Jiří May

Rodiče často říkají, že jejich děti „mají roupy“. Já jsem ovšem netušil, jak výstižné to rčení je… dokud moje dcera nezačala lovit ty skutečné.

Když má Budulínek přes metrák a ujede mu podrážka po prvním kilometru, není to pohádka, ale realita. A výrobci bot by měli začít psát nové konce.

Zatímco muž řeší, aby nezapomněl kartičku pojišťovny, žena hlídá, aby neměl díru tam, kde by mohla udělat ostudu celé rodině. A to i u doktora.

Knížka je venku, a teď to nejtěžší: focení! Zrod kluka z plakátu s velkou dávkou humoru. Povedlo se?

Byty mizí, ceny rostou a programy se množí. Jak vědecky vysvětlit fenomén nedostupného bydlení? A jak do něj zapadají jeskyně, stromové domy a zemljanky?

Když muž uklízí, myslí si, že dělá zázrak. Když žena kontroluje, vidí katastrofu. Dva světy, jeden byt, a mezi nimi mop, který to všechno schytá.

Život v chalupě tří chlapů má prostě své kouzlo. A najednou se objeví ONA. Žena, která vás nakopne, vytrhne z rozjetého cyklovýletu a najednou se vám na obličeji usadí úsměv.

Říkají mi TOPtaťka a pozér. Já říkám – děkuji. Bez lidí, kteří ostatním lezou na nervy, by moje články nerostly. Protože bez hnoje prostě není úroda.

Ano, jsem ten špatný otec. Nevozím děti autem, beru jim dudlíky, nechám je tahat odpadkový koš a k tomu je učím respektu ke zbraním. OSPOD má ze mě radost.

Mít doma dva puberťáky a jednu pětiletou pubertální čekatelku je často velmi obtížné. Hlavně kvůli stravování. Mnozí z nás, rodičů matadorů, by to nazvali krmením divé zvěře.

Evropské povolenky se hrnou do našich kotelen — a protože systém miluje logiku, proč by si účet za metan nezaplatil i ustájený dobytek, soused se špatným žaludkem nebo pohodlný dědeček s knedlíky?

Medvěd vypustil do lesa své bzučící brouky a čekal, co se stane. Orlice zakřičela, hejno ptáků se slétlo – a začalo radit, křičet a zapisovat. Medvěd? Ten se smál a bavil.

Někdo děti bere na pohádkový hrad, já je poslal rovnou do první linie. Do kokpitů stíhaček a vrtulníků, kde začal jejich „vojenský výcvik“.

Spící caparti, líné odpoledne a parta pejskařů. A pak se objeví dobrman. V ten moment jde legrace stranou a na řadu přichází… noha v pohorce.

Existují různé stupně nespokojenosti: od brblání u piva, přes facebookové statusy až po petice, co podepíše 73 lidí. Ale když už vstane důchodce, vezme berli a jde zakročit, pak jsme v bodě zlomu.

Syn si přál nový mobil. Tak jsem mu řekl, ať si vybere podle svého. Byla to chyba?

Dokážou sloni létat? Jako „vědec“, otec a samozvaný „rodinný kouč“ jsem se vydal na misi, která rozdrtila fyziku, porazila logiku a korunovala dětskou fantazii.

Na prázdninách jsem objevil kouzelný vynález. Lesní útulnu. Místo, kde si rodič odpočine a děti se promění v tuláky. Polesný, který to vymyslel, si zaslouží medaili.

Vydal jsem se s dětmi na vědeckou expedici, abych konečně ověřil Cimrmanovo tvrzení. Se srubem jako základnou, dvoukolákem plným panenek a pizzou na celtě jsme prozkoumali město i jeho zákoutí.

Proč se obtěžovat k rybníku, když mohu rovnou do rybníka. Případně si rybník vzít s sebou v holínce.

Vlastnit zbraň a být připraven na sebeobranu dnes znamená čelit tvrdé kritice. Jako otec tří dětí jsem zažil, jaké to je být označen za paranoidního blázna.

Stačí napsat pohádku o dceři, přidat trochu nadsázky a internet se promění v tribunál lidu vševědů. Naštěstí děti chápou rychleji než dospělí.

Moje dcera má jasno: maminka je hvězda, já jsem technická podpora. Miluju ji, ale když mi pětkrát za den řekne, že mě nemá ráda, začne to studit.

Jeden názor vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny formuje, do bubliny sváže. Algoritmus už neukazuje svět, ale tvoří ho. Hledáme Hobita s odvahou nevěřit všemu, co se mu hodí do krmítka.

Když si tatínek špatně přečte jízdní řád, nezačíná výlet, ale dobrodružná epopej s liškou, drakobusem a borůvkovým líčením. Dcera to zvládá líp než on.

Dětská představivost nezná hranic. Dokonce ani těch státních. Během okamžiku se z pirátů stali „běženci“.

Z výletu do zoo byla nakonec bojovka s bažinou, borůvkami a nečekaným nálezem houbařů bez košíků. Dcera to zvládla, táta přežil. Skoro.

Lidi, vážně máte talent. I já, Smrtka, vám ho závidím. Od okamžiku, kdy vám bláznivý Prométheus dal oheň, už mě k vyhlazení nepotřebujete.

První obětí rekonstrukčních bojů byla nebohá vana. Dej jí pánbůh věčnou slávu.

Syn si přál holicí strojek. Nabídl jsem otcovskou pomoc. Jenže místo tváře mi ukázal břicho – prý kvůli holkám na koupáku. A já pochopil, že to začalo.

Jedno březnové ráno jsme zamířili do lesa. Děti chtěly zažít postapo na vlastní kůži. A jak to dopadlo? Hlady nikdo neumřel. Ale jen tak tak.

Rodičovství není konec světa, jen začátek nové expedice s křikem, bahnem a syrovými bramborami. Když víte, jak na to, může to být ta nejlepší jízda!

Denně čteme horoskopy a známe svá znamení zpaměti. Ale co když to všechno je jen dobře vypadající iluze? A co říkají vědci na osud dvojčat narozených ve stejný čas?

Když se na Den dětí spojí tatínek, pětiletá dcera a zapomenutá krabice, vznikne chaos, smích a vzpomínka, kterou byste za peníze nekoupili.

Televizní kouzlo – pár všetečných otázek, soucitný pohled, a najednou ten druhý brečí a přiznává. Ve skutečnosti ale může jít o obyčejný podvod, kterému věříme, protože chceme. Chladné čtení.

Přesvědčování je známka respektu. Manipulace je zrada. Jenže rozdíl mezi nimi není vždy na první pohled jasný. A naše důvěra bývá snadno zneužitelná.

Tisíce dětí. Každé z nich mělo rodiče, domov, jazyk a jméno. Dnes mají místo toho ruský pas, novou identitu a ve vzpomínkách tmu. Co se stane, když se – pokud vůbec – vrátí?

Být ministrem obrany státu, který už třetím rokem brání území i čest před největším sousedem, to už samo o sobě stačí na žaludeční vředy.

Hladové děti jsou nouzový stav. A když dojde chleba i nervy, nastupuje improvizace: buřtoleta, tortileta i párkotoust.

Každé dítě je jiné, ale dohromady tvoří dokonalý chaos i harmonii. Někdy je lepší poslouchat knihy a instinkt než platit za rady drahého psychologa.

Dějiny druhé světové války u snídaně s dětmi? Špatný nápad. Ještě horší, když si sám nejsem jistý, kdo koho vlastně kdy „osvobozoval“.

Zapomněl jsem na narozeniny vlastní dcery. Opět. Přestože mi to připomněl kalendář, dort i žena. Naštěstí mám fantazii. A manželku. Ta ví všechno.

Dcera se rozhodla, že piknik v lese bude ve stylu viktoriánské Anglie. V růžových šatech a balerínkách poroučela, dokud ji hlad nedonutil spořádat buřtguláš přímo z kotlíku.

Toaleta není jen o vykonávání nutné potřeby. V paneláku je to společenský zážitek, informační uzel i gastronomická inspirace. Jen si musíte zvyknout, že nejste nikdy úplně sami.

Doba se zbláznila. Komik brání zemi proti jadernému agresorovi, zatímco světoví lídři recitují tragikomické monology. A diváci? Ti už netleskají. Mlčí.

Jmelí. Konstanta, která kdysi sloužila jen k záchraně paměti herců v nesnázích, dnes s nebývalou silou zachraňuje naději vědcům!

Vitalij Kličko, známý světový boxer a politický lídr, se svým životem opět potvrzuje jedno: nikdy neexistuje jen jeden způsob, jak skoncovat s problémem.

Když voliči ztratí důvěru v lidské politiky, nastupuje příroda. Žába Rocky vede Kalifornii, bobr Baxter staví ochranné valy a medvěd Čikágo se uchází o post prezidenta. Amerika nikdy nebyla zelenější.

V Kalifornii platí zákon, který chrání závodní žáby před konzumací. Skokani nejsou jen sportovci, ale hvězdy, které nesmí skončit na talíři.

Americké zákony umí překvapit. V Alabamě nesmíte do kostela s falešným knírem, v Georgii je ilegální jíst kuře vidličkou a v Arizoně osli nesmí spát ve vaně.

Do české znalostní soutěže Na lovu usedli tři výjimeční hráči – Donald Trump, Vladimir Putin a Volodymyr Zelenskyj. Jak si vedli proti Lovci? A kdo si nakonec odnesl výhru?

Kojenci by na gauči neměli zůstávat bez dozoru. Obzvlášť když je s nimi batole, maďarský ohař a tatínek. Protože pak se může stát úplně cokoli.

Sociální sítě k něčemu jsou! A nejvíc naučná videa. Vyřešily můj spor s manželkou a ukázaly, jak jsem neschopný v oblasti ručníkové hygieny.

Kluk mi volá, že je v maléru. Nezabil nikoho, jen se někdo řízl. Ale v dnešní době? Možná pokus o vraždu! Kde se stala chyba, že se děti bojí i dýchat?

Jak připravit děti na svět, kde auta najíždějí do lidí, děti střílí jiné děti a červený čudlík má každý diktátor? Otázky mám, odpovědi bohužel ne.

Kniha „Kronika rodinného chaosu“ je upřímný a vtipný pohled na rodičovství, kde nechybí lehká ironie, nadhled, trapasy ani nečekaná dobrodružství.

Přebalování dítěte je prý hračka – pokud nejste tatínek. Jaké záludnosti na mě čekaly a proč mají děti zvláštní talent trefit se vždycky do táty?

Když jsem se synů zeptal, jestli je někdy napadlo někomu ublížit, odpověď mě zaskočila.

Tři zvířecí kamarádi, tři těžká rozhodnutí. Jaké to je, když musíte říct sbohem svým nejvěrnějším přátelům? Příběh o lásce, ztrátě a odpovědnosti.

V roce 2025 Donald I. zrušil volby, korunoval se v Las Vegas a z USA udělal monarchii Only Trump Forever. Jak probíhala jeho vláda a proč nakonec padla?