Marie Anna Zrzavá

Stále více mladých párů si namísto dětí pořizuje zvířecí mazlíčky. Někteří jako přípravu a tréning na děti, jiní jako skutečnou náhradu dětí.

Moderní svatby se od těch našich liší. Vybavuje se mi, jak jsme byli rádi, že se všechno podařilo nějak (jakkoliv) zorganizovat, aniž by utrpělo základní pojetí svatby.

Naše babi, matka mé matky, měla raději knihy než zvířata. Ne že by k nim měla vysloveně odpor, ale držela si odstup.

Kdo že si na ni nepřijde? Její povedená neteř se svou ještě povedenější dcerou.

Lidé se prý po covidové pandemii vzpečují vracet se zpět do kanceláří a zaměstnavatelé se je tam naopak vší mocí snaží natlačit zpátky.

Také jeden z darů mé milované matky do života. Mé mamince tradiční lidové zvyky Velikonoc k srdci nepřirostly, byla příliš jemná a důstojná.

Stále častěji čtu, že babičky nehlídají. Nu, dnešní babičky musí do práce stejně jako maminky, není tedy divu, že chybí.

Napsala jsem článek, který možná někdo bude vnímat jako provokaci. To nebylo cílem a ti, kdo umí číst, ne jen hltat písmenka, to pochopí.

V socialismu se odcházelo do důchodu brzy. Tedy především ženy odcházely do důchodu brzy a dle postoje zaměstnavatelů stále přetrvává pocit, že padesátnice to má „za pár“.

Stavila se u nás kamarádka z města se dvěma vnučkami. Prý mají cestu okolo, tak že by se stavila na kafe.

Čas od času se setkávám s představou, že všechny děti měly za socialismu „studený odchov“, tedy že se nekonalo mazlení, děti se nechávaly „vyřvat“ a s jinými podobně nesmyslnými představami.

Pokud tedy nesežerou matraci, nevyoperují zipy z ložního povlečení a nezapomenu, že ten polštářek byl péřový.

Přečtu kde co, aby mi náhodou něco neuteklo. Občas mě to ovšem zavede někam, kde už by to soudný člověk číst neměl.

To se pak člověk bojí i otevřít plechovku, aby z ní nevypadl politik. Přehnané, já vím, ale otevřít internet rozhodně riskantní je.

Obvykle reality show nesleduji, nemám totiž dobrý pocit, když někomu nakukuji do soukromí, mám zakotveno, že se to nedělá.

Obvykle je to nespokojený volič. Jeho vyvolená strana nevyhrála, proto začne hledat viníka, bez ohledu na to, že si zahrává se samou podstatou demokracie.

Chřipková epidemie řádí, mnoho lidí však raději riskuje, nadopuje se léky a s kašlem, rýmou i horečkou dorazí do práce.

Tak zase dorazila. Ne že bych ji považovala rovnou za kamarádku, ale je to taková otravná souputnice mého života. Zvykla jsem si a naučila se ji alespoň dočasně vypudit.

Jak tak brouzdám internetem, vždy objevím několik článků o nebezpečí, které na nás číhá. Úplně všude. Tu na talíři, tu v přítomnosti zvířecích mazlíčků, při sportu nebo mytí nádobí.

Babi Jana se vyskytuje v naší širší rodině. Taková typická venkovská teta, která peče, vaří, hlídá vnoučata, opečovává chotě a nikdo jí neřekne jinak, než babi Jana.

Čas od času, někdy častěji, se začnou zjevovat články o lidech, kteří nadavají na nízké příjmy. Mají prý změnit zaměstnání.

V diskusi se zvedla nevole proti ohňostrojům, když se v důsledku strachu splašil kůň, vážně se zranil a musel být utracen.

Jsem introvert a dobou, která příliš nepřeje vztahům, proplouvám s jistou lehkostí.

Přiznávám, že osobně si nežiji až tak špatně, řekněme, že lépe, než ty dvě třetiny Čechů, které nedosáhnou na průměrnou mzdu.

Protože pohádka je pohádka, nemá a především nemusí být odrazem reality, ani společenského vývoje.

Anna je sousedka. Také je ovšem matka, babička a vdova. Už dlouhá léta. Má svůj věk, ale rozhodně není žádná třasořitka.

Jedu si takhle nakupovat do jednoho supermarketu. Už zavřená závora na parkoviště je otravná, asi mě tu nechtějí. Svýma krátkýma rukama jim jednou ten stojan na lístečky sestřelím.

Ženská, které jsem tak trochu nechtěně a neplánovaně vlezla do života. Na druhou stranu, kdyby nechtěla, mohla mě z něj vyhodit hned, jakmile jsem ji popostrčila k lidem, kteří umí pomoci.

Zatím je ošklivo a lidé se raději courají po nákupnich střediscích, kde mají světlo a teplo.

Blíží se Vánoce, vždycky si vzpomenu. Pro policajta mrtvola před Vánocemi není úplně neobvyklá nadílka, ale přímo pod vánočním stromečkem, to se každému nepoštěstí.

Pan premiér nás chtěl potěšit a slíbil německé příjmy, budeme li hodní a budeme ho volit. Prosím, já bych mu to nezazlívala, před volbami se toho naplká, až hanba a skutek utek.

Je to tak. Není už to pouhé, skoro tradiční a přátelské nepřátelství vůči pražákům. Je to cizina, nedostupná exotika, které lidé na zbytku území nerozumí, tak své hlavní město prakticky ignorují.

Nu, možná ano. Odmítá totiž zplodit své následovníky. Je to ovšem její svobodná volba.

Dilema jestli vlastní, nebo nájemní bydlení je pro většinu mladých lidí u konce. Vlastní se pro ně stalo takřka nedostupným. Jenže nájemní také není jistotou.

Ke své práci se mohl vrátit až poté, když byli od policie, tedy i kriminálky vymeteni komunisti, kterým byl se svými postoji nepohodlný.

Je to až děsivé, co ti chudáci malí či mladí musí zažívat cestou do školy, ze školy či na kroužky.

Předesílám, nejedná se o obvyklé „výpisky“ vytažené z odborných, či méně odborných článků, ale o vlastní zkušenost.

Znáte to? Někdo vám hodlá sdělit nějaké své moudro, které jste stokrát prodiskutovali, a vy víte, že to není nic pro vás.

Tak tahle rada je při vážném stavu na pár facek. Umíráte, dusíte se, lapáte po dechu, možná se vám podaří upadnout do bezvědomí v křečích. To vážně dýchací pytlík nespraví.

1. 7. 2015. Proslulý lev Cecil byl vylákán mimo bezpečné území národního parku Hwange v Zimbabve a zastřelen lovcem Walterem Jamesem Palmerem, americkým zubařem.

Volá mi veterinář, že by před výjezdy naočkoval naše koně, má cestu okolo. Je sedm ráno.

Mám ráda knihy. Ty papírové, jejichž stránky šustí při obracení listů, s tvrdými deskami.

Požadavek na zvyšování věku odchodu do důchodu je z ekonomického hlediska logický. Jen se věkem chátrající lidské tělo a zaměstnavatelé budou tomuto bohulibému počinu přirozeně bránit.

Dovolíte-li si někde zmínit, že koně pracují rádi, jistojistě, klidně bez souvislosti, vám někdo předhodí Velkou pardubickou steeplechase a umírající koně.

Dalším z frekventovaných témat, začínajících se vyskytovat s prvním jarním kvítím, jsou Češi na dovolené. Patří k bontonu je (a sebe) řádně pomluvit.

Optimismus, pozitivní myšlení, nucený úsměv, štěstí je nastavení myslí, ukliďte si laskavě ten bordel v hlavě, přepněte knoflík a buďte veselí a sluníčkoví.

Na Staroměstském náměstí upadl kůň. Nic se mu nestalo, ale v lidech, kteří chtějí koně zachraňovat za každou cenu, to vyvolalo pocit zneužívání našich koňských partnerů.

Je to aktuálně jeden z fenoménů naší společností. S astronomicky stoupajícími cenami nemovitostí ve městech se lidé přesouvají do vesnic, kde je ještě šance získat vlastní nemovitost.

Ve velkých městech konečně nastal pokrok v péči o trávniky, venkov zase zůstává zoufale pozadu.