„Ekocidní fašismus“ není metafora, ale poslední evoluční stadium fašismu: Motoristé chtějí posílat do pecí studenty věřící ve vědu. Výsledek pro Zemi může být jen jeden.
Člověk kdysi věděl, že žije pro něco většího než pro sebe. Dnes povětšinou žije v iluzi reaktivního ega, krmeného algoritmy a lží – a nevidí dál než k další notifikaci či souhlasu stejně postiženého.
Pravda je přítěží. Dnešní svět žije z příběhů, které ulevují duši, ale devastují rozum. Demokracie v tomto světě neumírá výstřelem – umírá lhostejností těch, kdo přestali chtít znát pravdu.
Tihle „vlastenci“ milují Rusko víc než vlastní zemi. Jsou ozbrojeni, cvičí se k boji a věří, že demokracie je slabost. Obrana země je částečně i v rukou těch, kdo se v den D postaví na druhou stranu.
Fašismus není ideologie, ale historicky opakující se rozklad lidské duše. Pokud lidstvo nezmění směr, tentokrát ho už nic nezastaví. Jeden nečekaný spojenec by ho však ještě mohl zadržet.
Prezident Pavel stojí před rozhodnutím, které může určit osud Evropy. Podvolí se – jako ti, kdo kdysi vpustili fašismus dovnitř – nebo se nové totalitě postaví dřív, než prostor zcela ovládne?
Situace v LA ukazuje, kam míří Trump: frustraci z vlastní neschopnosti přetváří v nenávist a chaos. Přesně tímto postupem fašismus kdysi zlikvidoval demokracii v Německu. Dnes sledujeme jeho americkou verzi.
Ze seberozvoje se stal trh pro ego. Místo pravdy se prodávají iluze, místo klidu přelud hojnosti. Jak se spiritualita změnila v placený podvod na lidskou duši?
Satirické loučení s Pavlem Blažkem – světcem, který bez mrknutí oka dal na oltář veřejný zájem, aby odešel jako průkopník a nedotknutelná morální autorita nastupujícího mafiánsko-oligarchického věku.
Člověk neovládl planetu silou, ale schopností chápat souvislosti, předvídat, sdílet poznání a odlišovat pravdu od lži. Dnes však opouští právě principy, které ho tam dovedly.
Planeta hoří, ale moderními technologiemi zmanipulovaní voliči stále věří svým nastupujícím tyranům – miliardářům s psychickými poruchami, kteří je systematicky zbavují ochrany, jistot i poslední šance na budoucnost.
Existuje cesta, jak zabránit ekologickému zničení planety – spravedlivá, univerzální, bez revoluce a zborcení stávajících struktur. A přesto o ní skoro nikdo nemluví a nikdo ji neprosazuje. Přitom je její princip známý už celé století.
Pokud demokracie nepřestane lpět na dogmatech minulých století, kapituluje. Hybridní válka a nové technologie změnily pravidla: totality využijí naše svobody k našemu zničení.
Papež František odešel skromně, tak jak žil. Místo klidného rozloučení však budeme sledovat i festival absurdního pokrytectví, který odhaluje hluboký morální rozpor a faleš dnešního světa.
Tento text není o naději. Je o tom, proč jsme jako civilizace selhali, proč zkáza není překvapením, proč ji už nikdo nedokáže odvrátit – a proč to celé bude mnohem temnější, než si nyní nalháváme.
Lži o klimatické krizi nejsou jen názorem – ohrožují budoucnost nás všech. Když fakta nahradí ideologie, ztrácíme schopnost reagovat na jednu z největších hrozeb.
Trump splnil Kremlu, co chtěl – hodil Ukrajinu přes palubu. Připravili past na Zelenského, aby ospravedlnili zradu. Rusko hraje vabank, a Trump nejenže splácí svůj dluh, ale stal se jejich ještě větším otrokem.
Evropa čelí historické zkoušce. USA ji vydírají, Rusko ji chce zničit. Jedinou cestou k budoucí vlastní síle je aliance s Ukrajinou. Teď je čas se osamostatnit a zajistit naši budoucnost – nebo padnout.
Demokracie už jednu současnou válku prohrály – a možná ani netuší, že právě začala i ta další. Ta, ve které můžeme prohrát už úplně všechno. Bohužel je to dokonce ten nejpravděpodobnější scénář.
Po celá desetiletí nikdo nečelil dezinformačním kampaním, které proměnily většinu lidstva v nevědomé nástroje skrytých soukromých zájmů. Lhaním prorostlá obrana fosilního průmyslu je jednou z nich.
Text o tom, co po dekády bez vědomí veřejnosti probíhá za oponou systému, který deklaruje, že děti jsou jeho budoucností a nadějí. Budoucnost totiž nevytváří deklaratorní pohádky a fráze, ale postoje a činy.