Věra Vaňková

Požár na palubě je jedním z nejhorších scénářů, na jaký se piloti i palubní personál při výcviku na trenažérech připravují. Většinou však bývá zlikvidován v samém počátku a bezpečnost letu není ohrožena.

Asi všichni máme dodnes v živé paměti tragickou nehodu letounu Jak-42 v ruské Jaroslavli, při níž v roce 2011 zahynuli téměř všichni hráči místního hokejového týmu Lokomotiv včetně tří Čechů: Karla Rachůnka, Josefa Vašíčka a Jana Marka.

V poslední čtvrtině minulého století docházelo k leteckým haváriím častěji než dnes. Některé z nich vyšetřovatelům pěkně zamotaly hlavu a jsou dosud obestřeny tajemstvím.

Pod pojmem havárie jaderné ponorky si asi všichni vybavíme tragický osud ruského plavidla jménem Kursk a všech 118 členů jeho posádky. Jenže tato podvodní katastrofa, k níž došlo 12. srpna roku 2000, nebyla první.

Srážky dopravních letadel ve vzduchu bývají opravdu vzácností, ale dříve k nim čas od času docházelo. My si nyní připomeneme jeden takový případ, který se udál téměř před dvaceti lety v brazilském vzdušném prostoru.

Ruské aerolinie patří k nejnebepečnějším na světě a vstoupit na palubu jejich strojů znamená hazardovat s vlastním životem. A zdaleka ne všechny nehody lze svádět na nedostatek náhradních dílů kvůli embargu.

Černobyl zdaleka nebyl jedinou průmyslovou katastrofou v Sovětském svazu. Byl jen jednou z mála, kterou se nepodařilo ututlat, neboť radioaktivní mrak zasáhl severní i střední Evropu.

Příroda nám čas od času dá zřetelně najevo, kdo že je tady na Zemi pánem. Běsnění živlů se nevyhýbá ani letištím a vzdušnému prostoru. A právě o jednom takovém nerovném souboji si nyní povíme víc.

Počátky aviatiky v českých zemích jsou neodmyslitelně spjaté se jménem inženýra Jana Kašpara, který jako první v Čechách uskutečnil úspěšný let se strojem těžším než vzduch. Stalo se tak 16. dubna 1910 v Pardubicích.

Hurikány, tornáda, povodně či zemětřesení nám dávají najevo, že příroda bude mít vždycky navrch a my se jí musíme přizpůsobit. Proto se týmy vědců snaží minimalizovat tragické následky těchto jevů co nejpřesnějšími předpověďmi.

Pod pojmem havárie vládního speciálu si asi všichni vybavíme letecké neštěstí v ruském Smolensku v roce 2010. Při nezdařeném přistání TU-154 tam zahynuli nejvyšší vládní a vojenští představitelé Polska v čele s prezidentem Lechem Kaczyńskym.

Dobývání vesmíru je spojeno nejen s novými objevy a úspěchy, ale též s nezdary i tragickými haváriemi. Tak už to zkrátka v životě chodí, něco za něco. Ale zatímco Američané své neúspěchy veřejně sdíleli, Sověti se všechny havárie snažili ututlat.

Jak se zadaří našim hokejistům na těchto zimních olympijských hrách? Tak to můžeme zatím jen tipovat. Ale vítězné tažení naší olympijské hokejové reprezentace a velkolepé oslavy před 28 lety, si pamatujeme všichni.

Legendární „Sully“ Sullenberger, kapitán Airbusu A320, který proslul ukázkovým přistáním bez motorů na řece Hudson, měl své předchůdce, o nichž prakticky nikdo neví. My se to nyní pokusíme napravit.

Pod pojmem srážka dopravních letounů se vám pravděpodobně vybaví letecké neštěstí, k němuž došlo v roce 1977 na ploše letiště Los Rodeos na Tenerife a zahynulo při něm 583 lidí.

Vyšetřování leteckých havárií bývá často stejně napínavé jako nehoda samotná a představuje pro vyšetřovatele tvrdý oříšek, který se jim podaří rozlousknout až za několik let.

V historii letectví jsme zaznamenali řadu případů, kdy tragické předem ztracené situace nakonec dopadly šťastně. Dalo by se hovořit o zázracích. Jenže ty nebyly seslány shůry, ale stál za nimi lidský faktor.

Když se v letecké terminologii řekne, že letoun přišel o dva motory nebo ztratil motory, bývá tím myšleno, že vypověděly službu, ale fyzicky dál zůstávají součástí letadla.

Časté závady u nového Boeingu 737 MAX, které vyústily i v několik havárií, se před pár lety staly pro jeho výrobce doslova noční můrou. Dnes se budeme zabývat jednou z nich, která jen shodou šťastných okolností neskončila tragicky.

Čas od času probleskne v médiích zpráva o falešném lékaři, advokátovi či podvodu s řidičskými průkazy. Ale v Rusku to dotáhli na jiný level, až k falešnému kapitánovi dopravního letounu, který nikdy neabsolvoval pilotní výcvik.

Pod pojmem zázrak v historii letectví si asi většina z nás vybaví legendárního kapitána Sullenbergera a jeho fenomenální přistání na řece Hudson s Airbusem A320 po výpadku obou motorů.

Vy, kdož sledujete mé články pravidelně, jste si patrně všimli, že mojí doménou je oblast letectví. Pro dnešek však udělám výjimku. U dopravy sice zůstaneme, ale nadoblačné výšiny a letiště vyměníme za vodu.

Ruská ruleta je nejen hazardní hra se zbraní, ale také pojem plně vystihují současnou tristní situaci v ruské dopravní aviacii. Cestování jejich letouny je opravdu jen pro otrlé milovníky adrenalinu a hazardéry s vlastním životem.

Ve Spojených státech amerických je létání zcela běžnou součástí života asi jako u nás cesta do práce městskou hromadnou dopravou. Avšak let United Airlines 232, o němž vám nyní budu vyprávět, rozhodně běžný nebyl.

Největší sériově vyráběný nákladní letoun v historii lidstva AN 124 Ruslan ve statistikách leteckých nehod příliš často nefiguruje. Ale pár tragických havárii tohoto čtyřmotorového vzdušného kolosu se přeci jen stalo.

Boeing 747 alias Jumbo Jet, vzdušný koráb honosící se přídomkem královna nebes, byl v poslední čtvrtině minulého století nejrozšířenějším dopravním letounem určeným pro dlouhé trasy a mezikontinentální lety.

Když se řekne pilot, vybavíme si většinou elegantního muže nebo ženu ve skvěle padnoucí uniformě se třemi nebo čtyřmi prýmky na výložkách. Ale já vám teď představím trochu jiné piloty – muže i ženy z řad našich VIP osobností.

Řídící letového provozu naštěstí neslýchají příliš často volání „Mayday“. Ale pokud ho posádka vyšle, znamená to, že je v nejvyšší nouzi, hrozí jim bezprostřední nebezpečí a jde o život.

Poslední desetiletí minulého století byla v letecké dopravě poznamenána několika teroristickými útoky. Toto období vyvrcholilo tragickými událostmi 11. září 2001. Poté byla zpřísněna bezpečnostní opatření a teroristů na palubě už se bát nemusíme.

Únosy dopravních letadel jsou v současné době díky přísným bezpečnostním opatřením vzácností, ale nebylo tomu tak vždy. V 90. letech minulého století bývaly, zejména v Africe, poměrně častým jevem. A na jeden z nich se právě teď podíváme podrobněji.

Vy, kteří mě sledujete pravidelně, víte, že mojí doménou je oblast letectví. Ale dnes se sneseme z nadoblačných výšin až pod vodní hladinu a podíváme se na největší podmořskou katastrofu v dějinách planety Země, havárii jaderné ponorky Kursk.

Výpadek všech motorů je u dopravních letadel velice vzácným jevem a nejčastější příčinou bývá srážka s ptáky. Ale v případě letu British Airways 38 z Pekingu do Londýna, kterému se nyní budeme věnovat podrobněji, tomu bylo jinak.

Silně poškozený Jumbo Jet s chybějící částí trupu, dekompresí v kabině a omezenou řídící schopností letí pouze na dva motory v 7 000 metrech nad Pacifikem a k nejbližší pevnině zbývá 160 kilometrů. Doletí tam a dokážou piloti bezpečně přistát?

Poslední nehoda letounů ČSA se stala na pražském ruzyňském letišti v roce 1977. O 46 let později se na stejném místě ocitl v nouzi Boeing 767 jedné z největších amerických leteckých společností, Delta Airlines. Proč k tomu došlo a co se dělo pak?

V březnu letošního roku uplyne již 12 let od záhadného zmizení Boeingu 777 Malajsijských aerolinií na letu MH370 z Kuala Lumpur do Pekingu, které dosud nedá spát expertům na letecké nehody, záhadologům ani lovcům senzací.

Největší pasažérský letoun všech dob Airbus A380 se může pyšnit vynikajícími bezpečnostními ukazateli a minimální poruchovostí. Najít nějaký incident, natož nehodu tohoto sofistikovaného stroje, dá pořádnou fušku.

Minulý týden uplynul rok od havárie letounu Ázerbájdžánských aerolinií (AZAL), který sestřelila ruská armáda nad městem Grozny v Čečensku. Zahynulo při ní 35 pasažérů, oba piloti a letuška. Jakoby zázrakem přežilo 29 lidí.

Když se řekne sestřelené letadlo, vybavíte si nejspíš let MH17 a Boeing 777 Malaysia Airlines, který byl v roce 2014 zasažen ruskou raketou nad územím Donbasu a zahynulo při tom všech 298 lidí na jeho palubě.

Takřka neuvěřitelný příběh z historie letectví, který vám nyní budu vyprávět, by mohl nést podtitul „Zázraky se dějí nejen o Vánocích“. Ale třeba i na jaře a za velkou louží. Tak se tam přenesme.

Patříte-li k mým pravidelným čtenářům, víte, že mojí doménou jsou články z leteckého prostředí, především havárie dopravních letadel. Dnes uděláme výjimku a zůstaneme na zemi. Vypravíme se totiž na železnici.

Na počátku tohoto tisíciletí nás ani ve snu nenapadlo, že někdy budeme prostřednictvím mobilních či počítačových aplikací sledovat v reálném čase letecký provoz po celém světě.

Ne všechny letecké havárie, které se zdají být předem ztracené, končí tragicky. V letecké historii jsme zaznamenali několik „zázračných“ přistání bez motorů či s těžce poškozeným a neovladatelným letounem.

Nejvíc leteckých nehod se na našem území událo v 70. letech minulého století. O té, k níž došlo na Děčínsku a jako zázrakem ji přežila letuška Vesna Vulovič, jste jistě četli nesčetněkrát. Ale podrobnosti, které si dnes rozebereme, možná neznáte.

Únosy dopravních letadel jsou součástí letecké historie téměř od jejího počátku a nevyhnuly se ani naší republice. Byl to totiž jeden z mála poměrně spolehlivých způsobů, jak se dostat zpoza železné opony na západ za vytouženou svobodou.

Patrně nejznámějším případem sestřelení dopravního letounu je Boeing 777 Malaysia Airlines na letu MH17, který se v roce 2014 dostal na mušku ruskému raketovému komplexu Buk na Donbase. Ale dnes se budeme zabývat jiným, méně známým příběhem.

Černobyl a Fukušima, dvě nejtragičtější jaderné havárie v dějinách planety Země byly nesčetněkrát popsány do nejmenších detailů. A nejen v odborných statích, ale i dokumentárních filmech, denním tisku i bulváru.

Sebevrazi obvykle končí svoji pozemskou pouť skokem z mostu, pod vlak, zastřelí se nebo spolykají prášky. Mladý německý pilot Andreas Lubitz zvolil ten nejhorší způsob, jaký mohl.

Okupační vojska za 23 let pobytu u nás napáchala nedozírné škody. Ty byly vyčísleny na více než 6 miliard korun a s následky devastace životního prostředí se potýkáme dodnes. Ale co je ještě smutnější?

Ruská, dříve sovětská letecká společnost Aeroflot se po dlouhá léta řadí mezi nejnebepečnější aerolinky světa. Ne nadarmo se cestování s ní přirovnává k ruské ruletě.

Za totality bývalo běžné, že soudruzi pustili ven pouze informace a události, které se jim, jak se říká, hodily do krámu. A žádné havárie k nim rozhodně nepatřily, protože v socialistické společnosti muselo vše šlapat jako hodinky.

Od největší loupeže v našich dějinách, která se vyznačovala geniální jednoduchostí, uplynulo již 18 let. Její pachatel nebyl dosud dopaden, přestože je jeho totožnost známá a nikdy se nenašla ani část bankovek z mnohamilionového lupu.

Viděli jste někdy padat z nebe cigarety? Že ne? Já taky ne, ale obyvatelé východočeského Dubence a okolních obcí ano. Byli totiž očitými svědky letecké havárie, které se právě teď budeme věnovat podrobněji.

21. srpen 1968, jeden z nejtemnějších dnů v našich dějinách, se zapsal černým písmem i do historie jedné z tehdejších nejslavnějších kapel, orchestru Karla Duby. Ten doprovázel naše nejlepší zpěváky včetně Karla Gotta.

Je sychravý zimní den 6. února 1958 a členové nejlepšího anglického fotbalového klubu se vracejí z jugoslávského Bělehradu, kde sehráli jeden ze zápasů Evropského poháru a radují se z vítězství, které jim zajistilo postup do semifinále.

Když byla touha po svobodě silnější než strach, dokázali lidé takřka nemožné. Překonávali železnou oponu v balónu, na rogalu, v tanku a dokonce po drátech vysokého napětí nebo po vodě ve vydlabaném kmeni stromu.

A slehla se po něm zem. Ne, to není scénář béčkového thrilleru, ale případ, který se skutečně stal a pracovníci FBI si nad ním lámali hlavy dlouhá desetiletí. Tak se na něj pojďme podívat podrobněji.

O závadě, která zapříčinila nejtragičtější chemickou havárii v historii naší země, věděli odpovědní pracovníci chemických závodů v Záluží u Mostu více než dva roky. Bylo jen otázkou času, kdy dojde k nějakému neštěstí. A taky, že došlo.

Letecké nehody s tragickými následky bývaly v minulosti mnohem častější než nyní. A o těch, které postihly letouny Československých aerolinií, se veřejnost za minulého režimu až na vzácné výjimky vůbec nedozvěděla.

Naše první dálnice nebyly koncipovány jen jako autostrády zrychlující a usnadňující přemisťování z bodu A do bodu B. Některé jejich úseky měly rovněž plnit funkci záložních vojenských letišť.

Letecká doprava je jednoznačně nejbezpečnějším způsobem cestování a přepravy nákladu. Přesto se čas od času nějaká ta tragická nehoda vyskytne. A pár jich postihlo i letouny Československých aerolinií.