Chrissie

Na první pohled vypadá jako malý lední medvěd, ve skutečnosti je ale blízkým příbuzným černého baribala. Medvěd kermodský žije v pobřežních pralesích Kanady a jeho bílá srst je výsledkem vzácné genetické kombinace.

I když v Londýně by to mělo asi svoje kouzlo, výstava Harryho Pottera v PVA EXPO Letňany také dokázala oslovit. Na své si přijdou hlavně děti, ale i dospělí se na chvíli zastaví od každodenních starostí a můžou se pousmát nad snahou kouzelných triků.

Zmije gabunská patří k nejmohutnějším jedovatým hadům Afriky a její jedové zuby mohou měřit kolem pěti centimetrů. Přesto nejde o agresivního lovce lidí. Mnohem raději zůstane bez hnutí ležet v listí a spoléhá na to, že ji nikdo neuvidí.

Lesklé černé tělo, mohutné chelicery a jed schopný během krátké doby rozvrátit lidský nervový systém. Sklípkanec jedovatý svou pověst nezískal náhodou. Přesto člověka neloví a nejraději by se mu vůbec nepletl do cesty.

Je obrovský, pomalý a většinu života tráví tam, kam sluneční světlo nedosáhne. Světloun pacifický přitom není žádný neškodný požírač mršin. V jeho žaludku vědci našli rychlé ryby i tuleně a dodnes přesně nevědí, jak takovou kořist získává.

Medvěd kodiak může vážit přes půl tuny a při vztyčení na zadní přesáhnout tři metry. Přesto netráví život lovem velké kořisti. Tajemství jeho obří velikosti leží hlavně v mimořádně bohaté krajině aljašských ostrovů a každoročních tazích lososů.

Ve své domovině je běžnou součástí mokřadů. Jinde se z něj ale stal vetřelec, který loví původní žáby, konkuruje dalším druhům a může přispívat i k šíření nebezpečných chorob obojživelníků.

Zápřednice jedovatá patří k několika málo našim pavoukům, jejichž kousnutí člověk skutečně pocítí. Přesto nejde o agresivního lovce lidí. Nejčastěji se brání tehdy, když někdo nechtěně naruší její úkryt nebo ohrozí kokon s vajíčky.

Ploskolebec vodní patří k nejznámějším jedovatým hadům amerického jihu. Proslavil se bílým vnitřkem tlamy, životem v bažinách i pověstí agresivního útočníka.

Meta temnostní patří k největším pavoukům, které můžeme potkat v českých jeskyních, štolách a starých sklepech. Přestože většinu života tráví v přítmí, její mláďata se jednoho dne vydají ven a mohou se krajinou šířit na jemných hedvábných vláknech.

Pán prstenů není jen příběh o tom, jak jeden hrdina zachránil svět. Je to příběh o skupině lidí, která společnými silami zachrání svět, i když každý její člen je rozdílný. Kdo byl vlastně tím největším hrdinou celé filmové ságy?

Na první pohled připomíná spíš kus útesu než aktivního lovce. Kanic obrovský ale patří mezi nejmohutnější predátory tropických moří a v jeho jídelníčku se mohou objevit nejen ryby a korýši, ale také rejnoci nebo malí žraloci.

Predátor z území Patagonie, který ve své době patřil k největším megaraptorům. Žil zhruba před 70 miliony let, svou stavbou těla a obrovskými drápy oprávněně budil hrůzu a respekt jako jeden z nejpozoruhodnějších lovců pozdní křídy.

Dlouhé nohy, velké oči a silná kusadla dělají ze svižníka jednoho z nejzdatnějších hmyzích lovců, které můžeme potkat v české krajině.

Je běžným návštěvníkem zahrad, parků i luk, přesto o ní většina lidí nikdy neslyšela. Pestřenka trubcová vypadá jako včela, ve skutečnosti je to moucha s pozoruhodným životním cyklem, jehož část probíhá v kalné vodě plné rozkládajících se zbytků.

Vasilij Zajcev přišel do Stalingradu jako neznámý voják, který ještě nedávno pracoval v účtárně. Během několika týdnů se z něj stal obávaný odstřelovač a hrdina sovětských novin. Jeho skutečný příběh je však složitější než slavný film.

Rohatá přilba patří k nejznámějším symbolům Vikingů. Objevuje se ve filmech, seriálech i pohádkách, přesto archeologové tvrdí něco úplně jiného. Jak tento slavný mýtus vznikl a proč se udržel až dodnes?

Lidská paměť je překvapivě snadno ovlivnitelná. Chybná vzpomínka přitom nemusí být mlhavá – může být živá, emotivní a doprovázená naprostou jistotou.

Malá moucha s nápadně kreslenými křídly dokáže způsobit bolestivé kousnutí, které byste od ní vůbec nečekali. Má ráda vlhké prostředí, ale najde si vás i mimo les a okolí vodních toků.

Velká šedá moucha s červenýma očima budí spíš odpor než zvědavost. Přesto je masařka obecná mnohem zajímavější, než napovídá její jméno. Její larvy se totiž podle současných poznatků nevyvíjejí hlavně v mase, ale v žížalách.

Vypadá trochu jako vosa a samice může s roztaženýma nohama působit opravdu mohutně. Křižák pruhovaný je však plachý lovec kobylek a dalšího hmyzu, který se během několika desetiletí rozšířil po velké části Evropy.

Od běžné vosy se liší nejen vzhledem, ale i způsobem života. Vosík francouzský vytváří malé kolonie, loví drobný hmyz a často si vybírá místa v těsné blízkosti lidských domů.

Mohutný had z pralesů střední Afriky se pohybuje na zemi, ve vodě i mezi větvemi. Jeho jed může ochromit dýchací svaly, člověku se však snaží spíše vyhnout, než ho napadnout.

Kobra královská budí strach svou velikostí, výstražným postojem i množstvím jedu. Člověka ale nepovažuje za kořist. Je to specializovaný lovec jiných hadů, který zaútočí hlavně tehdy, když už nevidí možnost úniku.

Patřil k hlasům, které si člověk zapamatuje po prvních tónech. Petr Muk okouzloval publikum citlivým projevem a podmanivým hlasem, zatímco v soukromí bojoval s bipolární poruchou. Jaký byl jeho příběh a proč jeho hudba oslovuje posluchače dodnes?

Žije v mokřadech, kolem řek i na okrajích měst a její jed dokáže zasáhnout nervy, svaly i srážení krve. Pakobra páskovaná je však mnohem víc než jen nebezpečný had. Patří k nejproměnlivějším plazům celé Austrálie.

V porostech cukrové třtiny, na farmách i v tropických lesích severní Austrálie žije had, jehož kousnutí bývalo téměř rozsudkem smrti. Taipan pobřežní člověka nepronásleduje, při obraně je však rychlý, přesný a mimořádně nebezpečný.

Zmije útočná nepůsobí jako rychlý lovec. Je těžká, zavalitá a většinu času se téměř nehýbe. Právě nehybnost, dokonalé maskování a prudký výpad z ní však dělají jednoho z hadů, kteří v Africe způsobují nejvíce vážných uštknutí.

Zmije pavoučí nepotřebuje svou kořist pronásledovat. Stačí jí dokonale splynout s kamením a rozpohybovat ocas připomínající pavouka. Pták, který přiletí za snadnou potravou, často pochopí svůj omyl příliš pozdě.

Přes den se schovává a působí téměř neškodně. Jakmile se ale setmí, vyráží na lov jeden z nejnebezpečnějších hadů jižní Asie. Bungar modravý neútočí na člověka bezdůvodně, přesto má na svědomí tisíce těžkých otrav.

Dokáže žít v moři i ve sladkých řekách, objevuje se tam, kde by ho čekal jen málokdo, a patří mezi žraloky, z nichž mají odborníci největší respekt. Žralok bělavý není největším dravcem oceánů, přesto je spojován s řadou útoků na člověka.

Zmije paví není velká ani nápadná, přesto patří k hadům, jejichž uštknutí může skončit těžkým krvácením, selháním ledvin i smrtí. Než zaútočí, vydává nezaměnitelný zvuk třením vlastních šupin.

Nejspíše to znáte z počítačových her. Po splnění mise (čti: po zničení všech padouchů) dojdete k uzamčeným dveřím, které se po přiložení klíče odemknou a vy postupujete na další úroveň. No, u superdávky postupujete na další přiložení dokumentu.

Roztomilá maska, pruhovaný ocas a mimořádně obratné tlapky z něj dělají sympatické zvíře. Ve skutečnosti je však mýval severní úspěšnou invazní šelmou, která se v české přírodě už trvale usadila.

Otvory v kmeni, mokvající kůra, zvláštní zápach a hromádky dřevní drti. Housenka drvopleně se vyvíjí několik let ve dřevě vrb, topolů i ovocných stromů a může výrazně narušit pevnost kmene.

Artróza. Slovo, které jsem si ještě před několika lety spojovala hlavně se seniory a vyšším věkem. Nemoc, o které jsem si naivně myslela, že hned tak se ke mně nedostane a mám spoustu času před sebou. Čas ukázal, že jsem se šeredně spletla.

Mravenci se umějí bránit kusadly, žihadlem i chemickými látkami. Skálovka mravencožravá si je přesto zvolila za hlavní potravu a vyvinula si mimořádně přesný způsob lovu.

Myška drobná patří k nejmenším savcům české přírody. Díky nízké hmotnosti, obratným tlapkám a chápavému ocasu se dokáže pohybovat tam, kde by větší hlodavec neuspěl.

Nenápadné, rychlé a většinou skryté před lidskýma očima. Bělozubky patří k nejméně známým českým savcům, přesto hrají důležitou roli v přírodě. Navíc se jejich příběh stále píše – od roku 2023 víme, že se do Česka rozšířil nový druh.

Váží jen pár gramů, přesto patří k nejvýkonnějším drobným predátorům evropské přírody. Kvůli neuvěřitelně rychlému metabolismu musí téměř neustále lovit. Zvíře, které většina lidí považuje za myš, ale s hlodavci má společného mnohem méně, než se zdá.

Pořad, který vtáhl diváky do děje. Příběhy, které se zdály smyšlené, až to bylo do očí bijící, aby se nakonec ukázaly jako pravdivé. A k tomu moderátoři, kteří dokázali dát celému projektu mystickou atmosféru. A ta nezapomenutelná znělka.

Na první pohled vypadají stejně, rozdílů je ale překvapivě mnoho. Myšice křovinná je rychlý a inteligentní hlodavec, který hraje důležitou roli v přírodě a často žije jen pár metrů od našich domovů.

Zmije řetízková se každoročně podílí na obrovském množství těžkých otrav i úmrtí. Přitom nejde o agresivního lovce lidí, ale o hada, který se s člověkem příliš často ocitá na stejném místě.

Dupání na půdě, překousané kabely v autě nebo vyvražděný kurník. Kuna skalní patří mezi nejkontroverznější obyvatele české krajiny. Umí se protáhnout neuvěřitelně malým otvorem, vyšplhá téměř kamkoliv a svůj domov si klidně udělá na vaší půdě.

Obrovská kusadla, bleskový pohyb a pověst pouštního zabijáka. Solifugy budí respekt už na první pohled, ale většina děsivých historek o nich nemá s realitou nic společného.

Tajemná země, pro většinu Evropanů spojená s legendou o legendárním Drákulovi a krásnou přírodou, má své kouzlo. Mimo světově známou památku může nabídnout i další divy.

Několik deštivých let stačilo k tomu, aby se z úrodné země stalo místo zoufalství. Lidé prodávali poslední majetek, jedli vše, co našli, a tisíce rodin se už nikdy nevzpamatovaly.

Dva mladí lidé leží tváří v tvář už více než šest tisíc let. Jejich společný hrob v Itálii obletěl svět a stal se symbolem věčné lásky. Ve skutečnosti ale vědci dodnes nevědí, kdo tito mladí lidé byli ani proč byli pohřbeni právě tímto způsobem.

Village People mnozí považovali za krátkodobý výstřelek. Jenže jejich hity přežily desetiletí, zatímco samotná skupina zažila soudní bitvy, osobní tragédie i nečekané návraty na vrchol.

Byl nejvyznamenanějším americkým vojákem druhé světové války, později úspěšným hercem a symbolem odvahy. Jenže za medailemi i filmovou slávou se skrýval muž, kterého válka nikdy nepustila ze svých spárů.

Patří mezi nejvýraznější americké herce své generace. Vedle slavných filmů, divadelních úspěchů a dlouholetého manželství se Sarah Jessicou Parker však jeho život navždy poznamenala nehoda se smrtelnými následky.

Roztažená kápě je symbolem smrtelného nebezpečí, přesto kobra indická člověka obvykle nenapadá bez důvodu. I tak je každoročně spojována s množstvím tragédií.

Kleštičky na konci těla, děsivá pověst a strach, který se s ním táhne už stovky let. Škvor obecný ale není zdaleka takový padouch, jak si většina lidí myslí. Ve skutečnosti dokáže zahradě i výrazně pomáhat.

Douglas Tompkins patřil mezi nejúspěšnější americké podnikatele. Když prodal své firmy, mohl odejít do důchodu. Místo toho začal skupovat divočinu v Jižní Americe a proměnil ji v národní parky.

Na skále po sobě zanechal jediný nápis – „NEMO 1934“. O několik dní později se po Everettu Ruessovi definitivně slehla zem. Co se tehdy v kaňonech Utahu odehrálo, zůstává záhadou.

Nečekala na pomoc, nesvolávala záchranáře ani nepřemýšlela nad rizikem. Kdykoli z okna majáku spatřila člověka v nouzi, sedla do člunu a zamířila mezi vlny. Její jméno se nakonec stalo symbolem odvahy po celé Americe.

Neutekl do lesa na pár týdnů ani na jednu sezónu. Noah Rondeau strávil většinu života v odlehlém údolí Cold River, kde si vytvořil vlastní pravidla a stal se jednou z nejznámějších postav Adirondacku.

Šestadvacetiletý Američan John Allen Chau věřil, že našel své životní poslání. Navzdory zákazu se vydal na Severní Sentinel, ostrov obývaný jedním z nejizolovanějších kmenů světa. O několik dní později byl mrtvý.

Ještě v osmdesátých letech patřil mezi úspěšné australské milionáře. Pak přišel burzovní krach, rozvod a osobní krize. David Glasheen se rozhodl odejít na odlehlý tropický ostrov, kde strávil téměř tři desetiletí.

Krvácela, byla sama a nevěděla, zda se útočník vrátí. Pak někdo zaklepal na dveře a představil se jako člen ostrahy. Kdyby otevřela, pravděpodobně by nepřežila.