Naštvaná Češka

Generace Husákových dětí, silné ročníky narozené v 70. letech, tvořily poslední desetiletí páteř české ekonomiky. Tito lidé celý život pracovali, platili daně a odvody a utráceli za spotřební zboží a služby. Nechápu, proč je na stáří budeme trestat.

Na knihu Reportér na odstřel od Marka Wollnera jsem se těšila. Očekávala jsem zajímavosti o fungování televize i nový pohled na jeho kauzu. Dostala jsem jen nesrozumitelnou a nudnou zpověď ukřivděného člověka.

Stát si od nás bere hodně peněz a o některých nemůžeme sami rozhodovat. Bylo by proto správné, abychom tyto odvody správně označovali.

Politické hnutí ANO po více než deseti letech opouští Věra Jourová, která dříve bývala jednou z hlavních tváří. Dnes tam už nezůstává prakticky nikdo, kdo by byl názorovým oponentem Andreje Babiše. Z hnutí ANO se stala čekárna na politické trafiky.

Nadávání na nadřízené je v Česku oblíbeným sportem a taky jsem se do něj pravidelně pouštěla. Do té doby, než jsem se sama stala vedoucí. A pak jsem zjistila, že to tak jednoduché často není. A že to možná šéfové mnohdy schytávají docela neoprávněně.

Nedávno měl Andrej Babiš devítileté výročí svého prohlášení, že má připravenou důchodovou reformu a brzy ji všem představí. Mezitím se stal premiérem a na své sliby zapomněl. Teď se hnutí ANO ke slibu vrací a návrh prý konečně představí příští rok.

V roce 2024 se má podle záměru vlády uskutečnit první volba národního ptáka. Vybírat ptáka by měla přímo veřejnost na základě doporučení ornitologů. Aby se předešlo frašce, budou zřejmě některé druhy dopředu zakázány.

Ráda bych se stravovala zdravěji, vařila z biopotravin a omezila maso tím, že ho budu střídat s rostlinnými náhražkami. Jenže moje peněženka trpí při pohledu na nákup, který tyto produkty obsahuje. Asi si zase koupím levný párek z kuřecího separátu.

Výchovné bylo jednou z mála dobrých věcí, které politici u důchodů zavedli. Skvěle se osvědčilo, jeho zavedení neprovázely žádné větší komplikace a bylo spravedlivé. Je proto stěží pochopitelné, proč ho chce vláda seškrtat na dřeň.

Někteří lidé si to zřejmě neuvědomují, ale to, že sami u sebe nevnímáme vlastní pachy, neznamená, že je necítí ostatní lidé. Přestože mám jaro a léto velmi ráda, radost mi jako obvykle bude kalit nedýchatelný vzduch v městské hromadné dopravě.

Rituály a tradice mám ráda, čím jsem starší, tím víc je vyhledávám. Smysl pomlázky ale nevidím. Přála bych si, aby bylo v pořádku se vzájemně respektovat a tradice dodržovat tak, jak je nám to příjemné.

Zatímco pro běžné lidi je inflace stresující, pro církve jde s trochou nadsázky o požehnání. Náhrady od státu, které dostávají, se totiž štědře úročí a navyšují se o miliardy korun. Je to férové, když třeba valorizace důchodů se snížily? Nemyslím si.

Se smutkem pozoruji aktuální snahu vlády zpřísnit důchodová pravidla i pro padesátníky, tedy lidi, kteří mají jen pár let před důchodem. Přitom tato generace desítky let pracovala a odváděla pojištění, ze kterého se důchodový systém financoval.

Velmi mě překvapila slova bývalého prezidenta Václava Klause, který navrhuje totální principiální změnu českých důchodů. Jenže zrušení průběžného systému je nereálné a překvapuje mě, že on jako ekonom nedokáže domyslet důsledky.

Tvrdíte, že zažíváte skutečné přátelství s někým opačného pohlaví? Hranice, jak ho udržet, je velmi tenká. Pokud tedy vůbec existuje.

Dva dny a hned dvě trička, Andrej Babiš s Nutellou a Jana Černochová se stíhačkou. Jsem jediná, komu se zdá, že se z politiky stal cirkus? Jde politikům ještě o naše dobro, nebo jen chtějí upoutat pozornost?

Poprvé jsem se setkala s odsouzením za druh kávy, který piju. Svoje kafe jsem si moc neužila. Povýšení kávoví experti, nechte mě pít, co chci.

Pokud si libujete v romantických příbězích a hledáte čtení na chvíle u kafíčka, Láska po španělsku může být dobrá volba. Doporučuju ji.

V Česku rychle roste spotřeba kokainu, a to hlavně k rekreačnímu užívání. Stále častěji ji vyhledávají i studenti nebo lidé ze střední třídy. Důvod je prostý – cena kokainu je už tři desetiletí prakticky stejná, ale platy se mezitím znásobily.

Nadáváme na politiku i vysoké ceny, ale naše odhodlání něco s tím udělat zůstává za zdmi místních náleven. A tak zbytečně platíme za předražené bydlení, mobilní tarify, potraviny i nábytek.

Politici i ekonomové se radují, že inflace konečně klesá a zpomaluje. Jenže ve skutečnosti ceny stále letí nahoru a jen za poslední rok to bylo o 7 procent. Doplácejí na to hlavně obyčejní lidé a rodiny s dětmi.

Logika státu a zdravotních pojišťoven je pro mě nepochopitelná a občas se mi zdá, že větší zdravotní péči dostávají lidé, kteří si za své zdravotní problémy mohou sami. A na nemocné děti se pak musejí pořádat sbírky.

Pokaždé, když otevřu internet, mám procit, že Češi jsou přeborníci v radách cizím lidem. Všechno víme líp. Ale sami podle těch rad často neumíme žít.