Lubomír Sazeček

Počasí je všude jiné, ale všude se dá docela dobře žít, jak jsem poznal po třech letech v Africe, nakonec i v Jižní Americe!

V dorosteneckém věku jsem hodně za užití atlasu a katalogů CK cestoval po světě. Snil jsem o práci v exotických zemích. Ve věku seniorském, kdy sčítám životní +/- mohu uznat, že se mi vše podařilo. Jedním místem kam jsem tehdy také mířil byla Kuba.

Souostroví Kapverdy, kam naši delegáti PZO jezdili z Angoly na dovolenou, na rozdíl od nás, kteří jsme se dostali tak ještě do Lobita!

V Alto Catumbela v Angole bylo 12. 3. 1983 uneseno povstaleckým hnutím UNITA 66 československých občanů, včetně žen a dětí. Únos se odehrál během angolské občanské války a postihl rodiny expertů pracujících na rekonstrukci místní papírny a celulózky.

Něco z příběhů volyňských Čechů a přiblížení zážitků, o které nestáli, ale kterým se nedalo vyhnout. Proč šli bojovat za zemi, kterou nikdy neviděli a ani neznali? Pasáž z knihy Mirotín a Český Háj - české vesnice na Volyni.

Už je to dlouho, Afrika tehdy byla krásná. Také jsme byli mladí!

Příběhy našich sousedů je projekt neziskové organizace Post Bellum pro žáky osmých a devátých tříd základních škol, tercií a kvart víceletých gymnázií. Je to projekt podporovaný institucí placenou státem. Múzeum totality v Seredi je čistě soukromé!

Když byl rozpoután útok, ráno dvanáctého března, nevěřili jsme, že se to stane ani v těch nejvzdálenějších předpovědích. Několik dní předtím byl totiž mezi námi podplukovník França N´Dalo, velitel generálního štábu armádních sil Angoly FAPLA

12. 3. 1983: Do tohoto sobotního rána mě probudila nepříjemná a poměrně silná střelba, která se ozývala odněkud jakoby z Bairro Três , a protože bylo jenom čtvrt na šest, pokračoval jsem nadále ve svém spánku. Ten však už neměl mít dlouhého trvání.

Místo setkání - Kuba, Holguin, hotel Grand Memories. Tři roky starý komplex na východě Kuby, prosinec 2024.

Ve věstníku spolku Exulant č. 45 byl otištěn článek o umístění pamětní desky na dřívější českou modlitebnu v Mirotíně na Volyni. Jako iniciátor pamětní desky bych se chtěl k této události vrátit a připomenout Mirotín i poválečné osudy jeho obyvatel.

Největší únos čs. občanů v moderních dějinách proběhl před 41 lety v A. Catumbela, 12. 3. 1983. Jak to prožíval jeden z nich, je nabídnuto ve zkratce. L. Sazeček a s ním dalších 65 Čechoslováků a 30 Portugalců se stali rukojmími protivládní UNITA.

Vesnice, kde najdete i Betlémskou kapli!

Jeden z těch, kteří nikdy Československo neviděli, a přesto šli bojovat za jeho osvobození a riskovat své životy.

Volyňští Češi se pokryli nesmrtelnou slávou a svým statečným postojem v těžkých dobách se ukázali býti důstojnými syny své staré vlasti a obnovili svými hrdinskými činy starou slávu českých dějin.

V neděli večer, protože se již nic mimořádného neděje, si jdeme opět normálně zalehnout už záhy po standardní večeři. Znenadání si pro nás přiběhl náš poručík s tím, že se máme ihned všichni obléci a jít s ním na další setkání s vedením.

„Poslední tři roky před odjezdem do vlasti z obce Mirotína, okres Zdolbunov, kraj Rovno nebyly bezpečné, žili jsme ve stálém strachu. Báli jsme se, kdy nás přepadnou banderovci, kteří okrádali a vraždili.

Jestliže se první světová válka Mirotína kromě rabovacích nájezdů nijak zvlášť nedotkla, tak ta druhá už přinesla mnohá utrpení a také výrazné ztráty na životech jeho obyvatel. Už při přechodu fronty na východ docházelo k velkým materiálním ztrátám.

Vypuknutí světové války v roce 1914 zastihlo na Volyni nejen na 30 tisíc Čechů - ruských státních příslušníků, ale také více než dva tisíce Čechů - rakouských státních občanů (v roce 1897 to bylo 2147 osob). Žili v 652 osadách, českých i smíšených

Hned v prvních minutách po půlnoci se z angolské části lágru ozývá oslavná střelba, je tu Nový rok, rok 1984. Protože je neděle, obcházíme naše cubaty s novoroční gratulací. Přes den jsou vidět jen diskusní kroužky, hlavně k tématům dopisům z domova

Češi se usídlovali buď v již existujících ukrajinských vesnicích a městech, nebo na půdě dosavadních polských velkostatků. Většina českých osad přijala místní názvy. Některé nové vesnice i docela poetické, jako například Mirotín. Rodiště mého otce.

Kdo si první dovolí promluvit o tom, jak lze vysekat z toho problému těch dvacet už hodně zdeptaných chlapů? Jak se k tomu staví ten stát, kterému vlastně šli pomáhat a který nese celou vinu za tu situaci.

Rozhodl jsem se napsat tuto historii vzniku vesnic mých předků, motivován několika dalšími kronikami jiných volyňských původně českých vesnic. Samozřejmě, že toto mé rozhodnutí ovlivnilo i několik návštěv Volyně, včetně Mirotína s Českým Hájem.

Jak může být nudný život v zajateckém táboře, pokud není možnost nějakého pohybu! Co dělat, aby se člověk z toho nezbláznil, když každý den ve 20 hodin nad nimi letí dopravní letoun, ve kterém si cestující hodují na civilních jídlech a pití.

Pro 45 z nás končí zajetí, 20 mužů si musí ještě dlouho počkat! Zatím to ovšem ještě netuší, a proto přijímají vše okolo všeho dění s pokorou a klidem. Sedm šťastlivců nečekaně opouští internační tábor. Zbytek si to vyžere to konce.

Rok 1983, Angola a největší únos našich lidí v moderní historii. Zasahuje MČK a propuštění zajatců se každým dnem blíží. Řeší se modality transportu do ČSSR přes JAR a Zimbabwe. Nakonec se ale letí přes Zair.

Čs. zajatci 26. 05. 83 dokončili pěší část cesty. Dále je povezou 1800 km dva menší náklaďáky. Žádná výhra to není. Cesta bolí víc než pěší část pochodu. Řidiči jezdí jako šílení, terénem, který pro dopravu není určený. Jedou i několik hodin v kuse.

Sedmdesát československých a portugalských zajatců a s nimi dva tisíce vojáků UNITA pokračují v cestě na jih Angoly. Trasa se otáčí na jih, konec pochodu se snad blíží. Po překonání Kwanzy slyšíme, že Saša se svou skupinou už dorazil do cíle.

Pokračuje cesta zajatých Čechoslováků Angolou. Příroda je stále krásná, ale utrpení zajatců je velké! Spánek mezi balvany má hodně daleko v hotelovému ubytování. Navzdory tomu spíme hned po zalehnutí.

Kdo mohl tušit, že se může 66 civilistů dostat tak snadno do válečné situace na konci 20. století! Bipolární svět byl tehdy hodně zlý. Byl zlý z obou stran a odnášeli to nevinní! Zkuste to pochopit.

Největší únos čs. občanů v moderních dějinách proběhl před 40 lety v A. Catumbela, 12. 3. 1983. Jak to prožíval jeden z nich, je nabídnuto ve zkratce. Celý popis by byl na dlouho, ale budeme pokračovat.

Třetí skupina čs. expertů, kteří žili ve městě do jeho přepadení, byli energetici. Tak padesát kilometrů od Alto Catumbela, na řece, která protéká naším městem, leží menší přehrada s vodní elektrárnou Lomaum.

Žoldáci, nebo zaměstnaní experti? Jak to vlastně bylo bylo s Kubánci v Angole, zejména s těmi v Alto Catumbela?

Po tragických událostech z roku 1983 je Pôsto Médico, jediné co v Alto Catumbela přežilo a nadále funguje. Tehdy lákalo pacienty z až 100 km vzdálenosti. Dnes už je užitečné pouze pro místní.

Jak se žilo čs. expertům v angolské Alto Catumbela a co klima? K tropické Africe poněkud překvapivé informace přináší tento text. Klima tam bylo totiž odlišné od našich představ.

Městečko Alto Catumbela, to je tedy to místo, kde bych měl strávit příští dva roky života.

Takže úvod máme za sebou a nechali jsme plynout čas. Díky tomu došlo na splnění klukovského snu. Afrika, kontinent H+Z, Werna anebo Hemingwaye mě přivítal na své půdě!

V letech 1977 - 1983 působili v Alto Catumbela českoslovenští odborníci z papírenského a chemického průmyslu, zdravotníci a energetici. Jejich činnost zastavila 12. 3. 1983 UNITA zajetím 66 z nich.