Petr Střešňák

Vánoční období přináší řadu svátků a zvyků. Ne všechny jsou ovšem idylické. Na jedné straně Svatá noc s anděly a pastýři, na druhé třeba kamenování sv. Štěpána. Anebo tzv. Mláďátka betlémská.

Jsou výročí, která není třeba nějak zvlášť připomínat – člověk si je prostě spontánně vybaví.

Pohřeb kardinála Duky bude jistě náležitě honosný. Svatovítská katedrála bude zaplněná, přítomni budou významní lidé. Pozemskému panu kardinálovi by se to jistě zamlouvalo.

Dá se říci, že skoro každý Čech má tu a tam potíže s češtinou. Zároveň však mnohé přitahuje a baví. Je to prostě fenomén. Kolik jí jen bylo věnováno knih, pojednání či „jazykových koutků“ v různých médiích!

Docela se divím těm diskuzím, zda má hnutí ANO volební program, kdy ho představí, kdo z něj bude opisovat, kdo ho nekompetentně rozcupuje apod. Snad je to jen tou letní „okurkovou“ sezónou.

Zanedlouho dostane školní mládež vysvědčení a učebny na dva měsíce utichnou. Tento text nechť je poděkováním za odvedenou práci všem učitelům, rodičům i ministerským úředníkům.

V demokratických volbách rozhoduje většina, což je sice objektivní, ale může z toho být velký malér. Podívejme se na čtyři fiktivní „modelové“ příklady.

Ještě není tma, ale stmívá se – zpívá Robert Křesťan a skupina Druhá tráva v české úpravě skvělé písně Boba Dylana. Co chvíli se mi ten refrén vybavuje…

Současná vládní koalice dokázala více či méně naštvat snad všechny společenské a profesní skupiny. Mezi zklamané patří i stoupenci tzv. slušné (resp. hodnotové) politiky, kterýmžto pojmem se kdysi oháněl premiér Petr Fiala.

V celém divadle nebylo nám rovných, to bylo zjevné na první pohled. Aneb jak mne vzal Karel do Divadla Spejbla a Hurvínka.

Advent (latinsky adventus = příchod) je období přípravy na Vánoce, kdy na svět přichází Spasitel, doba rozjímání a dobročinnosti. Nebo také hektický čas nakupování, uklízení, uzávěrek a firemních večírků. Záleží na každém, co bude více akcentovat.

Fotbalové a hokejové fandění v národních barvách je Čechům vlastní, jakkoli jde o jakousi směs licoměrnosti, infantility a pseudonáboženství.

V předminulém století měla myšlenka slovanské vzájemnosti svůj zřejmý kontext. Apely na souručenství Slovanů lze však slýchat i dnes.

Mnozí lidé, kteří mají srdce na správném místě, byli nedávno opět pobouřeni pohledem papeže Františka na ukončení války na Ukrajině. Nelze jim nerozumět. Jen to teď vypadá, jako by byl ztělesněním samotného zla. A to je samozřejmě nehorázný nesmysl.