Jan Broul

Podle atmosféry v naší společnosti bychom mohli nabýt dojmu, že žijeme v příšerné době, kde je všechno špatně, nic nefunguje a zažíváme bídu a chudobu. Opak je však pravdou. Žijeme v naprostém blahobytu a míru, který nemá v historii obdobu.

Zatímco ve většině východní a střední Evropy se o Vánocích v roce 1989 už slavila svoboda a svržení komunistického režimu, v jiné evropské zemi se naopak odehrávala krvavá revoluce. Rumunsko svrhávalo svého šíleného ,,komunistického krále“.

Když se dnes na Západě často divíme, jak je možné, že Putinův režim má v Rusku stále tak velkou podporu, tak zapomínáme, že ruská společnost zažila obrovské trauma z 90. let, ze kterého se stále ještě nevzpamatovala…

V těchto dnech si připomínáme 80 let od Varšavského povstání, které bylo utopeno v krvi. Velkou zásluhu na tom nese také Stalinova nečinnost, která napsala další kapitolu rusko–polského nepřátelství.

Kolikrát nás některé aktuální události překvapují a považujeme je za unikátní a mimořádné. Málo si však uvědomujeme, že vlastně vůbec nejde o nic nového. Historie se překvapivě až velmi často opakuje.

V lednu 1939 pronesl Hitler v Říšském sněmu svůj slavný projev, ve kterém prorokoval, že pokud vypukne světová válka, tak to bude znamenat úplné vyhlazení židovské rasy v Evropě. Nikdo tomu tehdy moc nevěřil…

Druhá světová válka se nám může zdát, jako jasný konflikt mezi ,,dobrem a zlem". Jenže historie je mnohem složitější…

Když dnes s odstupem sledujeme historii, tak se nám může zdát, že některé události a procesy byly nevyhnutelné a nemohly skončit jinak. Přitom často i jedna maličkost nebo náhoda mohla úplně změnit další celosvětový vývoj.

Před pár měsíci jsem psal o tom, jak to v Británii vypadalo v době, kdy tam vládly odbory. A protože to mělo docela úspěch, tak jsem se rozhodl napsat článek o kořenech tohoto ,,britského socialismu“. O tzv. Beveridgově zprávě z roku 1942.

Po rozpadu sovětského impéria se na mezinárodní scéně vytvořil unikátní okamžik, kdy se dominantním hráčem na planetě stala jedna jediná země - USA. Tohle období americké „světovlády“ nyní pomalu končí. Známe však vůbec historii této moderní éry?

Když se nám teď rozjíždí ten americký volební rok, tak je možná dobré si připomenout jedno největších volebních překvapení, které se odehrálo v roce 1992.

Po rozpadu sovětského impéria se na mezinárodní scéně vytvořil unikátní okamžik, kdy se dominantním hráčem na planetě stala jedna jediná země - USA. Tohle období americké „světovlády“ nyní pomalu končí. Známe však vůbec historii této moderní éry?

Dnes se v USA rozjíždí velká a dlouhá volební show. Začínají republikánské primárky.

Po rozpadu sovětského impéria se na mezinárodní scéně vytvořil unikátní okamžik, kdy se dominantním hráčem na planetě stala jedna jediná země - USA. Tohle období americké „světovlády“ nyní pomalu končí. Známe však vůbec historii této moderní éry?

Mělo Československo šanci přežít? Nebo byl jeho rozpad nevyhnutelný? Co by se stalo, kdyby nějakým zázrakem vydrželo?

Po rozpadu sovětského impéria se na mezinárodní scéně vytvořil unikátní okamžik, kdy se dominantním hráčem na planetě stala jedna jediná země - USA. Tohle období americké ,,světovlády" nyní pomalu končí. Známe však vůbec historii této moderní éry?

Po rozpadu sovětského impéria se na mezinárodní scéně vytvořil unikátní okamžik, kdy se dominantním hráčem na planetě stala jedna jediná země - USA. Tohle období americké ,,světovlády" nyní pomalu končí. Známe však vůbec historii této moderní éry?

V návaznosti na pondělní stávku českých odborů a škol bych rád napsal krátký článek o zajímavé éře z britských dějin, kdy odbory v zemi víceméně držely reálnou moc a měly větší slovo než samotná britská vláda. Jak se to stalo a jak to skončilo?

V posledních letech se stále více mluví o tom, že se Američané postupně začnou stahovat ze světa, přestanou vojensky intervenovat a budou se starat převážně jen o sebe. Symbolem tohoto směru je Trump, ale on s tím nepřišel. Není to totiž nic nového.

V historii je jen málo přelomových událostí, které tak hodně změnily svět. Za jeden z těchto historických milníků by se dala označit tzv. Velká říjnová revoluce, která však nebyla ani ,,velká“ ani ,,říjnová“. Co by se stalo, kdyby k ní vůbec nedošlo?

Teroristické útoky 11. září 2001 změnily svět a hlavně Ameriku. Podle mého názoru současníci ještě zcela nedocenili důležitost této události, od které včera uběhlo 22 let. Co se skutečně změnilo?

Dnes máme výročí sovětské invaze do Československa. Proto jsem se rozhodl trochu zasnít, co by se asi stalo, kdyby k ní vůbec nedošlo. Je to samozřejmě pouhá fikce, pokusím se ale vycházet z historických reálií a zkušeností z jiných zemí.

Jedna z nejvíc fascinujících událostí v historii lidstva je pro mě rozpad Sovětského svazu. Obří impérium, které poslalo prvního člověka do vesmíru a mělo atomovou zbraň, se z ničeho bleskově rozpadlo. Víceméně bez krveprolití a válek. Proč?

Jedna z nejdůležitějších událostí 20. století byla porážka Rudé armády u Varšavy v srpnu 1920. Zastavilo to expanzi bolševismu do Evropy a uzavřelo ho to na území bývalé Ruské říše. Co kdyby to však dopadlo jinak? Další moje alternativní historie…

Před týdnem jsem byl v kině na filmu Oppenheimer, který si myslím velmi dobře zpracoval atmosféru ve Spojených státech na přelomu 40. a 50. let. O tomto období a zejména o éře mccarthismu se podle mého u nás tolik neví.

Včera mě zaujal výrok Tomia Okamury v poslanecké sněmovně, že Rusko prý nejde nikdy porazit.

Když mluvíme o nacistických zločinech, tak většina lidí dobře zná holocaust, koncentrační tábory, plynové komory atd. Přitom Hitler se svým okolím plánovali mnohem větší a brutálnější věci, které se naštěstí nepodařilo kompletně zrealizovat.