1985

Změnili jsme režim, ale některé způsoby uvažování zůstaly. Společnost stále snadno dělíme na „naše“ a „jejich“ a člověka často posuzujeme podle toho, ke kterému táboru ho zařadíme.

Socialismus přivedl ženy do práce, ale otázky moci, péče a rozdělení rolí prohlásil za vyřešené. Debatu, kterou jinde vedli desítky let, jsme přeskočili.

V českém prostředí se po roce 1989 ustálilo pojetí svobody jako opaku státu, bez širší debaty o tom, že bez zdrojů a bezpečí může být svoboda pouze formální.

Odmítli jsme autoritářství. Ale naučili jsme se zacházet s autoritou? Nedůvěra není vždy znak zdravého skepticismu. V určitém bodě se může stát překážkou fungování demokracie.

Česká společnost nepostrádá názory. Postrádá ale zkušenost s konflikty, které by je dlouhodobě formovaly. Mnohé debaty tak vedeme bez základů, na kterých jinde stojí.

Ulice, kde se sedí venku a děti si hrají, obdivujeme většinou jen na dovolené. Nejde přitom o klima, ale o to, jak dlouhodobě chápeme roli ulice – a jak se dopravní priority ve městech nastavují.

Zpěv, smích, hudba a výbuchy?

Být u zrodu nové tradice je výsada.