Darth Zira

... tak to dopadá opravdu velmi tragicky. V tom „lepším“ případě se jedná o snůšku nesmyslů a předsudků, v tom horším o hromadu vyslovených lží a pomluv - a to bez ohledu na to, zda autorovým záměrem opravdu bylo lhát.

Opak si myslí možná tak Miloš Zeman a spolu s ním pár jemu podobných, kteří mají to příslovečné „vychování řeznického psa“. Rádoby legendární prý Medvěd se právě zařadil mezi ně - a podle všeho si na tom zakládá.

Objevují se tvrzení, že pokud je holčička v 10, 12 nebo třeba 14 letech schopná otěhotnět, tak to „příroda asi tak chtěla“ a je to tudíž „normální“. Ba co víc, že je „odpornou evropskou nadřazeností“ kritizovat etnika, kde jsou takové matky běžné.

Je opravdu smutné, když lidé píšou o věcech, o kterých nevědí vůbec nic. Zde se autor snaží naznačit, že každý, kdo považuje za zrůdnost nucení desetileté znásilněné holčičky stát se matkou, je hlupák - protože „desetiletá nemůže otěhotnět“.

Nebudu volit hnutí ANO ani za nic. Ne proto, že bych toto hnutí samo o sobě považovala za nějaké „zásadní nebezpečí“ pro českou demokracii. Případně že bych v Andreji Babišovi viděla nějakého „arcisatanáše“.

Mezi obhájci minulého režimu se kromě těch, kteří pouze podléhají vzpomínkovému optimismu a sentimentálním vzpomínkám na mládí, vyskytují i lidé, kteří překládají údajné „objektivní“ důkazy pro své tvrzení, že tento režim byl „lepší“.

V těchto dnech si připomínáme 57 let od okamžiku, kdy sem vtrhla okupační vojska a na dalších více jak 21 let nám tím „zařídila“ ten „minulý režim“ - na který jedni nadávají a druzí zase tvrdí, že byl vlastně „strašně fajn“, a kdo tvrdí opak, lže.

Marseille je údajně to nejnebezpečnější město Evropy. Prý celá jedna třetina jeho obyvatel jsou muslimové a více než čtvrtina je afrického původu. V tomto článku se tedy podělím o to, co vše mě v tomto městě potkalo - a zda to bylo tak strašné.

Nějaký pan „všeználek“ (či možná „paní vševědná“) nás zde „oblažil“ článkem o škodlivosti psů ve městech. Jak údajně psi ve městech jenom smrdí, obtěžují druhé lidi a zhoršují hygienu - a navíc jak prý je „týráním zvířat“ chovat psa v bytě.

Nevím, jestli se článek, na který reaguji, opravdu stal, ale je velmi pravděpodobný. Jedna moje kamarádka má totiž takřka identického otce. Protivný tyran, před kterým celá rodina utíká a dělá, co jen může, aby s ním byla pohromadě minimálně.

Důvodů může být samozřejmě celá řada, tak se zde pokusím vyjmenovat ty nejčastější. Plus k tomu také odpovědět na častou „otázku“ různých konzervativců, proč se Pride pořádá právě v centru velkoměsta a ne „někde v přírodě“.

Tak nám začal týden Prague Pride, proto by to chtělo publikovat něco souvisejícího. Nabízí se docela velké množství témat, tak co kdybychom to vzali na téma problematiky transgender osob?

Tuto sobotu opět fanatici z „Hnutí pro život“ pochodovali centrem Prahy. Zase byly nějaké incidenty. Zvláštní, byla bych tipovala, že nebudou, protože Piráti měli ve stejnou dobu programovou konferenci. Ale ať bylo, co bylo, je mi to vlastně fuk.

24. dubna si připomínáme Světový den laboratorních zvířat. Je správně si alespoň jednou do roka připomenout ty tisíce bezejmenných, díky nimž máme moderní léčiva či jiné užitečné věci, případně se dozvídáme něco o sobě samých.

Po oznámení úmrtí svatého otce Františka se roztrhl pytel s projevy soustrasti. Nic proti, ale pouhé „RIP“ nic neřeší. Zesnulý papež si své jméno zvolil na památku světce, který jako první považoval všechny živé tvory za své bratry a sestry.

Ono to i tak trochu dává smysl - kdyby měli schopnost empatie, tedy byli schopni přemýšlet o tom, jak se cítí jiní lidé, nebyli by fanatiky. Takže mě vůbec nepřekvapuje, že je paní Šichtařová zlá a bezcitná ženská. A že má sedm dětí?

Mnoho lidí stále spekuluje, zda Zeman nebo Trump nejsou ve skutečnosti agenty KGB - a nyní tedy (logicky) agenty FSB. Případně zda nejsou placení Kremlem. Podle mého názoru celá pravda je méně skandální - ovšem o nic méně děsivá.

A zase se „řeší“, kdo v šoubyznysu skutečně „umí“ - a kdo buď neumí nic nebo dokáže tvořit pouze kýče. A jestli větší kýče tvořily popové hvězdy v 80. letech, nebo naopak ty největší kýče tvoří umělci současní.

Dcerka paní, na jejíž článek reaguji, neumí ještě na konci první třídy číst. Naštěstí ji paní vzdělává doma, jinak by se z ní část spolužáků zcvokla. Ano, děti se vyvíjejí různou rychlostí, na tom není nic špatného. Ovšem co ty rychlejší?

Povídka o tom, co se snad stalo, snad nestalo, možná stane, a nebo taky nikdy nestane. Jedna z těch dvou civilizací, které se spolu střetly, je technologicky daleko vyspělejší. A která z nich, viděno s odstupem několika staletí, skutečně zvítězila?

A je úplně jedno, zda se jedná o přepisy z azbuky, řecké alfabety, sanskrtu nebo třeba japonštiny. V těchto řečech často existují zvuky vyslovované jako české „č“, „š“, „ž“, „ě“ nebo třeba „ja“. Není proto jediného důvodu, proč je tak nepsat.

Sex, antikocepci ani potraty jsem za minulého režimu ještě řešit nepotřebovala. V těchto věcech tudíž můžu vycházet především z osobních zkušeností lidí starších než já, případně z odborných článků a publikací i oficiálních statistik.

Na tuto otázku je první odpovědí, že jak kdy, jak kde a hlavně jak kým. Dále je třeba přesně specifikovat, o jaké době je řeč - zda o 50. letech, o „zlatých šedesátkách“, o normalizaci za Husáka, nebo o době „perestrojky“.

Opravdu důležitá zpráva pro všechny! Kdo ještě příspěvek na bydlení nepobíráte, podejte žádost o něj ideálně do konce tohoto týdne. Ti, kdo mají bankovní identitu, mohou podat žádost on-line. A ti ostatní by měli využít úřední hodiny tento týden.

Ti penzisté, kteří jsou sami dostatečně „akční“, aby zvládli vyřizovat věci on-line, případně mají děti či vnoučata, jež jim s tím pomohou, příspěvek na bydlení už nejspíš pobírají. Ovšem jak vidno, je jich stále příliš málo.

A ne, tento můj návrh rozhodně není vtip. Při moderování „Českého slavíka“ Kovy bez debaty ukázal, že už dávno není ten puberťák, co paroduje písničky a tím si dělá na internetu popularitu.

Protože tak moc je většina z nich „mimo“. Nebo slušněji řečeno až na pár výjimek jsou čeští biskupové totálně odtržení od běžné reality v české katolické církvi - a stejně tak jim zcela zásadně uniká, kterým směrem míří tato církev v Evropě.

Používání pseudonymů je záležitost stará už několik stovek let. A zejména mezi „lidmi od pera“ bylo a je psaní pod „vymyšleným“ jménem něčím naprosto normálním. Ovšem také herci, zpěváci, malíři a jiní umělci je používali a používají.

Ne, není to přehnané. Oproti všem obrozeneckým mýtům bělohorská porážka nebyla až takovou katastrofou, jak jsme byli po generace učeni. Oproti tomu tzv. „Vítězný únor“ byl naší největší tragédií nejen ve 20. století.

Spousta lidí stále pláče po „starých zlatých časech“, kdy údajně „byl svět jako květ“. Jenomže vůbec! Vážení, vítejte v realitě. „Staré zlaté časy“ nikdy neexistovaly. Resp. nikdy neexistovaly jinak, než v lidských hlavách.

Když Marka Orko Váchu kritizují katolíci, dává to aspoň nějaký smysl. Ovšem co si myslet o tom, když kritikou na jeho hlavu nešetří ateisté? Případně věřící jiných křesťanských církví. To už je tragikomedie první velikosti.

Pořád znovu a znovu se zde objevují „řeči“ na téma, že dvojdílné plavky jsou pohodlnější než jednodílné, případně že v dlouhých kalhotách (šatech, sukni) by se přece v létě „jeden upekl“, a tudíž „není fér“ po lidech chtít, aby je nosili.

Katolická církev jsou v prvé řadě všichni věřící katolíci. Tak tomu je od doby, kdy vznikla. To, že je v ní určitá hierarchie, je samozřejmě pravda, ale tato hierarchie si rozhodně nemůže dělat „co ji zrovna napadne“. Nebo by přinejmenším neměla.

V minulém týdnu část - zejména mladších - lidí slavila svátek svatého Valentýna. Pár dní před tím, konkrétně 12. února, si zase přírodovědci připomínali výročí narození Charlese Darwina. Jak to spolu souvisí?

Je to jako tvrdit, že žena si „zasloužila“ znásilnit, protože útočníka „vyprovokovala“ svou minisukní. Nebo že je správné, že manžel dal své ženě „pár facek“, protože ho dotyčná „provokovala“.

Ano, už to mám! Tzv. „druhou česko-slovenskou republiku“ – která byla naší velkou národní ostudou a možná i jízdenkou na přímý vlak jedoucí k budoucí totalitě pod vedením KSČ.

Docela obtížná otázka. Existuje samozřejmě mnoho dobrých důvodů, proč by se známkovat měly - a stejně velké množství neméně dobrých důvodů pro přesný opak. Takže jak z toho ven?

Je poněkud mimo považovat za „odporné odsuzování druhých“, případně za „povyšování se nad někým“, kritiku nezdvořilosti, nevzdělanosti a nevkusu. Stopadesátikilová slečna nacpaná v minišatech je to samé jako člověk v teplákách v Národním.

Většina Rusů, kteří ve svém oboru něco znamenají, stejně dost času tráví na tom „prohnilém Západě“. Pokud s Putinovým režimem nesouhlasí, ať to dají veřejně najevo - ale do toho Mordoru ať se pro jistotu už nevracejí. Aby „omylem“ nevypadli z okna.

Jsou zde co chvíli hádky na téma, jestli to za minulého režimu bylo s byty horší, nebo lepší než dnes. Většina lidí argumentuje vlastními zkušenostmi, případně zkušenostmi ze svého okolí, a ty zobecňuje. Ovšem osobní zkušenost není objektivní fakt.

Jakmile přijde řeč na to, o kolik vyšší mají platy v Německu, Rakousku, Beneluxu nebo Skandinávii, vždycky se najde nějaký rádoby chytrák, který jako protiargument vypálí: „Ale oni taky mají daleko vyšší životní náklady!“

Někteří lidé si myslí, že Němci, Nizozemci nebo třeba Skandinávci jsou „daleko pracovitější“ než my, Češi, a proto mají vyšší životní úroveň. Tedy např. že pracují více dnů v roce nebo více hodin denně. Přitom pravdou je téměř pravý opak.

Starý vtip praví, že má člověk ustavičně říkat, jak se má skvěle, protože i pokud se náhodou nemá, tak ty otrávené obličeje všech kolem za to stokrát stojí. A něco pravdy na tom je. Jenže dnes reakcí nebudou otrávené obličeje, ale nadávky a urážky.

99 % lidí pochopitelně řekne, že u nás je tradicí Ježíšek, zatímco Santa je jakýsi „podivný import“ z USA. Skutečnost je vlastně ale přesně opačná. Svatý Mikuláš roznášel v České kotlině dárky hodným dětem daleko dříve než Ježíšek.

Nemíním tady hned vykřikovat, že se „stydím za svého prezidenta“, ale neúčast oficiálních zástupců ČR na slavnostním znovuotevření katedrály Notre Dame v Paříži mě opravdu hodně mrzí. Považuji to za velký přešlap.

Jako první přiznám, že jsem aktivity Milionu chvilek podporovala, dokonce i některých demonstrací tímto spolkem pořádaných jsem se účastnila - zejména té památné obří demonstrace na Letné. Považovala jsem to za správné. A nebyla jsem sama.

V diskusích o anketě „Zlatý slavík“ se ustavičně řeší, že ten či ta „neumí zpívat“, případně že ta či ona kapela „za nic nestojí“ a jak je tedy možné, že takový „neumětel“ se umístí na předních příčkách, nebo dokonce vyhraje.

Vzhledem k tomu, že se sama v této komunitě už léta pohybuji, něco bych o tom asi měla vědět. Soudím tedy především podle toho, co za lidi potkávám na conech.

Možná by chtělo napsat spíše „rekonstrukce“ v uvozovkách. Některé poněkud připomínají parafrázi na starý vtip „je to sice delší, ale zato horší cesta“ - tedy ona „rekonstrukce“ trvá dlouho, je neuvěřitelně drahá a jako „bonus“ i zničí genia loci.

Na Den lidských práv byl poprvé zvolen prezidentem Václav Havel. Přesto jako symbolické datum slavíme 17. listopad. Při vší úctě k prezidentu Masarykovi i první Československé republice je toto datum významnější než 28. říjen.

Každou chvíli se někdo pohoršuje nad tím, že to či ono není „demokratické“, případně se táže, zda to, či tamto demokratické je. Podobné používání pojmu „demokratické“ však svědčí o absolutním nepochopení tohoto slova.

Autor článku, na který reaguji, chce „probudit naše křesťanské kořeny“, které jsou podle jeho názoru jedinou možnou hrází proti tomu „fuj fuj islámu“. No, každý má právo na svůj názor. Jen si myslím, že navrhované „recepty“ nemůžou fungovat.

Každý, kdo žije v Praze, nebo ji v několika posledních týdnech navštívil, si nejspíš všiml letáčků o tom, že i zírání je obtěžování. A kdo si této kampaně nevšiml, ten o ní nejspíš už něco slyšel či četl.

Za nejstarší město světa je obvykle považováno Jericho, které podle archeologických výzkumů mělo své první kamenné hradby - a to dokonce i s věžemi - už v 9. tisíciletí před naším letopočtem.

„Body positivity“ by nemělo být o tom, že se stokilová slečna nacpe do o dvě čísla menších strečových minišatů.

Mám samozřejmě na mysli tu představu, že štíhlý/á, či přesněji řečeno vychrtlý/á, se automaticky rovná „krásný/á“. Žena - ale samozřejmě ani muž - co měří 175 cm a váží 50 kg, fakt není „normální situace“, natož pak něco zdravého.

V červnu proběhly přijímačky a v současné době přicházejí uchazečům o studium do datových schránek, případně i do obyčejných schránek poštovních, „konečné verdikty“. Někteří se na svou vysněnou školu dostali - těm blahopřeji - jiní ne.

Údajně je spousta lidí zklamána návštěvou Eiffelovy věže, případně vůbec návštěvou Paříže jako takovou. Dokonce se poslední dobou mluví i o jakémsi „syndromu“ zklamání z Paříže, který prý nejvíce postihuje asijské turisty.

Pokud člověk neplánuje mít žádnou rodinu a děti (a to buď až nyní, nebo jiá nechtěl nikdy v životě), není nic lepšího, než žít tzv. „mingle“. Podobný styl života má spoustu výhod - a prakticky žádné nevýhody.

Když se 90 % lidí v ČR někdo zeptá „jak se máš“, odpovědí mu budou různé (více či méně neslušné) variace na větu „ani se neptej, nestojí to za nic“. Netvrdím, že máme běhat s falešnými úsměvy děj se co děj, ale všeho s mírou.