Jindřich Kačer

Se vzpurnými husitskými Čechy už si 12 let katolická církev ani nejmocnější šlechtici říše nevěděli rady. Posledním pokusem o jejich zkrocení se stala čtvrtá křížová výprava, která vyvrcholila bitvou u Domažlic. Proč prchli křižáci ještě před bojem?

Duchovní život Slovanů zůstává opředený tajemstvím, nedochovala se žádná obdoba severské Eddy ani antické mytologie. Důležitější než bohové, byl pro Slovany styk s přírodou a tajuplnými bytostmi, s nimiž uměli rozprávět jen „vyvolení“ zaklínači.

Na křížové výpravy se většinou díváme očima Evropanů, kteří přijeli dobývat a dočasně založili křesťanské státy kolem Jeruzaléma. Jak to ale viděl arabský šlechtic Usáma z rodu Munkizů, který s křesťany bojoval, ale udělal si mezi nimi i přátele?

O dětech v rodině starých Slovanů je toho známo jen velmi málo, podobně jako u Germánů či Keltů. Proto se o výchově a péči rodičů dá uvažovat spíše teoreticky, ale určité základy můžeme odvodit z analogií podobných společností spjatých s přírodou.

Vykreslit tradiční rodinu v kmenové pohanské společnosti raného středověku není úplně snadný úkol. Především o tom panuje spousta zkreslených představ vycházejících z klišé o dvanácti Sámových manželkách a trpné podřízenosti pasivních žen mužům.

Přemysl Otakar II., král železný a zlatý. Vznikla kolem něj legenda rytířského krále postavená, k níž výrazně přispěly i křížové výpravy proti pobaltským Prusům vyznávajícím staré bohy podobné slovanským. Spojil se přitom s řádem německých rytířů.

Dnešní křesťanské Vánoce založené na tradici narození Ježíše Krista navazovaly původně na pohanské svátky slunovratu, které měly překrýt. V Římě se slavily saturnálie a svůj kračun a ovseň měli i staří Slované. Co tyto pojmy znamenaly?

V dnešní době tvoří univerzity ten nejvyšší stupeň vzdělání, který je do velké míry propleten se špičkovým vědeckým výzkumem. Vzdělávací instituce však mají své kořeny ve středověku a jednalo se o dlouhý vývoj od církevních dogmat k racionální vědě.

První Slované na našem území se často potýkali s takzvanými Avary. Obecně panuje názor, že drsní a krutí stepní nájezdníci si ubohé slovanské zemědělce podmanili a nadělali z nich otroky. Ve skutečnosti byli často rovnější, než by se mohlo zdát

Vypráví o něm nejen školní učebnice. Příběh rytířského krále se v poslední době změnil spíše na výtky pyšnému a neústupnému panovníkovi, který neuměl odhadnout politickou situaci. Jak proběhla samotná bitva v den sv. Rufa?

O panu Jindřichovi z Lipé se ke konci života tvrdilo, že je skutečným, byť nekorunovaným vládcem Českého království. Co na to mohl říct skutečný král Jan Lucemburský? Radost neměl, přesto se s Jindřichem nakonec až podivuhodně sblížil.

Každoročně si v červnu připomínáme výročí popravy 27 českých rebelů na Staroměstském náměstí. Nechme nyní stranou stavovské povstání a zaměřme se na nejslavnějšího z popravených, bývalého rektora Jana Jessenia, aktéra první veřejné pitvy v Praze.

Odkud přišli naši předkové do české kotliny? Chceme-li po tom pátrat, dostáváme se k otázce takzvané slovanské pravlasti. Ve skutečnosti je možné, že vůbec neexistovala a místo putování kmenů se odehrálo jakési „rozlévání kultury“.

Dostat se na císařský trůn z pozice chudého vesnického synka bylo možné jen v Byzanci. Když byl člověk dostatečně schopný, uměl se vetřít do přízně správných lidí, ve správnou chvíli zatahat za správné provázky a neštítil se pár politických vražd.

V roce 870 byla Morava suverénní říší. Knížeti Rostislavovi se podařilo odrazit nájezdy východofranského krále Ludvíka Němce, který ho považoval za vazala. Rostislavova pozice vypadala neotřesitelně, než vstoupil do hry ambiciózní synovec Svatopluk.

S prvními Slovany na našem území se často pojí představa nějakého opevněného knížecího či alespoň náčelnického centra, které nazýváme hradiště. Jenže o žádném nemáme důkazy. Byl tedy i Canburg ubráněný před Franky jen narychlo zbudovaným valem?

O Slovanech u nás před vznikem Velké Moravy toho víme opravdu málo. Proto i rekonstrukce válečnictví stojí vlastně na základě několika krátkých pasáží franských či byzantských kronikářů a také archeologických nálezech. Jací byli Slované válečníci?

Purkmistr Jan Podvinský a tři další novoměstští konšelé se stali hlavním terčem útoku rozvášněného davu v onu památnou červencovou neděli 1419. Kdo byli tito muži a deset dalších obětí, které to odnesly jaksi mimochodem? Zasloužili si svůj trest?

Slované nebyli holubičím národem. Stejně jako Germáni či Keltové přinášeli svým bohům i krvavé oběti – ať už za úspěch ve válce či za lepší úrodu. A nevyhýbali se ani obětování lidí, častěji nepřátelských zajatců, ale někdy i vlastních soukmenovců.

Roku 1918 se na Velkou Moravu pohlíželo jako na zaniklý společný stát Čechů a Slováků. Velkomoravská říše přece vznikla spojením Moravy a Nitranska! Kam se však ztratili Češi? A pokračoval Mojmír I. v kmenovém svazu někdejšího cizího vůdce Sáma?

Dominanci rytíře na středověkém bojišti doplňoval kodex cti a morální zásady. K ideálu rytířství se šlechta často obracela, přestože každodenní praxe byla trochu jiná. Co se stalo na konci středověku, že se tento ideál ze společnosti vytratil?

Koncem 13. století už kdysi mocné křižácké státy dlouho skomíraly a na pevnině z nich zbyl jen úzký pruh. Posledním pevným bodem zůstal přístav Akkon, který oblehla mohutná vojska egyptských mamlúků, což byli původně otroci sultánů

Španělský král Filip II. investoval roku 1588 obrovskou sumu do vybudování mohutné flotily, která jednou provždy ukončí korzárské útoky na španělské zlato i anglickou podporu vzbouřencům v Nizozemí. Údajně nepřemožitelná Armada ale dlouho nevydržela.

V povědomí veřejnosti je Zlatá bula sicilská zapsaná jako důležitý státoprávní dokument zaručující navždy dědičnost českého královského titulu a následnictví nejstaršího syna (primogenituru). To není přesné. Ve skutečnosti je v ní něco trochu jiného.

Ze 7. století známe jediné jméno spojené s naším územím. Není to Slovan, ač právě Slované už české země z větší části osídlili, ale postavil se jim do čela. Dle tradice je znám jako franský kupec Sámo, ale jeho původ i „povolání“ jsou nejisté.

Detektivních příběhů a odborných analýz pátrajících po vrahovi Václava III. už vyšla řada. Tragický konec mladého krále láká historiky, spisovatele i dramatiky. O vraždě máme jen málo potvrzených informací a zůstává zde velký prostor pro spekulace.

Omyly, nabubřelost, neschopnost, senilita, nalomené zdraví, zbabělost či naopak nadměrná odvaha hraničící se zbrklostí. Tyto a mnohé další důvody vedly v dějinách vojenství ke kolapsům vojevůdců, což stojí mnohem více, než když chirurg špatně řízne.

Křesťané se ve Svaté zemi usadili díky efektu překvapení z první křížové výpravy (1096–1099) a rozhádaným muslimským vládcům. Byl to šok, když už při druhé výpravě zjistili, že kolosální úspěch se nedá jen tak zopakovat a museli s hanbou odtáhnout.

V povědomí Evropanů bývá Čingischán divoký nezkrotný barbar, jehož potomci dovedli krvežíznivé hordy Mongolů až do Evropy. Málokdo si dnes uvědomuje, že jen díky systémovým reformám armády dosáhl s obyčejnými pastevci takových úspěchů.

Británii už téměř tisíc let nikdo zvenčí nedobyl. Poslední úspěšná invaze proběhla roku 1066, kdy normanský vévoda Vilém Dobyvatel porazil zdejšího saského krále Harolda. Vítězství připomíná proslulá tapisérie biskupa Oda, Vilémova bratra.

Pohanské národy často uctívaly posvátné stromy. V Evropě byly lesy téměř všude a pojilo se s nimi nadpřirozené tajemno. Slované prováděli rituály u dubu, germánské severské národy si představovali, že střed světa tvoří mohutný jasan jménem Yggdrasil.

Unavené, žíznivé a zesláblé křižácké vojsko utrpělo krutou porážku od sultána Saladina. U Hattínských rohů se ukázaly jeho velitelské schopnosti, když lstivým manévrem vylákal protivníka na místo, které sám vybral a podle plánu ho drtivě porazil.

V den sv. Rufa roku 1278 padl Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, s jehož smrtí země upadla do chaosu. Aby se zdůvodnil pád rytířského vládce, bylo nutné najít i zrádce. Měl se jím stát šlechtic Milota z Dědic, jenž vedl přední české šiky.

První velkou bitvou stoleté války zahájil anglický král Edward III. tažení do Francie. U Kresčaku padly stovky elitních francouzských rytířů, ale nejslavnější smrt zde nalezl český král Jan. Symbolicky tak završil svou rytířskou „kariéru“.

Křížové výpravy znamenaly pro husity křivdu a nespravedlnost. Oni byli přece boží bojovníci! Snažili se o nápravu církve, a ta proti nim poslala své pochopy. Museli rázně vojensky odpovědět. Jakou taktiku zvolil Jan Žižka a ostatní hejtmani?

U nás v civilizované Evropě pokládáme Mongoly často za primitivy. Snad proto je překvapivé, jak sofistikované způsoby válčení dokázal používat Čingischán, když překročil hranice své stepi a ocitl se před pevnými hradbami čínských či perských měst.

Rytířské řády jsou opředeny legendami. Ve skutečnosti však měl život v českých a moravských komendách v mnohém blízko ke každodennosti běžných mnichů. Johanité k tomu přidávali původní účel svého vzniku – provozovali špitál pro chudé a potřebné.

Kronikář Kosmas neměl Vratislava rád a jeho dlouhou vládu nevnímal pozitivně. Podle něj byla česká koruna jen chabou náplastí za přílišnou poddanost římskému králi. Sledoval Vratislav vyšší cíl? A proč se proti němu postavil i vlastní bratr a syn?

Učebnice dějepisu nám sdělují, že husitské války skončily roku 1436 vyhlášením basilejských kompaktát. Jakou cenu měl však takový mír? Byl hlavně znakem únavy z válečných útrap a poznáním, že ani jedna z válčících stran nemůže definitivně vyhrát

Do konce 12. století fungovali předáci v Čechách jako knížecí družiníci. Velmožové dostávali do správy hradiště a postupně se měnili ve šlechtu s dědičnými lény. Hrabišicové byli svého času nejmocnější, proto jich několik známe i jménem.

Čingischán se zapsal do historie jako jeden z nejkrutějších dobyvatelů, kteří rozšířili říši na úkor milionů mrtvol a desítek zbořených měst. Je pověst pravdivá, nebo se zveličila nářkem poražených, kteří do dobových kronik přenesli svou frustraci?

Bývalý otrok se stal panovníkem jedné z největších říší historie. Kdo odsuzuje Čingischána za krutosti, možná pro něj nalezne pochopení, když zjistí, v jakých podmínkách vyrůstal. Osobnost mu zformovaly tvrdé podmínky stepních kmenů Mongolska

V českých dějinách bychom těžko hledali tragičtější postavu, než byl kníže Jaromír, prostřední syn knížete Boleslava II. Starší bratr ho nechat vykastrovat a mladší následně oslepit. Proč ve stáří ještě usedl dočasně na knížecí stolec?

Být zároveň českým knížetem i pražským biskupem znamenalo měl nejvyšší moc duchovní i světskou, což je v českém prostředí unikát. Jindřich Břetislav tak vynikl mezi Přemyslovci, přestože se jich ke konci 12. století vystřídalo jako vládnoucích sedm.

Hlavní roli v závěru válek růží hráli Jindřich Tudor a Richard III., z nějž pozdější legendy a Shakespeare ovo drama učinily takřka démona, ač většinu života vystupoval jako čestný rytíř. Padl v bitvě u Bosworthu (1485) pobodán četnými ranami

Když pohanský velmož zemřel, dali mu někdy na cestu oblíbenou otrokyni, aby mu sloužila i na onom světě – spálili ji spolu s ním. Jednu takovou „dobrovolnou oběť“ při pohřebním obřadu podrobně popsal arabský cestovatel kolem roku 920 v Kyjevské Rusi.

Táborská a orebská (sirotčí) polní vojska představovala ve své době unikát. Fungovala totiž jinak než žoldnéřské družiny či městská hotovost. Přesto si právě z nich vzal bývalý lapka a žoldnéř Žižka příklad, když tvořil svou vojenskou základnu

Středověk je neodmyslitelně spjat s rytířskou kulturou, proto se i od králů čekalo, že se budou rytířsky chovat i bojovat. Ne všichni to dokázali splnit. Není jednoduché prokazovat statečnost na bojišti, kde by rytíř měl jet neohroženě v první řadě.

Synovec polského krále vstoupil do českých dějin jako tragikomická postava. Nazýval se požádaným králem českým, kterého si několik husitských proudů vybralo jako záštitu. Ve skutečnosti byl dobrodruh, trochu politik, a hlavně ctižádostivý mladík.

Budoucí král a císař Karel IV. získal první vladařské zkušenosti v Itálii, kam ho poslal jeho otec Jan v pouhých 15 letech. V prostředí intrikánských italských státečků měl těžký úkol, ale český princ to dokázal se ctí a vybojoval významná vítězství.

Stal se třetím českým králem, ale teprve on dokázal titul upevnit tak, že země zůstala královstvím až do roku 1918. A to díky obratnému lavírování mezi kandidáty na římského krále. Někteří ho velebí jako silnou osobnost, jiní mu dávají nálepku zrádce

Mystérium templářského řádu přesáhlo původní význam rytířského bratrstva. Přispěl k tomu tragický konec, vyšetřování na mučidlech, obvinění z nečistých praktik proti Kristu, zabavení velkolepých majetků a podivný postoj velmistra.

Jméno Děpolt se po několik generací objevovalo po boku Přemyslovců, kteří patřili k jejich blízkým příbuzným. Děpoltici vynikli jako zdatní válečníci, přesto nakonec upadli v zapomnění, protože přemyslovští vládci cítili z jejich strany ohrožení.

Když se řekne sousloví „sexuální život ve středověku“, vybaví se většině lidí kupa zákazů a příkazů katolických kněží. Jenže ve skutečnosti měla církev jen málo pravomocí, jak styk v manželství regulovat a dohlížet na plození dětí

Pozice jediného zvoleného kališnického arcibiskupa byla dost problematická. Katolická církev ho samozřejmě nikdy neuznala a jeho odpůrci z ostatních husitských proudů mu vyčítali přílišnou ústupnost. Prý dával přednost kariéře před idejemi.

Když manžel přistihl svou ženu s milencem, mohl je oba beztrestně zabít. Tedy alespoň ve středověké Kastilii. Šlechtici se báli o otcovství svých potomků, proto staré kmenové právo cizoložnice tvrdě stíhalo, zatímco mužům leccos tolerovalo.

Až do návratu z basilejského koncilu (1433) kontrolovaly husitské městské svazy a jejich bojovně naladěná polní vojska většinu Čech. Jenže lidé v království už byli dlouhými válkami unavení a přemýšleli, jak se radikálních táborů a sirotků zbavit.

Lucemburští králové ovládli Slezsko pevněji ve 14. století. Už Přemyslovci však měli na této zemi zájem a pomohly jim politické zmatky v sousedním Polsku. Jakoby Slezsko mělo v sobě od začátku zakódováno připojování, dělení a opětné sjednocování.

Od útěku křižáků od Tachova (1427) nebyla v Evropě síla, která by mohla české husity porazit. Sebevědomí polních bratrstev narostlo a ke slovu přišly „spanilé“ jízdy. I ty přispěly k tomu, že církev byla ochotná vyjednávat na basilejském koncilu.

Většinou se o Karlu IV. píše jako o mírovém králi, který řešil spory diplomaticky. Byl snad vychytralým zbabělcem, který se boji záměrně vyhýbal? To jistě ne. Syn rytířského otce nebyl slabý ani neduživý a v mládí prožil mnohá dobrodružství.