Jan Buba

Vstávám v deset, po snídani si projdu nabídky dovolených, protože jsem už měsíc nikde pořádně nebyl, pak sednu do svého bavoráku (i ten už chce vyměnit, mám už ho celý rok) a odfrčím na kafe do firmy, při němž zakoketuju se svou asistentkou.

Máme-li se vyhrabat z našich současných deficitů, musíme vystoupit z komfortní zóny, přijmout trochu nepohodlí, poslouchat odborníky a řídit se téměř „babičkovsky danými pravidly“, přes která „nejede vlak“. Ani ten český, kodrcající.