Původní desetipodlažní Baťův sklad na půdorysu písmene H, kterým mohly projíždět vlaky, byl zničen během angloamerických náletů 20. listopadu 1944.

Po skončení druhé světové války vypracoval architekt Jiří Voženílek plán rekonstrukce zlínského továrního areálu. Podnik byl znárodněn v roce 1945 a o čtyři roky později přejmenován na Svit.

Architektonický návrh vznikl v roce 1947, nový centrální sklad obuvi byl umístěn mezi areály výroby kožené a gumové obuvi. Na přelomu 40. a 50. let začala výstavba pod vedením architekta Vladimíra Kubečky.

Výstavba se uskutečnila ve třech etapách, od roku 1949 do roku 1955. V roce 1949 byla kvůli nedostatku financí dokončena pouze třetina budovy. Díky provizornímu uzavření obvodových stěn však mohla sloužit jako sklad už během pokračující výstavby. Tuto etapu zachytil i propagandistický komunistický film Botostroj.

Projekt a realizace byly prvním československým pokusem o skutečně moderní technologii skladování s maximální mechanizací vnitřní dopravy a vagónování.

Ve své době se jednalo o nejmodernější skladový objekt v Československu, který se posléze stal významnou architektonickou památkou.

Při stavbě byla použita metoda železobetonového monolitického skeletu s cihelným vyzděním. Tento způsob výstavby se stal symbolem baťovského Zlína a dodnes přitahuje do města milovníky architektury.

Desetipodlažní kolos měl rozměry 78 × 72 metrů. Kubečka zde použil typický baťovský modul 6,15 × 6,15 metru, inspirovaný americkou průmyslovou výstavbou. Odvozen je od dvacetistopého rozponu využívaného už na přelomu 19. a 20. století ve Spojených státech, kde Tomáš Baťa pobýval v roce 1905. „Baťa trval i na dodržení toho rozponu mezi sloupy tak, aby to bylo přesně jako v Americe. Pásová výroba, rychlá výstavba, unifikace – to ho fascinovalo,“ popsal v rozhovoru pro Seznam Zprávy architekt a historik architektury Zdeněk Lukeš.

V přízemí se nacházel manipulační prostor pro odbavení železničních vagonů i nákladních automobilů, zatímco druhé podlaží sloužilo jako expediční sklad se širokým sortimentem výrobků.

Expedice obuvi se uskutečňovala pomocí pojízdných vozíků na oválné dráze. Vertikální dopravu obstarávaly nákladní výtahy v rozích budovy a úniková schodiště byla umístěna uprostřed všech čtyř fasád.

Mezi technicky neobvyklé prvky projektu patřil také plán vybudovat na střeše heliport, který měl zajistit vrtulníkové spojení továrny s tehdejším firemním letištěm v Holešově. „Dům má i několik zajímavých detailů. Dole byly takové až romantické markýzy, které stavbu ozvláštnily. A když si uvědomíte, že to bylo v podstatě postavené jako skladiště, tak to bylo velmi reprezentativní skladiště,“ připomněl architekt Lukeš.

Sklad byl po mrakodrapu nejvýraznější budovou areálu. Na snímku z roku 1958 pohled na náměstí Práce s administrativní budovou areálu Svit a částí továrenského komplexu. V červenci budovu zničil rozsáhlý požár. Příčiny jeho vzniku nyní vyšetřuje policie.