Tomáš Prop

Škrty v obraně, či školství? Organizace, sdružení i ministerstva si našla cestu k penězům z rozpočtu. Zaorají hřiště, nakoupí kombajny a zažádají o zemědělské dotace.

Falešná neutralita v akci: MOV označil pietní helmu za politiku a raději odebral akreditaci Ukrajinci, než aby uznal, že ruská válka pokračuje. Olympiádě navzdory.

Slibovali pravicovou renesanci, vyrovnaný rozpočet a konec dotací. Po pár týdnech ve vládě schválili masivní schodek rozpočtu, obnovili dotace pro agrobarony a vrátili se k aroganci a kulturním válkám. Zkrátka autentická pravice…

Ukrajinský skandál v energetice ukázal nepříjemnou pravdu. Zatímco ukrajinská společnost se korupci staví čelem a žádá tresty, část západních podporovatelů volá po tichu. Bojí se, že realita pošpiní obraz hrdinné země, který si vysnili.

Boj o rozpočet je jen špičkou ledovce. Státní kasu projídáme na dluh už léta. Není čas přehazovat odpovědnost na ty další, ale přiznat realitu. Populistické slibování zákusků zdarma už musí skončit.

Politici na půdě OSN konečně promluvili jasně: Ruská agrese ohrožuje principy suverenity a multilateralismu. Ukrajina bojuje za nás všechny, včetně Česka, kde skeptici fandí velmocenskému uspořádání světa.

Je moderní liberalismus ještě o svobodě? Od předvolebních hádek po útoky na církev – osobní rozčarování nad tím, jak se „žij a nech žít“ vytrácí pod tlakem konformity.

Realita překonává fikci: Slovenský poslanec experimentuje s vakcínami pod mikroskopem a obviňuje elity z modifikace DNA. Akademie věd to označuje za zavádějící, ale Kotlár chce soud. Satira? Ne, jen každodenní slovenská politika.

Den památky obětí invaze a okupace je pro většinu smutnou připomínkou našich dějin. Přesto se najdou lidé, kteří okupaci obhajují, bagatelizují oběti za autonehody a volají po změně režimu.

Evropa kritizuje Trumpův přístup k válce na Ukrajině, ale její vlastní kroky – váhavé zbrojení, děravé sankce a závislost na ruských energiích – odhalují pokrytectví. Z pohledu USA vypadá Evropa jako váhavý partner, který čeká na záchranu.

Motoristé navrhují školné a důraz na STEM. Neoliberalismus nebo průmyslová lobby? Ale kdepak. Dle Víta Rakušana se jedná rovnou o totalitu.

Kalousek nazval kalkulačku Novinek „detektorem emocí“, protože ANO a SPOLU programy ještě nezveřejnily. Když ale politici na sítích sdílejí své postoje nonstop, mají volební programy ještě pro voliče význam?

Rusko pod vedením Putina a patriarchy Kirilla relativizuje své zločiny jako „svatou válku“ proti Antikristu. Jeho agresivní ideologie se přibližuje nejextrémnějším teroristickým praktikám.

Putin označil rozpad SSSR za geopolitickou katastrofu a snaží se impérium obnovit silou. Ruská agrese proti Ukrajině si ale vybírá svou daň - rivalové větří momentální slabost Ruska a ukrajují z jeho vlivu.

Chorvatsko – kdysi líbezná destinace, dnes pustina plná krvelačných želv, radiace a zdražování. Čeští turisté však stále ignorují varování odborníků. Je čas sundat růžové brýle!

Dekarbonizace evropského ocelářství tvrdě naráží na realitu. Drahý vodík, astronomické ceny elektřiny a levná konkurence z třetích zemí ohrožují přechod na nízkoemisní výrobu oceli.

Od neškodných vtípků o zbabělých Francouzích k celonárodní nenávisti. Když se Francie odvážila postavit proti invazi do Iráku, z historických stereotypů se stala zbraň v rukou amerických politiků a médií.

Od carských dekretů po Putinovy projevy: Ruský imperialismus znovu trestá Ukrajinu za její národní identitu a touhu po svobodě.

V reakci na nejistou dobu modernizuje Česko svůj nejslavnější vojenský klenot – Blanické rytíře. Spojenci si lámou hlavu: jde o absurdní vtip, nebo o závažnou eskalaci?

Tři roky války na Ukrajině odhalily slabiny ruské armády i ekonomiky. Přesto Moskva stále předkládá požadavky, které ignorují realitu bojiště. Jaká je skutečná pozice Ruska v této patové situaci?

Západní experti varují: Rusko mění strategii a vrací se k osvědčeným zbraním minulosti. Dokáže Ukrajina čelit sovětským tankům, parním dělovým člunům a mušketám?

Česká rozpočtová odpovědnost je selektivní. Na důchody, platy a jednorázové příspěvky se peníze vždy najdou, ale jakmile přijde řeč na obranu, všichni se ptají: „Kde na to vezmeme?“

Ruská zahraniční politika připomíná souseda, který se vloupe do vašeho bytu a pak si stěžuje, že jste na něj zavolali policii. Zatímco Západ posiluje svou obranu, Rusko vykresluje každé takové opatření jako agresi.

Třetí rok války na Ukrajině odhaluje fascinaci některých politiků realpolitikou, která staví právo silnějšího nad suverenitu států. Proč právě malé země tleskají přístupu, jenž je v minulosti vždy stál jejich svobodu? A kam takový pragmatismus vede?

Evropa stojí před dilematem: Jak zajistit bezpečnost v době, kdy válka zuří za našimi hranicemi, aniž bychom zruinovali státní rozpočty? Zvýšit daně? Snížit výdaje na sociální stát? Nebo prostě zbrojit na dluh?

Represe vůči dezinformacím je rychlé, ale špatné řešení. Dezinformace samy o sobě nejsou tím hlavním nebezpečím. Skutečný problém spočívá v tom, že lidé jim kvůli katastrofální gramotnosti nekriticky věří.

Může být hra, která se odehrává ve středověku, terčem dětinských kulturních válek? Může. A Kingdom Come Deliverance 2 je toho důkazem.

Třetina národa s nostalgií vzpomíná na krásy socialismu. Byli by ale ochotni opravdu zažít staré dobré časy – se všemi jejich výhodami i nedostatky?

Zapomeňte na politiky, kteří jen slibují. Bobr ukázal, jak se to má dělat. Bez keců a bez dotací. Dokáže tento nenápadný hlodavec zkrotit vody české politiky stejně jako řeku Klabavu?

Volby se blíží a s nimi opět přichází boj o záchranu národa. Místo souboje o nejlepší program a vizi nás však nejspíš čeká repríza předešlých voleb. Rozhodne opět ten, kdo lépe ovládne emoce a přesvědčí voliče, že je menším zlem.

Třicet šest let po pádu komunistického režimu se stále setkáváme s lidmi, kteří dobrovolně legitimizovali totalitní vládu, a přesto si dnes dovolují moralizovat. Z kolaborace obviňují „ty druhé“ a nikdy ne sebe.

Řetězový mail o kolapsu naší jaderné energetiky se vrací jako bumerang už několik let. Některé „zaručené“ zprávy zkrátka neztrácejí na popularitě, ani když se jejich přehnané předpovědi nenaplní. Jak je to možné? Mají dobře namíchané ingredience.

Chirurgové z dovozu znovu řádí! Kriminalisté požádali Poslaneckou sněmovnu o vydání předsedy SPD Tomia Okamury. Ve světle politické kultury, kterou razí všechny strany, to ale postrádá jakýkoli smysl.

Část naší společnosti nemá snad nic jiného na práci, než přemýšlet nad tím, co vše už by mohla považovat za znak nové totality a pošlapávání svobod. Přitom v přímém přenosu můžeme vidět přerod demokracie v totalitní zřízení.

Podívejme se na jadernou válku optikou fantasmagorie, za kterou bychom ji ještě před časem považovali. Dokázala by ji česká společnost přežít, či ji dokonce přetavit ve svou výhodu?

V armádě se často vyzdvihují hrdinské a statečné skutky vojáků. Někdy si ale vojenské pocty, památníky i medaile zaslouží i ti, do kterých by to nikdo na první pohled neřekl – zvířata.

Zatímco se ve světě projednává možné omezení církevních privilegií, zejména u zpovědního tajemství, Česko, jako jedna z nejvíce sekulárních zemí, se blíží k ratifikaci smlouvy s katolickou církví. Paradox a promarněná příležitost.

Ukrajina dostala svolení k útoku raketami dlouhého doletu na vojenské cíle na ruském území. Hojně propíraná zpráva, která nebude mít na vývoj války i osud světa tak drastický vliv.

Každý z nás dozajista slyšel nějakou tu městskou legendu. Často buď hrůzu, nebo naopak smích vyvolávající smyšlené nebo přehnané historky se stávají moderními mýty naší doby.

Agresor je oběť, válka je mír, hrdina je zločinec. Určité skupiny se čím dál častěji snaží prosadit ve společnosti svou alternativní pravdu a svůj alternativní výklad morálky.

Strany a hnutí napříč politickým spektrem se čím dál častěji předhánějí v tom, kdo nám dokáže slíbit zářnější a slibnější budoucnost. Je realita tak prostá, nebo nám jen věší bulíky na nos?

Útok v domažlické základní škole znovu ukázal, že část naší společnosti chce pouze rozdmýchávat nenávist proti „třídním nepřátelům“.

Křesťanství během své expanze za pomocí synkretismu integrovalo různé pohanské tradice, což mu přineslo celoevropský rozmach vlivu. V dnešní době se naopak zaklíná tradičními hodnotami a svou historii ignoruje.

Ruská útočná válka proti Ukrajině je návratem k ruské imperiální expanzi, která charakterizuje Rusko od jeho samotného vzniku. Vzkříšením impéria na sebe však Putin začal plést oprátku - neúspěch se neodpouští.

Nashville se poslední měsíc potýká s nárůstem návštěvníků z krajně pravicových neonacistických skupin a skupin hlásajících nadřazenost bílé rasy.

Další pokus o atentát v západní společnosti jen ukazuje nebezpečí rozdmýchávání nenávisti a rozdělování společnosti pro politický zisk. Ukazuje se, že konfrontační politika je pro demokracii nebezpečím.

Možná si někdo po přečtení nadpisu ťuká na čelo. Pravý vlastenec a souhlasí s tou zlou Evropskou unií, která nám přikazuje, zakazuje, diktuje a která ohrožuje samotnou suverenitu naší země? Vždyť to nedává smysl.

Pokud bychom chtěli pojmenovat rok 2024, mohli bychom ho nazvat rokem, kdy si západní země uvědomily, že proti nim nestojí Sovětský svaz, ale jen pouhé Rusko.

Při volbách do Evropského parlamentu se opět rozhořela otázka uhlíkové neutrality a kandidáti se předháněli v ostrých vyjádřeních směrem ke konci spalovacích motorů. Máme ale vůbec na výběr?

Státy NATO konečně povolují Ukrajině bránit se dle mezinárodního práva – to znamená útočit i na vojenské cíle na území Ruska. Rusko pochopitelně reaguje.

Černá propaganda skrývá svůj původ, aby lépe zapůsobila na publikum. Hrdý český vlastenec přeci zní lépe než užitečný idiot ruské propagandy. Ve smyšleném příběhu načrtnu, jak by mohl vypadat (a možná vypadá) rozhovor s takto zmanipulovaným jedincem.

Vypadá to, že Rusko našlo optimální taktiku pro svou hybridní válku - naprosto zahltit komunikační kanály dezinformacemi. Ať už se jedná o covid, válku na Ukrajině či třeba výbuch ve Vrběticích.

Reakce na názory, které se rozhořely v diskuzi. Armáda oznámila dlouho očekávanou modernizaci a vyvolala v části našich občanů neskrývaný strach a hněv - diskuze se zaplnila polopravdami i směšnými výmysly.

Jen co se nadhodila zmínka a možném budoucím nasazení aliančních vojsk na území Ukrajiny, část společnosti začala okamžitě vojákům bubnovat na pochod na frontu.

Náčelník generálního štábu Karel Řehka opět promluvil. A jak už bývá tradicí, po jeho projevu se opět zvedla vlna paniky. Občané v sobě musí dusit touhu vyrazit rabovat a provolávat blížící se konec světa.

Panickou hrůzu z toho, že budeme muset před zubařem otevřít ústa vystřídal strach z toho, že budeme muset otevřít peněženku. Přitom je to mnohdy tento strach, kvůli kterému zaplatíme víc.

Konspirace. Poslední dobou hojně diskutované téma. Přitom nás konspirace fascinují a provází celou naší historií.

Jaký národ, takový hrdina. William Wallace, Caesar, Johanka z Arku. S jistou dávkou (nám vlastní) nadsázky bychom k těmto postavám mohli zařadit i českého válečníka – dobrého vojáka Švejka.

Rád bych zareagoval na článek Miroslava Strnada, ve kterém se s nepříliš skrývanou nelibostí staví k trendu single. Nabídl bych svůj pohled jako svobodného muže.

Kouzelné slůvko „ale“ pomáhá ukrýt předsudečnou nenávist. Jaké další formy používáme pro maskování našich předsudků?