Alena Vachtová

Není pes jako pes. Když vám uteče jezevčík nebo bišonek, není to stejné, jako když zdrhne dobrman. Velký, černý a svalnatý pes budící hrůzu. Nebo ne?

Není pravda všechno, co se traduje. Ani to, co nás učili prarodiče. Psů se to týká také

Někdy vám nezbude nic jiného. Za domácího mazlíčka, který je rodinným členem, bojujete jako lev. Já si toho svého vzala poněkud nebezpečnou lstí.

Další obětí XL Bullyho se začátkem tohoto měsíce ve Velké Británii stalo teprve 9ti měsíční dítě. Jako příčina smrti bylo uvedeno kompresní poranění hlavy odpovídající kousnutí silného psa.

Stále existuje mnoho psích páníčků, kteří projektují lidské zásady slušného chování do psího světa. Jenomže psi nejsou lidi a co je pro nás nechutnost, pro psy znamená zdvořilost a komunikační nutnost

Pro psy je důležité všechno očichávat. Trávu, chodníky, stromky, harampádí – i sebe navzájem. Se psem, který to nedělá, je něco špatně. Nebo s jeho majitelem, když mu to nedovolí.

Komerční služby klonování psů se poskytují existují i v Evropě. Smrt domácího miláčka znamená pro mnoho lidí bolestnou ztrátou. Je ale klon tím nejlepším řešením, jak se se smutkem vyrovnat?

Po královnině smrti se jejích psů rasy corgi ujal princ Andrew s bývalou manželkou Sarah Ferguson. Jenomže oni nyní musí přepychové sídlo v panství Windsor opustit. Každý zvlášť.

Psi nemusí být jen nejlepším přítelem člověka. Různé studie ukazují, že se ženy vyspí po boku psa lépe než po boku partnera. Kvalita spánku se liší podle toho, kdo s vámi sdílí postel.

Černé kočky mají stále pověst poněkud prokletých zvířat. Odkud se tyto pověry vzaly a jak stále život černých koček ovlivňují? A proč je lepší je při oslavách Halloweenu chránit?

Někteří lidé moc mluví a někteří psi zase příliš štěkají. V obou případech jde o formu komunikace, která je sice přirozená, ale může být poněkud únavná.

Říká se ledacos. Že psi vědí, když někdo není dobrý člověk. Tak jednoduché to ale není.

Motivy lidí vzít si psa z útulku se mohou zdát šlechetné. Co jiného by to také bylo, když se někdo rozhodne pomoci pejskovi v nouzi? I šlechetnost se ale někdy zvrtne a z bohulibosti se stane podlost.

Mohlo by se zdát, že mít psa je všude stejné. Staráte se o něj, venčíte ho, krmíte, možná cvičíte a hrajete si s ním. Ale život v různých zemích má svá specifika a ta se týkají i psů.

Až příliš lidí si pořizuje psa a mají k tomu různé motivy. Ne všechny se dají označit za dostatečné a zdůvodnitelné. Na psa by ale neměl mít nárok každý, kdo si umane.

Je naším národním zvykem, snad s trochou snobismu a možná i strachem, že valná většina majitelů chlupáčů dává přednost psům s jasným rodokmenem před psy nejistého původu.

Pes může všechno kromě toho, co má zakázané. Nebo je to naopak? Smí jenom to, co má povolené? Jak se liší styl výchovy a proč si majitelé nemůžou vzájemně přijít na jméno?

Někdy mohou psí strachy a fobie dosáhnout takové úrovně, že dramaticky ovlivní život zvířete i jejich majitele. A právě to se mi stalo. Ale nevzdávám se.

Designový pes není ten, který nosí oblečky Gucci, ale kříženec dvou čistokrevných plemen. Z určitého pohledu je to ale jedno a totéž. A říká se tomu snobství.

Příběh uhynulých dalmatinů poslance Kobzy v rozpáleném autě má víc rozměrů než jenom fakt, že byli odsouzeni ke kruté smrti.

Přijedete po delší době domů a pes místo aby skákal nadšením jako obvykle, dotčeně leží v koutě a dívá se na vás jen tak po očku. Vůbec s vámi nemluví a vypadá uraženě.

Pohled na trpící zvíře se nám zdá nesnesitelnější, než přihlížet lidskému utrpení. Výjimkou jsou děti, se kterými soucítíme podobně jako se zvířaty.

Řekni mi, jakého máš psa a já ti řeknu, jaký jsi. Prý si vybíráme takové psy, kteří se nám podobají nejenom fyzicky, ale i povahou. Psí „mini-já“ odhaluje narcistické sklony v každém z nás.

Množírny psů, které nemají nic společného s chovatelstvím, jsou velmi výnosným obchodem založeným na utrpení zvířat a podvodu. A všem se smějí do očí. Zájemců mají stále dost

Socializace vašeho psa zajišťuje jeho schopnost reagovat na svět zdravým způsobem, bez strachu, nebo agrese. Přitom ji stále mnoho lidí podceňuje.

O psech se říká, že jsou nejlepším přítelem člověka. Jenomže psi nejsou lidi a chovají se podle svých pravidel, kterým my lidé často nerozumíme. Nezřídka ani jejich vlastní páníčci.

Balanc mezi nadšením a radostí na jedné straně a zmarem a neustálým stresem je jako adrenalinová jízda. A takový byl můj tři roky trvající business.

Jana přesvědčila Petra, aby si pořídili psa. On se sice bránil, ale co by pro ni neudělal. Dělala na něj psí oči tak dlouho, až jí přání splnil. Ani jeden z nich ale nevěděl, že jim pes změní život

Jako si žádný člověk nesedne se všemi, stejně ani jako všichni psi navzájem, tak není samozřejmostí, že mezi psem a jeho pánem vznikne sympatie automaticky.

Nouzové přistání kvůli nemocnému pasažérovi na palubě se nestává často, ale není ani nijak neobvyklé. Když ale kapitán rozhodne o nouzovém přistání kvůli psovi na palubě, je to situace téměř nevídaná.

Pes je závazek, tak trochu jako dítě, a ne každý je milovníkem chlupáčů. Seznamování se s domácími mazlíčky se proto může dost výrazně zkomplikovat.

Odjakživa patříme k milovníkům psů a jejich počet neustále stoupá, stejně jako ve zbytku Evropy. Pro ty, kteří chlupáče nemají zrovna v lásce, to asi není tak úplně dobrá zpráva.

Chceme pro své pejsky to nejlepší, ale někdy nevědomky napácháme víc škody než užitku. Jedním z velkých omylů jsou letní sestřihy v dobré víře, že psovi ulevíme. Přitom mu můžeme hodně ublížit.

Jestli jste se přiznali k tomu, že spíte se psem v posteli, určitě vám už někdy někdo řekl, ať to neděláte. Nejenže si zahráváte se svým zdravím, ale ještě psovi kazíte výchovu.

Většina z nás svého psa miluje. Je členem rodiny, počítáme s ním v denním i prázdninovém režimu a kupujeme mu to nejlepší, co mu můžeme dopřát. Jak ale poznáme, jestli i on nás má rád?

Tam, kde v jedné domácnosti žijí psi a kočky pohromadě, je těžké představit si, že v jiných případech může jejich interakce vypadat jako otázka života a smrti.

Ať už máte psa rodinného, nebo s ním žijete v domácnosti sami, jednou přijde chvíle, kdy ho budete potřebovat někam dočasně umístit. A to je zodpovědný a nelehký úkol, pokud vám jde o psí blaho.

Uklízet po svém psovi není pouze povinnost, ale i slušnost. Nejenom zapomenuté bobky, ale i občůrané domy, lampy a chodníky nejsou ničím příjemným. A majitelé psů bývají postižení situační slepotou.

S cestovní kanceláří do hotelu all inclusive to asi nepůjde, ale na dovolenou autem po Evropě můžete chlupáče klidně přibalit a vyrazit všichni společně. Pokud ovšem nemáte pejska regulovaného plemene

Je to jako s některými lidmi. Krmíte je, staráte se o jejich zábavu, vzdělání a blaho a jsou vám nade vše. Pak přijde někdo jiný a vše je zapomenuto. Pes dělá, jako by vás snad ani neznal.

Ať je to pes aristokrat z věhlasného rodu nebo obyčejný voříšek, některé nechutné móresy mají společné. Na dobré mravy a etiketu psi totiž nehledí a z jejich podivných choutek se občas zvedá žaludek.

Někdo si myslí, že život bez psa je neúplný, prázdný a zbytečně osamělý. Myslím si to i já, ale někdy přemýšlím, jestli by mi nějaká protivná a rozmařilá kamarádka neudělala stejnou službu.

Každá adopce a záchrana psa je šlechetným počinem a romantickým gestem. Když se ovšem povede. Nelze se pro ni rozhodovat pouze na základě bohulibých myšlenek, ale důkladného uvážení.

Vzít s sebou psa do zahraničí, nebo mu sehnat hlídání? Nejde jen o osobní preference, možnosti a váš vztah se psem. Všude totiž nemají tak benevolentní předpisy, jako jsou ty naše.

Většina psů děti před nebezpečím ochraňuje, jak nedávno dokázal i Buford v Arizonské poušti. Jsou ale i tací, kteří děti zachraňují kvůli steaku. Odlišné příběhy dvou psů – dětských záchranářů.

Díky pokročilým technologiím a schopnosti poskytovat společnost a zábavu zažívá dokonce i světový trh s robotickými domácími mazlíčky výrazný růst.

Dostala jsem vskutku romantický nápad a část svého života zasvětila psí školce. Luxusního jaguára vyměnila za kýbl s hadrem, vlasy stočila do culíku a drahý make-up si nechávala olizovat štěňaty.

Možná vám už také někdy změklo srdce nad některými podivnostmi vašeho chlupatého mazlíčka. O těchto tajemstvích ale vědí jen opravdoví milovníci psů.

Mezi majiteli psů vládne názor, že dva cizí psí kluci se poperou. Jinak by na sebe už zdálky nepokřikovali a nevyzvídali, jestli pes toho druhého je kluk nebo holka. Skutečnost je ale trochu jiná.

Dalo by se říct, že jsem profesionální hlídačka psů. Měla jsem psí školku, ale ani tak bych nikdy nesvolila k hlídání cizího psa bez přípravy.

Psi se už dávno naučili nám, lidem, rozumět. Rozpoznají naše emoce a tolerují nám rozmary. Jsme celý jejich svět, ale my jim bohužel neoplácíme stejně a často je nechápeme.

Plemena psů s plochým čumákem se těší velké oblibě mezi majiteli psů. Například francouzský buldoček se dělí s o nejvyšší příčky světové popularity s labradorem.

Role psa v našich životech je převážně společenská. Což znamená, že pes jako společník by měl být schopen fungovat vedle nás bez výrazných projevů nežádoucího chování.

Již dlouho s námi sdílejí životy a stále víc lidí našlo v psí společnosti zálibu. Jenom v Čechách jsou psů přes dva miliony. A kolik lidí vůbec netuší, co jim pes říká nebo naznačuje?

Mnoho lidí podceňuje význam psího čichání a přeceňuje důležitost pohybu. Mentální stimulace je ale minimálně stejně důležitá jako ta fyzická.

Říká se, že psi poznají, když někdo není dobrý člověk. Proto na něho vrčí a štěkají, zatímco na ostatní vrtí ocasem. Je to opravdu tak? Může a nemusí.

Od ilegálního mexického přistěhovalce po světového psího guru, oblíbence celebrit až k zatracované hvězdě.

Zastánci elektrických obojků argumentují tím, že funguje. O tom není pochyb. Násilí má skutečně velkou moc. Ale také znamená, že jsme někde selhali, když si potřebujeme pomáhat drastickou pomůckou.

Utopie se stává realitou. Na trhu, zatím pouze na britském, se minulý týden poprvé ve světové historii začaly prodávat psí produkty vyrobené z laboratorního masa.

Zákaz volného vycházení koček do přírody je v některých zemích již realitou, či minimálně na spadnutí. Poslední iniciativou byl zcela vážně míněný návrh projednávaný skotským parlamentem, kde nakonec zvítězily „svodobodné“ kočky.