M. V. Stránská

V české společnosti v současnosti probíhá vášnivá debata o tom, jak by mělo vypadat moderní vzdělávání, přičemž se množí hlasy volající po zrušení domácích úkolů a známek.

Ne každý v životě hrál fotbal a ještě méně lidí si sáhlo na politiku, přesto má mnoho Čechů pocit, že fotbalu i politice dobře rozumějí. Se školstvím je to však jiná liga. Do školy totiž chodil každý.

Momentálně se nacházím na studijním Erasmus pobytu v Nizozemsku. Jsem v zemi, kde většinu běžných procesů řídí AI. Je to jako odcestovat do budoucnosti. Míra digitalizace je tu obrovská.

Od 1. září 2025 začínají platit největší změny ve školním stravování za posledních 30 let. Budou mít děti o obědy ve školních jídelnách zájem? A co když je to všechno úplně jinak?

Kdysi bývalo zvykem pozdravit i cizího člověka. Dnes se vám to někdy na vesnicích ještě stane. Přesto, že dotyčného neznáte, popřeje vám dobrý den. V České republice jde však již spíše o vzácnost.

Nejméně půl roku jsme sledovali mediální debaty o změně v placení nepedagogických pracovníků. Ač proti novému řešení bylo mnoho oprávněných námitek, Senát nakonec přijetí této kulišárny nezabránil.

Ještě než se stačíme vzpamatovat z minulých vln zdražování, vláda intenzivně pracuje na legislativních změnách, které mohou zásadně ovlivnit naše náklady na bydlení a energie.

Zavedení slovního hodnocení na českých školách vzbuzuje emoce. Není to však zásadní, co bychom měli v prvé řadě v českém vzdělávacím systému řešit! Ten má totiž jeden ještě větší „známkový“ problém.

Blíží se konec školního roku a žáci všech stupňů škol si brzy donesou domů vysvědčení. Papír, který by měl vypovídat o úrovni jejich znalostí. Měl by, ale většinou to nedělá…

„Máte slovo“ a „Otázky Václava Moravce“ na ČT, „Partie“ na Primě, „Za pět minut dvanáct“ na Nově, to vše jsou televizní politické debaty. Sledujete je? A co si o nich myslíte?

Revoluce ve školním stravování? Není naivní myslet si, že školní jídelny někoho naučí, jak se stravovat? Nebudou si děti raději kupovat obědy ve fast foodech? Problém je větší, než se zdá.

Některé reklamy na televizní obrazovky nepatří a nejen tam. Zákon o regulaci reklamy společně se zákonem o ochraně spotřebitele a občanským zákoníkem reklamu na některé výrobky omezuje. Stačí to?

Podle rozsáhlého výzkumu agentury STEM nejsme rozděleni na dva nesmiřitelné tábory, ale spíše na šest společenských tříd s odlišnými postoji a hodnotami.

Prý jsou ohyzdné a všem vadí. V poslední době se čím dál častěji objevuje názor, že boxy, do kterých různé firmy doručují adresátům zásilky, hyzdí města. Skutečně to tolika lidem vadí?

K čemu mít Českou televizi a Český rozhlas? Vyhraje-li volby ANO, možná je už mít nebudeme. Rozhodně ne v té podobě, v jaké je dosud známe. Co to udělá s mediálním prostředím? A co s námi diváky?

Lidl dlouhodobě slibuje na první pohled slušný nástupní plat prodavačkám i pokladním, po třech letech to pak už vypadá na dokonalou parádičku. Kdo to zažil, brání se. Prý jsou to těžce vydřené peníze.

Vždy, když se začne mluvit o zkracování letních prázdnin, většinou lidé vykřikují, jak se ti učitelé mají! Sedm týdnů letních prázdnin! Jen jim zkraťme! Vždyť s tím mají rodiče jen problémy, ne?

Psy si lidé občas kupují jako novou hračku. Mladé páry si je prý pořizují místo dětí. Patříme údajně k největším milovníkům psů v Evropě. Proč to přesto někdy končí smutně?

V neděli 12. ledna byl premiér Fiala hostem debatního pořadu Partie na televizi Prima. Zdá se, že mu někdo poradil, ať změní rétoriku. Ta by se teď mohla jmenovat: „Tak to prostě není.“

„Tak nám televize zabila premiéra…“ Parafráze slavné Haškovy věty „Tak nám zabili Ferdinanda…“ nelže. Televize může z člověka během pár sekund udělat hvězdu, nebo ho může stejně rychle zničit.

Mezi učiteli to zabouřilo. Proč mají matikáři dostávat o deset tisíc korun víc než jiní? A mají?

Pro české základní školy se připravuje nové RVP. Jeho cílem je méně konkrétních znalostí a více dovedností. Budou základky generovat žáky s mizerným společensko-kulturním přehledem?

Opět probíhá revize RVP základní škol. Opět se mluví o tom, jak všechno bude jinak. Už méně o tom, kdo to vlastně bude učit a jak…

Ve čtvrtek 5. prosince by se měla na mimořádné schůzi sejít Sněmovna a mimo jiné by měla řešit odvolání předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové.

Malé země to mají se šířením kultury složité. O to důležitější je pro ně kulturní diplomacie. Hladový státní rozpočet se na to však neohlíží.

Sněmovna schválila novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění. Co nám to všem přinese?

Kacelářské papíry, něco vytisknout, čisticí prostředky, balík vod nebo klidně kus svíčkové. To všechno a mnohé další jsou neoficiální pracovní benefity, které si mnozí čeští zaměstnanci nárokují.

Můžeme se tomu smát, můžeme si z toho dělat legraci - ano, jsou mezi námi lidé, kteří si myslí, že je Země placatá. Je to ale skutečně k smíchu?

ČR je v Evropě známá tím, že u nás chceme na všechno dostat slevu. Slevy tak máme všude a v takovém počtu, že se v nich už nikdo ani nevyzná. Že to často nejsou poctivé slevy, mnoha lidem nevadí…

Ne, opravdu neplatí, že mladí mají ve veřejné dopravě stát a staří sedět. Dokonce ani nemá být samozřejmostí, že vždy bude staršímu člověku nabídnuto místo k sezení. Proč ne?

Pro každého učitele jsou třídní schůzky zajímavou sociologickou sondou. Jména dětí se propojují se jmény rodičů a učitel se dozvídá, jak rodiny jeho žáků žijí. Často se bohužel nestačí divit.

Tak nám odvolali hlavního Piráta! Zhrzený Bartoš kolem sebe kope a raději uvrhne vládu do krize, než by přijal zodpovědnost, sklapl paty a odešel.

Deset let před důchodem a pocit, že jsem už vše zažil, viděl a lidí mám víc než dost? Marnost nad marnost? Vlastně se mi už nechce nic? To se pak nelze divit, že člověka nechtějí zaměstnavatelé.

Jaký druh rakoviny je v Nizozemsku nejčastější? Rakovina kůže. Jak je to možné u země, která leží na severozápadě Evropy? A víte vy, jak se účinně chránit před sluncem?

Otázka povinné maturity z matematiky v posledních letech rozděluje českou společnost.

Politici často používají různé techniky, aby ovlivnili naše rozhodnutí a získali naši podporu. Jedním z nejúčinnějších a zároveň nejméně nápadných triků je takzvaný „framing“ neboli zarámování.

22 stupňů, příjemný každodenní vítr, velmi široké pláže s jemným pískem a vynikající podmínky pro jízdu na kole, může být tip na fajn dovolenou pro každého, komu vysoké letní teploty nevyhovují.

Pryč jsou doby, kdy domácnosti nezajímalo, kolik platí za odvoz odpadků. Už to tzv. leze do peněz! V některých obcích přitom mnohem více než v jiných. A proč vlastně?

Ve vojenských věcech se nevyznám, ale jedno je mi i jako civilistovi jasné - je třeba být připraven. V poslední době stále častěji čtu o tom, jak se evropské země připravují na možný válečný konflikt.

Je mnoho věcí, které nám určují, vymezují, přikazují nebo zakazují zákony, ale přesto to neznamená, že kdyby tomu tak nebylo, pak byste třeba kradli, vraždili nebo podváděli. Zákon je jenom pojistka.

Naše společnost stojí na tzv. solidárním systému. Takový systém má dnes většina evropských zemí. Aby to však dobře fungovalo pro malé země, jako je ta naše, je třeba být solidární ve všem.

Biografie osobností jsou sice zajímavé, ale nebývají úplně zábavným čtením. Spisovatelka Markéta Dočekalová se proto rozhodla napsat dokumentární román. Ráda by knihou oslovila i mladé čtenáře.

Český důchodový systém je průběžný. Dnešní ekonomicky aktivní občané, což jsou zejména Husákovy děti, odvádějí peníze na důchody, které jsou dnes vypláceny. Jak je možné, že na ně není dost peněz?

Města mají přezdívky nebo přívlastky, které je charakterizují. Praha je ve světě známa jako matka měst, jako stověžatá, zlatá, nebo jako koruna světa, kamenný sen či pohádkové město. Co z toho plyne?

Lidé dojíždějí přes celou republiku do pražských nemocnic. Děti dojíždějí do pražských škol. Na velký „shopping“ se vyráží do pražských nákupních center a za slušným platem? Přece také do Prahy!

Tak jsem se od „odborníka“ na reality a hypotéky dočetla, že by vlastníci domů a bytů měli platit na dani z nemovitosti nejlépe statisíce ročně. Že by to prý rozhýbalo trh s nemovitostmi.

Vždycky mi jako malé holce přišlo zvláštní, že tatínek nazýval některé ulice v naší pražské čtvrti jinak, než jak se skutečně jmenovaly. Dnes už to chápu. S dobou se mění i názvy ulic.

Nemám ráda víceletá gymnázia. Ne proto, že by to byly špatné školy. Naopak, jsou skvělé. Nemám je ráda proto, že dělají ze základních škol odkladiště pro ty méně zdatné.

Země napříč Evropou a také v širém světě postupně přistupují k zákazu používání mobilních telefonů ve školách. Vědí proč. Stále dokonalejší smartphony jsou skvělí sluhové, ale hodně zlí páni.

Přijímačky na střední, nebo maturita, jsou nervák. Těžko říct, zda víc pro rodiče nebo žáky, ale proč vlastně? K čemu jsou taková jednotná maturita nebo jednotné přijímačky dobré? Komu tím prospějeme?

Disfunkce, disproporce, disharmonie, diskomfort. Předpona dis znamená obvykle nějakou negaci, nebo jak praví strýček Google, nenáležité fungování. Koho tedy vlastně potěší nosit za jménem titul DiS.?

Kdy jste naposledy dostali něco kvalitního úplně zdarma? Myslíte, že nikdy? A co třeba vysokoškolská studia? Ať už jste je absolvovali nebo ne, je to dárek za pěkných pár desítek miliard.

Žádný český zákon nenařizuje vlastnit chytrý telefon, počítač a připojení k internetu. Každému pětadvacátému člověku v ČR je víc než 80 let a mnozí ani jedno z toho nemají. Kdo na ně myslí?

Jako pedagoga mě hodně zajímá, jak vypadá a také jak v budoucnu bude vypadat školství. Obávám se však, že víme jen jedno - jak vypadat určitě nebude.

Zkusili jste si v poslední době koupit oblečení nebo jiné zboží v tzv. obyčejném, normálním obchodě? Ne v nákupním centru pod známou evropskou nebo světovou značkou. Ne? Tak to zkuste. Proběhnete se.

Žijeme v době, kdy až na výjimky, téměř každý student vysoké školy při studiu v určité míře pracuje. Mnoho z nich tvrdí, že by si jinak studium nemohli dovolit. Opravdu? A jak to ovlivňuje studium?

Ať vstoupíte do kterékoliv firmy, úřadu nebo organizace, vždy platí, že první člověk, na kterého narazíte, stává se vizitkou tohoto místa. Někdy vás může donutit raději utéct než vstoupit.

V době od 27. 2. do 1.3. 2024 se konala v Bruselu největší evropská konference o mediální gramotnosti. Měla jsem tu čest se této akce účastnit, a proto bych se s vámi ráda podělila o zážitky.

S měnící se dobou a životním stylem, mění se i babičky. Přestávají to být milé stařenky, které by se rozdaly vnoučatům. To je v pořádku, hlídání není povinnost. Počítají však také s důsledky?

Díl 1.Je to malá zemička, ale vyprávět by se o ní dalo opravdu dlouho. Má s námi hodně společného, ale také se od nás v mnohém odlišuje. Letadlem tam jste přibližně za 90 minut a autem asi za osm hodin.