Věra Vaňková

Poslední desetiletí minulého století byla v letecké dopravě poznamenána několika teroristickými útoky. Toto období vyvrcholilo tragickými událostmi 11. září 2001. Poté byla zpřísněna bezpečnostní opatření a teroristů na palubě už se bát nemusíme.

Únosy dopravních letadel jsou v současné době díky přísným bezpečnostním opatřením vzácností, ale nebylo tomu tak vždy. V 90. letech minulého století bývaly, zejména v Africe, poměrně častým jevem. A na jeden z nich se právě teď podíváme podrobněji.

Vy, kteří mě sledujete pravidelně, víte, že mojí doménou je oblast letectví. Ale dnes se sneseme z nadoblačných výšin až pod vodní hladinu a podíváme se na největší podmořskou katastrofu v dějinách planety Země, havárii jaderné ponorky Kursk.

Výpadek všech motorů je u dopravních letadel velice vzácným jevem a nejčastější příčinou bývá srážka s ptáky. Ale v případě letu British Airways 38 z Pekingu do Londýna, kterému se nyní budeme věnovat podrobněji, tomu bylo jinak.

Silně poškozený Jumbo Jet s chybějící částí trupu, dekompresí v kabině a omezenou řídící schopností letí pouze na dva motory v 7 000 metrech nad Pacifikem a k nejbližší pevnině zbývá 160 kilometrů. Doletí tam a dokážou piloti bezpečně přistát?

Poslední nehoda letounů ČSA se stala na pražském ruzyňském letišti v roce 1977. O 46 let později se na stejném místě ocitl v nouzi Boeing 767 jedné z největších amerických leteckých společností, Delta Airlines. Proč k tomu došlo a co se dělo pak?

V březnu letošního roku uplyne již 12 let od záhadného zmizení Boeingu 777 Malajsijských aerolinií na letu MH370 z Kuala Lumpur do Pekingu, které dosud nedá spát expertům na letecké nehody, záhadologům ani lovcům senzací.

Největší pasažérský letoun všech dob Airbus A380 se může pyšnit vynikajícími bezpečnostními ukazateli a minimální poruchovostí. Najít nějaký incident, natož nehodu tohoto sofistikovaného stroje, dá pořádnou fušku.

Minulý týden uplynul rok od havárie letounu Ázerbájdžánských aerolinií (AZAL), který sestřelila ruská armáda nad městem Grozny v Čečensku. Zahynulo při ní 35 pasažérů, oba piloti a letuška. Jakoby zázrakem přežilo 29 lidí.

Když se řekne sestřelené letadlo, vybavíte si nejspíš let MH17 a Boeing 777 Malaysia Airlines, který byl v roce 2014 zasažen ruskou raketou nad územím Donbasu a zahynulo při tom všech 298 lidí na jeho palubě.

Takřka neuvěřitelný příběh z historie letectví, který vám nyní budu vyprávět, by mohl nést podtitul „Zázraky se dějí nejen o Vánocích“. Ale třeba i na jaře a za velkou louží. Tak se tam přenesme.

Patříte-li k mým pravidelným čtenářům, víte, že mojí doménou jsou články z leteckého prostředí, především havárie dopravních letadel. Dnes uděláme výjimku a zůstaneme na zemi. Vypravíme se totiž na železnici.

Na počátku tohoto tisíciletí nás ani ve snu nenapadlo, že někdy budeme prostřednictvím mobilních či počítačových aplikací sledovat v reálném čase letecký provoz po celém světě.

Ne všechny letecké havárie, které se zdají být předem ztracené, končí tragicky. V letecké historii jsme zaznamenali několik „zázračných“ přistání bez motorů či s těžce poškozeným a neovladatelným letounem.

Nejvíc leteckých nehod se na našem území událo v 70. letech minulého století. O té, k níž došlo na Děčínsku a jako zázrakem ji přežila letuška Vesna Vulovič, jste jistě četli nesčetněkrát. Ale podrobnosti, které si dnes rozebereme, možná neznáte.

Únosy dopravních letadel jsou součástí letecké historie téměř od jejího počátku a nevyhnuly se ani naší republice. Byl to totiž jeden z mála poměrně spolehlivých způsobů, jak se dostat zpoza železné opony na západ za vytouženou svobodou.

Patrně nejznámějším případem sestřelení dopravního letounu je Boeing 777 Malaysia Airlines na letu MH17, který se v roce 2014 dostal na mušku ruskému raketovému komplexu Buk na Donbase. Ale dnes se budeme zabývat jiným, méně známým příběhem.

Černobyl a Fukušima, dvě nejtragičtější jaderné havárie v dějinách planety Země byly nesčetněkrát popsány do nejmenších detailů. A nejen v odborných statích, ale i dokumentárních filmech, denním tisku i bulváru.

Sebevrazi obvykle končí svoji pozemskou pouť skokem z mostu, pod vlak, zastřelí se nebo spolykají prášky. Mladý německý pilot Andreas Lubitz zvolil ten nejhorší způsob, jaký mohl.

Okupační vojska za 23 let pobytu u nás napáchala nedozírné škody. Ty byly vyčísleny na více než 6 miliard korun a s následky devastace životního prostředí se potýkáme dodnes. Ale co je ještě smutnější?

Ruská, dříve sovětská letecká společnost Aeroflot se po dlouhá léta řadí mezi nejnebepečnější aerolinky světa. Ne nadarmo se cestování s ní přirovnává k ruské ruletě.

Za totality bývalo běžné, že soudruzi pustili ven pouze informace a události, které se jim, jak se říká, hodily do krámu. A žádné havárie k nim rozhodně nepatřily, protože v socialistické společnosti muselo vše šlapat jako hodinky.

Od největší loupeže v našich dějinách, která se vyznačovala geniální jednoduchostí, uplynulo již 18 let. Její pachatel nebyl dosud dopaden, přestože je jeho totožnost známá a nikdy se nenašla ani část bankovek z mnohamilionového lupu.

Viděli jste někdy padat z nebe cigarety? Že ne? Já taky ne, ale obyvatelé východočeského Dubence a okolních obcí ano. Byli totiž očitými svědky letecké havárie, které se právě teď budeme věnovat podrobněji.

21. srpen 1968, jeden z nejtemnějších dnů v našich dějinách, se zapsal černým písmem i do historie jedné z tehdejších nejslavnějších kapel, orchestru Karla Duby. Ten doprovázel naše nejlepší zpěváky včetně Karla Gotta.

Je sychravý zimní den 6. února 1958 a členové nejlepšího anglického fotbalového klubu se vracejí z jugoslávského Bělehradu, kde sehráli jeden ze zápasů Evropského poháru a radují se z vítězství, které jim zajistilo postup do semifinále.

Když byla touha po svobodě silnější než strach, dokázali lidé takřka nemožné. Překonávali železnou oponu v balónu, na rogalu, v tanku a dokonce po drátech vysokého napětí nebo po vodě ve vydlabaném kmeni stromu.

A slehla se po něm zem. Ne, to není scénář béčkového thrilleru, ale případ, který se skutečně stal a pracovníci FBI si nad ním lámali hlavy dlouhá desetiletí. Tak se na něj pojďme podívat podrobněji.

O závadě, která zapříčinila nejtragičtější chemickou havárii v historii naší země, věděli odpovědní pracovníci chemických závodů v Záluží u Mostu více než dva roky. Bylo jen otázkou času, kdy dojde k nějakému neštěstí. A taky, že došlo.

Letecké nehody s tragickými následky bývaly v minulosti mnohem častější než nyní. A o těch, které postihly letouny Československých aerolinií, se veřejnost za minulého režimu až na vzácné výjimky vůbec nedozvěděla.

Naše první dálnice nebyly koncipovány jen jako autostrády zrychlující a usnadňující přemisťování z bodu A do bodu B. Některé jejich úseky měly rovněž plnit funkci záložních vojenských letišť.

Letecká doprava je jednoznačně nejbezpečnějším způsobem cestování a přepravy nákladu. Přesto se čas od času nějaká ta tragická nehoda vyskytne. A pár jich postihlo i letouny Československých aerolinií.

Taky si každoročně při čekání v kolonách a plíživé jízdě do Chorvatska říkáte, proč to moře není blíž? Nechybělo mnoho a mohlo být. Češi usilovali o zkrácení cesty k Jadranu od samého vzniku Československa.

Asi všichni máme v živé paměti tragickou havárii letounu Jak-42, k níž došlo v ruské Jaroslavli a zahynul při ní téměř celý místní hokejový tým hrající KHL, včetně tří vynikajících českých reprezentantů a jednoho Slováka.

Pravděpodobnost, že modernímu dopravnímu letounu vypoví službu všechny čtyři motory najednou, je mizivá. Přesto se to stalo. Jak se piloti s touto prekérní situací vypořádali a podařilo se jim zachránit všech 263 lidí na palubě obřího jumbo jetu?

Když byla touha po svobodě silnější než strach, lidé dokázali takřka nemožné. O tom hovoří příběhy odvážlivců, kteří mnohdy s celými rodinami prchali z totalitního Československa těmi nejkurióznějšími způsoby.

Letos uplynulo již 15 let od tragické havárie polského vládního speciálu TU-154M u ruského Smolenska, při níž zahynul prezident Lech Kaczyński a další vysocí státní a vojenští představitelé naší sousední země.

O největší jaderné havárii v dějinách planety Země toho známe díky bezpočtu článků, dokumentárních filmů či odborných statí, dost. Ale o tom, co jí předcházelo, nevíme takřka nic. Tak to pojďme nyní napravit.

Když se řekne Niki Lauda, vybaví se vám patrně několikanásobný mistr světa ve Formuli 1 a člověk, který na závodním okruhu jen o vlásek uniknul své smrti. Ale jestlipak víte, že byl také majitelem prosperující letecké společnosti a pilotem Boeingu?

Když se řekne bratři Šťastní, starší generaci hokejových fanoušků okamžitě naskočí jména Marián, Peter a Anton. Tito vynikající hokejisté si šli odhodlaně za svým klukovským snem, kterým nebylo nic menšího, než hrát v NHL.

Ruští letečtí dopravci a jejich stroje často připomínající muzejní exponáty nikdy nepatřily k těm nejbezpečnějším. A padaly dokonce i letouny se známými osobnostmi.

Únosy dopravních letounů jsou bohužel součástí historie letectví téměř od jejího počátku. A nevyhýbaly se ani naší malé zemičce. Za minulého režimu se tak snažili únosci vymanit zpoza železné opony a komunistického útlaku a dostat se na západ.

Československé aerolinie patřily k nejbezpečnějším leteckým společnostem na světě. Přesto ani jejich flotila a cestující nebyli ušetřeni několika závažných havárií. A té nejtragičtější na našem území se nyní budeme věnovat podrobněji.

Masivní betonové zátarasy, ploty nabité elektřinou, ostnaté dráty, strážní věže a všudypřítomní bdělí pohraničníci. Tak vypadala takzvaná železná opona mezi socialistickým Československem dálkově ovládaným z Moskvy a kapitalistickým Západem.

V 70. letech minulého století jsme zaznamenali nejvíc tragických nehod dopravních letounů na našem území. Drtivá většina z nich nám však zůstala dlouhá léta utajena. A nejen to, často soudruzi lhali i o jejich příčinách.

V 80. letech minulého století došlo na jednom z hlubinných dolů v mosteckém hnědouhelném revíru k neštěstí, při němž zahynulo několik desítek horníků a záchranářů.

Asi všichni máme v živé paměti tragickou havárii letounu Jak-42 v ruské Jaroslavli, při níž zahynuli tři vynikající čeští hokejisté: Josef Vašíček, Karel Rachůnek a Jan Marek. Ale to nebyla první letecká nehoda, která vzala životy našim hokejistům.

Jak myslíte, že to dopadne, když dopravnímu letounu vysadí všechny motory a ještě k tomu nad oceánem daleko od pevniny? Představujete si tragédii, kterou nikdo nepřežije?

V první polovině 60. let minulého století Sověti zjistili, že Francouzi ve spolupráci s Brity vyvíjejí nadzvukové dopravní letadlo. No a oni přeci nemohou zůstat pozadu.

Skutečnými válečnými hrdiny nebývají generálové, nýbrž přímí aktéři, o nichž toho mnoho nevíme, tedy bojovníci v poli, na moři i ve vzduchu. Tak tomu je i v případě druhé světové války a stíhacích pilotů Britského královského letectva.

Červená rtuť bývala bájná substance dávných alchymistů, z níž se snažili vyrobit zlato. V novodobé historii to měla být velice důležitá látka pro zbrojní průmysl, díky níž by bylo možné zefektivnit účinek jaderných zbraní.

Ne, to není scéna z akčního thrilleru ani výplod spisovatelovy fantazie. Tento příběh se skutečně stal a kde jinde než v Rusku. Pojďme si nyní povědět, jak se školák na místě pilota Airbusu letícího ve výšce 10 000 metrů ocitl a co bylo dál.

Příští měsíc uplyne 65 let od nejtragičtější železniční nehody na našem území. Došlo k ní na jednokolejné frekventované trati Pardubice – Hradec Králové – Liberec v úseku mezi dvěma největšími východočeskými městy poblíž stanice Stéblová.

Oba dosáhli značných úspěchů v podnikání a oba zahynuli při letecké nehodě. Přestože tyto nešťastné události od sebe dělí 69 let, mají společného jmenovatele. A tím je risk. Pojďme se na ně nyní podívat podrobněji.

Pod pojmem námořní katastrofa si asi všichni vybavíme potopení legendárního Titaniku. Ale havárie na moři se nestávaly jen v dávné minulosti, sem tam nějaká loď se odporoučí ke dnu nebo naopak uvízne na mělčině i dnes.

Co mě napadne, když se řekne Rumunsko? Země hraběte Drákuly, komunistického diktátora Ceaușesca, panenské přírody, ale také ekologických katastrof. A my se nyní za tou největší vypravíme na severozápad země do nejznečištěnější oblasti Evropy.

Pod pojmem zázračné přistání si většinou vybavíme „Sullyho“ Sullenbergera a jeho legendární přistání na řece Hudson s Airbusem A320 po výpadku obou motorů. Ale podobných zázračných přistání najdeme v letecké historii mnohem víc.

O největší jaderné katastrofě v dějinách planety Země, k níž došlo 26. dubna 1986 v Černobylu, víme téměř vše. Ale o té, která jí předcházela, mnoho neznáme. Tak to pojďme nyní napravit.

Ne všechny letecké nehody, které se jeví katastroficky a beznadějně, tak i dopadnou. Právě jednu z těch se šťastnějším koncem a napínavou do poslední vteřiny, si nyní připomeneme. Životy pasažérů, posádky i letounu totiž doslova visely na vlásku.

Když se řekne únos československého letadla, většina z nás starších si asi vybaví propagandistický televizní seriál Třicet případu majora Zemana a jeho díl s názvem Mimikry. Ale tomuto tragickému případu se dnes věnovat nebudeme.