Pocity beznaděje, ztráta motivace, smyslu, deprese, úzkost, podrážděnost, ztráta empatie, nechuť až odpor. Syndrom vyhoření můžeme zažít v práci, ve vztahu, při péči.
Potřeby všech ostatních jsou důležitější než moje vlastní. Je to vyčerpávající. Už nemám sílu a naopak mě válcují pochybnosti a výčitky. Čas pro mě? Ale kdepak, ještě musím… dosaďte si cokoliv.
Mnoho z nás tu zkušenost má. I když nechceme, stane se to. Hlava sice říká, že to není dobrý nápad, ale srdci poručit nedokáže. A už v tom pěkně lítáme. Všechno je fajn, dokud nám to klape.
Práce, domácnost, vztah, mateřství, péče o blízké. Tam všude se můžeme setkat se syndromem vyhoření. Přichází plíživě. A pak nás jednoho dne nekompromisně vypne. Nepustí nás ani o krok dále.