Martina Bittnerová

Nápad to byl původně bohulibý. S kamarádkou Hankou jsme se shodly na tom, že by stálo za to po letech vyrazit na metalovou zábavu.

Mácha zůstává tajemnou a mytickou postavou. Moderní doba sází spíše na povrchnost než na ponor do nitra génia, jenž nesmí zapadnout ani 190 let od vydání Máje. Zvu na procházku po krajinách jeho duše.

Budou to asi čtyři roky, kdy jsem se dozvěděla, že spáchala sebevraždu. V mailu se mi vždycky podepisovala jménem Melanie Andrea Walker, ale umělecký svět ji znal jako Rebeccu Marten.

Jenny Schermaulová naštěstí vynikala trpělivostí a skromností, a proto mohla provozovat malý „dívčí ústav“ pro slečny z předních pražských rodin. „Žaček nebylo mnoho, býval přísný výběr.“

Na Jenny Schermaulovou jsem poprvé narazila, když jsem připravovala program o B. Smetanovi. Zaujala mě nejen její věková spřízněnost s Karolinou Světlou, ale hlavně její nádherné obrazy.

Tímto seriál o autorech Ústeckého kraje končím. A završuji to symbolicky sebou, protože i já patřím mezi spisovatele regionu. Položila jsem si proto stejné otázky, které jsem kladla ostatním.

Indolog a překladatel Dušan Zbavitel cestoval do Indie a Pákistánu v době, kdy se tak běžně nedělo. Objevila jsem ho díky jeho skvělé knize Jedno horké indické léto.

Literatura v Ústeckém kraji je opomíjená. Knihovny se o autory příliš nezajímají. Rozhodla jsem se to změnit. Připravila jsem seriál rozhovorů. Jako patnáctou zpovídám Marii Dolistovou.

Václavova žena Karolina umírá v pouhých padesáti letech. Vdovec ale nezahálí a následující léto se žení se čtyřiačtyřicetiletou majitelkou obchodu s galanterním zbožím v Praze, Antonií Hamerskou.

Na začátku toho zamotaného příběhu musím připomenout jeden z výroků žvanivého vojáka: „V Kralupech stavěl pumpy nějaký pan Jaroš a ten se podobal hodináři Lejhanzovi z Pardubic…“

Literatura v Ústeckém kraji je opomíjená. Knihovny se o autory příliš nezajímají. Rozhodla jsem se to změnit. Připravila jsem seriál rozhovorů. Jako čtrnáctého zpovídám Milana Hrabala.

Když tak sleduji dění kolem českých sportovců, dospěla jsem k závěru, že bych taky měla odcestovat na olympiádu do Milána, protože mám na to vlastně nárok.

Malá dívenka, dvě starší neuchopitelné sestry a rodiče, kteří se ztrácejí sobě, a hlavně v litrech alkoholu. A někde za tím stojí stín slavného dědečka, jehož ta nejmladší ani nemohla poznat.

Literatura v Ústeckém kraji je opomíjená. Knihovny se o autory příliš nezajímají. Rozhodla jsem se to změnit. Připravila jsem seriál rozhovorů. Jako třináctou zpovídám Alenu Bures.

Ludmila Šebestová, později známá jako Simonetta Buonaccini, byla ženou s nepřehlédnutelným půvabem, ale zároveň vyrůstala v prostředí, které podporovalo její umělecký talent.

Literatura v Ústeckém kraji je opomíjená. Knihovny se o autory příliš nezajímají. Rozhodla jsem se to změnit. Připravila jsem seriál rozhovorů. Jako dvanáctou zpovídám Kamilu Roučkovou.

Literatura v Ústeckém kraji je opomíjená. Knihovny se o autory příliš nezajímají. Rozhodla jsem se to změnit. Připravila jsem seriál rozhovorů. Jako jedenáctou zpovídám Ivonu Březinovou.

Václav Bolemír Nebeský bývá někdy upozaděn, přesto patřil k nejcitlivějším kapitolám života Boženy Němcové. Jejich vztah lze považovat za krátký a křehký, na druhou stranu oba výrazně poznamenal.

Literatura v Ústeckém kraji je opomíjená. Knihovny se o autory příliš nezajímají. Rozhodla jsem se to změnit. Připravila jsem seriál rozhovorů. Jako desátého zpovídám Radka Kolínského.

Literatura v Ústeckém kraji je opomíjená. Knihovny se o autory příliš nezajímají. Rozhodla jsem se to změnit. Připravila jsem seriál rozhovorů. Jako devátého zpovídám Jana Civína.

Literatura v Ústeckém kraji je opomíjená. Knihovny se o autory příliš nezajímají. Rozhodla jsem se to změnit. Připravila jsem seriál rozhovorů. Jako osmého zpovídám Jiřího Hniličku.

Literatura v Ústeckém kraji je opomíjená. Knihovny se o autory příliš nezajímají. Rozhodla jsem se to změnit. Připravila jsem seriál rozhovorů. Jako sedmého zpovídám Tomáše Martona.

Literatura v Ústeckém kraji je opomíjená. Knihovny se o autory příliš nezajímají. Rozhodla jsem se to změnit. Připravila jsem seriál rozhovorů. Šestá v pořadí je autorka Ilona Kudrhaltka.

Literatura v Ústeckém kraji je opomíjená. Knihovny se o autory příliš nezajímají. Rozhodla jsem se to změnit. Připravila jsem seriál rozhovorů. Jako pátou zpovídám Šárku Rosovou Váňovou.

Literatura v Ústeckém kraji je opomíjená. Knihovny se o autory příliš nezajímají. Rozhodla jsem se to změnit. Připravila jsem seriál rozhovorů. Dnes zpovídám Jaroslavu Jendriskovou.

Literatura v Ústeckém kraji je opomíjená. Knihovny se o autory příliš nezajímají. Rozhodla jsem se to změnit. Připravila jsem seriál rozhovorů. Jako druhou zpovídám Radku Zadinovou.

Literatura v Ústeckém kraji je opomíjená. Knihovny se o autory příliš nezajímají. Rozhodla jsem se to změnit. Připravila jsem seriál rozhovorů. Jako první zpovídám Renatu Šindelářovou.

Bydlím v Teplicích a nejsem na to hrdá. Tato slova mi zněla v hlavě dlouho, než jsem je napsala. Ne proto, že bych chtěla urazit město, kde žiju. Ale protože chci mluvit o tom, co se tu děje.

Arthur Breisky miloval jako Dante, mystifikoval jako Wilde a chtěl zachránit dívku z nevěstince. Jeho příběh je plný rozporů a vášně.

Veltrusy se staly velkou láskou Jaroslava Vrchlického a zamilovala si je i jeho nevlastní dcera. 18. července jsme si připomněli padesát šest let od jejího úmrtí.

O autorském čtení své dlouholeté známé, Renaty Šindelářové, jsem se dozvěděla náhodně ze sociální sítě. Připadalo mi to jako bláznivý nápad, protože je léto. Nicméně výsledek mě příjemně překvapil.

Dnes se naplnily ty nejčernější představy o tom, co se stane, když úplně vypnou veškeré sítě včetně těch mobilních. Kolem poledne mi při psaní článku do jednoho časopisu vyplivl internet.

Když jsem přebírala třetí místo za film Život s gamblerem na celostátní přehlídce České vize v Ústí nad Orlicí, nemohla jsem tomu vůbec uvěřit.

„Já Vás miluji a chci býti Vaší lásky hodna,“ vyznala se Karlu Havlíčkovi Borovskému dcera učitele na Týnské škole Terezie Girglová. O rok starší dívka byla sestrou jeho přítele Františka Girgla.

Jmenují se Opole a kromě kanálu Mlynówka nabízejí krásné historické centrum a moc pěknou zoologickou zahradu. Navíc nedaleko města se nachází kouzelné Turawskie jezero.

Z pohledu mého bydliště jde o nejbližší polské koupele, proto jsem je navštívila už dvakrát. Pokaždé šlo o víkend spojený s pobytem v bazénu a v sauně. Avšak nikdy neproležím celou dobu na lehátku.

Umínila jsem si objevovat turisticky opomíjená místa. Když jsem v jízdním řádu zahlédla vlak do Nové Paky, zajásala jsem. Netušila jsem, že mě tam čeká překvapení, které mi zůstane dlouho v paměti.

Pjeer van Eck je filmař, který natočil mou zpověď jako spoluzávislé. Vznikl tím snímek Život s gamblerem, jenž získal na přehlídce České vize ocenění. A proto jsem autora filmu vyzpovídala.

Michal Pohanka dramaticky popsal svůj nástup do léčebny. Jeho pohled může případné závislé trochu odradit, proto bych ráda některé informace trochu upřesnila. Činím tak z pohledu bývalé spoluzávislé.

„Tu vy jste mi vzešla, co dennice žžoucí nad tmavými valy mořskými,“ vyznal se K. H. Mácha neznámé adresátce, jíž mohla být Filipina, dcera staroměstského kupce Františka Roschera.

Maruše Pavla Neureutterová mi do života vtrhla před dvanácti lety jako uragán. Psala jsem totiž o Bohdanu Neureutterovi, zakladateli moderní pediatrie, v jehož blízkosti jsem hledala nějakou ženu.

Osud básníka S. K. Neumanna byl divoký jako brazilský karneval. Kromě toho, že literárně tvořil, seděl ve vězení, narukoval do války a měl tři dlouhodobé vztahy, z nichž vzešly tři talentované děti.

Nedávná smrt Daniela Valiho z Maxim Turbulenc opětovně ukázala bídu mediálního prostoru, v němž se nectí základní pieta, kterou by si zasloužil nejen on, ale hlavně nešťastná Iveta Bartošová.

Božena Němcová nejenže nechala Viktorku předčasně zemřít, ale také ji vykreslila jako strašidlo v otrhané košili. Použila ji jako dramatickou postavu, které v mnohém změnila život.

Seifertův osud by měl sloužit jako varování pro všechny, kteří se dnes opájejí slávou. Jen zítřek ukáže, jak moc velká a trvalá bude.

Příští sobotu si připomínáme narození herce, novináře a spisovatele Josefa Ladislava Turnovského. V dnešním článku se podíváme na jeho začátky v divadle a také na jeho smutný milostný příběh.

„Umění herecké je velice pomíjející. Spadne opona, zhasnou světla, a konec,“ posteskl si ve svých pamětech Jiří Bittner.

Viktor Dyk proslul jako zastánce nekompromisních postojů. V mnohých svých textech se uměl opřít do svých protivníků natolik tvrdě, že si příště rozmysleli, zda se s ním pustí do rozepře.

Jaroslav Frida se narodil 12. 1. 1892 ze zakázané lásky své matky Ludmily k Jakubovi Seifertovi, hýčkané primadoně českého divadla.

„Je ztepilá, vznosné postavy, krásné tváře, a hlas její zní velmi sympaticky,“ napsal o ní Jan Neruda.

Kdyby se Vilém Dušan Lambl nestal lékařem předčasně zesnulého Ignáce Josefa Němce, mohl se možná osud největší české spisovatelky Boženy Němcové vyvíjet poněkud příznivěji.

S Vráťou Ebrem, jedním z posledních rytířů řádu dobré knihy, jsem se potkala dvakrát. Poprvé jsem před ním stanula jako rozechvělá mladá autorka a podruhé si mě po letech pozval do svého pořadu.

Zpěvačka, která v talentové soutěži dokázala porazit na začátku osmdesátých let i Ivetu Bartošovou. Několik let pak zpívala se slovenskou pop-rockovou skupinou Madam.

Většina lidí si vůbec neumí představit, co takové působení u filmu obnáší. A upřímně, přestože jsem vlastně žádné představy dopředu neměla, realita mě mnohdy ohromila.

Často se mluví o tom, že by lidé měli opustit auta a vydat se do práce autobusem. Nejdál je v tom Praha, která by nejraději zakázala všem v okruhu sto kilometrů cestovat vlastním vozem.

„Lépe být mučedníkem, než být darmochlebem, který neví, zač a proč je živ,“ napsala Božena Němcová v dopise svému muži.

Jsou ženy, které s potěšením vystavují svůj půvab na odiv. Naštěstí občas vyrostou v prostředí, které se jim snaží vštípit i něco jiného než pěstování tělesného kultu.

Byl její první skutečnou láskou. Ale i ona ho uhranula, o čemž se dočteme v jeho básních: „Láska má tvé duši bude písní, jako by se byli, v opadalém spustlém háji slavíci dva opozdili.“

Z jeviště promlouvala poměrně slabým altem a rozhodně nepatřila mezi prvoplánové krasavice, přesto si dokázala na dlouhá léta podmanit diváky českého divadla.

Dnes jsem se dočetla, že jakýsi muž dostal za zneužití šesti chlapců podmínku. Jestli je toto znakem liberální společnosti, tak se zjevně posouváme na úplné dno.