Chrissie

Zahnuté zuby, děsivý řev, silný stisk a zjev, který budil u všech ostatních zvířat hrůzu. To všechno měl na svědomí therapsid Inostrancevia, který byl v době permu vrcholovým predátorem.

Mimo dravce nabízelo období permu i fascinující býložravce, kteří se nápadně podobali i později příchozím dinosaurům. A ačkoliv s nimi neměli nic společného, je nejvýš obdivuhodné, že evoluce se zařídila po svém a někteří tak působí jak předchůdci.

Kromě dravců nabízelo období křídy i dinosaury méně známé, ne tak velké, ale v každém případě stejně zajímavé. U některých bylo i patrné, jak mají blízko k ,,ptačí kategorii“.

Štíhlé tělo, hřbetní ploutev, plavání pod vodou. A k tomu mrštnost, specializace na lov ryb a podobnost s Dimetrodonem. To byl štíhlý predátor z období středního Permu, Secodontosaurus.

Na talíři grilované maso, k tomu zelenina. A v zelenině arašídy. Kontrolka v hlavě vydává signál, že bude preparace. Nedá se nic dělat, arašídy musí ven.

Pravěké velryby, obři, prapředci prasat a koní. Před mnoha miliony lety žilo na planetě spoustu fascinujících zvířat. A některá zvířata byla kombinace snad hned několika dnešních tvorů najednou.

Predátorem nemusí být vyloženě jen dinosaurus. V dobách ještě před těmito obřími tvory existovala jiná zvířata, stejně dravá a fascinující. Jedním z nich byli Gorgonopsia.

Období křídy nabízelo spoustu dravců, žijících ve vodě i na souši. Akorát, že někteří vůbec nepůsobili dojmem predátora, spíš jakého „závodního plavce“. Jedním takovým, co by možná zmátl tělem, byl Hesperornis – vodní ptačí predátor.

Chladná noc 14. dubna roku 1912. Pro některé další normální noc, pro pasažéry na Titanicu noc, která rozhodne o jejich životě. Loď, která pro ně měla být životním zážitkem, pro některé byla poslem smrti.

Období pozdní křídy, teplé klima, bohatý podmořský život. Mořská hladina byla vysoká, většina pevniny byla zatopená. A v takovém prostředí byly ideální podmínky pro to, aby tu mohl žít jeden z vrcholových predátorů – Hainosaurus.

Období miocénu nabízelo mnohé druhy fantastických zvířat – hyeny, obrovští vlci, šavlozubí tygři. Ale také zde žil obr, pro kterého byly charakteristické dlouhé a rovné kly a zvládl přežít změny klimatu od tepla po chlad. To byl Stegodon.

Po vymření dinosaurů se na Zemi objevily nové druhy zvířat – stejně impozantní, jako byli dinosauři. Sice už ne tak obří a těžcí, přesto ale svou velikosti a životním stylem vzbuzovali hrůzu a respekt. Jedním z nich byl obří pták Gastornis.

Stejně jako v období jury a křídy také období miocénu dokázalo nabídnout pořádné obry. V oblasti dnešní Amazonky kralovalo dané oblasti velké monstrum, dávajíc jiným na vědomí, že tady je vládcem on. Purussaurus, obří titán, který děsil okolí.

Nebyl to dinosaurus, ani žralok, ani klasický krokodýl. Dakosaurus byl tvor, který spojil to nejlepší a vytvořil jednoho z nejpodivnějších a nejrychlejších dravců jury.

Jeho lebka měřila skoro metr, zuby zvládly rozdrtit kost a pohled měl prázdný jako něco, co nezná strach. Entelodon – zvíře, které připomínalo prase, ale chovalo se jako démon. V oligocénu mu neunikl skoro nikdo.

Až 7 metrů dlouhý ještěr, který žil na území Austrálie v období pleistocénu. Ačkoliv se při slovu ,,ještěr“ všem vybaví dinosauři, evolučně do této kategorie nespadají a nejsou tedy těmi největšími ještěry. Je jím Megalania prisca.

Hbité tělo, délka až 14 metrů. Sice jen o něco málo menší než Mosasaurus, i tak ale dokázal v okolních obyvatelích moře vyvolat svým zjevem hrůzu. Však také to byl kus pořádného predátora.

Byl téměř stejně velký jako legendární žralok a měl větší, silnější zuby než jakýkoli jiný savec v historii. Livyatan melvillei byl predátor, který dělal z oceánu peklo pro všechny ostatní velryby.

Byl vyšší než dům, těžší než dva sloni a dokázal spásat listí z vrcholků stromů. Paraceratherium, dávný příbuzný nosorožců, vládl planetě miliony let – než ho změna klimatu pomalu smazala z povrchu Země.

Vypadal jako slon, ale nebyl jím. Měl kly stočené dolů a chobot, kterým stahoval větve v pralesích třetihor. Byl vládcem světa před mamuty – dokud nepřišlo ochlazení, které změnilo dějiny planety.

Detektivové Mulder a Scully by se nejspíš vyřádili na zkoumání tvorů z období kambria. A že jich bylo. Každý jinak stavěný, každý potřeboval něco jiného. Na mořském dně kralovali trilobiti, červi, a „v prvním patře“ už vévodili predátoři.

Byl největším jelenem všech dob. Jeho parohy měřily přes tři metry a vážily desítky kilo. Evoluce mu je dala jako korunu, ale i jako prokletí. Když se Evropa zazelenala, jeho síla se proměnila v past.

Nebyl tak mohutný jako slavný Smilodon, ale byl rychlejší a chytřejší. Lovil ve dne, spolupracoval ve smečkách a zvládl přežít v době, kdy světu vládl mráz. Když se Země oteplila, zmizel beze stopy, tak jako mnoho jiných pravěkých zvířat.

Byl obrovský, klidný a jistý ve svém rytmu. Každý rok usínal pod zemí a čekal, až se svět zase probudí. Když ale zima ustoupila a Evropa se zazelenala, pro něj to byl konec. Nepřemohl ho mráz, ale jaro.

Byl dravec a možná i společník. Přežil mráz, hlad i tmu, ale ne změnu světa. Když led roztál, postupně zmizel také. Přesto s námi dnes žijí jeho vzdálení příbuzní a považujeme je za nejlepší přátele člověka.

Žila v Evropě dřív než my. Silnější než vlk, chytřejší než lev, odvážnější než cokoli, co se pohybovalo po sněhu. Když se svět oteplil, zmizela. Ale její kosti vyprávějí, že kdysi se Evropa bála v noci dýchat.

Ti, co neradi mluví před ostatními lidmi, mi dají jistě za pravdu. Velká místnost, mikrofon u stolku a odpovídat na dotazy, debatovat s ostatními. A přitom to jediné, co jste chtěli, bylo sedět u stolku a nanejvýš přikyvovat.

Dokonale přizpůsobený mrazu, s dlouhou srstí a rohem k odhrnování sněhu. Žil po boku mamutů, sobů a pravěkých lidí. Pak se planeta oteplila, tráva zmizela a s ní i jeden z nejúchvatnějších tvorů pleistocénu.

Byl větší než dnešní lev, silnější než tygr a přizpůsobený na zimu, jakou si dnes těžko představíme. Lovil na mamutí tundře a jeho obraz se dochoval v jeskynních malbách starých 30 tisíc let. Lev jeskynní nebyl mýtus – byl to skutečný král severu.

Období jury bylo érou, ve které žilo spoustu masožravých dinosaurů. Měli k životu ideální podmínky – bujná vegetace, k tomu výskyt obřích sauropodů. Do této společnosti vstoupili také obří masožravci, z nichž tehdejším králem byl torvosaurus.

Až dvoutunový dinosaurus, který vzhledově připomínal známějšího Tyranosaura. I on měl ale své místo mezi tehdejšími dravci a rozhodně nebylo pro ostatní dinosaury dobré ho potkat.

V dobách před prvním objevením dinosaurů kraloval vodám tvor, který svým vzhledem s trochou fantazie připomínal Loch Ness příšeru. Měřil až 4 metry a mohl se pohybovat jak ve vodě, tak po souši. Nebyl ni rybou, ani plazem, ale jejich prostředníkem.

Čtyři silné končetiny s plovacím blánami na konci. Po souši se pohyboval pomalu, dost neohrabaně, ve vodě se ale měnil na rychlého tvora. Stál u zrodu evoluční proměny – u okamžiku, kdy ze země přejde savec do vody a stane se z něj vodní král.

Období pleistocénu nabízelo jak rozmanitost klimatu, tedy od chladu až po teplo, tak rozmanitost fauny, která v té době žila. Před 2,5 miliony lety se po Zemi procházeli mamuti, obří lenochodi anebo také známí šavlozubí tygři smilodoni.

V období eocénu bylo teplejší klima, nebyly zde ledovce, převažovaly tropické lesy. Prostředí, kde Andrewsarchus žil, zahrnovalo i zavodněné oblasti, takže měl k dispozici potravu jak ze souše, tak z vody.

Šedesát milionů let zpětně se naše planeta vzpamatovávala z katastrofy, která ukončila éru dinosaurů. Nastalo jiné klima, vládly zde nové druhy zvířat. S novým podnebím a podmínkami se objevili noví živočichové, kteří působili prazvláštně.

Po dopadu meteoritu a změnách klimatu éra dinosaurů nadobro skončila. S postupným zotavováním ekosystému nastoupila nová éra živočichů, stejně zajímavých a impozantních. A Pristichampsus byl jedním z nich.

290 milionů let dozadu kralovala obloze se svými křídly o rozpětí až 85 centimetrů. Vizuálně vnímala s velkou přesností, zrak jí tehdy mohl leckterý tvor závidět.

Ačkoliv si valná většina z nás představí pod pojmem mořský predátor žraloka, před několika sty miliony let mořské vody obývali i jiní predátoři, než byl žralok. Jedním z nich byl Cameroceras, noční můra moře s děsivými chapadly.

V období permu vládlo suché a polopouštní období. Vnitrozemí superkontinentu Pangea bylo daleko od moře. Na pobřeží a v nížinách bylo vlhko. V moři žili korýši, amoniti a primitivní plazi, na souši obojživelníci a předchůdci savců.

Zatímco v permu a karbonu už byl život jak na souši a v moři, v období devonu se rozvíjel především podmořský život. A že měl co nabídnout. Od menších předchůdců žraloků po pořádné obrněné ryby. A ty uměly nahnat hrůzu.

Karbon, období, kdy organismy dorůstaly obřích rozměrů. Žádných 10-20 centimetrů jako dnes, ale klidně přes půl metru. A jedním z obrů, kteří byli opravdovými titány, byl Pulmonoscorpius.

Svět před několika stovkami miliony let byl rozmanitý. Po zeměkouli pochodovali tvorové, které si dnes nedokážeme (nebo radši ani nechceme) představit ani v nejdivočejších snech. A může se stát, že některé druhy jsou mylně označeny za jiné.

Až dva metry dosahující podmořský členovec, který udržoval rovnováhu mezi živočichy podmořského prostředí. Byť byl obrovský, nebyl to dravec, ale spíše čistič. Živil se planktonem, čímž ,,filtroval“ okolní prostředí.

Křižák obecný je všudypřítomný pavouk českých zahrad. Fascinuje svými sítěmi, děsí svým vzhledem a chrání nás před hmyzem.

Vrcholový predátor v období jury, který naháněl hrůzu v mořích a oceánech. Silný trup a tělo, dlouhé až 13 metrů, k tomu útoky ze zálohy. Se svými zuby budil hrůzu u všech obyvatel mořského světa.

Současné paryby hned tak někoho svým vzhledem nejspíše nevyděsí. Ovšem i ony měly v pravěku předchůdce, který sice neměl rozměry o 20 metrech a více, zato zaujal svou čelistí.

I moře v pravěkých dobách mělo své predátory, kteří uměli ostatním obyvatelům moře udělat ze života pořádný boj o život. V období spodní křídy brázdil mořskými končinami Kronosaurus. A tomu se chtěl vyhnout každý.

Až desetimetrový predátor, který byl podobný Saurosuchovi, jen byl větší. Silné čelisti s pevným skusem mu umožnily hravě si poradit s kořistí.

Na první pohled křehký tvor, ve skutečnosti obratný predátor. Třesavka velká žije v našich domácnostech už po staletí a ukazuje, jak se příroda umí přizpůsobit člověku.

Chupacabra – tvor, který měl zabíjet kozy a nechat je bez kapky krve. Příběh z Portorika se změnil v moderní legendu, i když vědci mluví spíš o nemocných kojotech než o tajemném monstru.

Metr dlouhá lebka, obratný a rychlý pohyb, ostatní živočichové se před ním měli na pozoru. Byť žil daleko dříve než dinosauři, dal by se popsat jako kříženec krokodýla, varana a Allosaura. A to už je pěkně divoká kombinace.

Rychlý lovec, až 18 metrů dlouhé tělo, úhlavní nepřítel všech podmořských živočichů. Nikdo si na něj netroufl. Vrcholový predátor období křídy.

Při slově „stonožka“ si člověk představí bezobratlovce, lezoucího po zemi, délkou max. několik centimetrů. V období karbonu ovšem bylo všechno daleko větší, a tedy i bezobratlí. Velikostně ne v centimetrech, ale v metrech.

Říká se jí duch hor – málokdo ji viděl na vlastní oči. Malá, ale nádherná šelma s pruhovaným ocasem patří mezi nejohroženější savce planety. Kočka horská přežívá jen díky své nenápadnosti v nehostinných horách Jižní Ameriky.

Manul působí jako rozkošná plyšová koule, ale za jeho huňatým kožichem se skrývá divoký a nekompromisní lovec. Tahle kočka obývá drsné pláně a hory střední Asie a dokáže přežít tam, kde by jiné šelmy nepřežily.

V současnosti jeden z nejpopulárnějších zpěváků, který do budoucna nemusí mít vůbec obavy o ztrátu fanoušků. Alespoň koncert na Sychrově byl vyprodaný. Když je člověk oblíbený, lidé si k němu najdou cestu. Klidně i přes oceán.

Tak, jako svého času naháněli hrůzu dinosauři, mělo i období kambria své zástupce pro vzbuzování hrůzy. Jedním z nich bylo podmořské monstrum Anomalocaris. Pro své okolí byl mořským dravcem, kterému bylo lepší se vyhnout.

Doba před dinosaury měla své predátory, kteří svého času dominovali světu. V triasu měl kromě Postosucha výraznou dominanci také Saurosuchus. Tyto dva tvory od sebe dělilo asi 15 milionů let.

Není pokoutník jako pokoutník. Patří však k pavoukům, které potkáme nejčastěji. Jeden je malý a nenápadný, druhý velký a budí respekt. Přesto oba žijí po boku člověka už dlouhá staletí – a místo obav by si zasloužili trochu uznání.