Kojot

Seriál Chobotnice nabízí více postav, kterým se budu moci věnovat ve svých článcích. Dnes začneme tou, která je pro většinu českých diváků zosobněním celé série.

Každý z nás měl v dětství nějaké vzory. Tomu mému dominovali ti, kteří měli co do činění s loděmi. Mezi nimi vynikal Vladimír Iljič Lenin. Pojďme na něho při výročí listopadové VŘSR zavzpomínat.

Je skutečně jediným revivalem, který má své opodstatnění, Creedance Clearwater Revival, jak hlásal příspěvek v internetové diskusi, kde se o revivalech bouřlivě debatovalo?

„Jsme dynamické oddělení a naše práce se stále mění,“ bylo praveno na jedné z našich pracovních porad. Dnes už patřím k té starší polovině zaměstnanců, tedy k těm, co už změny přijímají obtížněji.

Tak trochu proti proudu času jsme se vydali o minulém víkendu vstříc dovolené ve východním Německu. Bylo to natolik zajímavé, že jsem se rozhodl podělit se o několik poznatků.

V 80. letech táhly za regionálními kapelami na Plzeňsku davy čítající stovky a někdy i tisíce lidí. Přežívá tento fenomén, jehož věhlas překročil region, dodnes? Ano i ne.

V tomto seriálu se podíváme na známé seriálové postavy. Možná i neotřele a s nadhledem. A dnes nás čeká doktor Štrosmajer ze seriálu Nemocnice na kraji města.

Název této knihy je natolik atraktivní, že snad ani nebylo možné si ji tehdy před téměř 40 lety z nabídky knih, co tehdy kolovala po škole, neobjednat.

Bohumil Říha se objevuje v tomto mém seriálu už počtvrté. Tentokrát tady máme knihu, která v popularitě drží krok s téměř neotřesitelnou pozicí Honzíkovy cesty.

Před rokem nastalo druhé zmrtvýchvstání seriálu Dexter. Tentokrát jsme se přenesli na úplný počátek příběhu, kdy hlavní hrdina teprve začínal brousit své budoucí mistrovství.

Dnes si připomeneme seriál, jenž v polovině 80. let rezonoval v srdcích školní, ale i předškolní mládeže, aby nakonec skončil v téměř úplném zapomnění.

Dnes se podíváme na jednu klasiku, která nás veselým způsobem provede světem, který je obvykle, pokud jde o zájem dětí o zvířata, mimo zorné pole. Podíváme se do světa hmyzu a další drobné havěti.

Pustí-li se někdo do pokračování knihy tak legendární, jako je Saturnin, maluje si na sebe dobrovolně terč. Není rozhodně mým úmyslem jít po této návnadě, i když se tomu do jisté míry nedá vyhnout.

Dnes se podíváme na další legendu dětské literatury, kterou je záhodno přečíst dříve, než se jí zmocní studio Disney. I když, v tomto směru je ve skutečnosti vlastně pozdě.

Po sérii článků o knihách, které už si pamatuji jen já (a možná ještě někdo), přišel čas na další skutečnou legendu. Ostatně, jména Čuk a Gek přežívají v různých metaforách i v současné mluvě.

Pokud jde o Bohumila Říhu, tak ve stínu jeho kultovních eposů Honzíkova cesta a O letadélku Káněti bychom neměli zapomenout ani na další svého času velmi populární knihu, kterou je Vítek na výletě.

Začíná tím mnoho anket. Považujete se za pravicově či levicově smýšlejícího? Většina z nás zaškrtne pro jistotu střed. Přitom identifikovat v sobě pravičáka či levičáka je celkem jednoduché.

Po sérii Němcových, Erbenů a Hrubínů jsem se rozhodl nabídnout malému synkovi jako četbu před spaním trochu exotiky. Kniha nabídla rozmanitější výběr, než jsem si dokázal představit.

Giuseppe Verdi a jeho opera La traviata ovládli v pátek 22.11. budovu Státní opery v Praze. O zážitek z povedeného večera bych se s vámi chtěl podělit.

Dnes si zavzpomínáme na skutečnou legendu. Kniha, k jejímuž přečtení se hlásí i ti, kteří si zakládají na tom, že nikdy nic nečtou. Je tu královna dětské literatury, Honzíkova cesta.

Pokračuji ve své večerníčkovské edici. Tedy sdílení dojmů z knih, podle kterých vznikly slavné večerníčky, ale které čtu dětem před spaním v knižní podobě.

Kniha, podle které byl natočen takřka bezchybný seriál, který zná úplně každý, to má těžké. Přesto je mnoho důvodů, proč si ji přečíst.

Zatímco v seriálu Zákony pohybu byla situace v průmyslu vykreslena tak, že se seriál dodnes nedočkal oficiální reprízy, Inženýrská odysea na to šla umírněněji.

Máme tady další knihu, kterou známe jako Večerníček. Nejznámějším dílem tohoto druhu od Václava Čtvrtka je Rumcajs, my se však podíváme do trochu jiného lesa.

Bohumil Říha je vnímán jako typický autor knih zachycujících dětské příběhy na českém venkově. Kniha, které se budu věnovat dnes, se však odehrává na úplně jiné straně zeměkoule.

Dnes se podíváme na knihu, jejíž hrdiny zná většina z nás z Večerníčku. Ale jak už to tak bývá, v knihách bývá všechno úplně jinak.

Dnes se podíváme na fenomén typického českého Honzy. Může být kniha současně pohádkou a současně jakousi teoretickou prezentací? Kniha, o které budu dnes psát, je minimálně pokusem o něco takového.

Dnešní kniha vás vezme na výlet do úplně normálního dětství na vesnici. Tedy, normálního minimálně pro generaci narozenou v 70. a 80. letech.

Dnes se podíváme na seriál, který plánované hospodářství a fungování státních podniků rozebral tak, že se po své premiéře dodnes nedočkal tuzemské reprízy.

Dnes bych chtěl psát o knize, která způsobila, že se na dlouhou dobu stal mojí nejoblíbenější hračkou atlas světa.

Jestli se nemýlím, jde o první skutečnou seriálovou spolupráci scenáristy Jaroslava Dietla a režiséra Evžena Sokolovského. Pojďme se tedy na jejich prvotinu podívat.

Tento můj seriál o knihách je vlastně takovou rekapitulací toho, čím uspávám synka. Jelikož dovršil tří let a již asi trochu vnímá, o čem čtu, bylo třeba konečně přeřadit na pohádky.

Ještě než se na sklonku 80. let objevil Klement Gottwald na stokoruně, byl mu vystavěn pomník v podobě pětidílného seriálu.

Seriály Jaroslava Dietla nám přinesly spoustu dokonalých charakterů. Ale nad všemi těmi primáři Sovy, prodavačkami Holubovými a ostatním komparzem ční okresní tajemník Josef Pláteník.

Kniha kombinující poetiku foglarovek, mayovek i filmů s Tomášem Holým, ve kterých přijíždí z města do venkovského prostředí.

V knize Kuřátko Píp, která obsahuje pět pohádek pojednávajících zábavným i poučným způsobem o zvířatech, jsem našel další skvělé čtivo jak stvořené pro uspávání potomka.

Pamatujete seriál Korálový ostrov? Ve vzpomínkách naší generace žije zastíněn Jackem Holbornem, který se na obrazovky vracel v reprízách mnohem častěji. A to je trochu škoda.

Dneska se podíváme na skutečný balzám. Knihu, kde se k sobě všichni chovají hezky a idylka bydlení kdesi takřka na samotě dýchá z každého písmena.

Dnešní kniha bude trochu speciální, a to tím, že v dětství jsem ji po první kapitole odložil. Důvody se dozvíte. Každopádně, nyní je můj dluh napraven a mohu přinést čerstvé dojmy.

Knihy jsou různé, ale jen jedna je tou, kterou člověk přečetl jako první. Ano, právě tato se tímto primátem pyšní u mě.

Dnes se podíváme na další knihu, kterou asi nečetl nikdo, komu by dnes bylo méně než 38 let. Což mi nezabránilo v tom, abych se k ní vrátil při večerní četbě synovi.

Ne všechny knihy, které jsem jako malý přečetl, mě zaujaly. Medvědí škola patřila k těm, které kolem mě prosvištěly bez zanechání jakéhokoli dojmu. Ale co když to bylo jinak?

Kdo pamatuje kultovní televizní pořad Vega, vzpomene si na hlasování pro seriál, který se má v dalším období vysílat. My kluci měli spíše Jacka Holborna, holky hlasovaly pro Gora.

Dnes se podíváme na těžký kalibr, a to přímo legendu sovětské dětské literatury Arkadije Gajdara a jeho legendární dílo.

Vesnická atmosféra, vzpomínky na dětství, nekonečná fantazie a originální humor. To vše uměl Josef Lada nejlépe ze všech. A to vše skloubil do svého vrcholného díla, kterým je kniha o Mikešovi.

Dnes se podíváme na knihu, která byla pro generaci dětí vyrůstajících v 70. a 80. letech královnou povinné četby. Strašákem, ke kterému si ale nakonec asi každý, kdo knihu otevřel, našel cestu.