Ondřej Hradecký

Nově vznikající vláda už vydala své programové prohlášení a je jen otázkou času, kdy vznikne - už teď je ale jasné, že se v mnoha věcech máme čeho obávat. V příštích čtyřech letech budeme sledovat útoky na veřejnoprávní média a občanskou společnost.

Situace po volbách je poměrně chaotická - bývalé vládní strany se mezi sebou hádají a přemýšlejí, kam dál, zatímco vznikající vláda kupí jednu komunikační chybu na druhou. Jediným, kdo ze současné situace vychází dobře, je tak prezident.

Na současné vládě Petra Fialy bychom našli mnoho negativ, zároveň je ale nutno objektivně přiznat, že většinu zásadních krizí posledních čtyř let zvládla minimálně obstojně. Myslím si, že to všechno ale budeme schopni docenit až časem.

Pryč jsou doby, kdy mladší Jana Maláčová byla vnímána jako vycházející hvězda levicového spektra české politiky. Nedávno dostala šanci zachránit SOCDEM a vrátit jí zašlou slávu, ovšem místo toho se rozhodla pro vlastní prospěch stranu pohřbít.

Opoziční strany i voliči si v posledních měsících oblíbili tvrzení, že je u nás cenzura a že jsou jejich názory potlačovány. Jde ale spíše o nepochopení toho, co „svoboda slova“ vlastně znamená - o tu bychom přišli až právě pod jejich vládou.

Věčná otázka české politiky - jaký vlastně je Andrej Babiš? Je levicový, pravicový, nebo někde mezi? Odpovědí může být, že ve skutečnosti není ani jedno a je to pouze vypočítavý oportunista, který říká jen to, co lidé chtějí zrovna slyšet.

V poslední době se ve veřejném prostoru stále častěji dostávají ke slovu dezinformační síly, které prosazují myšlenku referenda na všechno - nejčastěji pak na naše další členství v NATO a EU. Takový nápad je ale z mnoha důvodů extrémně nebezpečný.

Z průzkumů jasně plyne, že zatímco voliči s vysokoškolským vzděláním inklinují k volbě někoho z vládní koalice, ti s nižším vzděláním si vybírají hlavně mezi ANO a SPD. Andrej Babiš a Tomio Okamura to moc dobře vědí a jejich rétorika tomu odpovídá.

Představte si, že jste marginální strana s podporou stabilně se pohybující pod 5 % a silnější partneři vás s patosem sentimentu přesto neopustí. Budete cítit vděk? Asi byste měli, ale lidovci to tak nemají a zneužívají současné bitcoinové kauzy.

Je to paradox, když u řečnického pultíku stojí Andrej Babiš a vyzývá k pádu celé vlády kvůli takzvané bitcoinové kauze bývalého ministra Blažka. Je to ten samý Babiš, který je opředený mnoha dotačními kauzami, z nichž důsledky nikdy nevyvodil.

Zbývají necelé čtyři měsíce do voleb a že staronovým premiérem bude Andrej Babiš je takřka jisté. To samo o sobě není dobrá zpráva pro českou demokracii, ještě horší zprávou ale je to, jací se mu rýsují potenciální partneři - fašisté a komunisté.

Blíží se volby a strany se předhánějí, která nabídne více populistické heslo - s pravou definicí populismu ale přišla až SOCDEM, která raději než bezpečnost naší země chce za ušetřené peníze stavět byty. Babiš pak jako tradičně neví, co si myslet.

Markéta Pekarová Adamová oznámila, že nebude obhajovat svůj poslanecký mandát a ze zdravotních důvodů se stáhne z politického života. Ačkoliv jde o političku, která vyvolávala silné emoce, její autenticita a pevnost názorů budou dlouhodobě chybět.

Když se Robert Fico na pozdim roku 2023 dostal na Slovensku znovu k moci, velká část společnosti se bála toho, co provede. Očekávaly se ty nejčernější scénáře a orbanizace země. A realita? Ta je ještě daleko horší a země je kvůli Ficovi v rozkladu.

Předseda SPD se tak bál o volební výsledek před krajskými volbami, až vymyslel extrémně nevkusnou a rasistickou kampaň, díky které pohoršil většinu republiky. A teď se diví, že za své jednání musí nést odpovědnost - nebo se mu to vlastně hodí?

Lidé nadávají na politiky. Je to skutečně něco nového? Nadávalo se na Klause, na Zemana, na Paroubka i Topolánka. Pod palbou byl Babiš a v současnosti něco podobného zažívá i premiér Fiala - je vůbec reálná iluze, že přijde mesiáš, který to změní?

Největší volební událost letošního roku, americké prezidentské volby, je za námi a Trump dokázal dokonale využít toho, že ač měl on sám jako kandidát do dokonalosti daleko, Demokraté nedokázali vyprodukovat žádnou obstojnou osobnost. Proto prohráli.

Nacismus a komunismus - jde o dvě zločinecké ideologie, které ale z nějakého důvodu nejsou očerňovány stejným způsobem. Naopak, reálně nám hrozí, že komunistická strana se vrátí do parlamentu. Proč u nás došlo k relativizaci historie?

Umění včas odcházet je něčím, co ovládá skutečně málo politiků. Většina z nich, když už pod vlivem okolností musí opustit vrcholnou scénu, stejně plánuje comeback a odmítá uznat, že jejich doba pominula. Co to Klausovi, Zemanovi a dalším přináší?

Pirátská strana ve vládě strávila tři roky a ukázala, že některé strany dokáží efektivně pracovat v opozici, ale pokud dostanou šanci podílet se na vládě, skončí to špatně. Čtyři poslanci za sebou mnoho nezanechali a vládním kolegům chybět nebudou.

Od roku 2009, kdy byla Pirátská strana založena, se stala etablovanou politickou silou a v posledních letech spoluformovala českou politiku. Ovšem v poslední době se strana zmítá v problémech, což vyústilo v rezignaci Ivana Bartoše - blíží se konec?

Povodňová situace v naší zemi je bezprecedentní a pro mnoho lidí, kteří řeší existenční problémy, je politika aktuálně zcela nepodstatná. Přesto jsou to ale právě politici, kteří museli a budou muset na tuto krizi reagovat a řešit i budoucí opatření.

Dříve slovo „vlastenectví“ něco znamenalo. V historickém kontextu jsme takto mohli označit osobnosti jako prezidenta Masaryka, spisovatele Jiráska, Dobrovského, Jungmanna a další. A dnes? Dnes se za vlastence označuje kdejaký proruský kolaborant.

Pamatujete si, že hnutí ANO kdysi vstupovalo do politiky coby pravicově orientovaný subjekt? Je to těžko uvěřitelné, ale ještě než se Andrej Babiš začal věnovat lákání důchodců na až socialistické sliby, chtěl být stranou pro podnikatele.

Je pravda, že v posledních letech tento trend můžeme sledovat i v Evropě, nikde ovšem není tak silný jako v USA. Lidé už nechodí volit „pro někoho“ (vote for), chodí volit „proti“. Vyhrají ti, kteří nechtějí Harrisovou, nebo ti, co nechtějí Trumpa?

Zní to skoro jako začátek nějakého vtipu - potkali se estébák, dva bolševici a hajlující bývalý závodník, který sbírá nacistické relikvie a vyrazili spolu do europarlamentu. Bohužel to ale není vtip, nýbrž realita voleb do Evropského parlamentu.

Kdybych byl v aktuální společenské situaci vrcholným politikem, bral bych jako největší ocenění svojí práce, pokud by mě nenáviděli všichni zástupci té populisticko-extremistické kliky kolem Babiše a Okamury. A přesně to se daří Danuši Nerudové.

Za více než 31 let, kdy jsme samostatnou republikou, jsme měli dohromady 13 předsedů vlády - od Václava Klause až po Petra Fialu. Někteří byli lepší, někteří horší, ovšem největší potenciál naší země promrhal právě slovenský oligarcha Andrej Babiš.

Pokud chcete svou zemi reprezentovat na půdě Evropského parlamentu, bez znalosti angličtiny se obejdete jen těžko. Klára Dostálová anglicky neumí, přesto vede kandidátku hnutí ANO do eurovoleb - co stojí za tímto diletantstvím Andreje Babiše?

Naši východní sousedé zvolili novou hlavu státu a jejich výběr bohužel ukázal, že proruské tendence jsou tam ještě o něco silnější než u nás. Celá kampaň byla silně ovlivněna dezinformacemi a lidé dali Ficovi zelenou, aby pro sebe ukradl celý stát.

Člověk by naivně řekl, že několik dekád komunistického totalitního útlaku by nám mohlo stačit, abychom se této zvrácené ideologii a jejím představitelům vyhnuli. Ale opak je pravdou - vypadá to, že komunisté zažívají těžko pochopitelnou renesanci.

Po protestech ze strany lékařů a učitelů přišlo období stávek zemědělců, ty jsou ale zatím pouze velice nepodařenými výkřiky do tmy. Mají naprosto amatérskou organizaci a svou nekultivovaností pouze zhoršují vyjednávací pozici zemědělců.

Dějepis se učíme proto, abychom se vyvarovali opakování historických chyb. Ovšem znalostem historie navzdory hrozí, že Západ znovu ustoupí imperialistickému diktátorovi a obětuje Ukrajinu stejně jako v roce 1938 spojenci obětovali Československo.

Vážně je nutné v dnešní době toto téma vůbec řešit? Zasekli jsme se v minulém století, aby se muselo diskutovat, jestli mají všechny skupiny obyvatel mít stejná práva? Právě tyto kulturní otázky jsou tím, co nás nejvíce odděluje od vyspělé Evropy.

Často žehráme na politickou situaci v naší zemi, občas si ale stačí uvědomit, co se děje u našich východních sousedů, a rázem se můžeme cítit lépe. Prorůstání korupce a mafiánských praktik do státního aparátu tam možná dosáhne až na post prezidenta.

Současná vláda Petra Fialy se musí potýkat se zcela novou situací - poprvé za svůj mandát řeší vnitřní rozbroje, které reálným způsobem ohrožují stabilitu koalice. Pád kabinetu ale přesto není na pořadu dne a vzhledem k alternativám je to dobře.

V naší společnosti existuje několik jednoduchých příkladů, na kterých lze ukázat, že jsme coby živočišný druh ještě nedospěli - a nutnost mít novoroční ohňostroje je jedním z nich. Pro pár minut zábavy jsme schopni bezostyšně týrat zvířata i přírodu.

O provázanosti sportu a politiky se v naší společnosti vedly diskuse vždy, logicky ale nabraly na síle ve chvíli, kdy Rusko napadlo Ukrajinu. Jak se chovat k ruským sportovcům? A je v pořádku politické postoje vměšovat do sportu?

TOP 09 je jednou z nejmenších vládních stran, a měla by se tak především snažit si dobrou prací na jí přidělených ministerstvech vybudovat lepší pozici. Bohužel pro tuto stranu, obě ministerská křesla byla přidělena dvěma zcela neschopným politikům.

Stávka, vyvolaná především kvůli škrtům v oblasti školství, byla naprosto legitimní záležitostí, kdy jsem s mnoha jejími body sám souhlasil. Potom se ale bohužel celé záležitosti chopili populisté v čele s Josefem Středulou a smysl se tak ztratil.

V mnoha ohledech si hrajeme na moderní zemi, ovšem se změnou některých zákonů jsme minimálně několik let pozadu. A nejde jenom o zákon o manželství pro všechny, který už měl být dávno přijatý, ale i o možnost korespondenční volby.

Již 10 let je Tomio Okamura součástí Poslanecké sněmovny, celou dobu ovšem strávil pouze v opozici - vše nasvědčuje tomu, že by to předseda SPD chtěl změnit, jenže jeho rasistická a xenofobní image je odstrašující dokonce i pro Andreje Babiše.

V naší zemi se rozmohl velký nešvar - používat vládnoucí garnituru jako výmluvu pro všechno. Jezdíme na dovolené, kupujeme si nejnovější iPhony, ale jakmile přijde účet za elektřinu, najednou nemáme peníze a za všechno může vláda.

V české politice platí, že zastánci liberálních a progresivních hodnot to nemají jednoduché. Čím více za těmito ideály stojí, tím větší nenávisti musí čelit - Vít Rakušan a Markéta Pekarová Adamová o tom vědí své právě proto, že to dělají dobře.

Je to více než rok ode dne, kdy se 3. 9. 2022 konala na Václavském náměstí první ze série demonstrací na podporu Ruské federace. Oficiálně to byla přehlídka elit domácí vlastenecké scény, reálně ovšem šlo pouze o zástěrku pro podporu Putinova Ruska.

Klaus, Špidla, Topolánek, Sobotka, Fiala… Tři pravicoví a dva levicoví premiéři, co ovšem mají společného? Součástí jejich vlád byli ve všech případech i lidovci, kteří tak již od revoluce hledají politickou identitu a evidentně stále zcela marně.

V roce 2020 to vypadalo, že politická situace na Slovensku se začíná obracet a hrůzovláda Roberta Fica je minulostí. Expremiér s mafiánskými praktikami se ale dere zpět k moci, a to hlavně vinou neschopnosti všech ostatních politiků…

Češi stále nepochopili strategickou důležitost Evropského parlamentu, a proto jsou u nás eurovolby brány jako odkladiště vyčpělých politických figur a dobře placená trafika. S tímto přístupem se nelze divit, že v Evropě hrajeme druhé housle.

Důchody se svou výší blíží k 50 % průměrné mzdy a tento stav věcí není dlouhodobě udržitelný. Už je tedy na čase začít regulovat tento komunistický přežitek v naší kapitalistické společnosti- a dnešní mladí by se na to měli připravit.

Současné volební období za pár měsíců vstoupí do své druhé poloviny a aktuální voličský trend je zcela zřejmý. Ve většině průzkumů vítězí ANO s náskokem kolem 10-15 % před koalicí SPOLU - proč to ale de facto vůbec nic neznamená?

Andrej Babiš, Tomio Okamura. Kritizují vládu a povětšinou nepřicházejí s mnoha konstruktivními návrhy, svou kritikou z opozice se pak snaží především o posílení vlastních pozic. Sledují ale to samé? Jak se jejich pozice liší a proč mohou vyhrát oba?