Dům v Nuselské ulici, který je pravděpodobně dílem stavitele Františka Kočího, stojí v Michli od konce 20. let minulého století. V tu dobu už v Praze na popud národního buditele a lékaře Františka Cyrila Kampelíka (odtud kampelička) bylo zhruba 5000 záložen, kam si lidé chodili uložit i půjčit peníze. Římsu půlkruhové části od roku 1931 korunuje socha Spořivosti od Myslbekova žáka Bohumila Stehlíka.

V 70. a 90. letech minulého století nechali nájemníci interiér upravit a rozdělit příčkami. Naposledy se v něm ohřáli úředníci z Komerční banky, pak v něm dlouho nebylo ani živáčka. Před dvěma lety se domu ujala radnice, která oslovila ateliér Tomáše Hořavy s přáním, aby interiér proměnil na pobočku městské knihovny.

"Hlavní myšlenkou bylo vybudovat pobytovou knihovnu, tedy místo, které bude fungovat jako neformální komunitní centrum, prostor pro setkávání i hru," říká autor přestavby. Městská knihovna dostala jméno Jezerka a od začátku března do ní lidé mohou přijít nikoli pro úvěry, ale pro knihy. Vybírat jde celkem z deseti tisíc svazků.

Dominantou budovy je atrium s proskleným světlíkem a barevnými deštníky. Půlkruhová část domu dříve vítala klienty, kteří netrpělivě čekali, až se v bance uvolní některá z přepážek, dnes v ní mohou lidé klidně jen tak lelkovat.

"V tomto místě jsem vytvořil malý amfiteátr, sloužící ke každodennímu pobytu návštěvníků, ale i ke kulturním akcím a neformálním setkáním. Naplňuje se tak základní myšlenka zadání, totiž vytvořit neformální komunitní prostor, jakousi scénu komunitního života, a naplnit tak konkrétním obsahem pojem 'obytná knihovna'," říká architekt Tomáš Hořava.

V amfiteátru se lidé mohou začíst do knihy a občas sem i přijít na promítání filmu, veřejnou diskusi či koncert.

Podél amfiteátru jsou regály, kde lidé najdou beletrii různého druhu. "Máme tu sci-fi, detektivky, knihy pro ženy, komiksy a část naučné literatury, jako jsou divadelní hry a literární věda," říká jedna z pracovnic městské knihovny na Jezerce.

Knihovnice mají v dvoupatrové budově několik informačních centrál, ta hlavní je naproti vstupu do knihovny. Prostor zdobí novodobá kašna, která vznikla na místě byť dochovaného, ale "nepovedeného originálu z dob socialismu".

V pravém křídle čtenáři najdou zbytek naučné literatury, jako je historie, umění a kuchařky. Velký důraz chtěla dát knihovna na kreativitu, a proto se v přízemí dá zapůjčit i řada stolních her a tvůrčího materiálu. Nalevo od odpočinkové zóny je vstup do ateliéru, napravo je čítárna a studovna.

V ateliéru pořádá knihovna řadu kurzů, jako pletení a šití. Uprostřed je velký stůl, kam se vejde deset až patnáct lidí. Pro děti jsou tu pastelky, pro ženy a muže časopisy.

V druhé části světlého ateliéru je několik šicích strojů. Chce-li si tu člověk ušít něco na sebe, stačí si zarezervovat místo u stolu, přinést si materiál a pustit se nerušeně do práce.

Čítárna má stoly a židle, na něž skrz velkoformátová okna dopadá denní světlo. Kromě tvůrčí dílny a studovny není v celém prostoru ani jedna "zavřená" místnost. "U moderní knihovny jde především o vytvoření souvislého otevřeného prostoru volného výběru, doplněného klidovou částí, což je studovna, a prostoru pro zájmovou činnost. Neprůchozí je z logiky věci také nezbytné vybavení pro provoz, hygienu či techniku," říká architekt.

Jak ateliér, tak studovnu odděluje jen sklo, a tak je učeň i tvůrce stále součástí okolního dění.

Do prvního patra vede buď výtah, anebo schodiště z amfiteátru. Okolo světlíku jsou závěsy, které umožňují obě patra oddělit a zintimnit.

A takhle už vypadá průhled z prvního patra do přízemí. Architekt nechal vybourat příčky a vytvořil tak ochoz s přirozeným denním světlem.

V půlkruhové části je veřejná čítárna, kde se může kdokoli uvelebit a s knihou se dostat do jiného světa. Podél zdí jsou lenošky i houpací sítě.

První patro je určené hlavně pro teenagery a děti, proto je tu řada herních, relaxačních i tělovýchovných prvků. Kromě hamaků jsou v prvním patře například žebřiny pro protažení těla.

V druhé části prvního patra je výpůjčka knih pro děti a mládež, ale také další prostor pro hry a společná setkání.

K velkým stolům a do schovaných zákoutí se vejdou i větší spolky, kroužky či celé rodiny.

Ve zbylé části prvního patra je herna, kam si děti a teenageři mohou přinést vlastní hračky a techniku. Tomášovi Hořavovi se v zásadě podařilo vytvořit revoluční veřejné místo, kam dospělí chodí studovat a děti si hrát.

"Je však namístě připomenout fakt, že kvalita architektury začíná kvalitním zadáním. Pokud pro architekta píší zadání lidé, kteří po desetiletí sledují vývoj veřejného knihovnictví a vědí, jak má soudobá knihovna fungovat, je to výborný základ. Na Jezerce to tak bylo," uzavírá architekt.