Veronika Jelínková

Dlouhé týdny bez pořádného deště nejsou těžké jen pro lidi a vyschlou krajinu. Nedostatek vody stále více pociťují také zvířata, která žijí nenápadně kolem nás. Někdy je žízeň dožene až na místa, kam by se běžně nevydala

Gymnaziální profesor Vladimír Malý se v prvních poválečných dnech postavil do role člověka, který chtěl účtovat s Němci. Dne 15. května 1945 přišel do bytu Pauly Cunové a zastřelil dvě ženy a pět malých dětí.Nejmladšímu bylo pouhých patnáct měsíců.

Na ostrově Komodo se lidé s varany setkávají odnepaměti. Většina těchto setkání skončí bez následků, ale někdy rozhodne jediný okamžik a vše je jinak. Přesně to se stalo v březnu 2009 jednatřicetiletému Muhamadu Anwarovi.

Na konci září 1941 dostaly desetitisíce kyjevských Židů rozkaz dostavit se na určené místo s doklady, penězi a teplým oblečením. Věřili, že je čeká přesídlení. Místo toho byli odvedeni do rokle Babi Jar, kde nacisté zmasakrovali celé rodiny .

Rodí se tisíce kilometrů od Evropy v Sargasovém moři, vyrůstá ve sladké vodě a po letech se vydává na neuvěřitelnou cestu zpět přes Atlantik. Právě tato mimořádná pouť dělá z úhoře říčního jeden z největších přírodních fenoménů evropských vod.

Nikdo neví, kdy přesně se Jonathan vylíhl. Když byl v roce 1882 přivezen na Svatou Helenu, byl už dospělou obří želvou. Dnes je považován za nejstaršího známého suchozemského živočicha na světě, jeho životní příběh je stejně fascinující jako záhadný.

Nohatky mají tak úzký trup, že část trávicí i rozmnožovací soustavy pokračuje do končetin. U druhu Colossendeis colossea je tato zvláštní stavba spojena s mimořádným rozpětím nohou.

Mělo jít o neobvyklé focení se starou levharticí, která byla zvyklá na lidi a v minulosti se objevovala před kamerami. Během několika vteřin se ale všechno změnilo. Šelma na modelku zaútočila.

Levhart skvrnitý patří k nejpřizpůsobivějším velkým šelmám světa. Dokáže přežít v afrických savanách, horských lesích i překvapivě blízko lidských obydlí, aniž by o něm lidé často vůbec věděli.

Pražané už mor znali z minulosti, přesto je nová epidemie zastihla bez skutečně účinné léčby. Nemoc přinesla karantény, útěky z města, přeplněné lazarety i tisíce mrtvých.

Na první pohled vypadal jako malý dinosaurus. Právě jeho kostra dnes paleontologům pomáhá pochopit, jak se z nenápadných dvounohých běžců postupně vyvinula jedna z nejúspěšnějších skupin živočichů v dějinách Země.

Na první pohled působí jako nenápadný lesní keř s krásnými růžovými květy a později i lákavými červenými plody. Lýkovec jedovatý však patří mezi nejjedovatější rostliny, se kterými se lze ve středoevropské přírodě setkat.

Postosuchus byl jedním z nejnebezpečnějších predátorů pozdního triasu, kdy dinosauři teprve hledali své místo ve světě. Na první pohled připomínal velkého masožravého dinosaura, ve skutečnosti ale patřil k dávným příbuzným dnešních krokodýlů.

Průzračná voda, horské vrcholky, stezky vedoucí podél břehu a spousta míst, kde se může vykoupat i čtyřnohý parťák. Rakouské jezero Fuschlsee není jen oblíbeným cílem výletníků, ale také místem, kde člověk na chvíli zapomene na každodenní shon.

Šídlo modré patří mezi největší a nejnápadnější vážky, které lze v české přírodě pozorovat. Nad rybníky a lesními tůněmi létá s obdivuhodnou jistotou, bleskově loví komáry i další drobný hmyz a většinu života přitom stráví skrytě pod vodní hladinou.

Nebyl největší ani poslední ze svého rodu, přesto právě podle něj dostala jméno celá skupina gorgonopsidů. Gorgonops byl štíhlý permský predátor vyzbrojený dlouhými špičáky, který žil desítky milionů let před příchodem dinosaurů.

Na konci permu zanikl svět starých útesů, obrněných mořských tvorů i velkých synapsidních predátorů. Z několika přeživších linií později vzešli dinosauři, savci i ptáci.

Bolest zubů netrápí jen lidi. Stejné potíže mohou mít i psi a kočky, jen o nich nedokážou říct ani slovo. Záněty dásní, zubní kámen nebo prasklé zuby proto často zůstávají dlouho bez povšimnutí a zvířata se s nimi učí žít.

Po permském vymírání se souš znovu zaplňovala životem. Mezi prvními opravdu velkými predátory nové éry byl Erythrosuchus, těžký čtyřnohý lovec s mohutnými čelistmi a zahnutými zuby.

Kočky od nepaměti provází pověst tvorů, kteří dokážou vycítit něco, co lidským smyslům zůstává skryto. Jedna z nejznámějších pověr tvrdí, že si záměrně lehají na místa s negativní energií, zatímco psi se jim vyhýbají.

Jeho malá hlava se nacházela několik metrů od trupu. Dlouhý krk mu umožňoval nenápadně se přiblížit ke kořisti, ale fosilie ukazují, že právě na toto zranitelné místo útočili větší predátoři.

Dávno před nástupem dinosaurů lovil na souši několikatunové býložravce predátor s dlouhými šavlovitými tesáky. Inostrancevia patřila k posledním vládcům permu a zmizela spolu se světem, který nedokázal přežít největší vymírání v dějinách.

Helicoprion byl několikametrový mořský predátor, jehož zuby nevypadávaly, ale postupně se stáčely dovnitř dolní čelisti. Vznikla tak spirála, která po desetiletí patřila k největším hádankám paleontologie.

Většinu života tráví pod kameny, v zetlelém dřevě a hluboko mezi mokrým listím, takže ho člověk téměř nikdy nespatří. Klepítník členěný přitom patří k nejzajímavějším evropským sekáčům.

Na zádech měl cosi, co připomínalo obrácené žehlicí prkno nebo kartáč, a podobné zoubky mu vyrůstaly i na hlavě. Stethacanthus ukazuje, že pravěcí příbuzní žraloků bývali mnohem podivnější než jejich dnešní potomci.

Přezdívá se mu obří mořský štír, jenže nebyl skutečným štírem a možná ani nežil v otevřeném moři. Jaekelopterus byl obrovský vodní klepítkatec, který před 390 miliony let lovil v řekách, lagunách a mělkých vodách.

Stovky milionů let před prvním dinosaurem vládl oceánům mohutný pancířnatý dravec. Dunkleosteus nepotřeboval ostré zuby ani rychlost dnešních žraloků. Přesto se stal jedním z nejúspěšnějších lovců své doby.

Většina lidí ho na obloze zamění za káni a netuší, že sleduje jednoho z nejpozoruhodnějších evropských dravců. Včelojed lesní se totiž neživí především obratlovci, ale vosami a jejich larvami, kvůli nimž dokáže rozhrabat i podzemní hnízda.

Jedna krize zničila útesy, další zasáhla ryby a první čtyřnožce. Devonské vymírání se táhlo miliony let a dodnes není jisté, co všechno ho způsobilo.

Nebyl potřeba dopad obřího tělesa ani jediný ničivý výbuch. Stačila prudká změna klimatu, růst ledovců, pokles hladiny oceánu a následné šíření vod, v nichž živočichové nemohli dýchat.

Mnoho lidí je přesvědčeno, že pes dokáže během několika vteřin odhalit dobrého i zlého člověka. Stačí jediné zavrčení a pro řadu majitelů je jasno. Jenže mají psi opravdu jakýsi šestý smysl, nebo si jejich chování vysvětlujeme jinak, než bychom měli?

Na první pohled vypadá jako obyčejná drobná včela z tropického pralesa. Jenže místo rozkvetlých rostlin ji často přitahuje pach rozkládajícího se zvířete.

Na pohled připomíná obyčejnou trávu, ve skutečnosti však patří k nejúpornějším plevelům planety. Cyperus rotundus ukrývá svou největší sílu pod zemí, kde vytváří síť oddenků a hlízek schopných znovu vyrašit i po opakovaném ničení.

CT vyšetření si mnoho lidí představuje jako několik minut strávených v přístroji. Ve skutečnosti mu ale může předcházet delší příprava, pití téměř litru tekutiny s kontrastní látkou, zavedení kanyly i nepříjemná nejistota z toho, co bude následovat.

Jen málokterý sladkovodní predátor v dějinách Země budí takový respekt jako Purussaurus brasiliensis. Obří pravěký kajman s lebkou dlouhou přes metr a čelistmi schopnými rozdrtit i velkou kořist.

V pradávných oceánech nevládl jen megalodon. Vedle něj se pohyboval také obří dravý vorvaň, vybavený třímetrovou lebkou a zuby dlouhými přes třicet centimetrů. Pravděpodobně napadal velryby a patřil k nejnebezpečnějším mořským predátorům své doby.

Inimicus tráví dlouhé hodiny zahrabaný na dně. Nehybně čeká na kořist a před nepřáteli se brání ostny, jejichž bodnutí patří k nejbolestivějším mořským poraněním.

Ačkoli je považován za poměrně klidného žraloka, podceňovat ho by byla chyba. Jeho síla, rychlost a ostré zuby z něj stále dělají predátora, k němuž je potřeba přistupovat s respektem.

Bylo jí pouhých patnáct let, když ji cizí muž unesl, znásilnil, připravil o obě předloktí a shodil do hluboké rokle. Lawrence Singleton byl přesvědčený, že tam Mary Vincent zemře a nikdy proti němu nebude moci svědčit.

Šidélko kroužkované patří k nejčastějším vážkám, které můžeme zahlédnout u rybníků, jezer i pomalu tekoucích vod. Vypadá křehce, ale je to nádherný hmyz.

Krátký modrobílý záblesk trval jen okamžik, následky ale Hisashi Ouchi nesl dalších třiaosmdesát dní. Po nehodě v japonské Tókaimuře dostal jednu z nejvyšších známých dávek záření, jaké člověk po průmyslové havárii přežil déle než několik hodin.

Seděl jen pár desítek metrů od výstupové trasy, zatímco kolem něj procházeli další lidé mířící na vrchol i zpět. Někteří se mu pokusili pomoci, jiní věřili, že už není možné ho zachránit.

Na první pohled nepůsobí nijak výjimečně. Přesto právě muchomůrka zelená stojí za většinou smrtelných otrav houbami v Evropě. Stačí jediný omyl a následky mohou být fatální.

Na první pohled připomíná nenápadný vodní hmyz, ve skutečnosti je znakoplavka obecná jedním z nejobávanějších predátorů malých tůní a jezírek. Loví komáří larvy, pulce i drobné rybky, plave obráceně pod hladinou a dokáže člověka bolestivě bodnout.

Většina lidí ji nikdy neviděla na vlastní oči. Přesto žije pod jejich nohama, hloubí tunely, ozývá se z podzemí a někdy dokáže během krátké doby poškodit mladé rostliny. Krtonožka obecná patří k nejpozoruhodnějším obyvatelům českých zahrad.

Neškodná pestřenka, která v přírodě odvádí mnohem víc práce, než bychom podle její velikosti čekali. Dospělci navštěvují květy a pomáhají s opylováním, zatímco jejich larvy loví mšice.

Měřilo téměř pět metrů v kohoutku, vážilo až kolem dvaceti tun a na hlavě nemělo ani roh. Paraceratherium bylo jedním z největších suchozemských savců historie a dodnes patří mezi nejúžasnější objevy paleontologie.

Obří stoličky nalezené v čínských lékárnách odhalily existenci tvora, který neměl mezi primáty obdoby. Gigantopithecus byl největším lidoopem všech dob, přesto ho nepřemohli predátoři ani lidé.

Věřila, že mezi ní a vlčími kříženci existuje výjimečné pouto. Deset let se zdálo, že má pravdu. Pak přišel jediný den, který skončil tragédií a dodnes vyvolává otázky, zda se jí dalo zabránit.

Austrálie bývá považována za kontinent plný nebezpečných zvířat, ale ve srovnání s pravěkem je dnešní příroda téměř mírumilovná. Tehdy jí vládl gigantický varan Megalania.

Křišťálově čistá horská voda, tiché lesy, nenáročná cesta vhodná i pro psy a vědomí, že se v okolních lesích stále pohybují vlci i rysi, vytvářejí atmosféru, kterou jinde jen těžko hledat.

Stačí několik prudkých otřesů a v kabině letadla se rázem změní atmosféra. Zatímco jedni se snaží tvářit klidně, jiní křečovitě svírají opěrky sedadel a v hlavě jim běží ty nejčernější scénáře.

Medúza Irukandji patří mezi nejnebezpečnější mořské živočichy na světě. Její žahnutí může během několika minut vyvolat nesnesitelné bolesti, vážné zdravotní komplikace a v krajních případech i ohrozit život.

Stačí se zastavit na několik vteřin a člověk zjistí, že před sebou má jednoho z nejkrásnějších evropských perleťovců. Perleťovec prostřední okouzluje kovově lesklými skvrnami na spodní straně křídel i jeho rychlým letem.

Jsou tak malí, že je většina lidí sotva zahlédne. Přesto dokážou pořádně znepříjemnit letní večery, potrápit člověka i zvířata – a v některých případech přenášet nebezpečné choroby.

Lance Crosby, zkušený sezonní zaměstnanec Yellowstonu, se vydal do krajiny, kterou dobře znal a miloval. Domů už se ale nikdy nevrátil. Jeho smrt po útoku medvědice grizzly otřásla celými Spojenými státy.

Po útoku psů bojovala o život, který trval desítky minut a navždy změnil její tvář i osud. Příběh Jacqueline Durand patří k nejlépe zdokumentovaným případům brutálního útoku psů.

Housenka Megalopyge opercularis patří mezi nejjedovatější housenky Severní Ameriky a jediný kontakt s jejími nenápadnými trny může vyvolat nesnesitelnou bolest, otok i vážnější zdravotní potíže.

Tořič včelonosný neoslňuje velikostí ani pestrými barvami. Jeho největší zbraní je důmyslný klam, díky kterému dokáže ošálit hmyz a zajistit si opylení.

Během letní dovolené mnoho lidí zapomíná, že pod hladinou i na pobřeží žijí tvorové, se kterými není radno si zahrávat. Většina z nich člověka sama nenapadne, přesto dokážou jediným neopatrným krokem nebo dotykem způsobit bolestivé zranění.