V H

Je asi tím největším symbolem amerického konzumu. Pijí ji slavní herci i lidé na okraji společnosti. Znají ji Křováci v Africe i Eskymáci v Arktidě. Přitom za svou popularitu vděčí jednomu z nejhorších manažerských rozhodnutí v dějinách.

Ta kritika se na sudí na letošních olympijských hrách valí ze všech stran. Stěžují si hráči, trenéři i fanoušci. Snad jediní, kdo si oficiálními ústy na výkony rozhodčích dosud nestěžovali, jsou Kanaďané. Byla by to totiž střelba do vlastních řad.

Není to historická událost, o které by se zmiňovaly školní osnovy. Přesto stojí za pozornost. Zřejmě se totiž jedná o jediný konflikt, za jehož vyprovokováním stálo zvíře. Ačkoliv - těžko házet veškerou vinu na jednoho zaběhnutého psa.

O protonech, neutronech a elektronech nás ve škole učili. Miony jsou ale pro většinu lidí velkou neznámou. V podstatě nemají pozemský původ. Přilétají z vesmíru a vlastně by měly zaniknout ještě v atmosféře. Miony ale mají v rukávu nečekaný trumf.

Dnes by takové lidi zřejmě zavřeli do ústavu pro choromyslné. Tropili výtržnosti, často blouznili a v tuhé ruské zimě se nazí brodili ve sněhu. Ovšem byla jiná doba. V Rusku byli na konci středověku tzv. „jurodiví“ velebeni. A často i svatořečeni.

Je to stará legenda, která vypráví o slaboduchém mocnáři, který tvrdil, že „bez tunelu přece není železnice“. A tak donutil stavitele v údolí Bečvy vyhloubit umělý tunel. Jak to bylo ve skutečnosti? A proč zaslouží Ferdinand spíše uznání než posměch?

Ve svých rolích nevyčníval. Hrál nenápadné muže z lidu, předsedy JZD a bodré vesnické strýce. Byl tak přesvědčivý, až si diváci mysleli, že je opravdu jedním z družstevníků. No uznejte, dokázali byste si jako předsedu Kalinu představit někoho jiného?

Kudirkos Numiestis je malá osada na litevském venkově. Leží uprostřed polí. Hned za městečkem je hranice ruské Kaliningradské oblasti. Je to konec světa. Stačí ale na výjezdu odbočit z hlavní silnice a naskytne se vám prazvláštní podívaná.

Na 26krát složený papír velikosti A4 by byl vyšší než Mount Everest. S každým přehnutím se počet vrstev papíru zdvojnásobí. Jeho tloušťka tak narůstá geometrickou řadou. Dříve či později pak v praxi dojdeme do fáze, kdy už znovu ohnout nejde.

Nejen enti z bájné Tolkienovy Středozemě uměli chodit. Údajně existují i skutečné stromy, které to dokáží. Má to ale háček. Část vědců tvrdí, že je to nesmysl. Naopak mezi největší zastánce kráčejících palem patří slovenský vědec Peter Vršanský.

Bylo to poprvé, kdy se někdo pokusil zabít prezidenta Spojených států. Zprvu hrozivý a dramatický útok ale nakonec spíše připomínal grotesku, kde si útočník počínal jako naprostý diletant. Až následně se mělo ukázat, že měl jen neuvěřitelnou smůlu.

Odborníci tomuto jevu říkají hypnagogický záškub. My laici ho známe jako velmi otravné cuknutí, které nás probere právě ve chvíli, když už téměř spíme. Jaký je původ oněch nepříjemných záškubů? A proč se nám při nich často zdá, že padáme?

Tu anekdotu dával George Best pravidelně k dobru. Jako fotbalová legenda objížděl mládežnické akademie a do svého „trenérského týmu“ přitom brával i další bývalé fotbalisty. Jednou v Austrálii si místní mladíci začali dobírat jednoho z jeho parťáků.

Je to už více než sto let. Po první válce se ženám otevřela sportovní kolbiště a atletky začaly soupeřit o metry a sekundy. Vznikaly první ženské rekordy. A jejich držitelkami byly i dvě Češky. Obě pocházely z Prahy a obě se jmenovaly stejně.

Nazouváky, vietnamky, žabky. Říkáme jim různě. Boty s měkkou podrážkou a tenkými pásky nosíme v létě na pláži, ve městě nebo doma u bazénu. Jen málo z nás ale ví o zajímavé historii obuvi s klapavým zvukem. Za její slávou stojí jeden válečný hrdina.

Některé náhody jsou neuvěřitelné. Některé představují těžko pochopitelnou smůlu. A jiné jsou dokonce smrtící. Náhoda, nebo lépe řečeno ukrutná smůla, která potkala 7. července 1967 mladou Nancy McEwanovou, měla všechno dohromady.

Celý svět máme zmapován do posledního centimetru. Satelity nepřetržitě pořizují snímky všech koutů planety, včetně těch nejméně dotčených. A přesto právě v těchto oblastech stále existují místa, do kterých lidská noha ještě nevkročila.

„Otočil jsem se a viděl jsem, jak se ke mně blíží. Bylo to, jako by se moře najednou zvedlo. Měla asi 25 metrů a nahoře se lámala. Ta vlna zahalila celý horizont. Na nic nebyl čas. Vylezl jsem na lanoví a pevně se držel. Vmžiku zaplavila celou loď.“

Celá léta se hnal za vidinou ztraceného zlata. Bájný štěchovický poklad se pro něj stal doslova posedlostí. Jaký byl příběh muže, který hledání a kopání v okolí kopce Medník obětoval všechny své úspory a nakonec kvůli tomu nadělal i milionové dluhy?

Pokud se toto léto chystáte vyrazit směr jihovýchodní Morava, zaměřte svou pozornost také na Chřiby. Z hustých lesů tam mezi kopci vystupuje hranatá silueta Buchlova. Nabízí návštěvníkům nejen kulisy středověkého hradu, ale i jedno překvapení.

Jeho život by vydal na několik celovečerních filmů a nuda by to rozhodně nebyla. Žil v pustině s kanadskými indiány. Prodával jeřáby na Kubě. A učil lyžovat Johna Wayna. Všechno dělal s nadšením, láskou a hlavně pokorou.

Tour už dojela do svého zmoklého cíle. A zatímco spurtéři byli letos v Paříži ochuzeni o finiš, většině diváků zůstávají v paměti jiné momenty. Tourmalet, Mont Ventoux, Col de La Madeleine. Právě tam se Tour rozhoduje. Vždycky tomu tak ale nebylo.

Je léto roku 1954. Na britském ostrově Man to ale vypadá spíše jako na podzim. Je chladno a po kopcích se valí mlha. Ve městě Douglas je však rušno. Závodníci se chystají na start slavného Tourist Trophy. A mezi diváky je toho rána i jeden Japonec.

Pozastavili jste se někdy nad tím, proč má týden sedm dnů? Malou nápovědu mohou poskytnout názvy dnů v cizích jazycích. Zatímco naše pondělí, nebo středa zní vcelku ordinérně, pojmenování dnů v jiných jazycích mívá význam přímo kosmický.

Oblékly montérky, nasadily svářečské brýle, do rukou vzaly vrtačky nebo nýtovací pistole. Musely. Muži rukovali do armády a jejich místa v továrnách obsadily ženy. Vyráběly letadla, zbraně, munici. Symbolem jejich odhodlání se stala nýtovačka Rosie.

Ten malý podkrovní kamrlík v klidné čtvrti Záhřebu byl po léta zahalen tajemstvím. Nikdo z něj nevycházel, nikdo nepřebíral poštu, mnoho sousedů už ani nevědělo, kdo v něm kdysi bydlel. Až zvědavost a hamižnost donutily ostatní obyvatele domu jednat.

Vážné dopravní nehody mají na svědomí každý rok stovky životů. Obětí té úplně první na našem území se stal mladý nadějný konstruktér. Jak k nehodě došlo? A proč nebylo možné vyšetřit její příčinu?

Ticho prý léčí. Leckdo ho vyhledává právě proto, aby zažil klidné chvíle a mohl nerušeně relaxovat. Jenže všeho moc škodí. A platí to i v tomto případě. Absolutní ticho vyvolává u člověka pocity, které jsou všechno jiné jen ne uklidňující.

Zná to každý, kdo někdy navštívil rovník nebo kdo často sleduje různé cestovatelské pořady. Ten pokus je doslova povinností. Místní průvodce naleje do misky trochu vody, vloží do ní kus dřívka nebo větší stéblo a nechá vodu pomalu odtéct dírou.

Ten spor se táhne od rozpadu Rakouska-Uherska. Už v době, kdy si Poláci a Čechoslováci vydobyli samostatnost, přeli se o společnou hranici. A ta rozepře není ani dnes, po více než sto letech, zdaleka urovnána.

Papež zemřel. Kardinálové se sjíždějí do Říma. Celý svět bude netrpělivě čekat na výsledek konkláve. Stovky let staré ceremonie, při níž kardinálové za zamčenými dveřmi vyberou nového papeže. Ceremonie, která vznikla, aby usnadnila papežskou volbu.

Podle jedné skotské legendy je objem láhve od whisky daný počtem jamek na golfovém hřišti. Aby si hráč mohl přihnout na každém odpališti, obsahuje láhev právě osmnáct kalíšků ohnivé vody. Je to krásná historka, ačkoliv nepravdivá.

Je to zvláštní podívaná. Do přístavu připlouvá plachetnice. Z trupu jí ale netrčí stěžně. Nemá ani plachty. Místo toho má jakési podivné válce. A přesto ji pohání vítr. Jak je to možné? Může za to jeden vesnický učitel.

Bolševická revoluce byla světu prezentována jako vítězství dělnického lidu. Ve skutečnosti za ní stálo pár radikálních revolucionářů, kteří posloužili jako tyč zaražená do soukolí ruské válečné mašinérie. Onu pomyslnou tyč měli v rukou Němci.

Způsob rozmnožování některých živočichů je pro vědce dodnes záhadou. Leckdo by si ale pomyslel, že v případě savců byly základní otázky dávno zodpovězeny. V zásadě by to byla pravda. Až na jednu výjimku. Na hyenu.

Hlouček dospívajících hochů mává z oken autobusu. Projíždí širými pláněmi rodné Indiany a okolo silnice jim tleskají tisíce lidí. Domů to mají ještě několik kilometrů. Lidí kolem cesty stále přibývá. Všichni chtějí na vlastní oči spatřit své hrdiny.

Velké nákladní lodě „upustí“ do moře ročně v průměru neuvěřitelných 10 tisíc přepravních kontejnerů. Většinou to končí naštvanými zákazníky, spory s rejdaři, nějakou tou žalobou. Nehoda lodi Ever Laurel ale měla důsledky, které by čekal málokdo.

Je to nejvytíženější stanice pražského metra. Denně tudy projde skoro sto tisíc lidí. Značnou část z nich přitom ovane typický zápach. Místní už si na něj zvykli, ale turisté a návštěvníci města se při průchodu stanicí často chytí za nos.

Skočí vám na rameno nebo klidně na hlavu. Vmžiku vám vytrhnou z ruky housku se salámem nebo pytlík s chipsy. Přesto právě kvůli nim se na majestátnou skálu vydávají zástupy turistů. Řeč je o drzých, ale roztomilých makacích z Gibraltaru.

Na úbočí strmých kopců v podhůří Ligurských Alp se jen pár kilometrů od břehů Italské riviéry schovává mezi palmami vesnička. Na příjezdové cestě vás překvapí zářivá modrobílá celnice a stejnobarevná cedule: „Vítejte v knížectví Seborga“.

Byli možná slavnější než prezident. Louise a Templa, dva nebojácné hochy z Oklahomy, lidé milovali. Dokázali sami projet zemi plnou banditů a gangů. Zemi, kde nebyly pořádné silnice. Zemi plnou pouští a prérií. Jejich otce za to proklínali.

Jeho rodiče propustili z otroctví těsně před tím, než se narodil. Pocházel z deseti sourozenců a vyrůstal ve velké bídě. Nedokončil ani základní vzdělání. Čelil rasové nenávisti. Přesto se dokázal vypracovat na vynálezce světového formátu.

Když je spatříte poprvé, uchvátí vás. Jakmile vstřebáte nádhernou architekturu a bělostnou krásu paláců, začnete uvažovat, jak se asi v Benátkách žije. A jak se v nich asi žilo kdysi. Jedna z mých prvních myšlenek patřila vodě.

V chlupaté kudrnaté kožešině se na krátkých nožkách převaluje mohutné zavalité tělo. Vypadá vlastně docela vtipně. Skoro jako výplod nějakého šíleného vědce, kterému se podařilo zkřížit prase s ovcí. Mangalica však má v rukávu nejeden trumf.

Mnozí fanoušci se nehodlali smířit s tím, že zemřel. Část z nich stále věří tomu, že ještě žije. A není to zdaleka jediná záhada divokého příběhu krále rock'n'rollu. Elvis Presley se narodil přesně před 90 lety.

My Češi vnímáme dlouhodobě vlakovou dopravu jako tu vůbec nejbezpečnější. Dokonce bezpečnější než tu leteckou. Vážné nehody z poslední doby ale pověst vlaku u nás vcelku pošramotily. Jak je to s jeho bezpečností doopravdy?

Statná postava Buda Spencera s kudrnatou parukou vstupuje do podivné arény. V ruce má zvláštní srpovitou raketu, se kterou rychlostí blesku vrhá malý míček proti zdi. A postupně vyřazuje všechny soupeře. Tu scénu z filmu Sudá a lichá znají všichni.

Král Edward VII., zpěvák Enrico Caruso, bankéř J. P. Morgan. Ti všichni k ní chodili pro radu. Předpovídala růst cen akcií i jejich pád. Z čísel a hvězd vyčetla války, požáry i jiná neštěstí ke kterým mělo teprve dojít. Začínala přitom jako žebračka.

Za minulého režimu se mnoho obyvatel socialistických zemí pokoušelo proniknout skrz železnou oponu na západ. Mnoho z nich za to zaplatilo životem. Jedním z nešťastníků byl i zkušený polský pilot Dionyzy Bielański.

Kdo poprvé rozproudil krev posluchačů rock'n'rollem? To je otázka, na kterou asi nikdo nepřinese definitivní odpověď. Jisté je, že to bylo dlouho před příchodem Elvise nebo Jerryho Lewise. A dost možná v tom měla prsty i jedna zapomenutá zpěvačka.

Je to příběh o hrdinství. Příběh o nezdolné vůli přežít v ledové divočině. Příběh o samotě zasévající šílenství. Příběh Bruce Gordona fascinuje i po více jak 250 letech.

Ta vášeň v sobě skrývá trochu exotiky. Pěstování kaktusů má přitom v našich končinách dlouholetou tradici. Mezi zapálené sběratele pichlavých rostlin patřil třeba Karel Čapek. Našlo se i několik skutečných odborníků. Asi největším byl Vojtěch Frič.

Rychlá objednávka, bleskové vyřízení a okamžitá konzumace většinou nezdravého jídla. To jsou hlavní atributy toho, čemu dnes říkáme „fast food“. Podniky spadající pod tuto kategorii mohou vypadat různě.

Palmový háj a pod ním pár domků s plechovými střechami. Mezi nimi prostý kostelík. A samozřejmě bílé panenské pláže. Na první pohled tichomořská vesnička jako každá jiná. Až na její název. Jmenuje se Polsko.

Exotické rostliny, nebeská tělesa a nahé ženy koupající se v podivných lázních. To vše doprovázeno neznámým písmem, které dosud nikdo nerozluštil a popsáno jazykem, kterému nikdo nerozumí. Voynichův rukopis může prý pocházet i z Prahy.

Vše bylo proti němu. Narodil se v chudé cikánské kolonii. Neuměl číst ani psát. Málem uhořel a stal se z něj mrzák. Django Reinhardt překonal všechny překážky, navždy změnil zvuk jazzu a ovlivnil takové legendy jako Black Sabbath nebo Jimmy Page.

Známe je všichni. Zapalovali jsme s nimi sporák při vaření oběda, cigarety při čekání na autobus, svíčky na hřbitově. Provázely nás celý život, ač je v posledních desetiletích nahradily zapalovače, elektrické sporáky a jiné vymoženosti. Bohužel.

Je 29. prosince 1972 a Lockheed Tristar na pravidelné lince z New Yorku do Miami se chystá na přistání. Někteří cestující se vrací po Vánocích domů, jiní se těší na oslavu nového roku v teple na Floridě. Všechno jde dobře. Až do vysunutí podvozku.

Je 2. července 1951 a majitelka bytu v St. Petersburgu na Floridě Pansy Carpenterová se marně dobývá ke své nájemkyni. Bouchá na dveře, ale sedmašedesátiletá Mary Reeserová nereaguje. Bere za kliku, ale div se nepopálí. Z bytu sálá ohromující teplo.

Stal se prototypem nemotorného policisty, ze kterého si ostatní rádi dělali legraci. Bodrý tlouštík s plnovousem byl po dlouhá léta pevnou součástí týmu Kobry 11. Jeho představitel Dietmar Huhn je v Německu hereckou legendou.