Albert Štěrba

Vlny veder se stávají novou normou. Města jsou k nim obzvlášť náchylná. A Praha, jak nám ukazuje toto léto, není výjimkou. Je potřeba začít dělat věci jinak a lépe. Pro inspiraci se můžeme podívat do zahraničí.

Bolavá záda nejsou jen věc smůly nebo věku. Z velké, ba obrovské míry o nich rozhoduje to, kde a jak trávíme pracovní den—a to je vlastně dobrá zpráva, protože právě s tím můžete něco dělat.

České zdravotnictví pořád běží do velké míry na papíře. Vypadá to ale, že ne navěky—a že by se konečně mohlo blýskat na lepší časy.

Co to je populismus a odkud se vzal, jsem popsal ve svém předešlém článku. Teď proč populismus vzniká a jak s ním naložit? To je otázka za všechny peníze. Jen nevím, jestli za ně bude stát i odpověď.

V prvním díle jsem načrtl, co musí člověk splnit, aby se do aktivních záloh mohl přihlásit. Nyní se zmíním o samotném velkém ,,iniciačním procesu“, jímž musí každý budoucí voják či rezervista projít – základním vojenským výcvikem na líbezné Moravě.

Hodně dnes o populismu mluvíme. Pro někoho je populista ten, pro někoho onen. Ale stačí rozdávat koblihy a očekávat za to hlasy ve volbách, aby byl dotyčný označen za populistu? Nebo jde o něco víc?

Za spolek Mladí lékaři jsem se nedávno zúčastnil semináře v Poslanecké sněmovně na téma efektivity zdravotnictví. Ke konci jsem si vzal slovo a podělil se o svou prozatímní neefektivní klinickou zkušenost.

Evropa i některé další části tzv. vyspělého světa čelí výzvě, jak si zajistit svou ekonomickou relevanci navzdory stárnoucí populaci a klesající porodnosti. Má tento hlavolam řešení?

Mám. A mohl. Aneb co se to nyní děje v českém zdravotnictví? Ve zkratce: lékaři podávají výpovědi, protože už nechtějí být v práci od nevidím do nevidím. Chtějí mít také čas na sebe, svůj rodinný a osobní život.