Libor Konvičný

Maminka pečující o dítě s Downovým syndromem si vzala úvěr na bydlení. Dům nikdy nevznikl – ale dluh zůstal. Příběh, který ukazuje, jak snadno může systém selhat.

Někdy tomu osud nedá a stane se něco, s čím nikdo nepočítá. Mám na mysli narození dítěte, u kterého se v průběhu vývoje objeví závažné vývojové vady.

Systém se naoko tváří, že je nastaven dobře, ale je tomu skutečně tak?

Již nějakou dobu se objevují zmínky o systému emisních povolenek ETS2, ale občas si musím položit otázku, co je cílem Green Dealu?

Emisní povolenky zdražily energii, potraviny i dopravu. A protože to funguje „tak dobře“, EU chystá další rozšíření. Skvělá zpráva – pokud nejste běžný občan.

Tato hláška zaznívá v diskuzi poměrně často, nicméně číší z ní arogance a pohrdání nízkopříjmovými lidmi. Co by se ale stalo, kdyby tito lidé ze dne na den odešli?

Ostražitosti je v dnešní době třeba čím dál víc, pokusů dostat z vás peníze totiž přibývá.

Všichni jistě víme, že docházka do základní školy je povinná pro všechny. Ať už se bavíme o zdravých, nebo nemocných. Realita? Posuďte sami.

„Nemám na to peníze“, nebo „v práci mi málo platí“, by se mohly řadit mezi poměrně často vyslovované věty. Co s tím můžeme udělat?

Letošní podzim se ponese v duchu parlamentních voleb… Co nás čeká a z čeho budeme vybírat? Vybral jsem pár zajímavostí, abych případně tyto volby usnadnil. Musíme také myslet na budoucnost a současnost.

O tom, že některá řízení neprobíhají spravedlivě, snad ví většina z nás. Kam až to ale může zajít? A kdy konečně stát sjedná nápravu?

Každou chvíli se odněkud objeví informace, jak nejsou peníze ve zdravotnictví, jak by se měly zavést spoluúčasti, nebo naopak, některé úhrady přestat proplácet. Ale proč?

Jak vlastně vypadá chudoba? Je na místě, aby člověk se statisícovými úsporami brečel, že je chudý?

Státní rozpočet je každým rokem v deficitu. Máme příliš vysoké mandatorní výdaje, co takhle se zkusit zamyslet nad změnou?

Za cca půl roku náš čekají volby do poslanecké sněmovny. Pojďme se podívat, co (ne)zvládla vlastně současná vláda.

Když se dnes řekne ADHD, stále si mnoho lidí představí jen špatnou výchovu, a ještě hůř se tváří na dnešní možnosti medikace.

Prezident schválil navýšení koncesionářských poplatků, ale k zákonu má výhrady. Je to opravdu správně?

Pokles porodnosti jako dlouhodobý problém (ne)jen u nás a možné faktory proč tomu tak je. Jak je možné, že se u nás kdysi rodilo tolik dětí, zatímco dnes je porodnost tak nízká?

Všude se mluví o nějaké ekologii, o plýtvání, a hlavně, o plýtvání jídlem. Speciálně ty chytré rady, jak máme nakupovat jen to, co spotřebujeme. Jenže ne vždy je možnost chodit na nákup každý den nebo dvakrát denně.

Mnoho z vás již jistě potkalo bezohledného řidiče, ať už se jednalo o překročení rychlosti, agresivní jízdu nebo nevhodné parkování. Je to takto v pořádku?

Co si představíte, když se zamyslíte nad současným důchodovým systémem u nás? Nechám to na vás.

Když příjem ze zaměstnání nestačí, logickou volbou (alespoň většiny z nás) je forma přivýdělku. Někteří lidé pak volí sociální dávky. Snažíte se ale si přivydělat? Je to chvályhodné, ale stát vás za to patřičně potrestá.

Staré umakartové jádro v bytě? Věc, které je nutné se zbavit aneb jak se „jednoduché“ projektování může krásně zvrtnout.

Stále se najdou lidi, kteří spoří formou ponechání peněz na běžném účtu. Proč nezkusit inflaci konečně porážet?

Mnoho lidí, včetně mě, si mohlo myslet, že kvůli handicapu mají nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku - automobil. Zákon však hovoří jasně, ale i zmatečně.

Každým rokem můžeme sledovat, že státní dluh neustále roste, schodek se zvyšuje a žádná vláda se neodváží s tím něco udělat. Co třeba zkusit zainvestovat „pár korun“ a ušetřit mnohem více?

Pokud někdo tvrdí, že posuzování zdravotního stavu pro účely invalidního důchodu, příspěvku na péči či jiné dávky pro osoby se zdravotním postižením funguje dobře, a ještě si systém pochvaluje, pravděpodobně nežije v naší zemi.

V příštím týdnu má vláda schvalovat tzv. českou verzi Green Dealu. Je to cesta do pekel, nebo se rýsují lepší zítřky?

Jsou tomu již 3 roky, co vládne současná vláda. Pojďme se podívat, co se jim povedlo, co by mohli udělat lépe, a co se jim nepovedlo.

Pokud je člověk zdravý, měl by se o sebe postarat sám. Pokud ale není, a je jakkoliv handicapovaný, měl by mu stát nějakým způsobem ulehčit a pomoci. Jakou má vlastně handicapovaný podporu?

Mnoho lidí si myslí, že posouzení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči, nebylo uděláno správně. Někdy dané posudky působí odbytě, a bohužel mnoho z nich mělo jedno společné: nedodržení metodiky.

Internetem nyní koluje spousta článků, jak došlo k poklesu porodnosti, a jaké to v budoucnu může mít důsledky. Důvodů, proč se rodí méně a méně dětí, je však mnoho.

Když lidovci oznámili návrh na vyšší odvody lidem nad 35 let, kteří nemají děti, vzbudilo to řadu vášní. Návrh samotný není úplně šťastný, ale v komplexním měřítku ve vztahu k důchodové reformě by se možná uvažovat dal.

MPSV oznámilo, že se chystají revidovat systém posuzování stupně závislosti u příspěvku na péči, chtějí zjednodušit systém. Bohužel, dnes není chybou špatné nastavení systému, chybou je nedodržování znění vyhlášky.

Existuje mnoho druhů voleb, některé však mají menší účast, některé větší. Jedno ale mají společné, a tou je věčná nespokojenost lidí, a mnohdy i nízká účast.

Mnozí vnímají green deal jako řízenou likvidaci firem, a mnozí naopak chápou úmysl této „akce“. Pokud bychom opravdu chtěli být ekologičtí, chce to úplně jiný přístup.

Autisti, jedna stále velká záhada, kterou se snaží vědci stále rozluštit. Něco už ale víme, a to, jak oni vnímají svět a své tělo.

Z nového návrhu se zdá, že se zapomnělo na některé skupiny, které pobírají příspěvek v 1. a 2. stupni. Je to skutečně problém? Ano, a lze s ním něco dělat.

Když je problém tak zjevný, že je až neviditelný aneb Jak (ne)funguje naše zdravotnictví a jak (ne)funguje sociální podpora ze strany státu. Příběh naší známé o problémech s dítětem, kdy klíčoví lékaři neporadili a úřady hází klacky pod nohy.

Když se narodí dítě a začnou se nabalovat diagnózy, jedna za druhou, aneb život má někdy zvrácený smysl pro humor.