Theodora

Myslíme si, že scrollujeme svět. Ve skutečnosti nás scrollují algoritmy. Článek o fungování našeho mozku, pohodlí nízké predikční chyby a o tom, proč přemíra blahobytu vede k prázdnu, a ne ke štěstí.

Co když to, co považujeme za realitu, není její obraz, ale jen její odhad? Proč iluze, strach a „vidění neviděného“ nejsou chybou naší hlavy, ale jen strategií přežití? Jak vlastně náš mozek funguje?

Tento článek je reportáží psanou na pomezí světla a absolutní tmy. Je to příběh o hledání vnitřní svobody člověka.

Prosím, přijměte mé pozvání na výlet do nitra vaší genetické informace.

Hledání zlatého řezu v prostoru a čase – dobrodružství, které nám nabízí naše pomalu, ale jistě stárnoucí tvář. A mimochodem, víte, proč nám tvář stárne? A úplně mimochodem, jestli pak víte, jak to její stárnutí zvrátit? Že to nejde? Tak schválně!

Ptačí vejce – tak obyčejné, přesto největším zázrakem přírody, tak probádané, přesto mysteriem. Očkem v řetízku života.

Každá mince má dvě strany, což platí i pro kyslík. Co se tedy na kyslík podívat trochu komplexně, a přitom se postupně dostat až k samotnému jádru našeho bytí a nebytí?

„Zázračný minerál“, tedy azbest, je lidstvu znám 3000 let. Avšak posledních 50 let změnilo jeho renomé radikálně: z miláčka, zloduchem! Azbestóza je totiž apokalypsou uvnitř našich plic. A lidstvo to už ví.

Brufen a zapít rumem? Zbláznil ses? „A vlastně proč ne,“ říkám já, ale k tomu ještě musím něco rychle dodat. Protože… vše je relativní a v tomto případě to platí až tisícinásobně.