Než se interrupce v Československu staly legálním a dostupným zdravotním zákrokem, ženy často stály před volbou mezi nechtěným mateřstvím a život ohrožující operací.
Prázdnou bezpečnou ulici aby člověk ve městě pohledal. Normální je dnes pohled na auty zaplněná města, kdy je příjemnější jít po silnici, jelikož auta zasahují i na chodníky. Začneme to konečně řešit?
Jak se milovalo v době, kdy se o sexu v podstatě nemluvilo? Sexualita za socialismu byla paradoxem doby: navenek neexistující, uvnitř domácností však překvapivě svobodná – a často i pokroková.
Vnímat o trochu víc než ostatní je výhoda, ale i lehké prokletí. Někdy by člověk nemusel cítit většinu energií v místnosti. Na druhou stranu - i to se může hodit.
O tom, zda k útoku dojde, nerozhodují šaty, ale moc a kontrola, kterou chce agresor získat. Výstavy po celém světě jasně ukazují bolavý fakt, kterému je třeba čelit: Cudnost ženy před násilím neochrání.
Už několikrát se ke mně dostala podobná úvaha mnoha mých známých. A byť se možná zdá přitažená za vlasy, je zcela z pochopitelných důvodů naprosto smysluplná.
Pěstování zeleniny, život bez moderních výdobytků, klid a koně. Takhle mírumilovně si možná někteří představují život v americké komunitě Amišů. Bohužel se však za touto romantickou představou skrývá krutá realita všedních dní.
Kdybychom dnes všichni měli elektroauta a někdo by představil jako nový vynález spalovací motor, koukali bychom na něj minimálně překvapeně. A to z velmi dobrých důvodů.
Atropa bella-donna má svůj původ u nás, ve střední Evropě, a také na Kavkaze a v Malé Asii. Jedná se o rostlinu, která na pohled působí okrasně a možná neškodně, skrývá v sobě ale veliké nebezpečí.
Jedete dle předpisů, přesto vám za zády visí vůz, jehož řidič se nemíní držet zpátky. Najíždění a „lepení se na zadek“ patří k nepříjemným a zároveň nebezpečným jevům na českých silnicích. Proč je to k ničemu a proč to změnit?
Nedávno se ke mně dostal jeden pojem, který pojmenovává naši (ne)propojenost s druhými ve vztazích. A trochu mě leklo, když si člověk uvědomí, že by se tzv. „phubbingu“ mohl dopouštět také.
Smutné výročí okupace Československa připomíná bolestnou zkušenost se ztrátou svobody. Dnes ale v nesvobodě nežijeme, proto bychom se měli snažit pomáhat těm, kteří o svou svobodu bojují nyní.
Před pár dny jsme se vrátili z Islandu. A kromě fascinující přírody a kulturních odlišností jsme ochutnali také jednu z nejpodivnějších pochutin na světě.
Léto vybízí k tomu naskočit na kolo a vyjet na výlet. Dle zaplněných cyklostezek s tím souhlasí spousta Čechů. Není na čase cyklostezky a cyklopruhy rozšířit?
Všimli jste si nového zajímavého nešvaru? V Praze nyní velká spousta aut parkuje na chodníku. A ano, řidiči těchto aut to dělají přesto, že to je nezákonné.
Děti se díky kolu učí radosti z pohybu a přirozeně si osvojují základy městské mobility. Proč pak ale tahle přirozenost často končí dospělostí? Proč je u nás jízda na kole v ulicích zatím ještě pořád spíš důvodem ke konfliktu než k úsměvu?
Pravděpodobně nejznámější světový psycholog, zakladatel pychoanalýzy, český rodák. To byl Sigmund Freud. Mimo to ale také kontroverzní člověk a lehce omezený podivín.
Moderní Rusko, jakkoli je toto slovní spojení oxymorón, nemá nyní skutečně nic, čím by nás inspirovalo. Proto lpí na abstraktních pojmech a „starých pořádcích“. A ubližuje těm, kteří by chtěli něco víc.
V minulých dnech nám přišla do schránky brožura. Už při prvním ohledání se nezdálo, že by šlo o nějakou kvalitní literaturu, po bližším seznámení mě ale vyloženě zarazilo, co se mi dostalo do rukou.
Věděli jste, že na zelenou můžete na přechod vkročit klidně až v poslední vteřině a řidiči to musí respektovat? V Česku ani není zbytí, na zelenou totiž stejně nikdy přejít nestihnete.
Po deseti letech fungování skončil pořad České televize „Fokus Václava Moravce“. Možná by to nevzbudilo tolik pozornosti, pokud by se nejednalo o pořad úspěšný.