Jan Sova

Psychedelika podle populárního vyprávění „rozšiřují vědomí“, propojují oblasti mozku, které spolu běžně nekomunikují, zvyšují jeho plasticitu a uvolňují jej ze zajetých kolejí.

Když Rusko provádí „test“ – ať už jde o dezinformační kampaň, vojenskou provokaci nebo kybernetický útok – nejedná náhodně.

Protože obecně formulované zákony nedokáží postihnout všechny konkrétní situace, může v zájmu spravedlnosti nastat potřeba odchýlit se od jejich doslovného znění.

Na jedné z nejstarších fakult v naší zemi již delší dobu probíhají spory. Nemohu ani napsat, odkdy tyto spory trvají, neboť ani na tom se jednotlivé strany neshodnou.

Lidský hřích narušil vztah člověka ke stvoření, které bylo vydáno zkáze. Tento text zkoumá, jak má člověk v padlém světě nést odpovědnost za stvoření, chránit ho a zadržovat jeho zkázu.

Úroveň veřejné teologické diskuze je v ČR tristní. Křesťanského Boha zde téměř nikdo nezvěstuje, ba dokonce je základní křesťanská zvěst překrucována, jak to jen jde.

Green Deal se neomezuje na ekologii, ale funguje jako politické náboženství – přetváří společnost, vyžaduje oběti a slibuje spásu, které nelze dosáhnout.

Tradiční etické úvahy stanovily klíčová kritéria, podle nichž lze posoudit, zda by válka mohla být spravedlivá.

Komunismus nebyl jen ideologií. Nahradil Boha materií, sliboval utopickou spásu a měl své proroky i rituály. Jak marxismus převzal obsah křesťanské víry?

V tomto článku si jako křesťan dovolím odpovědět na některé otázky pana prof. Halíka, teologa, filosofa a sociologa, které vznesl během své přednášky na YouTube při udílení Templetonovy ceny.

Popírání hříchu není jen teologický omyl – je to přímé popření evangelia, které odvádí lidi od Kristovy milosti a spásy. Kdo relativizuje hřích, popírá nutnost Kristovy oběti a odvádí lidi od Boha.

Říct, že „bůh není spravedlivý, díky bohu“? To už je silná káva! Byla to jen hloupá chyba, nebo záměrné rouhání? A kam vlastně vede tahle falešná představa Boží milosti? Pojďme si to říct na rovinu.

Záměrem tohoto článku je oddělil dvě věci, které (stále i) v dnešní kolektivním názoru v podstatě splývají ve věc jednu, ačkoli jsou velmi odlišné. Přesněji kolektivní názor mezi nimi neumí odlišovat.