Snad v každé vesnici stojí pomník, který připomíná padlé z první světové války. Někde je tento pomník doplněn i deskou se jmény padlých z druhé světové války.
Nejslavnější českoslovenští parašutisté, kteří byli vysláni do okupované vlasti z Velké Británie, jsou bezpochyby Jan Kubiš, Josef Gabčík a Adolf Opálka. Avšak stejně statečných mužů, kteří byli vysláni do speciálních operací, bylo více.
30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda. Československo se po jejím podpisu stalo zemí, kterou opustil její nejdůležitější spojenec Francie. Země byla dána na milost a nemilost nacistickému Německu.
V roce 1948 se dostali v Československu k moci komunisté. Krátce poté začali pronásledovat, zavírat či popravovat své skutečné i domnělé odpůrce. Mezi takto postiženými lidmi se nacházeli i českoslovenští vojáci.
V roce 1936 vypukla ve Španělsku občanská válka mezi fašisty a republikány. Do této války se zapojili i tisíce dobrovolníků z celého světa. Mezi nimi i Čechoslováci.
Dne 30. září 1938 přijalo Československo Mnichovskou dohodu. Kromě odevzdání pohraničních oblastí Německu muselo podle ní Československo vyřešit územní nároky Maďarska.
V roce 1944 začala druhá vlna výsadků do Protektorátu Čechy a Morava. Mezi tyto výsadky patřila i skupina Wolfram, která byla nejpočetnější skupinou vyslanou z Velké Británie. Velitelem skupiny byl kapitán Josef Otisk.
Během 2. světové války se do domácího odboje zapojily desetitisíce lidí. Ať již v řadách organizace Obrana národa, Petiční výbor Věrni zůstaneme či v jiných menších organizacích. Někteří z odbojářů pomáhali i našim parašutistům.
28. července 1914 vypuká válka, které se bude později říkat Velká a ještě později první světová. Této války se účastnilo zhruba 1,2 milionu mužů z českých zemí, kteří bojovali v rakousko-uherské armádě.
Perzekuce československých letců, kteří sloužili za 2. světové války u RAF je dnes věcí známou. Jedním z nich byl i generál František Fajtl, kterého komunisté vyhodili z armády a uvěznili ho.
V září 1938 došlo k vyostření neklidné situace v českém pohraničí. Většina zde žijících Němců již plně podporovala Adolfa Hitlera a pomáhala mu při jeho snahách o rozbití demokratického Československa.
První česká jednotka vznikla ve Francii již v roce 1914. Jednalo se o slavnou rotu Nazdar, která ale vykrvácela při bitvě u Arrasu. Další jednotky začaly vznikat až ve druhé polovině roku 1917.
Bitva u Zborova patří mezi nejúspěšnější bitvy, které svedli českoslovenští legionáři během 1. světové války. Tato bitva se stala jedním ze symbolů boje za naši samostatnost.
Československé legionářské jednotky vznikly v Rusku již v roce 1914. Během následujících let došlo k rozšiřování na pluky a divize, které se poté neplánovaně proslavily během bojů proti bolševikům.
Roku 1740 se stala císařovnou Habsburské monarchie Marie Terezie. Krátce nato vypukla válka o rakouské dědictví, při které musela císařovna uhájit svůj trůn. To se nakonec podařilo, ale v roce 1756 došlo k nové válce.
21. října 1941 dorazila na dvou torpédoborcích do obklíčeného přístavu Tobruk československá jednotka. Jednalo se o Československý pěší prapor 11 – Východní, kterému velel plukovník Karel Klapálek. Nepřítelem se jim stali Němci a Italové.
Během 2. světové války bylo na území Protektorátu Čechy a Morava vysazeno několik paraskupin, které byly vyslány se zvláštními úkoly z Velké Británie. Paraskupina Spelter patří mezi ty méně známé.
Roku 1618 vypuká české stavovské povstání, které sice skončí bitvou na Bílé hoře 8. listopadu 1620, ale válka se naplno rozjela po celé Evropě. Roku 1630 se do války připojilo protestantské Švédsko, které se postavilo proti katolickým Habsburkům.
Během první světové války bojoval za svobodu v první linii, během druhé světové války byl ministr ve Velké Británii a po roce 1948 se zapojil do odboje proti komunistům. To vše byl generál Jan Sergěj Ingr.
Italské bojiště patří mezi opomíjená bojiště první světové války. Přitom zde bojovalo velké množství Čechů v uniformách rakousko-uherské armády. Pojďme si připomenout, jak se naši předci na těchto místech ocitli.
Dělostřelecké tvrze byly nejmohutnější součástí našeho pohraničního opevnění. Měly je bránit stovky odhodlaných a spolehlivých vojáků. Bohužel v krizovém září 1938 nebyly tvrze plně připraveny ke svým bojovým úkolům.
Během první světové války vznikaly naše legie v Rusku, Itálii a Francii. Ve Francii vznikla první jednotka českých dobrovolníků již v roce 1914. Pro tuto jednotku se vžil název Rota Nazdar.
28. října 1918 vzniká Československá republika. Není to však bez potíží. V pohraničí Čech a Moravy jsou mezi lidmi separatistické tendence, Poláci si chtějí zabrat Těšínsko a Maďaři se nechtějí vzdát své moci nad Slovenskem.
Paraskupina Carbon dokázala během druhé světové války kolem sebe shromáždit stovky obětavých vlastenců. Tito muži se na konci války účastnili bojových akcí proti okupantům.
Během 2. světové války se do protinacistického odboje zapojily i ženy. Jednou z nejznámějších byla Marie Sedláčková, která v odboji používala krycí jméno Manka.
Od října 1944 obléhala 1. Československá samostatná obrněná brigáda přístavní město Dunkerque. Spolu s nimi se tam nacházely i podpůrné jednotky britské a francouzské. K posledním velkým bojům došlo v průběhu dubna 1945 u továrny Filature.
Letos slavíme 80 let od konce 2. světové války. Během osvobozování jižní Moravy byly svedeny velice krvavé boje mezi Rudou armádou a Rumunskou královskou armádou na straně jedné a německou a maďarskou armádou na straně druhé.
Josef Knop byl prvorepublikovým důstojníkem, který po okupaci naší vlasti bojoval ve Francii, Velké Británii i na východní frontě. Po roce 1948 se stal nebezpečným pro komunisty, kteří ho vyhodili z armády a věznili.
Během 2. světové války nebojovali Češi jenom v našich zahraničních jednotkách. Několik jedinců se rozhodlo naši armádu opustit, a vstoupit do armády Svobodné Francie, které velel legendární generál de Gaulle.
Za první světové války si řada mužů psala deníky, které jsou dodnes cenným svědectvím o lidech a době. Jsou v nich popsány děsivé zážitky z fronty, setkání se známými, vzpomínky na léčení v lazaretech atd.
Během druhé světové války bojovali na východní frontě také českoslovenští tankisté. Zatímco někteří z nich, jako například Stěpan Vajda nebo Richard Tesařík, se stali legendami, příběhy jiných jsou dnes již pozapomenuty.
Během druhé světové války sloužilo v RAF na 2 500 československých vojáků. Po únoru 1948 však začala nová kalvárie letců. Někteří skončili ve vězení či v různých lágrech, jiní stihli před rudou hrozbou emigrovat na Západ.
14. března 1939 vpadla maďarská armáda na území Podkarpatské Rusi, která byla ještě součástí Československa. Vojáci a příslušníci Stráže obrany státu se útočníkům postavili na rozhodný odpor. Boje probíhaly až do 18. března 1939.
S bitvou u Sokolova si většina lidí vybaví právě osobnost Otakara Jaroše, případně Ludvíka Svobody či Bohumíra Lomského. Avšak velitelů bylo u Sokolova daleko víc. Mnohá jména však nánosem času upadla až téměř do zapomenutí.
Během 2. světové války bojovali českoslovenští tankisté na západní i východní frontě. Právě ta východní je nejvíce proslavila. Boje o Kyjev a u Ostravy se staly legendárními. Jedním z tankistů, kteří se účastnili všech těchto bojů, byl i Jan Ivanco.
V polovině třicátých let minulého století se začala Československá republika připravovat na svoji obranu. Během těchto příprav vyrostly v pohraničních oblastech pevnosti, kterým se lidově říká bunkry.
Řada důstojníků Československé armády vstoupila během německé okupace do odboje. Někteří odešli za hranice, jiní zůstali doma. Jedním z těch, kteří působili v domácím odboji, byl i Tomáš Berka.
Československé pohraničí se stalo v září 1938 svědkem nevyhlášené války. Během těchto bojů utrpěla československá strana ztráty na padlých, raněných, a dokonce i zajatých, kteří se ze zajetí v Německu vraceli až v průběhu října a listopadu 1938.
Jako lékař se účastnil dvou válek, bojoval v legiích v Rusku za svobodnou vlast, a nakonec jako lékař působil ve Vítkovicích. Ludvík Klega patří bohužel mezi pozapomenuté hrdiny naší republiky.
V letošním roce si připomínáme 80 let od konce 2. světové války. Někteří odbojáři se dožili vítězného konce války, jiní to štěstí neměli. Dnes chci přiblížit životní osudy tří lidí, kteří přinesli na oltář vlasti oběť nejvyšší.
21. prosince 2005 umírá jeden z největších hrdinů našeho protinacistického odboje. Přesně 21. prosince ale v roce 1944 byl tento muž vysazen v Protektorátu Čechy a Morava, aby zde pomáhal domácímu odboji. Byl to Rudolf Pernický.
Během druhé světové války bojovali na východní frontě také českoslovenští tankisté. Zatímco někteří z nich, jako například Stěpan Vajda nebo Richard Tesařík, se stali legendami, příběhy jiných jsou dnes již pozapomenuty.
Během druhé světové války bojovali českoslovenští Židé v řadách našich zahraničních jednotek na východní i západní frontě. Byli u pěchoty, dělostřelectva, tanků i u letectva. Dnes představím příběhy dvou mužů, kteří sloužili u RAF.
Během druhé světové války operovali nad Protektorátem i američtí letci. Ne všichni se však vrátili zpět na základny. Někteří zahynuli, jiní padli do zajetí.
Od října 1944 do května 1945 obléhala Československá samostatná obrněná brigáda přístav Dunkerque. Na 28. října 1944 byl naplánován útok na německé pozice.
V květnu 1918 vypukl ozbrojený konflikt mezi legionáři a bolševiky. Boje s bolševiky probíhaly až do února 1920, kdy byla podepsána dohoda o jejich odchodu.
Odstřelovači patří mezi elitní vojáky. O některých byly natočeny i filmy, či se o nich vypráví legendy. Někteří však upadli až téměř do zapomenutí. Jedním z nich je i Ivan Hladinec.
Během druhé světové války padlo na 500 československých letců. Většina z nich zahynula v řadách RAF. Prvním Čechoslovákem, který během bojů nad ostrovy padl, byl Jaroslav Štěrbáček.
Antonín Sochor byl jedním z nejlegendárnějších vojáků naší zahraniční armády za druhé světové války. Jako samopalník prošel boji u Sokolova, osvobozoval Kyjev a bojoval na Dukle.
O tom, že na našem území operovali koncem války partyzáni, mnoho lidí ví. Ale o československých partyzánech, kteří působili v zahraničí, se toho moc neví. Jednou z nejzajímavějších kapitol našeho odboje je působení našich partyzánů v Itálii.
Letos si připomínáme 110 let od vypuknutí 1. světové války. Z Českých zemí do války narukovalo okolo 1, 2 milionu mužů, z nichž se na 300 000 nikdy domů nevrátilo. V každé obci se nachází pomník padlým, v téměř každé rodině byl někdo ve válce.