Albrecht I. Habsburský – krutý stratég i jednooký vládce, jehož smrt otřásla říší. Po jeho boku stála Alžběta, matka dvaceti dětí a tichá architektka moci.
Známý rod, neznámé souvislosti. Habsburkové měli titulů na celý odstavec a předků po celém kontinentu. Vládli mocí, sňatky i legendami. Přinášíme příběhy, které ve škole určitě nezazněly.
Osudy Markéty, Alžběty Moravské, Elišky a Alžběty Lucemburské dokazují, že ženy v rodu Lucemburků nehrály jen pasivní role. Jak ovlivnily dějiny a jaký byl jejich skutečný význam?
Vedle Karla IV. žili i další Lucemburkové, kteří ovlivnili Moravu a Slezsko. Jošt, Jan Soběslav, Prokop a Jan Zhořelecký bojovali o moc, intrikovali a psali dějiny.
Jakou roli sehrály ženy v životě Zikmunda Lucemburského? Marie Uherská a Barbora Celjská nebyly jen jeho manželkami, ale i klíčovými figurami ve hře o moc v Evropě.
Jak se Zikmund Lucemburský, syn Karla IV., snažil ovládnout střední Evropu? Jeho život a vláda byly plné bojů, politických intrik a snah o sjednocení rozdělené Evropy.
Václav IV., syn Karla IV., čelil během své vlády politickým i osobním krizím. Jak se tento král potýkal s tlakem na udržení otcova odkazu a co jej činilo tak kontroverzním panovníkem?
Dcery Karla IV. měly významné místo v dějinách. Ponořte se do příběhů pěti princezen, které ovlivňovaly evropskou politiku, navazovaly mocenská spojenectví a nesly odkaz slavného Otce vlasti.
Vévoda Václav, syn krále Jana Lucemburského, je téměř zapomenutou postavou. Přesto jako vládce Bruselu ovlivnil evropské dějiny. Seznamte se s jeho fascinujícím příběhem.
Královské sestry Karla IV. prožily osudy, které dodnes fascinují historiky. Kým byly tyto lucemburské princezny a jak se jejich životní dráhy zapsaly do dějin?
Jan Jindřich Lucemburský byl fascinující postavou moravské historie. Jeho život se odvíjel nejen od politických ambicí, ale i od osudových vztahů s čtyřmi manželkami, které formovaly jeho osud i dějiny regionu.
Manželky Karla IV. – Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická a Alžběta Pomořanská – představují fascinující kaleidoskop osudů a vlivu, které ovlivnily nejen jeho osobní život, ale i politickou scénu středověkého Českého království.
Zajímavosti ze života největšího z českých panovníků a z boží vůle císaře Říše římské, kterého čtenářům přiblížím také jako chybujícího člověka z masa a kostí.
Jan Lucemburský byl desátý český král, markrabě moravský, hrabě lucemburský, dočasně i titulární král polský. V zahraničí byl známý pod přízviskem „Slepý“ nebo „Český“ a byl synem římského císaře Jindřicha VII. Lucemburského.
Statečný bojovník Jindřich VI. byl kronikáři připodobňován českému králi Přemyslu Otakaru II. Osudy obou dynastií byly v druhé polovině 13. stol. tolik podobné, že jejich spojení v následujících letech se jeví jako osudově nevyhnutelné.
Po dvou obyčejných generacích lucemburské dynastie tady máme Jindřicha IV., zplodil se svojí o 36 let mladší manželkou dceru pokračovatelku rodu. Ermesinda se stala pramátí lucemburské dynastie a nebýt jí, nebylo by ani Lucemburků na českém trůně.
Potomci zakladatele Siegfrida, dva bojovní rytíři a dva duchovní pouze plnili svoji roli ve feudální společnosti ani dcera Kunhuta se nevymanila ze středověkých zvyklostí, ovšem byla po své smrti prohlášena za jedinou světici Lucemburské dynastie.
Zajímavé osudy bastardů, kteří upadli téměř v zapomnění, začínají trochu marným bojem Mikuláše I., vrcholí službou Mikuláše II. lucemburským králům a končí postupnou ztrátou pozic, rozdrobením dědictví a zlomeným mečem nad hrobem Valentina Hrbatého.
Svou důvtipnou umírněnou politikou dal zemi mír, přivedl stát k hospodářskému rozkvětu a bohatství plynoucí ze stříbrných kutnohorských dolů. Český král, syn krále Přemysla Otakara II. a od roku 1300 také král polský.
Výčet méně významných synů a dcer Přemysla I. Otakara. Od Přemysla, vzpurného bratra, přes Vilemínu Českou, která byla v očích svaté inkvizice kacířka. Až po princeznu světici sv. Anežku Českou.
Syn krále Václava I. a jeho manželky Kunhuty Štaufské. Muž železné vůle, velké odvahy a rozhodných činů. Jeden z největších přemyslovských králů jmenovaný jako Král železný a zlatý.
Když jej zatýkali, stál sám proti dvanácti mužům a těm trvalo dlouhou dobu, než ho svými meči udolali. Jeho osobní kouzlo, dnes bychom řekli charisma, dalo podnět k báchorkám, že umí čarovat.
Šlechtic z rodu Děpolticů, boční větve přemyslovského rodu. Byl synem Děpolta II. a jeho manželky Adély. Vládl rodovému údělu ve východních Čechách a také Plzeňsku, které Děpoltici dostali od knížete Konráda II. Oty.
Česká královna Kunhuta (německy Kunigunda), manželka krále Václava I., byla dcerou římskoněmeckého krále Filipa Švábského a jeho manželky, byzantské princezny Ireny (Marie).
Český král, který se snažil kráčet ve šlépějích svého otce, ale chyběla mu jeho vůle, rozhodnost a energie. Syn krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstacie Uherské.
Markéta Dagmar byla česká princezna, která se v Dánsku stala královnou a dodnes je pro svoji krásu a ušlechtilé skutky opěvována v lidových písních a připomínána v kronikách.
Ludmila Přemyslovna (1170-1240): česká princezna, sňatkem hraběnka z Bogenu a bavorská vévodkyně, dcera knížete Bedřicha a jeho manželky Alžběty Uherské.
Jindřich Břetislav byl na svou dobu velmi vzdělaný muž. Ale zároveň byl nadutý, ješitný, ctižádostivý. Povýšený postoj církevního hodnostáře se v něm snoubil s neukojenými ambicemi člena vládnoucího rodu.
První manželkou Přemysla Otakara I. byla Adléta Míšeňská, kterou po dvacetiletém vztahu Přemysl zapudil. Adléta se však nevzdala a odvolala se přímo k papeži, který rozvod zamítl. Druhá Přemyslova žena Konstancie během 11let porodila 9 dětí.
Obratnou a pružnou politikou dokázal zajistit svému majestátu uznání všech autorit včetně papeže. Nebyl to žádný světec ani dobroděj, spíše prohnaný diplomat. Uměl mlčet a vyčkávat, v pravou chvíli jednat bleskově, tvrdě a rozhodně.
Bedřich očekával, že zdědí královskou korunu, ale byl rád, že získal alespoň titul knížete. Neoblíbený a bezradný kníže u současníků ztrácel sympatie i proto, že byl pod pantoflem své manželky, které nechával často volné pole.
Synové Vladislav, Oldřich a Václav se otci Soběslavovi v ničem nepodobali. Byli pouhými mocichtivými intrikány, kteří zemi přivedli do krize. Jejich sestra Marie byla nešťastná nejen z půtek mezi bratry, ale zejména ze svého dvojího vdovství.
Soběslav II. byl neočekávaně spravedlivý a velkorysý, opíral se o přízeň nižší šlechty, proto byl současníky přezdíván jako král sedláků. Přezdívku upravil kronikář Václav Hájek z Libočan na selského knížete.
Jindřich a Děpolt se po jmenování Vladislava II. knížetem stali věrnými spojenci při vzpouře moravských Přemyslovců. Sňatek jejich sestry Svatavy se vyplatil bratrovi, budoucímu králi Vladislavovi II./I., kdy ho rod Bogenů vojensky podpořil.
Gertruda byla pro českého knížete výborná partie. Byla dcerou rakouského vévody Leopolda III. a nevlastní sestrou římsko-německého krále Konráda III. U druhého sňatku byl hlavním motivem Juditino spříznění s císařem Fridrichem I.
Dařilo se mu udržet na uzdě odbojné feudály i normalizovat vztahy s německou říší. Nechyběla mu velkorysost, mírumilovnost a jistá dobrotivost, což prokázal po vítězné bitvě, ve které zajal samotného římského císaře.
Judita Přemyslovna poroučela se k modlitbám kněží, aby ku prosbám svatých z milosti Boží obdržela plod, který jí byl odpírán. Boleslav kupodivu je zde otec jistý, ale nejistá je matka.
Břetislav II. byl českým knížetem, nejstarším synem Vratislava II. a jeho druhé manželky Adléty Uherské. Zemřel násilnou smrtí. Atentát se odehrál v okamžiku, kdy se vracel z lovu.
Olomoucký údělník, nejmladší syn Břetislava I. a Jitky ze Schweinfurtu. Jak naznačuje jeho přídomek Sličný, patřil zřejmě mezi nejpůvabnější příslušníky přemyslovského rodu.
Český kníže a světec, který je považován za hlavního patrona země a symbol české státnosti. Byl nejstarším synem knížete Vratislava I. a jeho manželky Drahomíry ze Stodor.
Český kníže, starší syn Bořivoje I. a jeho první manželky Ludmily. Za jeho vlády se Čechy vymanily ze závislosti na Velkomoravské říši, brzy však byl nucen uznat svrchovanost Bavorů a podřízenost církevní diecézi v Řezně.
Podle mého mínění by každé dílo mělo mít úvod, aby případný čtenář věděl, co autora vedlo k jeho sepsání. Tak se do toho pustím hezky ze široka odpovědí na otázku, jak se zemědělec dostane, k tak profesně odtažitému oboru jako je historie.