Dan Ondřej

Zelené brzdové světlo vpředu? Pro někoho revoluce v bezpečnosti. Ale možná jen dobře znějící nápad, který v reálném provozu narazí? Pokusil jsem se zjistit, jaká jsou fakta. A co je jen iluze kořenící novinářskou polévku.

Na pohled dodávka. Technicky osobák. A v reálu? Záleží, co od něj čekáte. Caddy páté generace není stylovka, ani krabice na nářadí. Ale pokud hledáte prostor, klid a funkčnost, mohl by vás překvapit víc, než čekáte.

Mazda 6 má všechno, co by si správný řidič mohl přát. Skvěle vypadá, perfektně jezdí, je poctivě postavená. A přesto mě i spoustu zákazníků nedokázala přesvědčit. Proč?

Koupit si auto není žádná věda. Stačí ignorovat emoce, předsudky, touhy, sousedovy poznámky, reklamy… a držet se zdravého rozumu. Takže ano – vlastně to docela věda být může. Zvláště když má být to auto vaše, a nejen cizí představa.

Lakoval jsem ho štětcem, chladil pramenitou vodou a řadil jedním prstem. DKW F11 nebyl pohodlný, rychlý ani spolehlivý – ale byl můj první. A na to se nedá zapomenout.

Nové SUV? Zbytečnost. Volvo? Nudné. Čínské Volvo? Kacířství! Přesto jsem si v roce 2017 koupil úplně nové Volvo XC60 – a od té doby s ním žiju. Tohle je bilance po osmi letech v kůži „společenské mrtvoly“.

Zelená transformace je nevyhnutelná. Ale aby mohla fungovat, musí stát na reálných základech, ne na sloganech, dotacích a víře. Tento text se dívá na zelenou transformaci střízlivě. Jako na pokus, který zatím nepočítá se světem, jaký skutečně je.

Elektromobily se v ulicích objevily dávno před spalovacími vozy. V průběhu dějin znovu a znovu mizely a znovu se vracely. Dnes jsme možná poprvé v bodě, kdy začínají dávat smysl. I když ne všude, ne vždy a ne každému.

Moderní auta jsou lepší vlastně ve všem. Skoro. A přesto nás na nich něco odrazuje. Čím to je? Možná jsme při honbě za efektivitou zapomněli, že jsme je kdysi milovali.

Máme experty, data i technologie. A přesto svět řídí emoce, módní vlny a hluk z politického TikToku. Není čas se zeptat, kam zmizeli dospělí?

Myšlenka, že by lidé s nezdravým životním stylem měli platit vyšší zdravotním pojištění může na první pohled působit logicky a spravedlivě. Při bližším pohledu ale vyvolává řadu vážných otázek.

Neumí navrhnout auto. Ale možná zanedlouho zvládne vytvořit jeho designovou studii? Bez pauz, bez rozpaků, podle zadání. Co z toho plyne pro budoucnost kreativity?

Tenhle článek jsem napsal bezmála před pěti lety, takříkajíc „do šuplíku“. Rozhodl jsem se jej přesto zveřejnit jen s minimální úpravou, aby bylo zřejmé, jak se věci za tu dobu posunuly. Nebo také ne.

Slušný dopravní prostředek, který uspokojí, nenadchne a neurazí. To je pro mě zjednodušená charakteristika automobilů pocházejících z dílny koncernu VW.

Před časem jsem měl možnost vyzkoušet si, jak fungovala málo známá fešácká alternativa oblíbeného Smartu. A dost jsem se divil.

Snad každý chlap, kterému v žilách koluje spolu s krví alespoň pár kapek benzínu, se nutně dostane do fáze života, kdy pochopí, že jeho další existence je možná jedině za předpokladu, že se stane buďto majitelem motocyklu, anebo kabrioletu.

Automobily a vlastně všechno, co souvisí s osobní dopravou obdivuji, řekl bych, téměř od narození. Přesto, nebo možná právě proto, že moji rodiče osobní vůz nikdy nevlastnili, přesvědčeni, že auto je naprosto zbytný aspekt lidského života.

Nejsem typický sportovní fanoušek. Nemám přehled o výsledcích hokeje ani tenisu, neznám fotbalové hvězdy křestními jmény, při olympijském finále vodního póla nesedím s očima přilepenýma na obrazovku, hltajíc každý pohyb naháčů v apartních čepičkách.

Kapitola 6. Dva puberťáci, dvě motorky a výlet z reálného socialismu. Nejlepší dovolená na světě. Úvaha o bezpečnosti jízdy.

Kapitola 5. Dva puberťáci, dvě motorky a výlet z reálného socialismu. Vydáváme se na poslední úsek naší cesty a opravdu si ho užijeme.

Kapitola 4. Dva puberťáci, dvě motorky a výlet z reálného socialismu. Dorazili jsme do Jugoslávie. Vloupáme se do cizího domu a čekáme na příjezd policie.

Kapitola 3. Dva puberťáci, dvě motorky a výlet z reálného socialismu. Dodržíme cestovní plán?

Kapitola 2 začíná. Dva puberťáci, dvě motorky a výlet z reálného socialismu. Natěšení, dokonale připravení. Co by se mohlo pokazit?!

Kapitola 1. Jaro roku 1987 bylo pro mě památné. Koupil jsem si motorku. Splnil jsem jeden z bodů svého pomyslného seznamu veledůležitých věcí, které musím zařídit před tím, než zestárnu a ztratím zájem o svět okolo sebe (tedy max. do pětadvaceti).