Martin

Kdo nám dodá ropu a plyn? Otázka, která blokuje důležité diskuze už od roku 2014. Po dlouhých letech se však Evropská unie evidentně rozhodla, že potřebujeme nové a fascinující energetické partnery.

Jak posílit frontu? Kolik mužů může být shromážděno? Hrozba ruské mobilizace je opět na stole. Málo se však mluví o faktu, že se tento krok může stát finální ránou pro ekonomiku agresora.

Vstupovali do politiky jako nová síla, jež konečně přednese potřebné a rozumné změny. Chtěli hlídat Andreje Babiše. Co zbylo ze slibů Motoristů sobě?

Amerika, odvěký nepřítel rudé zhouby. Vítězný protivník SSSR se však s postupem let mění a v posledních letech je čím dál více otevřený mírnějším levicovým hnutím. Mohou získat i prezidentskou funkci?

Každý příběh má v sobě trochu pravdy. O pravdu Homérových epik se už však více než 2000 let vede ostrá diskuze, kterou nový film pouze opět rozpoutal. Co je tedy pravda starověké Tróji a jejího konce?

Vlna změn je tady. Odvolání ministra obrany vyvolalo hněv, který nyní nutí prezidenta Zelenského k sérii nových rozhodnutí. Jedním z nich je i výměna vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny.

„Nevést další boj s prezidentem.“ To měl Andrej Babiš přímo v poznámkách. A přesto se rovnou do hlavy státu ostře pustil a navíc napadá i Ústavní soud. Co za tím stojí?

Ministr obrany Mychajlo Fedorov byl spolu se zbytkem vlády zbaven funkce. Na Ukrajině však toto rozhodnutí vyvolalo bouři, jaká tu od začátku války nebyla. Co stojí za tímto prudkým tahem?

Útoky na ropné lodě, mohutné nálety na klíčová ruská města a nyní i pozemní úder na jižní frontu agresora. Ukrajina dává najevo, že válku rozhodně nehodlá prohrát, a to ve všech možných směrech.

Největší český vojevůdce se konečně vrátí na své právoplatné místo. Dekády diskuzí končí bez většího povyku a hádek. Co však návrat maršála habsburské monarchie znamená pro Čechy?

O summitu v Ankaře už jsme slyšeli dost, ale ne proč se NATO teprve podruhé ve své historii schází v Turecku. Jde o rychle rostoucí moc, kterou dědic starého impéria získává ve svých okolních regionech.

Proč stále ignorujeme jasnou realitu? Ruská armáda už léta ukazuje, že éra míru v Evropě skončila, ale čeští politici stále strkají hlavu do písku a ignorují novou skutečnost světa.

Jak velkou má mít moc český prezident, je dlouho nevyřešená otázka, kterou pouze zkomplikovalo zavedení přímé volby prezidenta. Dnes se však ironickým budovatelem prezidentské moci stávají Motoristé.

Válka na Ukrajině zuří už 12 let. Osm z nich strávila Evropa čekáním a neefektivními výkřiky. V následujících čtyřech konečně začala být užitečná pro válku. A dnes musí přijít na to, jak vyhrát mír.

Ministři nerostou na stromech. Slavná věta z úst současného premiéra má v sobě dost pravdy, ale také ukazuje na dlouhý trend odcházení schopných osobností z ANO. Za to si však Andrej Babiš může sám.

Rok 1989 zůstává dodnes symbolem definitivního konce rudého režimu a léto 1968 nám zase připomíná nepodařený pokus o jeho reformu. Málokdo však pamatuje na otevřenou vzpouru roku 1953.

Už téměř dekáda uplynula od rozdrcení největšího hnutí islamistů v pouštích Iráku a Sýrie. Dnes se však hydra radikálního náboženství a terorismu znovu obrozuje, a to v píscích Sahelu.

Mír. Válka. Mír. A nebo zase válka? Blízký východ se propadá díky nejasné politice Donalda Trumpa do naprostého chaosu a nikomu není jasné, co od konfliktu USA a Íránu očekávat.

Rusové nepostupují na frontě, čelí bombardování svých měst a nezvládají zásobovat Krym. Po čtyřech letech bojů to znovu vypadá, že se mění celý konflikt.

Éra velkolepých triumfů je u konce. Německá pouštní liška je na ústupu a chystá poslední zoufalou obranu. Neústupnost Berlína má však nakonec vést ke katastrofě srovnatelné se Stalingradem.

Lidé neradi myslí na budoucí problémy. V Česku samozřejmě také, a proto také neradi posloucháme ty, jež o nich mluví. Proto je zajímavé, že se touto cestou vydal jihočeský hejtman s velkými ambicemi.

Je to fascinující. Opět se mluví o tom, jak Evropa musí mluvit s Putinem. Ve středu pozornosti je znovu Angela Merkelová. A člověk si říká, zda jsme stále stejně plní iluzí jako před deseti lety.

Jak moc trápení jde nacpat do jednoho roku? V době, kdy Československo prožívalo roku 1968 východní invazi, USA měly zažít sérii tragédií, jež málem zlomily morálku celého národa.

Čekali jsme dlouho, ale je to tady. Ruská ekonomika se propadá. Stát musí okrádat soukromé firmy a běžní Rusové ve strachu stahují peníze z bankovních účtů. Putinova ekonomika konečně trpí.

Vytahování mrtvých témat je znakem vlastních problémů, a jinak tomu není ani u SPD Tomia Okamury. Sudetští Němci se vrací a naše chalupy zachrání jen Tomio. Jemu samotnému pak mají spasit stranu.

Vrazili na scénu z prázdna a na sto let dominovali našemu kontinentu. Jejich síla padla na všechny velké civilizace 5. století. Odkud se však Attilovi Hunové skutečně vzali?

Na ministerstvech řádí proradní členové SPD a Motoristů. Macinka, Turek a Okamura zničí republiku! A zachrání nás pouze Andrej Babiš. Tato absurdita se čím dál více šíří veřejným prostorem.

Odmítnutí odsoudit agresora. Neposlání potřebných zbraní. A nyní nákup ukradeného obilí. Vztahy Ukrajiny a Izraele procházejí sérií krizí, které jsou úzce propojené s historií obou států.

Česká republika zkusila podfouknout celé NATO a udělat z dopravních výdajů peníze na obranu. Neuvěřil tomu nikdo a každému mělo být jasné, že to nevyjde.

Studená válka byla prazvláštním konfliktem plným momentů, jež by v jiné éře nedávaly smysl. Tak tomu bylo i ve Vietnamu, kde USA prohráli svou válku kvůli bitvě, ve které ve skutečnosti zvítězili.

„Poválečné uspořádání je v ohrožení! Maďaři přepisují historii!“ Benešovy dekrety jsou opět tématem a diskuze kolem nich se nesou v duchu této věty. Pravého viníka však musíme hledat v Bratislavě.

Evropa zažila v neděli velkolepou změnu. Obzvlášť těžce ji nesou v Rusku, kde i přes oficiální zlehčování mnozí mluví o vážné ráně, která ublíží zájmům Moskvy na našem kontinentě.

Více než pět století byla naše vlast teritoriem germánských kmenů a států. Zakončit toto období měly střídající se kmeny, ale byly to Langobardi, kteří měli mít největší dopad na evropskou historii.

Trump to dokázal. Írán po sérii hrozeb odsouhlasil nové příměří a válka se zdá u konce. Při pohledu na rétoriku obou stran je však jasné, že celá dohoda může velmi rychle zkolabovat.

Světová pozornost se čím dál více obrací k Blízkému východu a dalším oblastem, kde vypukají čerstvé konflikty. Nadále se však tvrdě bojuje i na Ukrajině, kde dochází k novým pozitivním posunům.

Rok 46 před Kristem se značí mnoha významnými událostmi, ale 445 dní, jež ho tvořily, jsou jeho největším unikátem. A za celou tuto situací stála neochota jednoho muže udělat svou práci.

O triumfech Markomanů a Bójů toho ve standardním dějepisu slyšíme poměrně hodně. Kvádové, první vládci Moravy a západního Slovenska, si však zaslouží pozornost stejnou, ne-li větší.

Konec Viktora Orbána! Volby, jež otřesou celou Evropou! Blížící se katastrofa pro populisty! To vše může být pravda. Kdo je však Orbánův hlavní vyzyvatel – a dají se od něj čekat reálné reformy?

O říši krále Marobuda dnes mluví každá učebnice dějepisu. Dávní Markomané však na našem území pobývali po několik století a za tu dobu dosáhli mnoha triumfů, jež si zaslouží bližší pozornost.

Operace Barbarossa, nacistická invaze do Sovětského svazu, je dodnes známá hlavně díky svým velkolepým bitvám. Méně už se mluví o katastrofálních chybách, jež Hitlerův režim spáchal při její přípravě.

Dekády embarga a nepřátelství největší velmoci na světě se konečně ukazují. Poslední bašta komunismu stojí před svým dlouho odkládaným koncem a svět se definitivně rozloučí s 20. stoletím.

Omezit neziskové organizace byl jedním z předvolebních slibů současných vládních stran. Jdou na to však metodou, která už v jiné zemi vedla k vytvoření diktatury.

O zločinných aktech ruského diktátora na Ukrajině všichni dobře víme. Poprvé si však tyto metody vyzkoušel už roku 1999 a to na dalekém Kavkaze.

Nejvyšší vůdce je mrtev a nahradí ho jeho syn. Naplnil se scénář, který očekávali mnozí a který značí, že válka proti Íránu dlouho neskončí. Kdo je Modžtaba Chámeneí?

Dva dny, jež navždy změní Blízký Východ. Nejvyšší vůdce Chámeneí je mrtev a jeho přežívající nohsledi nyní provádějí pomstu napříč celým regionem.

Dlouho očekávaný útok USA a Izraele je tu. Ofenzíva směřující na vojenské objekty však může definitivně ukončit téměř 50 let tyranie. Současný íránský režim musí být zničen.

Měla to být rychlá operace, jejíž triumf by posílil poraněnou slávu Ruska. Místo toho se operace proti kavkazskému Čečensku stala jednou z největších porážek ruských dějin.

Holokaust dodnes zůstává jedním z největších zločinů v dějinách lidské rasy. V každé éře zla a tyranie se však najdou ti, kteří jí budou neohroženě vzdorovat.

Ve školách se to vždy říká stejně. První v Čechách žili Bójové, po kterých se země jmenuje. Je tomu však skutečně tak? A jak dokázal tento keltský kmen ovlivnit dějiny celého antického světa?

Ani ne před dvěma měsíci zajali americké speciální síly vůdce Venezuely. Dnes se zdá, že síly Trumpovy administrativy možná brzy odstraní dekády vládnoucího tyrana Íránu.

Od ruských vojenských bloggerů se často dají získat užitečné informace. V posledních dnech nám jejich vyděšené zprávy krásně ukazují realitu mnoha nedávných „vítězství“ Putinova režimu.

V Americe se blíží volby Midterms, které možná ukončí politickou dominanci Donalda Trumpa a silně omezí jeho moc. Kolabující euro-americké vztahy se však jen těžko zlepší.

Mnohé věty ideální pro 30. léta minulého století jsou dnes opět užitečné. Ruská federace rychle posiluje vojska na hranicích s Finskem, ale tato země je na ně dobře připravená.

Tak co, vojáčku, bude válka? Vypadá to, že ano, a povedou ji dvě těžko srovnatelné strany. Motoristé se prostě zase předvedli.

České země zažily během své historie mnoho královen, ale málokterá z nich se svou inteligencí, neohrožeností a silou mohla rovnat Zitě Bourbonsko-Parmské.

Tisíce lidí byly zmasakrovány v temnotě. Muži, ženy i děti, jež se odmítli dále smířit s tyranií islámského režimu v Íránu. Bude jejich oběť dalším zapomenutým masakrem?

2. června roku 1917 si u malého městečka na území dnešní Ukrajiny prodělali vojáci svůj první křest ohněm. Co se v tomto střetu skutečně stalo? A jaké zborovské mýty si zaslouží definitivní zapuzení?

Je to tu zase. Prezident republiky odmítl jmenovat ministra. A opět se tento akt přejde bez velké konfrontace. Tento přístup však pouze nahlodává ústavu a možná už nastal čas na radikální krok.

Vladimír Putin stále nehodlá ukončit svou válku. Ve svých diplomatických i armádních rozhodnutích jasně ukazuje proč. Středem těchto důvodů a cílem nové ruské operace je město Kramatorsk a jeho okolí.

Spravedlnost je těžké najít už za našich životů. Ale někdy ji lze získat po smrti. Tak tomu bylo i po smrti Caesara, jehož vrazi brzy zjistili, že smrt diktátora pouze zajistila jejich vlastní zkázu.