(NE)BLÁZNI

Po šestileté pauze vyráží cestovatel Dan Přibáň se svými přáteli na další velkou expedici, tentokrát do Mongolska. Trabanty tentokrát nechává doma. Startuje v kuriózním sovětském voze značky Luaz 967, který měl v poslední fází studené války sloužit jako malá vojenská sanitka pro přední válečné linie. Tuto funkci pravděpodobně nikdy neplnil a s pádem SSSR logicky skončil na pomyslném pohřebišti vozů. Teď tedy díky Přibáňovi zažívá zmrtvýchvstání, dostal od něj přezdívku Žlutá žába.

Už od devadesátých let, kdy objevil potenciál například v kapelách Chaozz nebo Lunetic, je Martin Červinka nejznámějším hledačem hudebních talentů v Česku. V dalším díle (NE)BLÁZNI nicméně připomíná, že i on udělal několik chyb – nechal si například proklouznout mezi prsty začínající kapelu Kryštof.

Sotva dospěla, nastoupila do činohry pražského Národního divadla, kde působí dvacet let. Patří mezi tamní hvězdy, ale filmoví a televizní diváci ji donedávna téměř neznali. Před kamerou větší roli nedostala, což změnil až režisér Bohdan Sláma.

Na podzim hrál se svojí kapelou Už jsme doma čtyřicet koncertů ve Francii a vzápětí ještě deset v Polsku. Jezdili v dodávce, spali, kde jim kdo ustlal, rozhodně na tom nezbohatli. Nebylo by to nic zvláštního u mladíka, ale Mírovi Wankovi (jedné ze zásadních postav české hudební scény v posledních čtyřiceti letech) už je přeci jen přes šedesát.

Rosťa Novák mladší umí v rozhovorech překvapit. Takto například hovoří o dnešních mladých lidech na prahu dospělosti: „Jakmile se při pracovním pohovoru někdo nejdřív zeptá na to, kolik bude mít volna, pak kolik dostane peněz, a teprve potom, jaký je obsah práce, tak...“

V dalším díle (NE)BLÁZNI vypráví kulturní antropolog a hlavně muzikant Ventolin o klíčových momentech, které jej proslavily. Mimo jiné o účasti v televizním AZ-kvízu, kde se téměř nezmohl na slovo, dokonce ani nepochopil soutěžní pravidla: „Ocitl jsem se tam víceméně omylem, každopádně od té doby mě neznámí lidé začali zdravit například v lese.“

Tohle nebylo v plánu, chudák pes! Pětiletá border kolie jménem Corey je nejspíš držitelem bizarního světového rekordu, se svým majitelem Slávkem Králem už projela osmadvacet zemí stopem. Oba teď přišli i do (NE)BLÁZNI, kde Slávek Král otevřeně vypráví o chvílích, kdy svojí Corey na cestě litoval.

Těsně před premiérou filmu Bratři se opět řeší zavádějící otázka: „Byli Mašínové spíše hrdinové, anebo vrazi?“ Dostávají ji všichni aktéři: režisér, scenárista i herci. Vesměs vysvětlují, že se na ni nedá odpovědět, protože nejde o černobílý příběh. V dalším díle (NE)BLÁZNI to však jeden z nich nevydrží a vyjádří se jasně. „Kdybych si opravdu musel vybrat jen z těchto dvou možností, tak jsou to hrdinové,“ říká třicetiletý herec Adam Ernest.

Dnes už se to nestává moc často, v průměru jednou měsíčně: „Čau Hoggy,“ zakřičí na něj někdo cizí na ulici. Ne, že by to dalšímu hostu (NE)BLÁZNI vyloženě vadilo, ale stejně za takovým fanouškem zajde, podá mu ruku a řekne: „Ahoj, já jsem Petr.“

I po několika týdnech ho naplňuje štěstím mistrovský titul fotbalové Sparty: „Taky jsme se na něj načekali!“ V dalším díle (NE)BLÁZNI se dvaatřicetiletý písničkář Pokáč zajímavě vrací do doby, kdy se Sparta stala mistrem posledně, což bylo před devíti lety. Tehdy studoval ČVUT a na jeho koncerty chodívala jenom hrstka prvních fanoušků.

Jedním z důležitých témat Nejvyšší karty, jak se jmenuje nový román spisovatelky Petry Hůlové, je stárnutí žen. Hlavní hrdinka si nedlouho po padesátce uvědomuje, že je její mládí pryč, s ním i krása, sexuální přitažlivost, a že se tím život zásadně mění.

V nezvykle otevřenou zpověď se hned zkraje stočí další díl (NE)BLÁZNI s Terezií Kovalovou. Violoncellistka dokonce v jednu chvíli neudrží slzy - to když vypráví, proč se její první sólová deska bude jmenovat Zinka. Když před pár lety letěla Terezie s kolegyní Vladivojnou na turné po Spojených státech, přidal se výborný kytarista Petr Uvíra. „A můj dlouhodobý problém spočíval v tom, že si sice umím dobře popovídat se známým, ale když jsem se ocitla mezi více lidmi, a navíc neznámými, byla to pro mě úzkostná situace. Podle toho jsem se taky chovala; nepřiměřeně.“

Do studia (NE)BLÁZNI vtrhl živel, nesmírně energická, vtipná a upovídaná herečka Zuzana Zlatohlávková. Ve vzduchu nejprve visela otázka, jestli jí k nakažlivě dobré náladě nepomohl nějaký stimulant s euforickými účinky, například kokain, který šňupe coby moderátorka v seriálu „Dobré ráno, Brno“. Ale nikoliv.

Trojnásobná babička, která peče vnoučatům dokonalé žloutkové věnečky? Ano, to souhlasí. U mikrofonu (NE)BLÁZNI ovšem podala cukrářka Mirka van Gils Slavíková pozoruhodně mladistvý, energický výkon a mnohokrát v rozhovoru překvapila.

Neobvykle otevřenou zpověď nabízí další díl (NE)BLÁZNI s kytaristou a manželem zpěvačky Ewy Farne, třiatřicetiletým Martinem Chobotem.

Před jedenácti lety nevěděla co sama se sebou, tak si doma v Mikulově sbalila kufr a odletěla hlídat děti do USA. Tam od té doby žije, ale děti už nehlídá, aktuálně je z ní nejžádanější česká fotografka. Například právě v těchto týdnech fotí v Austinu a Atlantě obrovskou kampaň pro společnost Meta, několikrát ročně se pracovně schází se světoznámými celebritami.

Jen na platformě Spotify si ho poslechne jeden a čtvrt milionu posluchačů měsíčně, což mezi českými muzikanty nemá obdoby. Čtyřiadvacetiletého Redzeda v tomto ohledu poráží pouze Antonín Dvořák.

Do studia přijel za deště na svém skútru: “Jsem celoroční jezdec, navíc mám na plexiskle stěrač,” vysvětluje devětapadesátiletý herec Miroslav Hanuš v dalším díle (NE)BLÁZNI. Před pár dny se vrátil ze své první návštěvy USA, kam statečně vyrazil navzdory faktu, že trpí kinetózou a tím pádem velmi špatně snáší cestování (pokud tedy sám neřídí).

Do studia přišel rovnou z Hematologické kliniky v Praze na Vinohradech, kterou už třiadvacátým rokem vede: „Náš obor se za tu dobu neskutečně vyvinul,“ říká lékař, horolezec, a nově taky spisovatel Tomáš Kozák.

Do kin vstupuje film o životě a kariéře jednoho z nejlepších a zároveň nejvyšších fotbalistů v české historii. Podtitul má „Příběh obyčejného kluka“ a jeho protagonista Jan Koller je dalším hostem (NE)BLÁZNI.

Obrovského úspěchu v červenci dosáhl český ultracyklista Daniel Polman. Tři dny slavil se stovkami svých fanoušků, a potom zjistil, že vlastně nevyhrál: „Upřímně řečeno se dodnes nedokážu srovnat s tím,“ říká v dalším (NE)BLÁZNI, „že se ze mě pořadatel snaží dělat podvodníka, který během závodu přijímal nepovolenou podporu, ta křivda ukrutně bolí.“

Dostane zaslouženého Českého lva za nejlepší vedlejší postavu? Teplický hvězdář Radim Neuvirt je stálicí ve filmech režiséra Martyho Pohla (Řezníka), takže coby oplzlý a infantilní padesátník září i v nové komedii Párty Hárder: Summer Massacre.

Nesmírně otevřeně hovoří v dalším díle (NE)BLÁZNI režisér a producent Petr Jákl, který začátkem září konečně uvede do kin svůj velkofilm Jan Žižka. Popisuje například, jak komplikovaná byla občas práce s představitelem hlavního hrdiny, americkým hercem Benem Fosterem.

Ve svých sedmatřiceti letech se herečka Kristýna Hrušínská dočkala první hlavní filmové role. V komedii Pánský klub hraje terapeutku, která se snaží pomáhat skupince mužů závislých na sexu a erotice. Ona sama nedávno pózovala pro časopis Playboy, což v (NE)BLÁZNI označuje za skvělý zážitek. Až tedy na jednu dietní maličkost – před focením raději na dva týdny vynechala pivo.

Nejúspěšnější československý rapper všech dob Rytmus se chystá na třetí boxerský zápas a v dalším (NE)BLÁZNI vysvětluje svůj vztah ke sportu: „Vždycky byl pro mě důležitý,” vzpomíná. „Na základce jsem dělal hlavně kanoistiku. Teď konečně jdu do ringu s člověkem, který je taky rapper a box bere jako hobby, takže jsem favoritem poprvé já.”

Ze svého jedenáctého ročníku Rallye Dakar se vrátil fotograf Marian Chytka, další host pořadu (NE)BLÁZNI. Moderátor Tomáš Poláček se ho v restauraci Kamera na pražském Barrandově nemohl dočkat: „Mariánův příběh je pohádkový, a já byl před dvanácti lety na jeho úplném počátku.“

Z Dominikány se sice vracela domů už po měsíci, své účasti v soutěži Survivor ale nelituje: „Teď už vím, že jsem po fyzické i psychické stránce docela silná,“ vypráví Bára Jánová v restauraci Kamera na pražském Barrandově.

Čtyřiadvacetiletá Rozálie je mimo jiné dcerou ze slavné umělecké rodiny Havelkových, exmodelkou, tanečnicí flamenca nebo herečkou, ale nejvíc ze všeho teď aktuálně zpěvačkou a akordeonistkou. V dalším díle (NE)BLÁZNI vzpomíná na dobu, kdy jí bylo osm, a jela se svým tátou Ondřejem Havelkou pokřtít jakási hříbata.

Jeho děda se pyšnil tím, že dokáže vypít na ex půllitr červeného gruzínského vína z beraního rohu, ale filmař, hudebník a kuchař Givinar Kříž si během hodinového rozhovoru vystačil se dvěma plzeňskými pivy.

Svůj podivuhodný příběh vypráví v dalším díle (NE)BLÁZNI lékař Marcel Procházka, který je zároveň vynikajícím hudebníkem – na pódiích si říká Marcell. „Otázka, jestli mám být spíš doktorem, nebo muzikantem, nejspíš zůstane navěky nezodpovězená,“ směje se v restauraci Kamera na pražském Barrandově: „Ale právě v tuhle chvíli chci ze všeho nejvíc konečně dokončit první sólovou desku.“ Michaela Šimeč

Čím dál častěji jezdí po pohřbech. Jen v letošním roce zemřelo Michalu Horáčkovi několik spřízněných duší, mezi jinými Milan Lasica. Ale hlavně dva velmi blízcí spolupracovníci, oba zpěváci. V březnu Hana Hegerová a v červenci František Segrado.

Čím dál častěji jezdí po pohřbech. Jen v letošním roce zemřelo Michalu Horáčkovi několik spřízněných duší, mezi jinými Milan Lasica. Ale hlavně dva velmi blízcí spolupracovníci, oba zpěváci: v březnu Hana Hegerová a v červenci František Segrado.

Svůj těžko uvěřitelný příběh vypráví v dalším (NE)BLÁZNI třiatřicetiletý Honza Tománek. Nenechal se rozhodit vážným zdravotním postižením, stal se dvojnásobným mistrem světa v takzvaném polovičním Ironmanovi, loni poprvé zvládl extrémní triatlonovou trať v plném rozsahu, a letos by se rád zúčastnil vůbec nejslavnějšího závodu na Havaji.

Překvapivé historky ze svého života vypráví v dalším díle (NE)BLÁZNI šestatřicetiletý hudebník a boxer Marpo: „Bylo pro mě obrovský zážitkem,“ říká například, „když jsem se mohl naživo setkat s Arnoldem Schwarzeneggerem, je to chytrej a vtipnej chlap.“

Nabubřelý Kapitán Demo je jeho umělecky nejúspěšnějším projektem a skvěle funguje i jako firma: „Ta firma přišla v posledním roce zhruba o dvě třetiny příjmů,“ říká hudebník Jiří Burian. Ale směje se u toho, protože jeho život není zdaleka naplněný jen šaškováním v převleku za Dema.

Do (NE)BLÁZNI dorazil kolážista Tomáš Břínek známý jako TMBK. Na předešlé větě zdánlivě není nic zajímavého, ale moderátor Tomáš Poláček byl v šoku. TMBK si totiž pozval před půl rokem. Ten sice účast svatosvatě přislíbil, ale poté se nejméně pětkrát vymluvil.

Další díl (NE)BLÁZNI začíná poněkud rozpačitě, protože si moderátor Tomáš Poláček není jistý, jestli si se svým váženým hostem tyká, nebo vyká. „Podle mě jsi mi kdysi nabídl tykání,“ riskne to, když představuje herce Miroslava Donutila. Ten si na nic takového nepamatuje, ale zasměje se: „Že to seš ty… Vlastně jsem rád. Ne každému sedmdesátníkovi se podaří, aby mu mladej juhan takhle tykal.“

Rozhovor s Dagmar Peckovou sice skončí půlminutovým záchvatem hlasitého smíchu, ale dojde v něm i na vážná témata. „Kolem padesátky jsem prožila delší stav vyhoření, během kterého jsem často nemohla vstát z postele,“ vzpomíná operní zpěvačka, která byla po tři dekády součástí světové operní špičky.

U piva se tentokrát sešli dva dobří přátelé: "Hyperaktivní jsem odjakživa," řekl herec a propagátor dobré gastronomie Lukáš Hejlík moderátorovi Tomáši Poláčkovi, který s ním kdysi absolvoval měsíční divadelní turné po padesáti (to není překlep!) českých, moravských i slezských městech.

Někdejší olympijský vítěz v kanoistice a současný špičkový anesteziolog na kardiochirurgii v pražském Motole přichází na kafe do pořadu (NE)BLÁZNI přímo z náročné noční služby. „Mimo jiné jsme museli napojovat pár lidí s covidem na mimotělní oběh,” popisuje padesátiletý Lukáš Pollert. Rozhovor byl natočen 13. ledna 2021.

Nikdy nestál o normální život. Když mu bylo patnáct, občas chodil v sukni a nalíčený, představoval si sám sebe jako umělce, kterého nahánějí paparazziové a ta vize se mu líbila.

"Ještě ve dvanácti letech jsem si myslela," vypráví v dalším díle tak show (NE)BLÁZNI řeholnice Angelika, "že budu stejně jako maminka ženou v domácnosti u nás na pošumavské vesnici, kde vychovám přinejmenším pět dětí, ale potom přišlo povolání – jakési pozvání do řádu."

Celý letošní rok si píše deník, který na jaře vydá. "Neboj," směje se spisovatel Michal Viewegh, "i účast v pořadu (NE)BLÁZNI do něj zaznamenám!" S moderátorem Tomášem Poláčkem se znají dvacet let, a tak je Viewegh v rozhovoru velmi upřímný: "Když jsem s tím deníkem začal," říká, "netušil jsem, co způsobí pandemie, a že se na celém světě kvůli covidu nebude nic moc dít."

V listopadu oslaví čtyřicáté narozeniny a doufá, že se v tu chvíli všechno začne měnit k lepšímu. Helena Zeťová prožívá umělecky smolný rok: "Všechno přitom začalo krásně," říká v novém díle (NE)BLÁZNI: "Na podzim jsem po deseti letech, během nichž jsem žila hlavně v Řecku, vydala sólovou desku Consequences, ke které jsem chtěla mít i pořádné turné."

Pandemie koronaviru ho vykolejila zajímavým směrem. Ano, Mirai Navrátil by si klidně mohl stěžovat, protože jeho kapela byla na jaře rozjetá jako snad žádná jiná v Česku, mimo jiné získala cenu Anděl, pak začala rušit koncerty ve velkém. Osmadvacetiletý Mirai si ale nestěžuje.

Jako dva dobří známí se přivítali v pražském Fieldu, jedné ze dvou tuzemských restaurací s michelinskou hvězdou. "Pořád vzpomínám, jak si nám tady kdysi kvůli reportáži celý den očumoval v kuchyni," smál se zdejší šéfkuchař a zároveň i spolumajitel podniku Radek Kašpárek.

Během dalšího dílu talk show (NE)BLÁZNI si moderátor Tomáš Poláček občas říkal, jestli dobře slyší. Bylo to například tehdy, když jeho teprve sedmadvacetiletý host s naprostým klidem pravil: "Rád bych si zaplatil večeři ve dvou s obchodníkem Warrenem Buffettem, ochotně bych za ni dal i milion dolarů. Věřím, že bych se za ty dvě hodiny dozvěděl spoustu důležitých věcí, ale hlavně by to byla další motivace, protože já chtěl být odmalička přinejmenším nejbohatším Čechem, ale proč bych nemyslel i výš?"

Podivný rok 2020 odkrývá i dříve neznámé rysy slavných umělců. Například herečka Jana Plodková má až do Silvestra zavřené domovské divadlo, a tak s ní Tomáš Poláček v talk show (NE)BLÁZNI dvě minuty rozebírá fotbal: "Maradonovi bych tu ruku proti Anglii v šestaosmdesátém roce odpustila," říká mimo jiné Jana Plodková a dokonce připustí, že by moderátorovi mohla uplést zelenobílou (tedy bohemáckou) šálu.

K dalšímu rozhovoru z cyklu (NE)BLÁZNI přišla předčasně vyhaslá hvězda a zmařená naděje českého fotbalu, útočník Martin Fenin. Je stejně starý jako Messi, třicet tři let, ale upřímně si cení možnosti hrát pralesní ligu za pražské Řeporyje. Co je Fenin vlastně zač? Hodně velký cvok? Nebo jen střelený, ale jinak pohodový kluk?

Je hvězdou mezi českými holiči, zároveň naprosto střeleným cvokem, a tak bylo otázkou času, kdy se Laky Royal objeví mezi hosty talk show (NE)BLÁZNI. "Na Silvestra budu tátou," přivítal ve svém salónu moderátora Tomáše Poláčka, a pak rozjel vyprávění ve velkém stylu.

V přelomové chvíli svého života dorazil do pořadu (NE)BLÁZNI moderátora Tomáše Poláčka devatenáctiletý Josef Trojan, druhý ze čtyř synů Ivana a Kláry Trojanových a podle všeho vycházející hvězda českého filmu.

Tentokrát se u rozhovoru sešli dva cestovatelé, takže bylo jasné, že budou mít hodně společných témat. Někdy přestalo být skoro až patrné, kdo je vlastně host a kdo moderátor. O Ladislavu Ziburovi je známé, že na svých cestách chodí pěšky. Pěšky šel v roce 2011 pouť do Santiaga de Compostela a o rok později pak z rodných z Českých Budějovic do Říma. Na kole pro změnu absolvoval cestu k Baltskému moři a zpět. Nebojí se využívyat také autostop, díky kterému má možnost kolikrát poznat blíž i mentalitu lidí té země, ve které se právě nachází. Autostop je blízký i moderátorovi Tomáši Poláčkovi.

Další díl talk show Tomáše Poláčka (NE)BLÁZNI je tady. Tomáš si tentokrát jako hosta pozval zpěvačku, která má sice v občance Nikola Muchová, ale veřejnost ji zná jako Muchu.

Martin Stranka, host Tomáše Poláčka v jeho show (NE)BLÁZNI se po čtrnácti letech působení převážně v zahraničních galeriích pomyslně vrací domů. Mezinárodně uznávaný český fotograf v době natáčení vystavoval ve výstavní síni Mánes v Praze.

Na rozhovor přišel v úžasné kondici; tak štíhlý, jako býval naposledy na pražském gymnáziu Budějovická, na které shodou okolností chodil i moderátor Tomáš Poláček. "Viděl jsi film Vlastníci?" zeptal se dvaatřicetiletý Vojta Kotek: "A všiml sis, jak jsem v nich byl prostorově výraznější? Tak i to bylo impulsem k tomu, abych před rokem začal cvičit, držet dietu a taky jsem drasticky omezil alkohol."

Před šesti lety se jí navždy změnil život. V Anglii žijící výtvarnice Míla Fürstová tehdy připravila nádherný obal pro desku skupiny Coldplay, která vyšla pod jménem Ghost Stories.

Hostem (NE)BLÁZNI je herec Marek Taclík, kterého diváci znají z filmů Davida Ondříčka Jedna ruka netleská nebo Grandhotel. Televizní diváci si ho oblíbili jako kapitána Olivera Hajna ze seriálu Kriminálka Anděl. Marek s Tomášem rozeberou nejen jeho hereckou kariéru, ale také fotbal, který má Marek opravdu rád a jehož je velkým fanouškem.

Jako svého dalšího hosta si moderátor Tomáš Poláček do své talk show (NE)BLÁZNI pozval zpěváka, textaře, spisovatele a také tvůrce reklamních kampaní Samira Hausera, kterého veřejnost zná pod jménem Bruno Ferrari.

Když se řekne jméno asi nejslavnější české hiphopové kapely PSH, kdekdo si hned vzpomene na Vladimíra 518 a na Oriona, kteří rapují do mikrofonu, ale na třetího člena se občas zapomíná. A Tomáš Poláček si myslí, že neprávem a právě proto si DJ Mika Trafika alias Trafora pozval do dalšího dílu (NE)BLÁZNI.