Petr Štěpánek

Všem se někdy stalo, že nám druzí udělali něco, co neměli. Zranili nás, zradili nás, urazili nás. Něco z toho dokážeme přejít a pustit, něco si ale táhneme měsíce, roky a něco třeba i celý život.

Když byly Marii dva roky, zemřela jí máma. Adoptovala ji jejich hospodyně jako své osmé dítě. Vlila do ní lásku a víru, jako by byla její vlastní, a zažehla v ní nezlomnost, která ji provází dodnes.

Kolikrát se stalo, že se v naší zemi odehrála celosvětová premiéra zahraničního filmu? A pokud se to stalo, kolik z takových filmů mělo ve svém středobodu téma a poslání tak veliké, jako je mateřství?

Kéž by den měl 25 hodin. Tak zní dvorní hláška všech zaneprázdněných a uspěchaných lidí. Někdy je použitá oprávněně, jindy k dodání si na pocitu vlastní důležitosti.

„Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej!“ Určitě jste tento slavný výrok už někdy četli, protože ho používá nekonečný zástup motivačních řečníků, manažerů a lídrů, aby přiměli své následovníky vytrvat.

První rada, kterou většinou dostanete, pokud chcete v životě něčeho dosáhnout, je ujasnit si, co že to vlastně chcete. A hned dalším krokem je sepsat si seznam snů.

Vůbec poprvé v češtině vám přinášíme se souhlasem Nadace Napoleona Hilla nadčasový návod na pevné zdraví, který platí i dnes, téměř sto let po té, co byl poprvé vydán ve Spojených státech amerických.

Na přelomu 19. a 20. století napsal Wallace D. Wattles ve své útlé knížečce Jistou cestou k bohatství, že: „Věda o nemoci množí nemoci a věda o chudobě množí chudobu.“

Sebeláska je nejdůležitější vztah v našem životě. Sebeláska je ale také hodně zprofanovaná, zavání ezočtením, vyvěšováním si andílků nad postel, očistnými rituály za úplňku a civěním do zrcadla.

Pokud by se na olympijských hrách zařadila do programu soutěž v sarkasmu, jistě by ji vyhráli Češi. Tak moc dobří v umění tohoto humoru jsme. Slavili bychom to jako Nagano!

Samotné slůvko svádění v sobě nese sladký příslib naplnění naší pudové touhy. Tichá hudba, svíčky, vášnivé doteky, rozšířené zorničky. Má to ale jeden háček. Tohle svádění totiž na mysli nemám.

Napoleon Hill často zmiňoval slovo „bohatství“. Měl tím ale na mysli mnohem víc než jen peníze, slávu nebo majetek. Jeho definice se skládala z dvanácti aspektů, které změní váš pohled na úspěch.

Bez ohledu na to, kolik let vám je, váš mozek je triumfálním dílem milionů let evoluce. Nyní se naučíte tři techniky, kterými můžete využít potenciál jedné z jeho schopností - zkratky k úspěchu.

Říká se, že do prvního roku života děťátko neví, že ono a máma jsou dva různí lidé. Jeho identita je od početí srostlá s máminou a pozvolna se odpojuje až dlouho po narození.

Už v mládí jsem zjistil, že můj život má tendenci ubírat se tam, kam směřují mé myšlenky. Tím, co si neustále opakujeme, si totiž každý kalibrujeme svůj vjemový filtr v retikulární formaci mozku.

Hluboko ve vašem mozku je ukryté tajné tlačítko. Mění se jím realita. Tím tlačítkem můžete zapnout přítok radosti, štěstí, lásky, zdraví a dokonce přítok hojnosti do vašeho života.

Napoleon Hill, který zpřístupnil úspěch lidem všech tříd a národností, se v této stati před 75 lety podělil o jeden ze svých největších objevů, jenž může každému člověku změnit celý jeho život.

Není snadné si to přiznat, ale jsem takřka slepý. Zrak mi sice slouží dobře, to ano. Možná stejně dobře jako vám, ale vidím a vnímám jen tisícinu toho, co se kolem mě právě teď děje.

Byla hluboká noc. Dálnice zela prázdnotou a bílá přerušovaná čára mezi pruhy se v hypnotickém rytmu míhala v sílícím dešti. Doléhala na mě únava.

Naše Česko je maličká země, která přetéká hrdostí. Bijeme se rádi do prsou a svět dělíme na Čechy a zbytek! Hájíme si svůj nočník, jako by byl ze zlata. Jsme také národ, který miluje rozdrobování.

Umění myslet je schopnost nenechat se svým myšlením unášet, nýbrž ho pozorovat a je-li to nutné, tak regulovat.

Před nějakou dobou svět sledoval, jak se dva miliardáři, Richard Branson a Jeff Bezos, předhánějí v tom, kdo jako první dostane svůj zadek a tři další na orbitu Země.

Mít děti je pravděpodobně největší životní šance na vlastní vnitřní posun a osobnostní rozkvět. Je to požehnání a dar. Je to výzva a zkouška.

Dnes si zabruslím na pěkně tenkém ledě. Rozhodl jsem si totiž pořádně zadupat na svaté půdě osobního rozvoje a vzít si na mušku slavnou knihu Garyho Chapmana Pět jazyků lásky.

Děti mají vrozené jen dva strachy. Strach z hlasitých zvuků a strach z pádu. Všechny ostatní strachy si naberou až za života. Nemají strach selhávat a nepřestanou, dokud se to nenaučí.

V dnešní době je svým způsobem moderní a „in vyhořet“ a mít to v příběhu. A tak mám někdy ten dojem, že se lidé do syndromu vyhoření prostě jen tak stylizují.

Lidem odchovaným na knihách o komunikaci, přátelskosti a jazycích lásky schází jedna podstatná dovednost – přímost. Jejich komunikace s druhými lidmi je jeden nekonečný valčík.