Miroslav Dvořák

Je chladné ráno 18. května 1965 a na Náměstí mučedníků v Damašku tisíce lidí sleduje vyhublého muže s knírem, jak kráčí k šibenici. Znali ho jako Kámila Amína Thábita. Ještě nedávno jej Syřané považovali za váženého, zámožného obchodníka a vlastence.

Agrese ze strany nacistického Německa na podzim roku 1938 zmařila nadějný hospodářský a měnový vývoj v Československu po překonání důsledků světové hospodářské krize.

Ještě před pár lety bylo nemyslitelné, aby žák otevřeně odmítl pokyn učitele. Dnes je to ve školách běžnější, než by se mnohým zdálo. Tichá revoluce v učebnách probíhá už několik let: žáci se naučili říkat „ne“.

Zdravotnictví je klíčové pro každý režim v jakékoli době. Zachraňuje životy a těm novým pomáhá na svět. Dotýká se každého z nás. Komunisté ho chtěli mít bezplatné, dostupné. A měli?

Povinná vojenská služba byla po desetiletí součástí života mladých mužů v Československu. Před rokem 1989 se jí nevyhnula většina osmnáctiletých, ať už studovali, pracovali nebo nastupovali rovnou po škole.

Patřil ke stálicím mezi českými revolucionáři. Prošel kriminály rakouskými, československými i nacistickými. Na trůn usedl jako prezident v okamžiku, kdy nadšení a optimismus začaly vyprchávat a vězení byla plná politických vězňů.

Obilné silo ve Stalingradu se stalo symbolem nezdolného odporu sovětských obránců. Tisíce tun betonu a obilí se staly dějištěm jednoho z nejkrutějších bojů druhé světové války.

Abychom pochopili, proč je Tibet pro Čínu strategicky klíčový, musíme se podívat na jeho jihozápadního souseda – druhou nejlidnatější zemi světa, Indii.

Zvuky splachování, dupot sousedů nad hlavou, nebo hádky z vedlejšího bytu – to je realita, kterou si mnozí spojují s panelovými domy. Tyto šedé kolosy se staly jedním z nejviditelnějších symbolů socialismu a dodnes tvoří významnou část českých měst.

Po nástupu komunistů v roce 1948 začalo znárodňování ekonomiky. Pohostinství nebylo první na řadě, soudruzi měli jiné priority. Ale později samozřejmě došlo i na restaurace či hospody.

Srpen před 25 lety. V chladných vodách Barentsova moře se na cvičné plavbě pohybuje obr, který budí respekt – jaderná ponorka Kursk, pýcha ruského námořnictva. Na palubě se nachází 118 námořníků. Domů se nevrátí nikdo z nich.

Byl jeden z posledních dnů druhé světové války, když se 20. března 1945 na nádvoří říšského kancléřství v Berlíně naposledy objevila před kamerami postava Adolfa Hitlera.

Bydlení je drahé, nedostupné, neodpovídající potřebám lidí. Tato věta dnes určitě platí, stejně tak jako platila před sto lety. Nebylo to jiné ani za Rakouska-Uherska, ani v první republice. A samozřejmě ani za komunismu.

Před rokem a půl byl plný internet článků a reportáží o tom, že vláda bude rušit 300 poboček České pošty. Měl přijít chaos, fronty, důchodci bez důchodů, kolaps. S dostatečným odstupem si můžeme říci, že nic z toho se nestalo.

Narození dítěte je vždy radostnou událostí. Bylo tomu tak i v 19. století, byť v této době mohla být radost velmi brzy vystřídána smutkem. Kojenecká úmrtnost byla veliká, proto byl porod spojen s řadou zvyků a pověr, které měly matce zajistit zdraví.

V listopadových dnech roku 1989 lidé v ulicích nechtěli jen svobodné volby, svobodu slova, možnost cestovat bez výjezdních doložek atd. Chtěli volný trh. Chtěli kapitalismus.

Tomáš Garrigue Masaryk měl k Rusku, respektive k Rusům a ruské kultuře, velmi proměnlivý vztah, který se vyvíjel v průběhu jeho života. Masaryk měl hluboký zájem o Rusko a jeho lid, ale zároveň byl kritický vůči některým aspektům ruské politiky.

Kdyby obraz uměl mluvit, určitě by Italovi jménem Vincenzo Peruggia musel poděkovat. Díky tomu, že ho tento devětadvacetiletý sklenář v létě před 113 lety ukradl, se Mona Lisa stala nejslavnějším dílem všech dob.

Předposlední červnový víkend minulého roku, s nadsázkou řečeno, hrozil v Evropě nedostatek popcornu. Lidé u televizních obrazovek nadšeně sledovali, jak dopadne vzpoura wagnerovců. Prigožin vedl povstání, které mohlo skončit občanskou válkou v Rusku.

V noci z 3. na 4. června roku 1989 začala armáda střílet do lidí na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Studenti a nejen oni požadovali, lakonicky řečeno, více svobod. Odhady obětí se liší a pohybují se od stovek až po vyšší tisíce.

Třetí říše na frontě ztrácí iniciativu a Wehrmacht ustupuje. Německu obrazně i doslova začínají docházet zbraně. Jedna silná karta jim však zůstává a je stále účinná – propaganda.

Po smrti svého manžela jí bylo nabídnuto regentství - vykonávání moci za svého syna, než dosáhne plnoletosti a bude moci vládnout. Ona to jednoznačně odmítla. Chtěla vládnout. Věřila si. Výsledkem je úspěšná vláda země známá jako zlatý věk Ruska.

Je 20. srpna 1968 kolem 23. hodiny a tanky Sovětského svazu a jeho satelitů si razí cestu do vnitrozemí Československa. Účastní se všichni. Kromě Sovětů taky Poláci, východní Němci, Maďaři, Bulhaři. Tedy, skoro všichni…