Zemřel Alain Delon, francouzská hvězda první velikosti, která zářila na filmových plátnech šest desítek let. (Zde na snímku z roku 1965.)

Alain Delon se narodil v roce 1935 ve Sceaux v metropolitní oblasti Paříže. Jeho rodiče Edith a Fabien Delonovi se rozvedli, když mu byli pouhé čtyři roky. V dospívání se vyučil řezníkem a pracoval v řeznickém obchodě svého nevlastního otce. (Zde na snímku z roku 1959 z natáčení komedie Faibles femmes.)

V sedmnácti letech vstoupil do námořnictva a odjel na několik let sloužit do tehdejší Indočíny. Po návratu armádu opustil a vystřídal několik zaměstnání; byl číšníkem, byl i vrátným. U filmu se uchytil na konci 50. let minulého století. Fotografie je datována rokem 1958, kdy se před kamerou potkal s Romy Schneider ve snímku Pierra Gasparda-Huia „Kristýna“. Byla z toho velká láska, kterou ukončily Delonovy zálety.

Alain Delon, Maurice Ronet a žár peněz, kterému nelze odolat. To byl thriller natočený v roce 1960 podle románu Patricie Highsmithové „Talentovaný pan Ripley“. Do kin šel pod názvem Plein soleil, tedy V plném slunci.

Ještě jednou „V plném slunci“: Jde o scénu, ve které Delon nacvičuje padělání podpisu. Rok 1960.

Rok 1963 a historický snímek Gepard, adaptace románu Giuseppa Tomasiho di Lampedusy, který mapuje proměny sicilské společnosti v 19. století. Delon si tu pod vedením režiséra Luchina Viscontiho zahrál po boku Claudie Cardinalové.

Delonovou první manželkou se stala Francine Canovasová, herečka z francouzskými kořeny narozená v Maroku. S Delonem se seznámila v nočním klubu v roce 1962, vzali se po dvou letech. V roce 1964 se jim narodil syn Anthony. Snímek je o rok starší, rodina trávila léto v Monte Carlu. Vztah nicméně nevydržel, manželé spolu ještě natočili film Samuraj (1967), Delon ještě před premiérou podal žádost o rozvod.

Natáčení v USA v koprodukčním snímku „Once A Thief“, 1965.

Rok 1966 a válečný snímek „Hoří v Paříži?“ (Paris brule-t-il?). Jde o téměř tříhodinový epos o hrdinství Francouzů v době bojů za osvobození v srpnu 1944. Na snímku spolu s Delonem Jean-Paul Belmondo a režisér Rene Clement (uprostřed).

V roce 1969 se před kamerou znovu sešel se svou bývalou láskou Romy Schneider v dramatu Bazén (La Piscine). Pikantní je, že si Delon herečku přímo vyžádal a prosadil si ji navzdory tomu, že proti byl jak producent, tak distributor.

Tři muži vede osud přímo do náruče smrti. Tak zní podtitul krimi thrilleru Jean-Pierra Melvilla Osudový kruh (Le Cercle Rouge) z roku 1970, kde se Delon potkal na place s Yvesem Montandem. A byl to také poslední snímek slavného herce Bourvila, který natočil před svou předčasnou smrtí.

Krimi thrillerem byl i snímek Borsalino v režii Jacquese Deraye rovněž z roku 1970. Film zachycuje prostředí Marseille v roce 1930, kdy osud svede dohromady dva drobné podvodníky (Jean Paul Belmondo a Alain Delon) v souboji o ženu. ČSFD k tomu uvádí: „Deray točil film tak, aby se Belmondo i Delon objevili ve stejném počtu scén a detailních záběrů. To vše prý kvůli tomu, aby se ani jedna z hvězd necítila poškozena.“

Delon ve westernu režírovaném britským režisérem Terencem Youngem Rudé slunce z roku 1971. V pauze si se švýcarskou herečkou Ursulou Andressovou kontrolují scénář, možná nějakou scénu s japonskými samuraji. Těžko se tomu věří, ale v tomto snímku skutčně šlo o morální kodex bušidó.

Pominout nelze ani hudební kariéru Alaina Delona. Duet s egyptsko-francouzskou zpěvačkou Dalidou „Paroles, paroles (Slova, slova)“ z roku 1973 se stal jednou z nejznámějších francouzských písní. (Zde společně na Montmartru, podzim 1972.)

Rok 1980 a Tři muži na zabití (Trois hommes à abattre). Možná nejpůsobivější Delonovo ztvárnění role osamělého hrdiny. (Na snímku spolu s ním italská herečka Dalila Di Lazzaro.)

S Catherine Deneuve během natáčení akčního thrilleru Šok (Le Choc, 1980) podle románu Jeana-Patricka Manchetta. Delon si tu střihl roli profesionálního zabijáka, který by rád seknul s prací, ale pronásleduje ho minulost.

Zatímco v dobách největší slávy panovala mezi Delonem a Bébelem řevnivost, ve vyšším věku se spolu pravidelně potkávali. Zde na snímku z premiéry hry La Trilogie Marseillaise v Theater des Variétés v roce 1992.

A potkali se ještě jednou před kamerou, v roce 1997 natočili snímek Poloviční šance (Une Chance sur Deux), film na pomezí komedie, dramatu, kde si střihli i řadu akčních scén. (Na fotografii ustřední trojice Delon, Vanessa Paradis a Jean-Paul Belmondo.)

Poloviční šance skrývá řadu odkazů na filmy obou hereckých legend. „Scéna, kdy Léo Brassac (Jean-Paul Belmondo) odhalí svůj hangár plný zbraní Julienu Vignalovi (Alan Delon) a dvojice si bere zbraně, je podbarvena hudbou z filmu Borsalino (1970), kde si herci zahráli společně poprvé. Na film odkázuje Delon otázkou: Dokážeme to ještě?“ připomíná ČSFD.

V průběhu své kariéry několikrát získal francouzské filmové ocenění César za herectví a v roce 1991 byl jmenován rytířem francouzské Čestné legie. Zde na snímku z léta 2012 přebírá cenu za celoživotní dílo během 65. filmového festivalu v Locarnu.

V roce 2019 pak převzal na filmovém festivalu v Cannes Zlatou palmu za celoživotní dílo.