje návštěvníkům a návštěvnicím přehlédnout velkou část mikulčického hradiště.

Takhle asi vypadala. První bazilika, kde působili věrozvěstové na Velké Moravě. Stála tady pravděpodobně už před jejich příchodem, využívali ji ke mším němečtí kněží, kteří ale kázali v latině a jejich pojetí víry bylo pro místní Slovany, na rozdíl od staroslovenského kázání Cyrila a Metoděje, nesrozumitelné.

Most přes řeku Moravu mezi Mikulčicemi na české straně a kostelem svaté Margity na té slovenské.

Most přes řeku zdobí dvanáct poklopů na kanály, které připomínají motivy Velkomoravské říše, detail, který poutníka potěší, když zrovna kouká jen pod nohy.

Kostel svaté Margity Antiochijské z devátého století má půdorys nepravidelného lichoběžníku, jeho zdivo je původní, stál tady už ve chvíli, kdy Cyril s Metodějem na Velkou Moravu vstupovali.

Ve srovnání s honosnými bazilikami, zejména s tou velehradskou, působí Margita skromně a šišatě, jako kdyby ji uplácali z perníkového těsta. Její historický a kulturní význam je ale obrovský.

Hradiště na hoře svatého Klimenta nad Osvětimany je dalším poutním místem na cestě po stopách Cyrila a Metoděje. Původní kostelík stál o kousek jinde než jeho současná replika, na půdorysu se dnes konají bohoslužby a setkání pod širým nebem. Dvojramenný kříž odkazuje k úřadu arcibiskupa nebo patriarchy, a protože Metoděj byl za svého života jmenován arcibiskupem, kříž mu právem náležel. Symbolika dvojramenného kříže, tak častá v souvislosti s věrozvěsty, také odkazuje k Byzanci, odkud bratři přišli.

Vnitřní výzdoba osvětimanského kostelíku připomíná pravoslavný chrám, neodkazuje jen k Cyrilu a Metodějovi, ale také ke svatým Klimentovi a Gorazdovi, kteří jsou úzce spojeni s šířením křesťanství po boku Cyrila a Metoděje.

Zvonkohra na osvětimanském hradišti z poloviny osmdesátých let je naladěna tak, aby zahrála zleva doprava úvodní motiv písně Hospodine, pomiluj ny.

Skalní útvar Kazatelna nedaleko osvětimanského hradiště. Jako kdyby i příroda vybízela k usebrání v Bohu.

Velehradská bazilika stojí uprostřed obce, dvojlodní chrám shlíží na protější křídlo, v němž je dnes mateřská školka.

Vstupní bránu na Velehrad hlídají svatý Cyril…

...i svatý Metoděj. Během pouti jsme jejich soch viděli asi deset, každá je jiná, s jiným rukopisem autora, někdy jako zahloubaní učenci, jindy jako honosní církevní hodnostáři, tady málem jako líbezní studenti s jemnými rysy bez vousů, zato s berlou a svitkem.

Pohled na baziliku na Velehradě směrem od Starého Města.

Sochy devíti svatých, včetně Cyrila a Metoděje, lemují severní stranu velehradského komplexu.

Podzemní lapidárium pod velehradskou bazilikou shromažďuje stovky pozůstatků sloupů, hlavic, zdobení, portálů a všeho kamenného, co zbylo z původní stavby kláštera, který vyplenili husité.

Kostelík v Modré odkazuje k původnímu kostelu z devátého století, který sloužil po staletí jako zázemí při budování velehradského kláštera.

Skromný interiér repliky kostelíka v Modré u Velehradu, okna zarůstá břečťan a uvnitř hnízdí vlaštovky.

Sochy svatých Cyrila a Metoděje v zámeckém parku v Buchlovicích. Jak se liší od těch v Mikulčicích, u nichž jsme pouť začínali! Tam učitelé a učenci s knihami, tady arcibiskupové s atributy úřadu.