Radek Pešout

Richarda Brabce premiér a předseda ANO Andrej Babiš nechválil náhodou. Připravuje si půdu pro možnou politickou rošádu - a boj se suchem může definitivně ukončit politickou kariéru Filipa Turka.

Pokud se podíváme na ekonomické rubriky evropských médií, zjistíme, že čínský kapitál pohlcuje tradiční západoevropské značky. Na modelovém příkladu Volkswagen Group si ukážeme, proč tomu tak je.

Negativní vnímání Ústí nad Labem mezi jeho vlastními obyvateli je složitý fenomén, který vychází z mixu historických, hospodářských, sociálních i estetických faktorů. Ačkoliv má město i řadu nesporných výhod, v očích mnoha místních převažuje negace.

​To, že autorka není „povýšená Pražačka“, ale místní obyvatelka Teplic, mění kompletně dynamiku celé té vřavy. Už to totiž není střet „Vnější svět vs. Sever“, ale brutální vnitřní bratrovražedný boj uhelného regionu.

Dokud budou krajští politici investovat svůj čas a energii do řešení nostalgických lokálek a drobných projektů, místo aby tvrdě vyjednávali s investory, univerzitami a fondy o technologické budoucnosti regionu, bude sever Čech dál plíživě chudnout.

Ten pocit znají obyvatelé Litoměřicka a Roudnicka velmi dobře. Celá desetiletí být ve stínu měst z Podkrušnohorské pánve. To se nezměnilo ani vznikem Ústeckého kraje. Teď je tu ale životní šance.

Pokud by se nyní konaly volby do Spolkového sněmu, v Německu by vyhrála AfD se ziskem 29 procent. Tu stranu si představme jako českou SPD. Ta získává voliče v Ústeckém kraji, i když hegemonem je ANO.

Starý svět je minulostí, žijeme v dynamické přítomnosti, která spoluvytváří budoucnost. Pokud ve vedení firem, měst, obcí a krajů budou manažeři a politici typu „ze staré školy“, nemusí to dobře skončit.

Severní Čechy procházejí fascinující, ale tichou transformací, kterou stávající regionální vedení na krajském úřadě v Ústí nad Labem vůbec nepostřehlo. Zamrzlo totiž v minulosti.

Dokud v Berlíně budou vládnout strany jako CDU/CSU či SPD a podaří se jim postavit hráz vůči AfD, Česko a východní Evropa nebude ze strany Německa ohrožena. To je hlavní poseselství sudetských Němců z Brna.

Sledujeme učebnicový příklad politického kulečníku, kde se hraje přes mantinely a jedna koule trefuje druhou. Ta geopoliticko-domácí šachovnice je rozehraná velmi precizně a oba hlavní architekti, Hrad i Strakova akademie, střílejí nepřímými ranami.

Je to fascinující, ale zároveň varovný příběh o tom, jak se region na křižovatce pokouší o modernizaci pod taktovkou lidí z „minulé éry“. To je v rozporu s deklarovanou vládní koncepcí Babišovy vlády.

Zatímco v Praze probíhají dohady o tom, kdo poletí na summit NATO do Ankary, v Berlíně, Paříži či Varšavě to nepotřebují řešit. Je to závod o tom, kdo bude „hlavním stanem“ Evropy.

Miloš Zeman opět ukázal, že dokáže „vrazit klín“ do Babišovy politické strategie. Tím, že bývalý prezident vytáhl „sudetskou kartu“, chce tím pomoci SPD. A Babiše vykreslit, že je jako Jan Grolich.

Prezident Petr Pavel odjel na druhý konec světa a Babišova vláda toho využila. Dosáhla toho, co chtěla a Andrej Babiš si upevnil pozici klíčové osoby, se kterou se jedná. Petr Macinka splnil to, co avizoval.

Proč právě teď, a takto tvrdě na sílu? Andrej Babiš chce mít klid vybudovat novou ekonomickou strukturu a „kulturní války“ jsou ideální kouřovou clonou v této geopolitické hře ve střední Evropě.

Andrej Babiš zjistil, že si s Friedrichem Merzem rozumí. Bývalý lobbista, manažer a právník je pragmatik jako český premiér, zatímco Viktor Orbán je ideolog. Tuto roli ve vládě převzal Petr Macinka.

Zatímco Karel Havlíček i díky českému průmyslu Andreje Babiše přesvědčil, že jaro 2026 je nejvhodnější doba otočit vazby na Berlín, Petr Macinka kvůli ideologii se dostal do slepé uličky.

Andrej Babiš sice převzal politický styl Donalda Trumpa, ale po březnové návštěvě v Berlíně český premiér pochopil, že v Evropě musí mít pevné vztahy s německým kancléřem Friedrichem Merzem.

Patrik Nacher je hlavní tváří Andreje Babiše přes média. ANO se na veřejnoprávní Českou televizi a rozhlas dívá pragmaticky, zatímco SPD ideologicky. Realita je taková, že obě média se musí změnit.

Petr Fiala skončil a celá jeho vláda, protože nebyl schopen dodat hmatatelné výsledky. Andrej Babiš se dostává pod podobný tlak, který se snaží vyřešit několika projekty i koncesionářskými poplatky.

Nad krajinou pod Krušnými horami se vznáší zvláštní, rozpačité ticho. Staré uhelné lomy, které dříve definovaly horizont i rytmus dne, se pomalu mění v rekultivovaná jezera a technologické parky.

Nemusíte mít Andreje Babiše rádi, ale jako premiér Česka stojí na rozcestí. Během letošního jara bude muset narýsovat zahraniční a ekonomickou politickou strategii. Každá z variant je přitom špatná.

Na jedné straně stojí region s potenciálem, na druhé straně lidé, kteří se v něm snaží najít své místo. Nad tím vším se vznáší stín Prahy: magnet i nepřítel zároveň. Proč lidé nadávají na rodný kraj?

Andrej Babiš pokračuje v geopolitické hře v domácích kulisách i v zákulisí. Mnichov 2026 se do historie zapíše jako důležitý milník. Zatímco s Washingtonem řeší geopolitiku, s Berlínem levné energie.

České regiony jsou jako jeviště dvou odlišných tragikomédií. Na jedné straně stojí „překvalifikovaný“ člověk, kterého trh práce odmítá, a na druhé straně lékař, kterého ten samý trh prosí o pozornost.

Zatímco panelová sídliště byla plodem státního monopolu a snahy ubytovat masy, developerské projekty jsou plodem volného trhu, individuální touhy po statusu a snahy vytěžit z pozemku maximum.

Duo Andrej Babiš a Petr Macinka rozehrává hru na několika šachovnicích najednou a jejich cíle, ač se zdají být odlišné, se v jednom klíčovém bodě protínají: v totální proměně české státní doktríny.

Česká televize a Český rozhlas usilují o zachování koncesionářských poplatků především argumenty o seriózním zpravodajství. Pak ale mohou mít jeden kanál a jednu stanici. Nebo je to jinak?

Cestovní ruch v Česku prochází změnami, které dopadají na podnikatele a mnozí z nich raději končí. Investice se šplhají do desítek milionů, jenže český turista není ochoten platit vyšší ceny.

Toto je příběh politického vyjednávání, který se odehrává ve stínu „zastírací“ aféry SMSgate. Andrej Babiš a jeho tým i koaliční partneři rozehráli hru, jejíž výsledek můžeme uvidět za pár dní.

Historie se opakuje, protože v ní působí aktéři, kteří už zažili vzájemný spor. Petr Macinka pravděpodobně cíleně poslal SMS na mobil Petru Kolářovi proto, že byly určeny pro něj. A ne pro Petra Pavla.

Polarizace české společnosti je takřka na maximu. Zahájení prezidentské kampaně ze strany Petra Pavla pro rok 2028 už naznačilo, že opoziční tábor, do loňského října vládní, se semkl kolem Hradu.

Historie se opakuje. Petr Macinka rozehrál vysokou hru a současný střet s prezidentem Petrem Pavlem není zřejmě náhoda, ale promyšlený tah ministra zahraničních věcí. Má školu Václava Klause.

Sedmidenní válka mezi Československem a Polskem v lednu 1919 a následné události mohou sloužit jako příklad k pochopení geopolitických ambicí Varšavy i v roce 2026. Praha zvolila taktiku vyvažování.

Doba nepřeje malým regionům. Investice přitahují jen velcí hráči i v rámci jednotlivých zemí. Bavorský premiér Markus Söder nastolil v Německu téma spojování spolkových zemí. Je to téma i pro Česko.

Dva regiony na opačném konci Česka mají podobnou historii, tu začali psát ve Vídni. Transformační proces mají nastavený odlišně, ale spásu hledají tam, kde není. A čekají na něco, co nemusí přijít.

Česku roste nový ekonomicky silný partner na severní hranici. Německo s Polskem posiluje vazby, na jeho hranice rozšíří dálnice směřující z Německa na východ Evropy. Berlín hledá cestu k Varšavě.

Češi se dívají na Německo přes Bavorsko, tak jako Američané či Japonci. Ale už nevidí, že přerod z agrárního státu na průmyslový vedl přes decentralizaci Bavorska. Češi musí omezit vliv Prahy.

Praha je ekonomickým motorem Česka, ale zároveň neumožňuje rozvíjet zbytek Čech i Moravu. Zejména moravská města jsou pod tlakem Vídně i Katovic. Vhodným řešením je vytvoření aglomerační oblasti.

Emigrace z Německa probíhala neustále. V každém období měla jiné důvody i charakter. Specifická emigrace je především v 19. a 20. století. A Němci zjišťují, že pokračuje i po roce 2020.

V českém zdravotnictví hrají prim fakultní nemocnice, pak velká pracoviště krajských nemocnic. Ale v oblasti porodnictví se prosazují malé porodnice, protože ženy nejsou pacientkami, ale klientkami.

Hřensko je vstupní branou cizinců nejen do Ústeckého kraje, ale i do Česka. Ze změny image bude mít výhody nejen Děčín, ale celý český cestovní ruch. Nyní se ještě musí vrátit čeští turisté.

Úmrtí moderátora Patrika Hezuckého má hlubší dopad na českou společnost, než se na první pohled zdá. Zároveň je to milník mezi érou milénia a novým mediálním obdobím pro Gen Z a Alfa se svými idoly.

Ústecký kraj poprvé dostal do čela hejtmanství manažera, který je s krajem spjat více, než by se zdálo. Richard Brabec ale musí kolem sebe poskládat kvalitní tým manažerů v politickém prostředí.

Ivan Hlinka zářil v 70. letech v dresu Litvínova jako hráč, pak odešel do NHL. V 90. letech stál za úspěchy českého hokeje. Jak to dokázal? A kde hledat počátky úspěchů na přelomu milénia?

Oblast, která hledá identitu a trpí mnoha okolními protiklady. Šluknovský výběžek, nazývaný také jako České Nizozemí z německého pojmenování, může lépe prosperovat. Pokud ho za svůj přijmou Pražané.

Polsko-německé vztahy jsou historicky komplikované, ale podařilo se je politicky harmonizovat v roce 1991. Český vztah k Němcům je určen optikou odsunu sudetských Němců z území dnešního Česka.

Internet, jak ho známe posledních dvacet let, v podstatě končí. To se dalo tušit, ale nepočítalo se s tím, že to vezme tak rychlý spád. Chce se zvolat: Zachraň se, kdo můžeš!

České středohoří patří do „chudého regionu“ severozápadně od Prahy, přitom má ekonomický potenciál. Stačí se jen inspirovat Rakouskem a z Lovosic vytvořit bránu do této jedinečné oblasti.

Otevřené hranice, zvyšující se kupní síla obyvatel a naopak zdražující ceny služeb umožňují změnit poměr sil v pohraničním cestovním ruchu v České republice. Vidět je to třeba v Krkonoších.

Zatímco většina Čechů začíná objevovat Polsko až v posledních letech, nápad ho lépe poznat jsem dostal před patnácti lety. Ani nevím, co jsem od toho čekal. Ale tehdy jsem litoval, že jsem tam byl.

Kuj železo, dokud je žhavé. Je idiomatické spojení, které znamená, že je třeba jednat bezodkladně, dokud je k tomu vhodná příležitost nebo se nabízí šance. Litvínov ji promarnil.

Jsem ve věku, ke kterému se říká: mládí pryč, ale do důchodu daleko. Avšak včas jsem si uvědomil, že je to riziko stagnace. Naštěstí jsem byl v kontaktu se zástupci Gen Z. A teď je to výhra.

Oblast Český ráj, jak ji známe, je na svém místě odnepaměti. Jenže to jméno bylo původně určeno pro zcela jiný region. Nacházel se v Sudetech, a tak došlo k „přemístění“.

Změna veřejnoprávních médií bude nutná. I když to z politických důvodů polarizuje veřejné mínění. Jenže jsou tu měnící se preference publika, technologický vývoj a nástup generace Z a Alfa.

Nedoceněný potenciál má unikátní region na severozápad od Prahy. Místní obyvatelé pod vlivem složení obyvatelstva pochybují o kraji i městech podél řeky. Média se soustřeďují převážně na problémy a přehlížejí obrovský potenciál této části Česka.

Česká média jsou ve vleku technologických firem, které sídlí v USA či Číně. Proto trvat na zastaralém modelu zpráv a seriálů i v nadcházejících letech je mrhání penězi koncesionářů České televize.

Nic není náhoda a v hudebním showbyznysu už vůbec ne. Management vydavatelství a zpěvačky si byli vědomi, že Česko posledních sedm let hudebně zaostává za trendy západní Evropy.

Už na podzim se budou rodiče s dětmi z devátých tříd rozhodovat, kam zamíří po základní škole. Týká se to dětí patřící ke generaci alfa. Ta vstoupí do středního školství už v éře umělé inteligence.