Petr Dušek

V neděli večer Belgičané odpojili reaktor Doel 2. Od podzimu 2022 tak už zařízli jaderný výkon blížící se celé české flotile. Chybějící elektřinu doplňují z francouzského jádra či nizozemského plynu.

Nehádejme se, nenadávejme, nespekulujme. Neřešme barvu dresů a prostě jen s chladnou hlavou počítejme. A až se dopočítáme, pojďme se konečně seriózně a bez ideologie bavit o tom, co s tím.

Zase jsem si hrál s Excelem a zase to špatně dopadlo. Jen kvůli předčasnému vypínání jaderek vypustí EU do vzduchu 2,4 mld. tun CO2 navíc. To jsou 4 roky provozu všech evropských uhelných elektráren!

Blackout nastal v neděli ráno v zemi s divným názvem a málo známou polohou, a ještě k tomu 20 dní po Španělsku. Proto ho zpravodajství vymlčelo. Přitom padlo 79% zatížení. Kvůli přepětí! Opět.

Nikde se o tom nepíše, není to blbost a nepřeháním. No dobře, možná jsem si trochu zapřeháněl, ale vy byste to jinak nečetli.

Nejzábavnější formulací ze zpráv o 28. dubnu je „nic nenasvědčovalo tomu, že“. Až na opakovaná upozornění REE, IEA, ENTSO-E, ministerstva, antimonopolního úřadu, výrobců elektřiny i rafinérií.

Měsíc před Španělskem čelila blackoutu Francie. Jak to, že o tom nic nevíme? Kratší odpověď zní: Protože její energetika to zvládla. Delší odpověď vás bude stát 10 minut života. Dají se strávit i hůř.

Na evropském spotu nastala v těchto týdnech opakovaně podivná situace typu „všude dobře, v Pobaltí nejhůř“. Příčinou byla shoda okolností, která však v baltských podmínkách může nastávat docela často.

Evropský trh s elektřinou v uplynulém týdnu zasáhla první cenová infekce.

ENTSO-E vydalo faktickou zprávu, která popisuje, co přesně se stalo 28. dubna 2025 ve Španělsku, co tomu předcházelo a co následovalo. Nic víc, nic míň. Otázky začínající na „proč“ záměrně ignoruje.

Za 3 roky zmizelo z belgické soustavy 3 421 MW jaderného výkonu. Až se 1. 12. rozloučí i reaktor Doel 2, bude exodus dohromady odpovídat celé české jaderné flotile. Energetikům dochází trpělivost.

Nedaleko Wolfsburgu leží jedno z největších ložisek lithia na světě. Pomůže Evropě zmírnit hrozivou surovinovou závislost na Číně? Sotva. Je dost možné, že v Altmarku se budou těžit tak leda bitcoiny.

Nad čím Němci marně dumají už přes 15 let, to vyřešil Marcel Boiteux během jednoho sychravého sobotního dopoledne v prosinci roku 1973. Kdo? No přece architekt francouzské jaderné flotily!

Tento týden dosáhlo Německo historicky nejvyššího podílu OZE na výrobě elektřiny. Proč jsme z toho jako dobří sousedé nic neměli? A za jak dlouho lze očekávat německou variantu španělské siesty?

Dějiny NIMBY efektu jsou kouzelné. Přinášejí totiž příběhy, které doslova stárnou do krásy. Příkladem jsou skoro 20 let staré masivní protesty Španělů proti výstavbě elektrického vedení do Francie.

Postavíme hodně solárů a větrníků! Když to nepomůže, zkusíme ještě víc solárů a větrníků. A když ani to nepomůže, tak hodně akumulace a sítí. A když to pořád nepomůže, tak ještě víc akumulace a sítí…

Zatímco před rokem jsme se před topnou sezonou modlili za mírné teploty a vítr, letos přidáme ještě jeden „zdrávas“ za déšť v Norsku. Spotovému trhu s elektřinou hrozí ještě větší výbuchy než vloni.

Že většinu solárů dodává na evropské trhy Čína, s tím už jsme se smířili (respektive děláme, že to nevidíme). Letošní pád švédského Northvoltu však naznačil, že EU prohraje i závod o výrobu baterií.

Maďarský ministr zahraničí pohrozil Ukrajině, že nepřestane-li útočit na ropovod Družba, může jí Maďarsko stopnout dodávky elektřiny. Škoda, že to napřed neprobral se svým energetickým poradcem.

Termín „pokrok“, slovník z roku 2040: Za jasného slunce či silného větru nabijeme baterii i elektromobil a pustíme pračku, myčku i malý domácí mařič. Při Dunkelflaute naopak vše vypneme či vybijeme.

„Tento vysoce nebezpečný experiment přímo před domovními dveřmi tisíců lidí v Dolním Rakousku musíme společně zastavit,“ žalovala hejtmanka Dolních Rakous na Dukovany eurokomisaři pro energetiku.

Když zavřeme pár uhelek, nic se nestane. Vždyť elektřinu pořád vyvážíme, zní oblíbený argument. Stav výrobní základny k 4. červenci ale napovídá, že mít ji předimenzovanou je docela dobrý nápad.

Prestižní Fraunhoferův institut ve spolupráci s IEA, ENTSO-E a NASA zanalyzoval přeshraniční toky elektřiny mezi Německem a Českem v letech 2010-2025. Výsledky vás ohromí.

Chcete-li dostat zcela zavádějící odpověď na komplexní otázku, zaměřte se pouze na jeden parametr a odvoďte z něj dalekosáhlé závěry. Třeba zhodnoťte dekarbonizaci jen dle meziročního vývoje emisí.

Dolní Morava se stává českým Utrechtem, jen za to nemůže Green Deal, ale překotný rozvoj turistického ruchu. Budeme to bagatelizovat coby lokální zvláštnost, nebo z toho vyvodíme systémové závěry?

Provozovatelé balkánských soustav málo prořezávali stromy u přenosových linek a špatně koordinovali činnost, odhalilo oficiální vyšetřování. Přestaňme soudit tak přísně české energetiky…

Při pátrání po okolnostech českého blackoutu je vhodné nezabývat se pouze tím, co se stalo 4. července, ale i tím, co se nestalo mnohem dřív a proč.

Ve stínu českého blackoutu zcela unikl naší pozornosti absurdní příběh: Francouzské jaderné elektrárny prý musí ve vedru tak moc snižovat výkon, že to drtivě dopadá na chudáka německého spotřebitele.

Je typický poblackoutový týden. Kdo ukazuje prstem na viníka, mele úplně stejné nesmysly jako ten, kdo mermomocí cpe pracky do ohně. Klademe přitom špatné otázky a nečteme provozní data. Napravme to!

Soudruzi z NDR udělali chybu. Za druhé světové války stříleli do vzduchu a za té stávající stavěli moc rychle soláry a větrníky a moc pomalu sítě. Distributoři hlásí, že přetížená soustava má namále.

Analýzy španělského blackoutu, které představily vláda a REE, odkrývá tak obří množství detailů, že skutečnou příčinu spíše zahalují. Vypráví však i příběhy, které prozradí víc než miliony dat.

Solární energie vtrhla na jaře do Evropy dosud nepoznanou silou. Sítě přetěžuje nejen tam, kde ujíždějí na fotovoltaice, ale i v zemích, které mají energetiku ještě v pořádku. Francie doslova sténá.

Hledají se stabilní zdroje. Zn. spěchá. Flexibilita výhodou. Něco takového inzerují všechny evropské energetiky. Investoři ale neodpovídají. Proč? A kolik řiditelných elektráren vlastně bude potřeba?

Skandinávie vyrábí elektřinu zeleně, soběstačně a skoro zdarma. Prostě energetikův sen. Až na Finsko, které na cestě za tímto ideálem poněkud klopýtá a (mimo jiné) likviduje prastaré lesy.

Taky vás nebaví čekat na výsledky oficiálního vyšetřování španělského blackoutu a pak se dozvědět, že za to mohla rozvodna? Provozní data za květen jsou k dispozici už teď a možná nám prozradí i víc.

Dánsko prožilo letos na ledě podobný příběh, jaký píše dlouhodobě v energetice. Napřed nadšení, potom rozpaky. Proč se uchyluje čím dál častěji k omezování produkce své proslulé větrné flotily?

Zatímco o španělském blackoutu už víme skoro vše (samozřejmě až na to nejdůležitější), o tom portugalském téměř nic. A to je škoda, protože v kontextu evropské energetiky jde o neméně poučný příběh.

Nestraším, nespekuluji, nevyhrožuji, jen počítám. A doufám, že ta hrozivá čísla poslouží jako dostatečný argument pro to, aby kamsi mezi Třebíč a Brno začaly co nejdřív najíždět domíchávače s betonem.

Slíbil jsem článek o španělském startu ze tmy. Práce s daty byla tentokrát ošidná, protože sváděla k nesmyslným závěrům. Například že síť nešla na nulu nebo že její restart zajistila fotovoltaika.

V přítmí diskuze o španělském blackoutu zůstává otázka mezinárodního propojení sítí. V době, kdy přebytkové země nadávají na své deficitní sousedy, jde přitom o mimořádně pikantní téma.

Pyrenejský poloostrov se vzpamatovává z největšího blackoutu v historii. Na odhalení skutečné příčiny je brzy. Otevřená data nám však již nyní dávají poměrně jasnou představu, co se v síti odehrálo.

S příchodem hezkého počasí odešly ošklivé vzpomínky na Dunkelflaute a vrátily se chvalozpěvy o tom, že uhlíková neutralita nastane příští týden. Dekarbonizaci to ubližuje víc než bájná fosilní lobby.

Řečtí energetici vyhlásili na začátku dubna stav nejvyšší pohotovosti. Speciální tým řešil dva zátěžové testy, sestavil krizový plán a aktivoval mimořádná opatření. Vypukla válka? Ne, jen Velikonoce.

Třicáté narozeniny dnes již neexistující ekologické anticeny Ropák roku nutí k zamyšlení nad proměnlivostí našeho pohledu na to, co životnímu prostředí pomáhá a co mu škodí. Po 30 letech je vše jinak.

Nekonečná diskuze o ceně OZE připomíná snahu odpovědět na základní otázku života, vesmíru a vůbec. Sebelepší odpověď nám bude k ničemu do té doby, než upřesníme, na co se vlastně ptáme.

V březnu měla pokročit demolice odstavené uhelné elektrárny Moorburg. Kvůli selhání jedné z náloží však šla k zemi jen jedna ze dvou kotelen. Jak typické pro tuto elektrárnu i celou Energiewende!

Na konci března se porouchal kabel mezi Švédskem a Litvou. Pro baltský trh s elektřinou to byla poslední kapka, která spustila cenové tsunami. Pro nás další důkaz, že mít málo zdrojů je drahá sranda.

Krátká odpověď: Protože cpát na počasí závislou výrobu do základního zatížení je úplně stejně blbý nápad jako vyrovnávat soustavu jaderkami. Delší odpověď vás bude stát 7 minut života. Jdete do toho?

Pravidelná přetížení soustavy, nouzová nasazení dieselů ve špičkách, apel na snížení spotřeby mezi 16. a 21. hodinou. Ptáte se, o jaké rozvojové zemi je řeč? Vítejte v současném Nizozemsku!

Dle Světové energetické rady má být energetika dostupná, bezpečná a udržitelná. V Evropě 20 let usilujeme jen o to poslední. Nedaří se nám to a jako bonus přicházíme o to první a druhé. Jak to?

Energetika v dánském království větru funguje nejen díky klimatickým podmínkám, ale i možnosti cucnout si od sousedů, když nefouká. Zprávy ze Skandinávie naznačují, že to druhé nemusí být samozřejmé.

Nizozemsko už dávno není jen zemí tulipánů, konopí, sýrů a levé nohy Arjena Robbena. Dnes má nejvyšší výskyt solárů a větrníků na km čtvereční! Přesto se mu nedaří odejít od uhlí, natož plynu.

Spotový trh s elektřinou chytil na podzim podobné horečky jako v pokročilém stádiu energetické krize. Platí to zejména o Balkánu, který doplácí na to, že vypíná stabilní zdroje a nestaví nové.

Po 15 letech Energiewende má sice Německo skoro nejvíc solárů a větrníků na světě, odejít od fosilních paliv se mu ale nedaří. Svědčí o tom i rekordní provoz plynovek v uplynulé meteorologické zimě.

Jestli má být někdo vzorem dekarbonizace, pak Belgie, v níž se zrodila klimatická politika. Přes obdivuhodný rozvoj OZE jí však uhlíková intenzita skoro neklesá a dovoz elektřiny prudce roste. Čím to?

Zemi hor a řek trápí rekordní sucho, a to se projevuje i na výrobě elektřiny, která je tradičně závislá na vodních zdrojích. V posledních měsících rakouské síti vydatně pomáhá i české a německé uhlí.

Baltští energetici řekli o víkendu До свидания těm ruským a před napojením na evropskou soustavu provedli v ostrovním režimu bezpečnostní testy. Datový pohled potvrzuje, že jeden z nich byl naostro.

Ve středu demonstrovali v Bruselu odboráři za rozvolnění Green Dealu a zmírnění jeho dopadů na automobilový či ocelářský průmysl. Byl to jen byznysový lobbing? Nebo se to tentokrát týká nás všech?

Že se Němci a Britové v zimě modlí za vítr, tomu už se laik ani nediví (natož aby nad tím odborník žasnul). Že se však energetika ocitá na hraně i v tradičně soběstačném Norsku, to už je na pováženou.

Fouká? Zatímco dříve jsme na základě této informace pouštěli draky, dnes podle ní pouštíme fosilní elektrárny, ale třeba také ocelárny a další energeticky náročné provozy. Jak se to stalo?