Vera Taušová

Může to znít jako klišé, ale je to tak. Mají totiž povinnosti, které běžní rodiče nemají.

Pamatujete si, jak se k vám chovali vaši rodiče? A jak se ke svým dětem chováte vy?

Existuje lepší ocenění autorů než jejich tvorbu zveřejnit v tištěné podobě, dát jí tím punc kvality a zachovat ji pro další generace? Myslím, že ne.

Neustále kolem sebe slyším, že po našich malých dětech nemůžeme chtíti, aby dělaly vážná rozhodnutí. Přesto je dělají. Každý den. A nikdy to nebylo jinak.

Módní trend nastavující limity porodním asistentkám a porodníkům. A tak, jak jsou s ním maminky v pohodě, je personál porodnice často na mrtvici. Přitom stačí jen malá změna.

Alergie na práci zní vtipně, ale sranda to rozhodně není. Člověka doslova ničí. Jste si jisti, že ji nemáte?

Naši společnost ovládl nezájem. Nikdo se na nic neptá. Žijeme v domněnkách.

Právě teď je na ně správný čas. Dělají se pár dní předem a plní se zároveň s ostatním cukrovím těsně před Vánoci.

Děti si je hrozně přály, a když jsme je kupovali, netušili jsme, jak to celé dopadne, ale že z nich vychováme slabochy, nás teda vůbec nenapadlo.

Nešvar současných novinářů na jednu stranu lichotí boubelkám, na druhou způsobuje poruchy příjmu. Špatně je obojí.

Čas, kdy přemýšlím nad láskou rodičů, co se neskrývaně baví nad svými k smrti vyděšenými a hystericky řvoucími dětmi, které pro jistotu drží ve své láskyplné náruči, aby náhodou nemohly utéct do bezpečí.

Obě moje děti dostaly černý kašel, z léků zvrací, v noci se dusí. Už tři týdny celé noci nespím a trnu, co zase bude.

Věřila jsem, že když necháme děti naočkovat, budou chráněné. Věci jsou ale úplně jinak, než si většinou myslíme.

Oldřich Kaiser září po boku své životní partnerky v novém filmu, kde přestože cituje texty stejnojmenné knihy Karla Čapka, celou dobu neotevře pusu.

Neštěstí a zklamání v očích dětí je to nejhorší, co člověk může vidět. A když ho mají na svědomí rodiče, je to ještě smutnější.

Když potkáte rodiče, co na děti křičí, ne vždycky je to o tom, že nezvládají jejich výchovu. Často je to ze strachu a nikdy to není hned napoprvé. Většinou už to zopakovali před tím několikrát úplně v klidu.

Už se to blíží. Začátek školního roku, kterého by se za jiných okolností účastnila jako prvňáček i naše dcera. To se ale nestane a okolí s tím má obrovský problém.

Odsuzujeme Temu, Shein a jim podobné firmy za zneužívání dětí a neuvědomujeme si, že i my využíváme naše děti jako pracovní sílu. A co hůř, nejen pro nás, ale i pro jejich sourozence.

Dneska vyšel zajímavý článek o mamince, která své dceři neříká NE. Probírat se komentáři bylo víc než zábavné. Zdá se, že i přes 21. století zůstáváme ve věcech výchovy dětí dost omezení.

Nový přístup k dětem vyžaduje odhodlání a velkou dávku soucítění. Změnu v myšlení i jednání. Možná proto jsou tyto způsoby výchovy trnem v oku starším generacím. Jejich výchova byla jednoznačná a o dost jednodušší.

Když zve někdo do jakéhokoliv pořadu celebrity, sází na sledovanost a zábavu. A o to se tito kluci evidentně postarali celému národu. Čekali jste víc? Proč?

Nikdy jsem se moc nezajímala o politiku, ale vždycky jsem se zajímala o lidi. Díky tomu vím, že stěžování si je jakýsi náš národní sport. Tak proč s věcmi něco neuděláme, když můžeme?

Ožehavé téma, které vcelku pravidelně zvedá ze židle nejen lidi v předdůchodovém věku, ale i o dost mladší ročníky. Co nám ale uniká?

Nikdy mě nenapadlo, že někdo může přemýšlet i takto, ale může. Konkrétně lidé, kteří jsou zasaženi nemocí stejně definitivní, ale mnohem zákeřnější.

Už dlouho na mě nic tak nezapůsobilo, jako tento nový film. Příběh, který se skutečně stal v roce 1972. Je opravdu důstojným uctěním obětí i přeživších letecké havárie uruguayského ragbyového týmu.

Opravdu se mi nelíbí články, které vyšly na úkor Čechů, co se týká odpalování novoročních ohňostrojů v souvislosti s pietou obětí nedávného pražského masakru.

Jedna věc jsou novoroční ohňostroje a druhá, co po nich zůstává. To si po sobě vážně lidi nemůžete uklidit?

Je to ten nejkrásnější příběh, který každý rok spojuje rodiny věřících i nevěřících. Je to skutečné vánoční kouzlo. Pokud ale i u vás přišel letos čas vysvětlovat, zkuste tohle.

Minulý rok touto dobou jsem přišla o sestru a celou její rodinu. Vánoční svátky se propadly do smutku a můj vnitřní svět se navždy změnil.

Blíží se večer věnovaný dětem, kdy za nimi může přijít svatý Mikuláš s andělem a čertem a udělat jim radost dárkem, ale taky jim může způsobit doživotní trauma. Víte, co ho způsobuje, kde je ta hranice a jak ji poznat?

Nedávno jsem o tomto přemýšlela docela hodně, protože to byl náš případ. Opravdu je to vina rodičů, když mají děti dlouho pleny?

Pohled na výchovu dětí má každý jiný. Je to tak v pořádku. Co ale v pořádku není, jsou naše reakce.

Člověk žasne, že v 21. století je něco takového pořád možné. Únosy dětí a dívek jsou celosvětový problém gigantických rozměrů.

Myslíte si, že víte, co vašim dětem udělá pod stromečkem radost? A jen si to myslíte, nebo to víte? Protože to je rozdíl mezi skutečným štěstím, neštěstím a přetvářkou.

Co ale vlastně baví dnešní děti? Jak je možné, že kroužky jim určené zůstávají bez povšimnutí a nevyužité? Kde je chyba?

Taky se díváte na tu dnešní generaci a říkáte si, jak ta vaše byla lepší? Možná i byla, ale za to, že tato není, můžeme všichni.

Základní reakce je: Jednu mu vrazím! I moje, ale viděla jsem reakci jedné maminky, která mě fakt zarazila a ani nevím, jestli bych ji dokázala praktikovat.

Všeobecný pohled na člověka, co se týká stravy, je ten, že je všežravec. Toto označení ale plyne jen z toho, že je schopný sníst a strávit téměř všechno.

Většina z nás nechce myslet na smrt, zeslábnout, ztratit vitalitu, naposledy zavřít oči. Ale jedno je jisté. Stane se to! Otázka zní kdy? Kolik let nám ještě zbývá? A můžeme to nějak ovlivnit?

Je čas Mistrovství světa v ragby a opravdu stojí za to si k ragby najít cestu a třeba i lásku. Je to jeden z nejhezčích kolektivních sportů.

Různé epidemie tam na sebe nenechávají dlouho čekat a jsou spíš součástí jejich životů než výjimkou. Řeč je o jedné z nejvyspělejších částí světa - Americe. Kdo by to byl řekl.

Je zajímavé, že dospělým vždycky vadí, když někdo ublíží jejich dětem, ale když ubližují oni sami, je to v pohodě.

Žijeme v jakémsi přežitku minulé doby, který nás pořád nabádá, že je potřeba děti motivovat, jinými slovy tlačit, k učení. Jak by to asi vypadalo, kdyby se děti učily samy?

Nová kauza hýbe sociálním prostorem a rozděluje lidi na dva tábory. Má to zapotřebí? A proč to vůbec dělá?

V životě se stávají věci, o které člověk nestojí a navždy mu převrátí život vzhůru nohama. Podobných příběhů máte kolem sebe i vy spoustu, ale většinou o nich vůbec nevíte.

Když se opravdu velké peníze dostanou do rukou člověku s dobrým srdcem, nezáleží na tom, kdo byl, ale kdo je.

Šikana není bohužel záležitostí jen škol, ale i školek a zájmových kroužků. Jsou znaky, které mají šikanované děti společné.

Pro milovníky této prazvláštní partičky konečně dobrá zpráva. A ještě lepší, že předčili veškerá očekávání.

Tíha této pravdy na mě dolehla, když jsem včera v podvečer sledovala hasiče, jak se z koše vysutého žebříku snaží otevřít okna v pátém patře protějšího domu.

Je čas Chorvatska. Všude o něm píšou, protože je jednou z nejvyhledávanějších destinací. Evidentně nejen pro dovolenou.

Posledních pár týdnů se na mém telefonním čísle dějí věci a rozhodně v tom nejsem sama. Třeba se to děje i vám.

Dneska ráno jsem narazila na inzerát s nějakou interaktivní hračkou pro miminka a bylo u něj, že je na podporu lezení. V ten moment mě napadlo Proč se na ty děti furt ve všem tak tlačí? Už by to mělo být dávno přežité.

Téma orientace barda Marigolda z oblíbené ságy Zaklínač se objevilo po tom, co ho tvůrci ve třetí sérii seriálu spojili s mužem.

Fakt nemůžu najít to správné slovo, takže řekněme, že prostě jen je. A kdyby nebyla, nenaštvala by velkou spoustu lidí včetně mě.

Nedávný případ se stal na Moravě, kousek od našeho města. A i tady u nás se s touto skutečností setkávám každý rok. Po sociálních sítích lítají varování rodičů a já přemýšlím, jak moc je to vážné.

Tour de France je nejprestižnější cyklistický závod na světě. Moje rodina ho miluje a moc rádi ho sledujeme. Vždycky nás zajímalo zákulisí toho všeho a teď jsme do něj mohli nahlédnout.

Popkorn větší než ona, velká šťáva s brčkem a hurá do sálu multikina s mou malou vílou na pohádku. Jak se líbila tmavá Ariel a jaká je Malá mořská víla celkově?

Tato otázka mě dnes napadla třikrát. Udělali jsme si totiž výlet do ZOO a dost mě zarazilo, co všechno se v souvislosti s dětmi může dít.

Na dvojku Avatara čekal můj muž. Recenze jsou prý skvělé, užijeme si parádní filmový večer. Děti už spí a já netuším, že mě čekají tři hodiny mučení.

Bývalá vojačka se v minulosti přidala na špatnou stranu a teď sklízí, co zasela. Okolnosti ji donutily vzdát se novorozené dcery a na dlouhých dvanáct let se stáhnout do ústraní. Teď ale musí svou dceru ochránit.