Wolfee

Lidská duše je velmi nerada omezována. Vytvářením hranic trpí. Duše přichází na svět kvůli seberealizaci. Je to ještě vůbec seberealizace, když má duše opakovat již vše vytvořené, zaběhlé a ohraničené?

Za více než pět let života v této skandinávské zemi jsem poznal mnoho místních. Jako „en invandrare“ toho zažijete spoustu a utkví vám v hlavě spousta postav a charakterů. Téma možná na několik článků, uvidíme…

Tato myšlenka mě nenapadla z nějakého vnitřního hnutí progresivismu. Napadla mě už před mnoha lety za života ve Švédsku, kde jsem, mimo jiné, jezdil nějakou dobu s kamionem.

Některým lidem nelze upřít kreativitu a striktní tah na branku. Na internetových bazarech je jich spousta. Ze zvědavosti jsem objednal něco, co si za několik minut každý nasbírá v lese či na zahradě. Ne abych moralizoval a soudil, ale zamyslel se.

Štěstí přeje připraveným. Zřejmě právě z této podstaty vznikla zkratka EDC, jejíž podstatu si vysvětlíme v tomto článku, na jehož závěru možná dojdeme k názoru, že v životě je ta nejlepší varianta vzít odpovědnost prvně do svých vlastních rukou.

Autorem krátkého cestopisu z výletu s cestovní kanceláří do Hřenska roku 1952 je Josef Proskovec, tehdy mladý student a později inženýr. Vezme vás na krátký, ale dobou zajímavý výlet na místo, odkud pochází jeho rodina a je naším přírodním klenotem.

Články na téma Truckerem ve Švédsku už nějakou dobu nepíšu, protože už není moc z čeho brát. Je to historie. Ale sem tam mi něco připomene nějakou tu humornou historku z té krásné doby.

Když jsem dočetl článek, na který na konci odkazuji, spadla mi brada a otřásl jsem se. Jsou tomu přesně dva roky, co jsem zažil v Německu to stejné. S tím rozdílem, že narozdíl od pana kolegy jsem vyvázl bez vězení, pokuty i trestního řízení.

Já vím, při přečtení titulku si poklepete na čelo. Ten, kdo panické ataky má a ví, jak člověku zničí život, může jen s těží přijmout pohled na věc, který je vlastně tajně glorifikuje.

Dle informací z článku našli celníci v Sapě během vykládky v kamionu 128 500 eur a 46 kartonů nezdaněných cigaret. Řidič tvrdí, že o přítomnosti krabice s nevšedním nákladem nevěděl. Tahač měl polskou registrační značku.

Lehce humorné a nostalgické ohlédnutí za radostmi a strastmi jízdy s kamionem před čtvrt stoletím.

Člověk je kolektivně omezovaná bytost, ale není hloupá. Hluboko uvnitř sebe ví, že konzumní způsob života, přílišná závislost na technologiích a tím pádem i na legislativách, které vše omezují, se dostává do rozporu s přirozenou touhou po svobodě.

Když mi můj kamarád Vašek řekl: „Udělej si papíry na autobus, vezmu tě na zájezd jako dvojku“, řekl jsem si, proč ne? Současná práce mě dost drtila. Prožíval jsem i jakési vyhoření a toto se zjevilo jako nová mise. A tak jsem do toho šel.

Příběh kolegy a přítele Sergeje, který brázdí skandinávské silnice v kamionu už přes třicet let. Jedna z plaveb přes Baltské moře do Litvy byla málem jeho poslední.

Chorvatsko, to nejsou jen přelidněné pláže, hudba do noci na zaplněných náměstích středomořských měst, ale i místa, kde se lze dobře uklidit od veškerého turistického ruchu. Pocit samoty, třebaže na této cestě lidi potkáváte, je zvláštní a příjemný.

Ze Šibeniku na jih, po silnici č. 8, která lemuje dalmátské pobřeží. Cílové město Primošten a vyhlídka, která ho ukazuje v celé své kráse.

Článek je trochu satira na téma věčného nadávání Čechů na ceny a poměry. Úvaha s lehkým humorem nabízí jiný úhel pohledu a trochu odlehčení.

Chorvatsko je pro spousty českých řidičů tak notoricky známé, že možná nosím sovy do Athén. Pro mě, jako milovníka Skandinávie, je ale stále poměrně čerstvé a zajímavé. Článek zmiňuje několik málo postřehů z provozu v této krásné zemi.

Autem, nebo vlakem? Když mě kamarád namlsal, že ve vlaku z Prahy do Ostravy je dětské kupé, a tedy zatímco si svišti budou hrát, my si dáme v uličce vychlazenou plzničku, bylo rozhodnuto. No, možná jsme si to neměli tak malovat. Krátká letní povídka.

Nejsem profesionál, ale můj sen je cestovat obytným autem. Bylo a bude ještě mnoho pokusů a omylů ve vývoji. Ale každá zkušenost něco stojí. A protože mě tato záliba vnitřně naplňuje, rozhodl jsem se o ni podělit ještě než vytáhneme kotvy do světa.

Ohraný stereotyp českého turisty u moře. V ruce drží paštikou namazaný, už polotvrdý chleba. Na nohou sandály a v nich ponožky s dírou na palci. Obrázek, který pomohlo vykreslit hned několik filmů, jako například Účastníci zájezdu nebo Slunce seno…

Krátká letní satirka, kde vystupuje v hlavní roli vozidlo zahraničních turistů, ve své zoufalé snaze projet Prahou na dovolenou.

Češi jsou milovníci nekonečných seriálů, kde se vlastně z nějakého hlediska příběhu nic moc zvláštního neděje. Nejsou tam filmové efekty ani jasně definovatelná zápletka, která by seriálu dala směr. Tak proč na to ty desítky tisíc lidí vlastně čučí?

Téma hypersenzitivních lidí se dnes pomalu prodírá do popředí. Možná proto, že jejich počet stoupá nebo proto, že dnešní doba je těmto věcem otevřená. Odlišnosti lidé nedusí tolik v sobě, a hlavně jsou sami více ochotní si je přiznat a objevovat.

Vystrčení nosu z vlastní komfortní zóny je oživující. Kamarádem nahlodán dlouho jsem byl a letos na jaře jsem do toho tedy praštil a rozhodl jsem si udělat papíry na bus. V pár článcích se podělím o své dojmy a snad přibudou i nějaké reálné fotky.

Co je tak lákavého na rýpání se v mokré zemi uprostřed potoka nebo řeky, když šance na zbohatnutí je prakticky nulová, a i v sázení na sport, kterému nerozumíte, máte větší šanci na výhru než najít zlatý valounek, díky kterému zbohatnete?

Při rýžování zlata narazí člověk na ledacos. Není tajemstvím, že místo zlata jsme často z přírody tahali odpadky. Ono to člověku nedá to tam nechat. Často ho poleje stud, když vidí, jaká krásná je příroda například ve Skandinávii, kterou dobře znám.

Smyšlený příběh se zakládá na skutečné události, kdy český kamion nebyl vpuštěn do Iráku na tureckých hranicích americkou armádou kvůli jistému technickému nedostatku, nutnému pro tamní bezpečnost na cestách.

Svět se mění. A to je vždy dobrý prostor pro úvahu o tom, kam směřujeme.

Alkohol za volantem všech profi řidičů je tikající nálož, Proč je složité znemožnit řidiči po požití alkoholu řízení mnoha tunové soupravy? Kde není žalobce, není soudce. Povíme si, proč je přístup firem, pojišťoven i státní správy tak laxní.

V době, kdy světem zmítá stoupající agrese a nevraživost, bych rád připomněl sérii ruských komedií, kde si Rusové brilantním a odzbrojujícím způsobem dokázali udělat sami ze sebe srandu. Film je příjemným ohlédnutím bohužel už za minulostí.

Díky umělé inteligenci už nelze na internetu věřit prakticky ničemu. Grafiku už zcela ovládla a je otázkou času, kdy prostoupí i další publicistická odvětví. Je to ale nakonec tak špatné?

Odlétávající návěsy kamionů jsou fenoménem diskusí zpravodajských webů. Lidé se pouští do řidičů kamionů se slovy, jak mohl udělat řidičák apod. Zde to lehce vybalancuji technickými fakty, protože zpravodajství je informativní, ne investigativní.

Čína se rozhodla ovládnout letošní veletrh užitkových vozidel v Hannoveru. Ačkoliv model Yellow River X7 budí trochu rozpaky, jednoznačně prezentuje mezinárodní zájmy tohoto asijského výrobce do budoucna.

Letošní prestižní veletrh užitkových vozidel v Hannoveru zanechal rozporuplné dojmy. Tolik elektrolytu na jednom místě jsem ještě neviděl a přiznávám, že ona elektro skepse, kterou v sobě právem chovám, dostala další nový rozměr.

Potkat skutečného preppera je dnes tolik vzácné, jako potkat skutečného muzikanta. Na hnutí se nabalila spousta marastu a to celé zdegenerovalo. Dnes až příliš děsivě odráží kolektivní strach ve společnosti.

Chcete nepřítele porazit? Musíte jej nejdříve poznat, velí válečnické přísloví. V tomto případě nejde o nepřítele, ale když je něčeho hodně, snadno to dominuje a nastanou problémy. V sérii článků ho trochu poznáte a možná na něj i změníte pohled.

Z části výpravný a z části úvahový článek popisuje zkušenost, kterou jsem získal za volantem kamionu ve Skandinávii a příběhy kolegů a přátel, které jsem na své cestě potkal.

Každý v životě něco hledá. Já jsem hledal sám sebe. A část sebe jsem našel v dobrodružství v kabině starého Volva jako trucker ve Švédsku. Několikadílný článek vypráví příběh osobní krize. S lehkým humorem vás bere na cestu severem a vlastním nitrem.

Každý řidič to zná. Jede se nadoraz, je noc nebo časně nad ránem. Musíte stihnout trajekt nebo časově limitovanou vykládku. Rozhoduje každá minuta a vy neudržíte víčka otevřená.

Život za volantem má i své humorné stránky. Vlastně většina jich je humorných, i když se to tak ze začátku třeba nejeví. Článek je takové satirické odlehčení na uvítání letního období, které mají řidiči na severu nejraději.

Ve Švédsku jezdí různorodé technické typy nákladních automobilů. Za svou praxi jsem se tam setkal téměř se vším, co tato severská země nabízí, a teď se s vámi o tuto krásnou rozmanitost chci podělit.

Finský tisk Uusi Suomi napsal v roce 1940, že všichni Finové tak nějak vědí, co to je. Ale těžko se volí slova, která by uměla sisu uspokojivě vyjádřit.

Ve Švédsku jezdí různorodé technické typy nákladních automobilů. Za svou praxi jsem se tam setkal téměř se vším, co tato severská země nabízí a teď se s vámi o tuto krásnou rozmanitost chci podělit.

Pojďme se podívat na význam cedulí, které potkáváte po celém Švédsku podél silnic. Co znamenají? Tematicky trochu odlehčené vyprávění, které je brané s lehčí nadsázkou a humorem.

Říká se, že sny nemají uzávěrku. Realizovaný sen se nazývá život. Chtěl bych, aby článek byl inspirací všem, kdo sní. Aby převedli sny v akci a zahodili tak strach i potřebu jistoty. Život začíná tam za hranicí potřeb kontroly a pohodlí.

Laponsko je magické místo na Zemi. Asi 200 kilometrů nad polárním kruhem leží místo, kde lze nalézt kromě borůvek a lososů ještě něco zcela jiného.

Smålandet Markaryds älgsafari leží uprostřed samotné brány do Skandinávie. Není nijak nápadné a nebýt jednoho dálničního billboardu, asi byste ho ani nezaregistrovali. Ať už míříte do Švédska kamkoliv, stojí za to se zde stavit a projet losí okruh.

Příroda všem. Tak velí švédské zvykové právo. Co to ve skutečnosti znamená a jaká je realita?

Mnoho lidí zastává názor, že ve Skandinávii žijí ohleduplní řidiči. Věci se však na severu mění. Jaká je dnes realita?

Švédsko nemá prohibici. Omezení spočívá v dostupnosti a ceně alkoholu. Ve spotřebě a v divokosti si s námi ale seveřané nezadají. Česká hospodská kultura je však jedinečná. My si u piva umíme popovídat. To často pochopí člověk žijící v zahraničí.

Co v sobě skrývá obrovská „brutalfuturistická“ spirála - muzeum dějin značky Mercedes-Benz ve Stuttgartu? Atmosféra expozice vás skutečně vtáhne do časové spirály, po které klesáte dolů směrem k současnosti. Výlet, který za to rozhodně stojí!

Švédský trucking je svým způsobem unikátní. Spousta švédských truckerů investuje do ladění svých miláčků obrovské peníze. Na srazech se všichni znají, protože se potkávají na severských dálnicích. Na dvě takové show vás dnes beru sebou.

Rýžování říčního zlata je metoda stará tisíce let. Vyplatí se to i dnes, nebo toulky s rýžovací pánví nabízí i něco mnohem víc?

Každý v životě něco hledá. Já jsem hledal sám sebe. A část sebe jsem našel v dobrodružství v kabině starého Volva jako trucker ve Švédsku. Několikadílný článek vypráví příběh osobní krize. S lehkým humorem vás bere na cestu severem a vlastním nitrem.

Nordkapp je místem, kam směřují tisíce cestovatelů ročně. Je to jakási meta. Ale co kromě toho nabízí? Je to hlavně ta kouzelná cesta k němu, na které se ocitnete jako v jiném světě. Počasí zde hraje tisíce rolí, takže nikdy není stejná.

Každý v životě něco hledá. Já jsem hledal sám sebe. A část sebe jsem našel v dobrodružství v kabině starého Volva jako trucker ve Švédsku. Několikadílný článek vypráví příběh osobní krize. S lehkým humorem vás bere na cestu severem a vlastním nitrem.

Každý v životě něco hledá. Já jsem hledal sám sebe. A část sebe jsem našel v dobrodružství v kabině starého Volva jako trucker ve Švédsku. Několikadílný článek vypráví příběh osobní krize. S lehkým humorem vás bere na cestu severem a vlastním nitrem.

VW Transporter T5 Long, osm dobrodruhů a osm tisíc letních kilometrů daleko za polární kruh, až na samou střechu Evropy. Dva týdny naprosté svobody a zážitků na cestách.

Děti vás obdivují, ostatní se vás na cestách bojí. Co učinilo z profesionála a svobodomyslného tuláka póvl? Pojďme to rozebrat v krátké nenásilné úvaze.