Chrissie

Nepatřila mezi ty největší tvory kambrijských moří, nebyla ale také ani z těch nejmenších. Svou existencí představovala důležitý evoluční článek u členovců.

Od října loňského roku Úřad práce začal přijímat žádost o superdávku, která zahrnovala čtyři dávky – přídavek na dítě, příspěvek a doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí. Něco mi ale říká, že si tím ale nejspíš nikdo moc nepomohl.

Jeho revírem je policejní akademie. Jeho tempo je vražedné. Jeho protivníci jsou nováčci na akademii, které je potřeba vrátit zpět, odkud přišli. A pokud možno se u toho ještě pořádně zasmát.

Velký mořský plaz, který naháněl hrůzu svým vzhledem. Ovšem oproti svým slavnějším druhům byl přece jen trochu jiný – místo toho, aby kořist trhal na kusy, tak drtil tvrdé schránky.

Dva filmy se stejnou tematikou, jen trochu upravený děj. Dva filmy, které vtáhly diváky do děje starověkého Egypta s trochou současnosti a pobavily i filmovými efekty. A i když mumie spíše leckoho vyděsí, ve filmech dokázala i pobavit.

Pocity dušnosti, motání hlavy, myšlenky, že člověk zešílí. Tak nějak takhle dokáže panická ataka zatopit majiteli těla. Ale jsou i faktory, které dokážou takové pocity navodit, aniž by se o panickou ataku jednalo, a ta pak teprve přijde.

Ať už fotograf, lékař urgentu, či pohádkový alchymista, tento přes dva metry vysoký herec má u televizních diváků své místo. Role ztvárňuje mistrovsky, k tomu skládá hudbu pro divadlo i film.

Velryby, delfíni a kosatky, těžko si je představit při pohybu na souši. Jejich světem je voda. Ovšem před miliony lety žil jejich příbuzný, kterému nebylo domovem jen moře, ale i souš.

Ačkoliv na hranici období permu a triasu většina živočichů zahynula kvůli největšímu masovému vymírání veškerého života v dějinách planety Země, přece jen se našli živočichové, kterým se toto období podařilo přežít.

Nebyl predátorem, ani nijak velkou rybou. Přesto však svět devonu nestál jen na existenci podmořských predátorů, ale také tvorů, kteří žili poklidným životem a k přežití jim stačila drobnější potrava. A jedním z takových tvorů byl Bothriolepis.

Ani predátoři nepřišli na svět ze dne na den. Na počátku jejich zrození stála, nebo spíš plavala, ryba, která neměla ani zuby, ani čelisti. Ale byla tou, bez které by dravci a další podmořští lovci nikdy nebyli tím, čím byli později.

Sladkovodní predátor, který v karbonských vodách naháněl hrůzu všemu živému. Jako stín čekal v úkrytu, než vyrazí na lov. Tam, kde se objevil jeho stín, věděli obyvatelé řek a lagun, že je s nimi konec.

Svalnatec, rychlík, nebyl to dinosaurus. Přesto to byl ve své době zabiják, který ovládal souš. Ve své době byl na vrcholu potravního řetězce.

Když v roce 2006 vstoupila na světlo obrazovek turecká telenovela, nikdo nečekal, že bude mít úspěch. Svět, kde nastane rozpor mezi talentovanou architektkou a majitelem stavební firmy, přece nemůže nikoho zaujmout. A ono ejhle.

Čtyřnohý chodící démon, který pochodoval po Zemi před asi 245 miliony lety. Byl lovcem ze zálohy s dobrým čichem, který byl aktivní hlavně k večeru a v noci.

Obří krokodýlovitý plaz z jurské doby, mohutný a odolný predátor. Spoléhal na svou sílu, pancéřování a drtivý skus. Ve způsobu síly a dominanci byl takový podmořský „T-rex“.

Vorvaň, který vůbec nebyl tak klidný jako vorvani, které známe ze současné doby. Tento tvor z dob miocénu byl pravým opakem – aktivní vrcholový predátor, který drtil kořist.

Dnes o velikosti 1 cm, v dobách nejteplejšího období Země, tedy eocénu, dosahoval velikosti až 6 cm. A aby toho nebylo málo, rozpětí křídel mohlo být až 15 cm. Takový byl Titanomyrma giganteum, největší druh mravence v dějinách Země.

Mimo souš a moře i vzduch v pradávných dobách ovládali obři. Impozantní tvorové, jejichž rozpětí křídel by v lidech dnes budilo hrůzu. Opravdu existující tvor, který vládl ve své době obloze, byl Argentavis magnificens.

Zakrnělé horní končetiny mu nezabránily v tom, aby se z něj stal obávaný lovec jiných velkých dinosaurů. Mimo jiné byl příbuzným dalších podobně velkých dinosaurů.

Při pohledu na něj by člověk nevěděl, zda se dívá na rejnoka, orla, nebo je to vlastně celé žralok, jen s trochu jiným tělesným designem. Ovšem v období křídy mělo moře spoustu zajímavých obyvatel, kteří by nás dnes fascinovali.

Rok 1984. Speciální CGI efekty neexistovaly, ale i na tu dobu si tvůrci uměli poradit, jak natočit některé scény v Nekonečném příběhu. A nutno podotknout, že se jim to povedlo na výbornou. Unešené bylo nejen dětské publikum, nýbrž i dospělí.

5 řad seriálu, ve kterém sledují diváci osud party přátel z fiktivního městečka Hawkins. Přátelé, kteří spolu bojují proti temnotě a nepříteli, u kterého nikdy neví, co mohou čekat. Jedni seriál opěvují, druzí nechápou, co je na něm tak úžasného.

Dlouhý, hadovitý a rychlý, ve vodě postrachem všeho živého okolo. I když tak nepůsobil, byl vrcholovým mořským predátorem své doby.

Svou velikostí by strčil do kapsy dnešního ledního medvěda, zuby měl větší než T-rex, patřil mezi největší suchozemské masožravé savce v dějinách Země.

Vymírání, které trvalo déle než všechny ostatní. Ušetřilo většinu souše, naopak zasáhlo moře a jeho obyvatele. Příčinou nebyl ani vulkanismus, ani zalednění, ale anoxie a překvapivě - rostliny. To byla krize na konci devonského období.

Lidstvu nejspíš nejznámější vymírání v dějinách planety Země, i když ne to největší. Asteroid, který způsobil řetězec událostí, kvůli kterým dinosauři vymřeli. A evoluce otevřela dveře novým možnostem – a později i lidem.

77 milionů let zpětně, v období pozdní křídy, se na scéně ve světě dinosaurů objevil Daspletosaurus. Elitní křídový zabiják, který vládl předtím, než připravil pomyslnou půdu pro Tyrannosaura rexe.

Obří teropod, který se ovšem zásadně lišil od svých blízkých masožravých příbuzných. Metr dlouhé drápy by byly skvělou zbraní pro chycení kořisti, ovšem therizinosaurus se živil převážně rostlinami.

Experiment evoluce, ani dinosaurus, ani savec. Démon z permského světa, kde budil hrůzu svými rohy. Svým způsobem připomíná jakési mytologické zvíře.

Období křídy před 98 miliony let bylo plné rozmanité fauny. Život patřil jak masožravcům, tak býložravcům. Každý den ale byl ale pro spoustu zvířat stresem. Pochodoval tu totiž netvor, před kterým všichni utíkali. Král všech – Siats meekerorum.

Jizvy na lebce, nikoliv po celém těle. Důkaz toho, že už má leccos za sebou a nebojí. Kdo se s ním pustí do boje, měl co dělat. Agresivní predátor, který se ničeho nezalekl.

Na hřbetě podobná plachta, i když ne tak velká. Dravý dinosaurus, žijící v období křídy, příbuzný s hrozivým Spinnosaurem. Na scénu přichází Suchomimus tenerensis.

Patří do Velké pětky, stojí u počátku nástupu éry dinosaurů. V hlavní roli láva, teplo a nedostatek kyslíku. Smrtelná kombinace pro vládce triasu. Dinosauři tak zažili svůj boom.

Triasový vrcholový predátor, který vzbuzoval hrůzu a respekt. Byl příbuzným dnešních krokodýlů.

Ve většině masových vymírání v historii planety byla hlavní příčinou sopečná činnost. Ovšem v případě ordovicko-silurského vymírání to byl pravý opak – naopak se ochladilo tak, že to pro spoustu živočichů znamenalo konec.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že největším masovým vymíráním bylo na konci období křídy, kdy vyhynuli dinosauři, opak je pravdou. Ještě před nimi totiž bylo jiné masové vymírání, kdy zanikl na Zemi téměř veškerý život. A tím bylo perm-triasové vymírání.

Přijde vám vytoužený noční stolek, tedy po částech. Takže vaše stavitelské choutky budou uspokojeny kouskem papíru, obsahujícím ilustraci, jak vlastně spojit ty desky a vše ostatní, aby z toho noční stolek vznikl. Takhle by to aspoň mělo fungovat.

Perm bylo období, kdy o hrozivé predátory zřejmě nebyla žádná nouze. Mimo Inostranceviu, který žil na území dnešní Sibiře, tu byl ještě jeden děsivý predátor, ovšem pro změnu v Africe. Děsivější, silnější, agresivnější.

Nejen období křídy a jury se mohlo pochlubit tvory, kteří vzbuzovali respekt a patřili k vrcholovým predátorům dané doby. Období karbonu mělo také své ,,šampiony“, kteří právem vzbuzovali pozornost. Jedním z nich byl Proterogyrinus.

Zahnuté zuby, děsivý řev, silný stisk a zjev, který budil u všech ostatních zvířat hrůzu. To všechno měl na svědomí therapsid Inostrancevia, který byl v době permu vrcholovým predátorem.

Mimo dravce nabízelo období permu i fascinující býložravce, kteří se nápadně podobali i později příchozím dinosaurům. A ačkoliv s nimi neměli nic společného, je nejvýš obdivuhodné, že evoluce se zařídila po svém a někteří tak působí jak předchůdci.

Kromě dravců nabízelo období křídy i dinosaury méně známé, ne tak velké, ale v každém případě stejně zajímavé. U některých bylo i patrné, jak mají blízko k ,,ptačí kategorii“.

Štíhlé tělo, hřbetní ploutev, plavání pod vodou. A k tomu mrštnost, specializace na lov ryb a podobnost s Dimetrodonem. To byl štíhlý predátor z období středního Permu, Secodontosaurus.

Na talíři grilované maso, k tomu zelenina. A v zelenině arašídy. Kontrolka v hlavě vydává signál, že bude preparace. Nedá se nic dělat, arašídy musí ven.

Pravěké velryby, obři, prapředci prasat a koní. Před mnoha miliony lety žilo na planetě spoustu fascinujících zvířat. A některá zvířata byla kombinace snad hned několika dnešních tvorů najednou.

Predátorem nemusí být vyloženě jen dinosaurus. V dobách ještě před těmito obřími tvory existovala jiná zvířata, stejně dravá a fascinující. Jedním z nich byli Gorgonopsia.

Období křídy nabízelo spoustu dravců, žijících ve vodě i na souši. Akorát, že někteří vůbec nepůsobili dojmem predátora, spíš jakého „závodního plavce“. Jedním takovým, co by možná zmátl tělem, byl Hesperornis – vodní ptačí predátor.

Chladná noc 14. dubna roku 1912. Pro některé další normální noc, pro pasažéry na Titanicu noc, která rozhodne o jejich životě. Loď, která pro ně měla být životním zážitkem, pro některé byla poslem smrti.

Období pozdní křídy, teplé klima, bohatý podmořský život. Mořská hladina byla vysoká, většina pevniny byla zatopená. A v takovém prostředí byly ideální podmínky pro to, aby tu mohl žít jeden z vrcholových predátorů – Hainosaurus.

Období miocénu nabízelo mnohé druhy fantastických zvířat – hyeny, obrovští vlci, šavlozubí tygři. Ale také zde žil obr, pro kterého byly charakteristické dlouhé a rovné kly a zvládl přežít změny klimatu od tepla po chlad. To byl Stegodon.

Po vymření dinosaurů se na Zemi objevily nové druhy zvířat – stejně impozantní, jako byli dinosauři. Sice už ne tak obří a těžcí, přesto ale svou velikosti a životním stylem vzbuzovali hrůzu a respekt. Jedním z nich byl obří pták Gastornis.

Stejně jako v období jury a křídy také období miocénu dokázalo nabídnout pořádné obry. V oblasti dnešní Amazonky kralovalo dané oblasti velké monstrum, dávajíc jiným na vědomí, že tady je vládcem on. Purussaurus, obří titán, který děsil okolí.

Nebyl to dinosaurus, ani žralok, ani klasický krokodýl. Dakosaurus byl tvor, který spojil to nejlepší a vytvořil jednoho z nejpodivnějších a nejrychlejších dravců jury.

Jeho lebka měřila skoro metr, zuby zvládly rozdrtit kost a pohled měl prázdný jako něco, co nezná strach. Entelodon – zvíře, které připomínalo prase, ale chovalo se jako démon. V oligocénu mu neunikl skoro nikdo.

Až 7 metrů dlouhý ještěr, který žil na území Austrálie v období pleistocénu. Ačkoliv se při slovu ,,ještěr“ všem vybaví dinosauři, evolučně do této kategorie nespadají a nejsou tedy těmi největšími ještěry. Je jím Megalania prisca.

Hbité tělo, délka až 14 metrů. Sice jen o něco málo menší než Mosasaurus, i tak ale dokázal v okolních obyvatelích moře vyvolat svým zjevem hrůzu. Však také to byl kus pořádného predátora.

Byl téměř stejně velký jako legendární žralok a měl větší, silnější zuby než jakýkoli jiný savec v historii. Livyatan melvillei byl predátor, který dělal z oceánu peklo pro všechny ostatní velryby.

Byl vyšší než dům, těžší než dva sloni a dokázal spásat listí z vrcholků stromů. Paraceratherium, dávný příbuzný nosorožců, vládl planetě miliony let – než ho změna klimatu pomalu smazala z povrchu Země.

Vypadal jako slon, ale nebyl jím. Měl kly stočené dolů a chobot, kterým stahoval větve v pralesích třetihor. Byl vládcem světa před mamuty – dokud nepřišlo ochlazení, které změnilo dějiny planety.