Věra Vaňková

Od největší loupeže v našich dějinách, která se vyznačovala geniální jednoduchostí, uplynulo již 18 let. Její pachatel nebyl dosud dopaden, přestože je jeho totožnost známá a nikdy se nenašla ani část bankovek z mnohamilionového lupu.

Viděli jste někdy padat z nebe cigarety? Že ne? Já taky ne, ale obyvatelé východočeského Dubence a okolních obcí ano. Byli totiž očitými svědky letecké havárie, které se právě teď budeme věnovat podrobněji.

21. srpen 1968, jeden z nejtemnějších dnů v našich dějinách, se zapsal černým písmem i do historie jedné z tehdejších nejslavnějších kapel, orchestru Karla Duby. Ten doprovázel naše nejlepší zpěváky včetně Karla Gotta.

Je sychravý zimní den 6. února 1958 a členové nejlepšího anglického fotbalového klubu se vracejí z jugoslávského Bělehradu, kde sehráli jeden ze zápasů Evropského poháru a radují se z vítězství, které jim zajistilo postup do semifinále.

Když byla touha po svobodě silnější než strach, dokázali lidé takřka nemožné. Překonávali železnou oponu v balónu, na rogalu, v tanku a dokonce po drátech vysokého napětí nebo po vodě ve vydlabaném kmeni stromu.

A slehla se po něm zem. Ne, to není scénář béčkového thrilleru, ale případ, který se skutečně stal a pracovníci FBI si nad ním lámali hlavy dlouhá desetiletí. Tak se na něj pojďme podívat podrobněji.

O závadě, která zapříčinila nejtragičtější chemickou havárii v historii naší země, věděli odpovědní pracovníci chemických závodů v Záluží u Mostu více než dva roky. Bylo jen otázkou času, kdy dojde k nějakému neštěstí. A taky, že došlo.

Letecké nehody s tragickými následky bývaly v minulosti mnohem častější než nyní. A o těch, které postihly letouny Československých aerolinií, se veřejnost za minulého režimu až na vzácné výjimky vůbec nedozvěděla.

Naše první dálnice nebyly koncipovány jen jako autostrády zrychlující a usnadňující přemisťování z bodu A do bodu B. Některé jejich úseky měly rovněž plnit funkci záložních vojenských letišť.

Letecká doprava je jednoznačně nejbezpečnějším způsobem cestování a přepravy nákladu. Přesto se čas od času nějaká ta tragická nehoda vyskytne. A pár jich postihlo i letouny Československých aerolinií.

Taky si každoročně při čekání v kolonách a plíživé jízdě do Chorvatska říkáte, proč to moře není blíž? Nechybělo mnoho a mohlo být. Češi usilovali o zkrácení cesty k Jadranu od samého vzniku Československa.

Asi všichni máme v živé paměti tragickou havárii letounu Jak-42, k níž došlo v ruské Jaroslavli a zahynul při ní téměř celý místní hokejový tým hrající KHL, včetně tří vynikajících českých reprezentantů a jednoho Slováka.

Pravděpodobnost, že modernímu dopravnímu letounu vypoví službu všechny čtyři motory najednou, je mizivá. Přesto se to stalo. Jak se piloti s touto prekérní situací vypořádali a podařilo se jim zachránit všech 263 lidí na palubě obřího jumbo jetu?

Když byla touha po svobodě silnější než strach, lidé dokázali takřka nemožné. O tom hovoří příběhy odvážlivců, kteří mnohdy s celými rodinami prchali z totalitního Československa těmi nejkurióznějšími způsoby.

Letos uplynulo již 15 let od tragické havárie polského vládního speciálu TU-154M u ruského Smolenska, při níž zahynul prezident Lech Kaczyński a další vysocí státní a vojenští představitelé naší sousední země.

O největší jaderné havárii v dějinách planety Země toho známe díky bezpočtu článků, dokumentárních filmů či odborných statí, dost. Ale o tom, co jí předcházelo, nevíme takřka nic. Tak to pojďme nyní napravit.

Když se řekne Niki Lauda, vybaví se vám patrně několikanásobný mistr světa ve Formuli 1 a člověk, který na závodním okruhu jen o vlásek uniknul své smrti. Ale jestlipak víte, že byl také majitelem prosperující letecké společnosti a pilotem Boeingu?

Když se řekne bratři Šťastní, starší generaci hokejových fanoušků okamžitě naskočí jména Marián, Peter a Anton. Tito vynikající hokejisté si šli odhodlaně za svým klukovským snem, kterým nebylo nic menšího, než hrát v NHL.

Ruští letečtí dopravci a jejich stroje často připomínající muzejní exponáty nikdy nepatřily k těm nejbezpečnějším. A padaly dokonce i letouny se známými osobnostmi.

Únosy dopravních letounů jsou bohužel součástí historie letectví téměř od jejího počátku. A nevyhýbaly se ani naší malé zemičce. Za minulého režimu se tak snažili únosci vymanit zpoza železné opony a komunistického útlaku a dostat se na západ.

Československé aerolinie patřily k nejbezpečnějším leteckým společnostem na světě. Přesto ani jejich flotila a cestující nebyli ušetřeni několika závažných havárií. A té nejtragičtější na našem území se nyní budeme věnovat podrobněji.

Masivní betonové zátarasy, ploty nabité elektřinou, ostnaté dráty, strážní věže a všudypřítomní bdělí pohraničníci. Tak vypadala takzvaná železná opona mezi socialistickým Československem dálkově ovládaným z Moskvy a kapitalistickým Západem.

V 70. letech minulého století jsme zaznamenali nejvíc tragických nehod dopravních letounů na našem území. Drtivá většina z nich nám však zůstala dlouhá léta utajena. A nejen to, často soudruzi lhali i o jejich příčinách.

V 80. letech minulého století došlo na jednom z hlubinných dolů v mosteckém hnědouhelném revíru k neštěstí, při němž zahynulo několik desítek horníků a záchranářů.

Asi všichni máme v živé paměti tragickou havárii letounu Jak-42 v ruské Jaroslavli, při níž zahynuli tři vynikající čeští hokejisté: Josef Vašíček, Karel Rachůnek a Jan Marek. Ale to nebyla první letecká nehoda, která vzala životy našim hokejistům.

Jak myslíte, že to dopadne, když dopravnímu letounu vysadí všechny motory a ještě k tomu nad oceánem daleko od pevniny? Představujete si tragédii, kterou nikdo nepřežije?

V první polovině 60. let minulého století Sověti zjistili, že Francouzi ve spolupráci s Brity vyvíjejí nadzvukové dopravní letadlo. No a oni přeci nemohou zůstat pozadu.

Skutečnými válečnými hrdiny nebývají generálové, nýbrž přímí aktéři, o nichž toho mnoho nevíme, tedy bojovníci v poli, na moři i ve vzduchu. Tak tomu je i v případě druhé světové války a stíhacích pilotů Britského královského letectva.

Červená rtuť bývala bájná substance dávných alchymistů, z níž se snažili vyrobit zlato. V novodobé historii to měla být velice důležitá látka pro zbrojní průmysl, díky níž by bylo možné zefektivnit účinek jaderných zbraní.

Ne, to není scéna z akčního thrilleru ani výplod spisovatelovy fantazie. Tento příběh se skutečně stal a kde jinde než v Rusku. Pojďme si nyní povědět, jak se školák na místě pilota Airbusu letícího ve výšce 10 000 metrů ocitl a co bylo dál.

Příští měsíc uplyne 65 let od nejtragičtější železniční nehody na našem území. Došlo k ní na jednokolejné frekventované trati Pardubice – Hradec Králové – Liberec v úseku mezi dvěma největšími východočeskými městy poblíž stanice Stéblová.

Oba dosáhli značných úspěchů v podnikání a oba zahynuli při letecké nehodě. Přestože tyto nešťastné události od sebe dělí 69 let, mají společného jmenovatele. A tím je risk. Pojďme se na ně nyní podívat podrobněji.

Pod pojmem námořní katastrofa si asi všichni vybavíme potopení legendárního Titaniku. Ale havárie na moři se nestávaly jen v dávné minulosti, sem tam nějaká loď se odporoučí ke dnu nebo naopak uvízne na mělčině i dnes.

Co mě napadne, když se řekne Rumunsko? Země hraběte Drákuly, komunistického diktátora Ceaușesca, panenské přírody, ale také ekologických katastrof. A my se nyní za tou největší vypravíme na severozápad země do nejznečištěnější oblasti Evropy.

Pod pojmem zázračné přistání si většinou vybavíme „Sullyho“ Sullenbergera a jeho legendární přistání na řece Hudson s Airbusem A320 po výpadku obou motorů. Ale podobných zázračných přistání najdeme v letecké historii mnohem víc.

O největší jaderné katastrofě v dějinách planety Země, k níž došlo 26. dubna 1986 v Černobylu, víme téměř vše. Ale o té, která jí předcházela, mnoho neznáme. Tak to pojďme nyní napravit.

Ne všechny letecké nehody, které se jeví katastroficky a beznadějně, tak i dopadnou. Právě jednu z těch se šťastnějším koncem a napínavou do poslední vteřiny, si nyní připomeneme. Životy pasažérů, posádky i letounu totiž doslova visely na vlásku.

Když se řekne únos československého letadla, většina z nás starších si asi vybaví propagandistický televizní seriál Třicet případu majora Zemana a jeho díl s názvem Mimikry. Ale tomuto tragickému případu se dnes věnovat nebudeme.

Jeden z největších požárů v poválečné historii Československa vypukl před jedenapadesáti lety v pražských Holešovicích. A prvorepublikovou architektonickou památku přetvořil v ohnivé peklo, k jehož zkrocení se sjeli hasiči z celých Čech.

Tragické nehody vojenských letounů bývají většinou pro média tabu. Ovšem ta největší v dějinách planety Země, k níž došlo před deseti lety v Indonésii, plnila titulní strany předních deníků a objevila se ve zpravodajských relacích po celém světě.

Uplynulo bezmála 35 let od odchodu sovětských vojsk z našeho území a dodnes se vedou polemiky, zda byly na jejich vojenských základnách v Československu rozmístěny jaderné zbraně. Odpověď je velice jednoduchá. Ano, prokazatelně byly.

Antonov AN 225 Mrija, ukrajinsky Sen, největší, nejtěžší a troufám si tvrdit i nejkrásnější letoun v historii lidstva, kolos o maximální vzletové hmotnosti 640 tun, který by se nevešel na fotbalové hřiště, byl zničen ruskými okupanty.

Píše se rok 1956, je obyčejný 3. červencový den a hodinku před polednem vzlétá z vojenského letiště v Praze Kbelích letoun D-47B Douglas 1. dopravního leteckého pluku Československé lidové armády.

Když jsem hledala podklady pro tento článek, vzpomněla jsem si, jak jsme si v dětství přáli, aby do rána spadla škola. To se nikdy nestalo, zato spadla výrobní hala a dokonce ve dne, kdy byla plná zaměstnanců.

Je sobota 23. července 1983 a na klidném jasném nebi nad centrální Kanadou letí zbrusu nový Boeing 767 společnosti Air Canada s jedenašedesáti pasažéry, o něž se stará osm členů posádky. Let 143 míří z Montrealu do Edmontonu v provincii Alberta.

Ano, to bývala za minulého režimu zcela běžná praxe. Vždyť v socialistické společnosti musel kvést blahobyt, vše šlapat na jedničku a tragické nehody či průmyslové havárie byly pro sdělovací prostředky tabu.

Nad největší záhadou v historii letectví, to jest zmizením Boeingu 777 na lince Kuala Lumpur – Peking, si experti na letecké nehody i záhadologové lámou hlavu již 11 let. Na jaře letošního roku bylo obnoveno pátrání po jeho troskách.

O haváriích vojenských letounů se toho obvykle mnoho nedozvíme, ale existují výjimky. A o jedné z nich si právě teď povíme podrobněji. Za několik měsíců uplyne 20 let od doby, kdy se odehrál tento tragický příběh.

Z naší malé zemičky odešly v průběhu minulých století do světa statisíce lidí a rozhodně se tam neztratily, naopak. Čeští emigranti v cizině budovali kariéru, obhospodařovali půdu, byli zručnými řemeslníky, ale i významnými vědci a profesory.

Je krásné nedělní ráno 14. srpna 2005 krátce po deváté hodině a z kyperské Larnaky právě vzlétá Boeing 737 tamější nízkonákladové letecké společnosti Helios Airways, obsluhující let číslo 522 do Prahy s mezipřistáním v Athénách.

Dalo by se říci, že o vpádu okupačních vojsk „spřátelených“ armád a o jejich nechvalně proslulém pobytu v Československu víme vše, ale zdaleka tomu tak není. Historici stále nacházejí nová fakta a nové oběti. Tak si o nich pojďme povědět víc.

Pod pojmem jaderné havárie v Sovětském svazu si asi všichni vybavíme rok 1986 a Černobyl. Největší jaderná katastrofa v historii lidstva se totiž nedala ututlat. Jenže ono jich bylo mnohem víc a první se odehrála již před 68 roky.

A její absolventi – zejména z technických oborů a experti z oblasti informačních technologií – jsou ve světě velice ceněni a žádáni.

Možná jste o této západní výspě Evropy ani neslyšeli. Já také ne, do doby, než mi tuto pohádkovou destinaci bez turistů doporučil kamarád, který žije v Irsku a právě sem si jezdí vyčistit hlavu.

Dnes se společně vypravíme do Pardubic. Ne, nepojedeme na Velkou pardubickou ani Zlatou přilbu, ale půjdeme po stopách jedné utajené průmyslové havárie, k níž došlo před čtyřmi desítkami let v pardubické průmyslové zóně Semtín.

Letecká doprava je jednoznačně nejbezpečnějším způsobem cestování a přepravy nákladu. Přesto se čas od času nějaké havárie vyskytnou a pár jich postihlo i letouny ČSA.

Pod pojmem kosmická havárie si většinou vybavíme nehodu kosmické lodi, nosné rakety, raketoplánu, případně srážku vesmírných těles, zkrátka nějaký karambol na oběžné dráze či ve vzdáleném vesmíru.

Československé aerolinie, pátá nejstarší letecká společnost na světě, patřila zároveň k těm nejbezpečnějším. Proč píšu v minulém čase? Protože už neexistuje. Ale my se vrátíme o 95 let zpátky a připomeneme si první tragickou nehodu letounu ČSA.

Únosy letadel nejsou zas až tak vzácným jevem, ale že by někdo unesl vlak? Ano, i to se stalo a dokonce u nás, v nejzápadnějším cípu Československa.

Nejznámějším případem zmizení dopravního letounu je bezesporu záhada letu MH370 Malaysia Airlines z roku 2014, kterou se dodnes nepodařilo rozlousknout. Zdaleka však není jediná. Letadla mizí téměř od té doby, co létají.