Věra Vaňková

Již několik desetiletí pomáhají pilotům sofistikované navigační přístroje. A nejen ty v kokpitu, ale i na letištích. Jedním z nich je takzvaný ILS neboli systém pro přesné přístrojové přiblížení.

Dnes se opět ponoříme do nevyčerpatelné studnice ruských leteckých havárií a vytáhneme na světlo světa další z takřka neuvěřitelných případů, příběh letu Vladivostok Air 352.

Západní a střední Evropa zaujímá dlouhodobě přední příčky ve statistikách bezpečnosti letecké dopravy. S haváriemi a incidenty ve vzduchu se tu téměř nesetkáme. Ale nebylo tomu tak vždy.

Pod pojmem letecké neštěstí v Andách si asi vybavíte hojně medializovanou tragickou havárii uruguayského letounu s tamějším ragbyovým týmem, k níž došlo v roce 1972. Pasažéři tehdy bojovali o záchranu dlouhých 72 dnů.

Australský národní letecký dopravce, společnost Qantas, patří dlouhodobě k nejbezpečnějším aerolinkám na světě. Najít nějakou havárii či incident jejich letounu dalo pořádnou fušku.

Vzdušný prostor nebývá zdaleka tak ucpaný jako centra našich měst v dopravní špičce nebo chorvatské dálnice v létě. Ale čas od času je v něm taky těsno, zejména v okolí frekventovaných letišť.

Po rozpadu rudého impéria navázaly nově vznikající ruské aerolinky na nechvalně proslulý sovětský Aeroflot a od té doby zaujímají přední příčky ve světových statistikách leteckých havárií.

Nezbytnou součástí letecké dopravy je přeprava nákladu. Bez ní by se totálně zhroutila světová ekonomika a lidstvo by se vrátilo do středověku.

Majestátní vysokohorské štíty Himálaje budí respekt už z dálky, natož máte-li v jejich blízkosti přistát. Mezinárodní letiště Tribhuvan v Káthmándú leží ve výšce 1 338 metrů nad mořem a patří k nejobávanějším na světě.

Moderní dopravní letouny jsou vybaveny špičkovými automatickými řídícími systémy, které umí pilotovat téměř sami a dokonce i přistát. Přesto je přítomnost lidských mozků v kokpitu stále nutností.

Nejrozšířenější dopravní letoun na světě, Boeing 737, brázdí nebe již dlouhých 59 let. V bezpečnostních statistikách zaujímá dlouhodobě přední příčky, ale jeho dobrá pověst měla namále.

Moderní dopravní letouny jen tak sami od sebe z nebe nepadají. Drtivá většina havárií se stane při nejkritičtějších fázích letu, to jest při vzletu a přistání.

Ruská aviacie a její bezpečnost, toť kapitola sama pro sebe a nevyčerpatelná studnice někdy až neuvěřitelných příběhů leteckých katastrof. My se za jedním z nich právě teď vypravíme do daleké Indonésie.

Při vyslovení pojmu požár na palubě naskakuje pilotům husí kůže, neboť se jedná o jednu z nejhorších kritických situací, která je může vysoko v oblacích potkat. Naštěstí k nim dochází velice zřídka a jen zcela výjimečně končí tragicky.

Dnes se společně vypravíme do daleké Indonésie, státu, který se rozkládá na více než 17 000 ostrovech a ostrůvcích v Indickém a Tichém oceánu. Není tedy divu, že místní obyvatelé i turisté využívají tamější leteckou dopravu stejně často jako my MHD.

Vzlet a přistání jsou nejkritičtější fáze letu, vyžadující naprosté soustředění a dokonalou koordinaci všech členů posádky. A jak to dopadne, když tomu tak není, se dozvíte právě teď v našem dnešním příběhu letu Delta Air Lines 1141.

Dnešnímu příběhu z leteckého prostředí, který se odehrává v Rusku, možná ani nebudete věřit. Ale ujišťuji vás, že se stal přesně tak, jak vám ho nyní budu vyprávět.

Moderní dopravní letouny jsou vybaveny špičkovými počítačovými palubními systémy a umí létat téměř sami. Přesto je úloha lidského mozku v kokpitu nezastupitelná, o čemž se přesvědčíme v našem dnešním příběhu letu Air France 296Q.

Vyšetřovatelé leteckých nehod používají k objasnění příčin stále dokonalejší metody a laboratorní přístroje. Někdy mají jasno za pár dnů, jindy trvá vyšetřování několik let a najdou se i případy, kdy zůstane příčina navždy zahalena rouškou tajemství.

Náš dnešní příběh na první pohled vypadá jako výplod bujné spisovatelovy fantazie. Ale vězte, že se opravdu stal a přesně tak, jak vám ho teď budu vyprávět. V ruské aviacii se totiž i nemožné stává skutečností.

Rok 2014 se zapsal do historie letectví černým písmem. Zmizení letu MH370 Malaysia Airlines s 239 lidmi na palubě zůstává dodnes jednou z největších záhad v dějinách lidstva. Jen o 4 měsíce později došlo k další tragédii.

Severní Evropa se stává dějištěm leteckých havárií velice zřídka a v minulosti tomu bylo obdobně. Dlouho jsem pátrala v historii letectví, abych pro vás našla jednu z mála výjimek, potvrzujících pravidlo.

Ruská letecká doprava, toť kapitola sama pro sebe a zároveň bezedná studnice neuvěřitelných až bizarních příběhů leteckých havárií, povětšinou s tragickými následky.

Střední Evropa zaujímá v žebříčku leteckých havárií s tragickými následky jednu z posledních příček. Přesto se tu pár desítek nehod stalo a my se na jednu z mála, k nimž došlo v tomto tisíciletí, nyní podíváme podrobněji.

Přistání na letišti obklopeném vysokými horami vyžaduje naprostou profesionalitu, absolutní soustředění a dokonalou souhru posádky, zvlášť, pokud se jedná o Himálaje. A právě tam se odehrává náš dnešní příběh letu US-Bangla 211.

Přeprava nákladu nebo-li cargo je nedílnou součástí letecké dopravy, bez níž by se totálně zhroutila světová ekonomika. Přesto, že cargo společnosti využívají starší letouny, často vyřazené z osobní dopravy, bývají jejich havárie poměrně vzácné.

Dnes vám přináším opět jeden takřka neuvěřitelný příběh z nevyčerpatelné studnice sovětských a ruských leteckých havárií, nad nímž zůstává rozum stát.

Tragické letecké havárie jsou ve střední Evropě vzácnější, než sníh na Sahaře. Ale nebývalo tomu tak vždy. Kupříkladu v minulém století se čas od času nějaká stala i v zemích tehdejšího východního bloku.

Dnes se opět společně podíváme do země, jejíž letecká doprava patří k nejnebezpečnějším na světě a cestování s tamějšími aerolinkami bývá ne nadarmo přirovnáváno k hazardní hře s nabitou střelnou zbraní.

Příčiny leteckých havárií bývají různé. Ale většinou se nejedná o jednu jedinou, nýbrž souhru nešťastných náhod, řetězec závad či kritických pochybení. A přesně tak tomu bude i v našem dnešním příběhu letu TAM 402.

Pod pojmem výbuch na palubě si asi všichni představíme na prvním místě teroristický útok. Obdobně uvažují i vyšetřovatelé leteckých nehod, přestože na vině může být například i obyčejná powerbanka v zavazadlovém prostoru.

Zatajování pravých příčin leteckých havárií bývalo v minulosti častým jevem, zejména v Sovětském svazu a v menší míře i v zemích východního bloku, Československo nevyjímaje.

Za největší a nejznámější záhadu v historii letectví je považováno dosud neobjasněné zmizení Boeingu 777 Malaysia Airlines s 239 lidmi na palubě, k němuž došlo v březnu 2014 na pravidelné lince z Kuala Lumpuru do Pekingu.

Současné dopravní letouny vybavené moderní avionikou a sofistikovanými počítačovými systémy dokážou létat téměř samy, upozornit piloty na eventuální chyby a ve většině případů je i napravit.

Moderní dopravní letouny obvykle jen tak samy od sebe z nebe nepadají. A když už se tak stane, vyrojí se okamžitě řada spekulací a konspiračních teorií, které musí vyšetřovatelé vyvrátit.

Všichni víme, jakou paseku na našich silnicích dokáže napáchat alkohol za volantem. A stejně tak nebezpečný je i v oblacích. Žádná letecká společnost na světě netoleruje u posádek v kokpitu více jak 0,2 promile alkoholu v krvi.

Nejtvrdším oříškem pro vyšetřovatele leteckých nehod bývají paradoxně havárie, k nimž dojde krátce po startu. Za pár minut a někdy jen desítek sekund letu mají totiž k dispozici velmi málo indicií a letových dat, které by je přivedly na stopu.

Je všeobecně známo, že ruské aerolinky již dlouhá léta zaujímají přední pozice ve statistikách leteckých nehod. My se dnes opět podíváme na jeden z jejich letadlopádů, tentokrát za účasti letounu TU-154M.

Moderní dopravní letouny nepadají z nebe jen tak bez příčiny. Když dojde ve vzduchu i k jejich destrukci, mají před sebou vyšetřovatelé leteckých nehod většinou zapeklitý případ.

Nejtragičtější letecká havárie v historii lidstva se paradoxně nestala ve vzduchu, ale na zemi. Při srážce dvou plně obsazených Boeingů 747 na Tenerife v březnu 1977 přišlo o život 583 lidí.

Letecká doprava v Rusku a její bezpečnost, toť kapitola sama pro sebe a nevyčerpatelná studnice často neuvěřitelných až bizarních případů leteckých nehod. A právě jednou takovou, k níž došlo na Sibiři, se budeme nyní zabývat podrobněji.

Stejně jako v životě lidském, i v letectví se čas od času stávají zázraky. Ovšem nikoliv seslané shůry, nýbrž spočívající ve vrcholném pilotním umění, dokonalé souhře, odvaze a vynalézavosti mužů i žen v kokpitu.

Moderní dopravní letouny nepadají z nebe jen tak bez příčiny. Někdy se jí vyšetřovatelé doberou hned, jindy jim to trvá i několik let. A v některých případech se členové vyšetřovacích týmů z různých zemí na příčině prostě neshodnou.

Čas od času se stane, že dopravnímu letadlu vysadí motor, ale nejedná se o žádnou tragédii. Piloti jsou na jeho výpadek náležitě vycvičeni. Přistání s jednou funkční pohonnou jednotkou nebo i zcela bez motorů pravidelně trénují na simulátorech.

Letecké dny a nejrůznější airshow bývají svátkem pro všechny aviatické nadšence a milovníky adrenalinu. Na dechberoucí vystoupení špičkových akrobatických pilotů, kteří předvádějí neskutečné kousky, se těší celé rodiny.

Sovětské aerolinky vždy patřily k nejnebezpečnějším leteckým dopravcům světa. A nástupnické Rusko pokračuje v nastoleném trendu s nemenší intenzitou.

V historii letectví najdeme případy havárií, které zavinili představitelé živočišné říše. Většinou se jedná o střet s ptáky. V našem dnešním příběhu, který se odehrává v karibském ráji, však budou hrát důležitou roli zástupci bodavého hmyzu.

Nejznámější letecká havárie, která se zapsala černým písmem do historie sportu, se udála v roce 2011 v ruské Jaroslavli a vzala životy všem členům úspěšného hokejového týmu Lokomotiv Jaroslavl, včetně tří Čechů a jednoho Slováka.

Nejznámějším pilotem sebevrahem je Andreas Lubitz, který v roce 2015 nasměroval Airbus A320 německé společnosti Germanwings se 150 lidmi na palubě do horského masívu ve Francii.

Pokud patříte k mým pravidelným čtenářům, víte, že se poměrně často zaobírám leteckými haváriemi sovětských a ruských aerolinek. A proč? Protože jejich zásobárna se nikdy nevyčerpá a stále přibývají nové.

Rádiové spojení mezi posádkami letounů a řízením letového provozu je nezbytné pro zajištění bezpečnosti letu i vzdušného prostoru. Oblastní střediska sledují let po celou dobu a vzájemně si ho předávají. Čas od času se stane, že spojení vypadne.

Současné dopravní letouny jsou vybaveny tou nejmodernější avionikou a sofistikovanými počítačovými systémy, které umí létat prakticky sami. Jenže i ta nejdokonalejší technika občas selže.

Letecké dny, nejrůznější airshow a přehlídky vojenské techniky jsou divácky velice oblíbené akce a mají dlouholetou tradici i v naší zemi. Jistě jste na nějaké z nich byli a určitě vás nenapadlo, že by vám mohla na hlavu spadnout stíhačka.

Zdaleka ne všechny letecké havárie jsou způsobeny technickou závadou, pochybením pilotů či nepřízní počasí. Občas bývá na vině i pozemní personál, tak jako v příběhu, který vám budu nyní vyprávět.

Dnes vám přináším opět jeden příběh z nevyčerpatelné zásobárny sovětských a ruských leteckých katastrof, případ, z něhož tuhne krev v žilách i těm nejotrlejším jedincům. Ale nebudu vás déle napínat, pojďme na to.

V historii letectví najdeme řadu zázračných přistání podobných tomu na řece Hudson, o nichž veřejnost prakticky nic neví a hrdiny těchto napínavých příběhů se šťastným koncem vůbec nezná.

Dnes jsem si pro vás připravila opět jeden příběh z nevyčerpatelné studnice sovětských a ruských leteckých havárií. A ne ledajaký.

Přistání po výpadku všech motorů piloti dopravních letounů pravidelně trénují na simulátorech a je součástí každoročních přezkoušení. Jenže když k poruše dojde v reálu, bývá průběh incidentu ovlivněn spoustou dalších nepředvídatelných faktorů.

Člověk si sice říká pán tvorstva, ale hlavní slovo na naší mateřské planetě bude mít vždy příroda a my se jí musíme přizpůsobit, ať se nám to líbí nebo ne. S přírodními živly není radno si zahrávat, a to ani ve vzduchu.

Dnes se opět vypravíme do země, jejíž aerolinky patří k nejnebezpečnějším na světě a tamější letadlopád představuje nevyčerpatelnou studnici příběhů o selhání lidského faktoru i techniky.