Kochlear.cz

Jaký je život bez signalizace domovního zvonku? Pro lidi s postižením sluchu to znamená složitější domluvu. Naštěstí dnes existují technologie, které mohou usnadnit život nejen jim, ale i slyšícím, kteří očekávají návštěvu.

S nástupem AI začalo YouTube automaticky generovat titulky. To pomáhá nejen neslyšícím, ale i slyšícím divákům s porozuměním cizím jazykům. Strojový překlad sice není dokonalý, ale v mnoha případech usnadní orientaci.

Mnoho lidí, zejména senioři, neví o existenci skrytých titulků, protože je nikdy nepotřebovali. Televize o nich neinformují, což je škoda, protože by tím dělaly reklamu samy sobě.

Neslyšící řidiči nemohou spoléhat na sluchová varování, což může vést k nehodám. Řešením by mohlo být světelné upozornění reagující na sirény a další dopravní zvuky. Jak by takový systém fungoval a kdo ho vyrobí?

Představte si, že byste se zeptali neznámého člověka: „Prosím Vás, kde je tady nejbližší bankomat?“ A on by odpověděl něco nesrozumitelného, například: „Po bozíke hig ma graní iiiu.“ Rozuměli byste, co říká?

Když slyšící nerozumí, obvykle reaguje: „Cožééé?“ U osob se sluchovým postižením je to jiné – často něco rozumí, i když ne správně, a na nepochopení neupozorní. Domýšlejí si chybějící informace a stydí se přiznat, že neslyší.

Co byste si mysleli o tom, kdyby někdo tvrdil, že všichni cizí státní příslušníci v ČR jsou sice cizinci, ale Vietnamci jsou „Cizinci“ s velkým ‚C‘, protože mají vlastní jazyk a kulturu? Přišlo by vám to jako nesmysl?

Představte si, že spíte doma a někdo vás náhle probudí a u postele stojí mimozemšťané. Podobně to může připadat osobě s postižením sluchu, když ji přijdou zachránit, aniž by spala. „Přiletěli si pro mě?“

My, kteří neslyšíme, si vybíráme programy ne podle toho, co se nám líbí, ale podle toho, zda mají skryté titulky. Je to zásadní informace, která rozhoduje, zda lze program sledovat. Slyšící si její důležitost často neuvědomují.

Pokud to tak není, nelze sledovat obojí současně. Tlumočník znakového jazyka také nestojí někde stranou a v jiné vzdálenosti. V ČR komunikuje česky (znakový jazyk není čeština) 98% lidí s postižením sluchu (asi 560 000 z 575 000).

Ze strany neinformovaných lidí dochází často k záměně ohluchlých osob s lidmi nedoslýchavými nebo s těmi, kdo se neslyšící již narodili. V  důsledku toho vzniká při kontaktu s ohluchlými lidmi mnoho omylů. Zde uvádíme nejčastější z nich.

S Karlem se vídáme hlavně na internetu a párkrát jsme se potkali i osobně, na konferenci INSPO. To jsme se ale ještě neznali. Karel se mnou udělal rozhovor, který je na Forendors, a na oplátku dělám já rozhovor s Karlem, který si můžete přečíst.

Při konverzaci s člověkem, který odezírá, nebo používá strojové rozpoznání mluvy, s převodem do textové podoby, je velmi důležitý kontext. A ten je třeba i to, že od číšníka neočekáváme sdělení, jaké je počasí, ale dotaz, co si dáme.

Často bývám dotazován na mobilní zařízení a aplikaci pro převod řeči do písemné podoby pro osobu s postižením sluchu. Ale taková aplikace může být i vhodná na diktování článků.

Asi před šesti lety (2017) mě napadlo, že bych si mohl požádat o příspěvek na zvláštní kompenzační pomůcku (proč to je zvláštní, netuším). Zašel jsem tedy na Úřad práce a poptal se na to. Za rok jsem zestárl o pět let.

Když spolu komunikujeme, já ohluchlý a Lukáš nevidomý, divím se, že na nás ještě nikdo nezavolal MUDr. Chocholouška, který by nám potom říkal: „Toto nedopatření se stává pouze…“

Když občas žehrám na malé množství titulků u pořadů v televizi, bývá mi poskytnuta dobře míněná rada, že na internetu je ke stažení spousta filmů s titulky.

Pokud jsou titulky takové, že je většina pozornosti vynaložena na jejich přečtení, pozbývají takové titulky kompenzační funkci, protože není čas sledovat obraz.

Ti, co slyší, si často myslí, že když někdo neslyší, automaticky komunikuje ve znakovém jazyce. Podle mě to bude zejména proto, že osoby s postižením sluchu, které komunikují česky, jsou „neviditelné“.

Přesný počet lidí s postižením sluchu, dejme tomu na +-500 v České republice, nikdy nikdo nespočítá, protože neexistuje oficiální evidence osob se zdravotním postižením. Z dostupných zdrojů si však lze udělat představu.

Často se leckde chlubí tím, že mají cosi bezbariérového, ale už se nechlubí tím, že to je bezbariérové pouze pro nějakou část osob s postižením.

Představte si, že byste se zeptali neznámého člověka: „Prosím vás, kde je tady nejbližší bankomat?“ A on by odpověděl něco jako: „Po bozíke hig ma graní iiiu.“ Rozuměli byste, co říká?

Asi jste se mnohokrát setkali s tím, jak někdo říkal, že když někdo přijde o zrak, že lépe slyší, nebo když někdo přijde o sluch, že lépe vidí.