Poté, co postoupili z těžké kvalifikační skupiny a olympijskou účast bojkotovaly západní země, neměl výběr trenéra Františka Havránka jinou možnost než přivézt z moskevských her 1980 medaili.

V základní skupině si poradil s Kolumbií, remizoval s Kuvajtem a Nigérií. Postup si tak zajistil z prvního místa.

Ve čtvrtfinále ho čekali Kubánci, které v tehdejším Leningradu smetli 3:0.

Opravdovou zkouškou bylo semifinále s Jugoslávií, která byla ale pro československé fotbalisty rozhodně lepším soupeřem pro boj o finále než domácí Sovětský svaz.

Čechoslováci se díky triumfu 2:0 do bojů o zlato dostali. Hodně zajímavý příběh si v posledních dnech turnaje prožila hvězda Dukly Ladislav Vízek. Ten byl se čtyřmi góly nejlepším střelcem týmu.

Po bitvě s Jugoslávií musel na dopingovou kontrolu, ale po fyzicky náročném zápase ze sebe nemohl dostat žádnou moč. "Trvalo mi půldruhé hodiny, než jsem uspěl. Nalévali mi tam pivo, mačkal jsem si břicho a pořád nic," vyprávěl pak v následném rozhovoru pro Rudé právo.

A to nevěděl, že ve finále ho čeká ještě bolavější zážitek. Na bouřkou zmáčeném Leninově stadionu v Lužnikách ho tvrdě hrající hráči NDR zrasovali tak, že musel střídat. Nahradil ho Jindřich Svoboda, který pár minut poté vstřelil jedinou branku zápasu.

Mimochodem, prolévání se pivem na dopingových kontrolách byla tehdy běžné praxe, hlavní hrdina finálového duelu Svoboda prý na následné dopingové kontrole stihl pět "plzní".

Tohle je slavná dorážka Jindřicha Svobody, mokrý balon německému gólmanovi vypadl z rukou a Čechoslováci mohli slavit.

Euforie ze zlatých medailí byla obrovská, takhle hráči vyhazovali do vzduchu trenéra Františka Havránka.

Vízek se v té době už sprchoval spolu s Janem Bergrem, který po šarvátce s Wolfgangem Steinbachem dostal červenou kartu.

V šatně už pak mohli slavit všichni společně, i když moc hluční tam podle dobových reportáží nebyli. Spíš si povídali. "Kluci, já věděl, že to vyhrajeme, já už ráno poslal domů do Hlušic pohledy, kam jsem napsal 'zdraví vás kluci zlatí'," smál se tehdy Vízek.

Oslavy si fotbalisté užili ještě v olympijské vesnici. "Na olympiádě hráli naši basketbalisté a ti už měli po turnaji. Áda Pospíšil měl kontakty na ambasádě a zařídil pro nás pořádnou dávku vodky," vzpomínal Svoboda.

Po Svobodovi (vpravo) pojmenovali v rodném Adamově fotbalový stadion. Od moskevského večera měl novou přezdívku "Zlatá noha".

Důležitým článkem týmu byl také gólman Stanislav Seman, který ve vyřazovacích bojích tým hodně podržel, nedostal jediný gól.

Mezi žijícími pamětníky zlatého finále už není obránce Luděk Macela. Další tvář Dukly a později šéf českých fotbalových rozhodčích zemřel po boji s rakovinou v 65 letech.

Z ofenzivního zadáka Josefa Mazury se po konci kariéry stal trenér, který vedl Slovácko, Zlín či slovenskou Trnavu. Nejvíc let ale spojil se Zbrojovkou Brno.

Stoper Libor Radimec zažil v Moskvě největší úspěch kariéry. Slavné jméno ostravského Baníku si prožilo vlastní pohádku. Radimec totiž začínal v rourovně v železárnách ve Vítkovicích, měl služby od šesti do dvou. Odpoledne si chodíval kopnout s vítkovickým týmem a nakonec si ho vytáhli do áčka. Místo rukama se začal živit nohama.

To jeho kolega z obrany Zdeněk Rygel považuje za větší úspěch senzační cestu Baníku do semifinále Poháru vítězů pohárů v ročníku 1978/79.

Petr Němec se po konci kariéry také stal trenérem. Z teplického bydliště si to namířil trénoval k polským sousedům, kde si vydobyl slušné renomé.