A. Barešová

Poslední příležitosti užít si víkend před příchodem zimy lákají. Vzala jsem si den volna a s manželem vyrazila do Velkých Losin. Slibovali jsme si od toho nevšední zážitky.

Tak se nám po delší pauze šéf vrátil napravovat hospodské a možná se mu něco podaří, i když trochu pochybuji. Ty chyby se opakují pořád dokola.

Někdy se opravdu zamýšlím, jak jsme mohli přežít tolik let, když byly tak nevědecké postupy, bez moderních přístrojů a vymožeností.

Článků na téma „kdy začíná stáří“ jistě bylo napsáno už mnoho. Jelikož mě to také začíná zajímat, začala jsem to číst. Ale ještě jsem z toho nezmoudřela.

Možná fyzická krása nerozhoduje, možná není měřítkem toho, proč se žena rozhodne pro toho kterého muže, ale podle čeho tedy měříme?

Stáří je nejen fyzický stav, ale i stav duše. Může se projevovat jako ztráta vitality, zájmu a radosti ze života, ale také jako moudrost, klid a smíření.

Komu by se tam chtělo? Jen málo z nás myslí právě na to, co bude následovat jednou, až tady nebudeme. Myšlenky na smrt vzbuzují nejednu emoci. Přitahují a odpuzují zároveň.

Před několika lety si manžel vymyslel, že koupí rodičům k Vánocům pejska.

Někdy mám pocit, že potkávám všude žebráky. Jenže pak se z nich vyklubou prodavači, co vybírají na charitu. A umí i potěšit.

Etiketa je složitá věc, zachovat všechna správná pravidla dobrého vychování bývá někdy složité. Víte si s tím přesně rady?

Jsou dušičky, a to je čas, kdy vzpomínáme na své blízké, které jsme v životě ztratili. Bohužel, na všechny, co mě provázeli životem, už mohu také vzpomínat, dělám to s láskou.

V jednom časopise pro ženy se psalo, co je často zdrojem hádek a konfliktů mezi partnery.

Tak jsem si přečetla, že kdosi ukázal dětem vytáčecí telefon a některé vůbec neuhodly, co to vlastně je. Ty chytřejší poznaly, že to má číselník a sluchátko, ale nechápaly, jak se posílaly SMS.

Oblíbené lahůdky Zlatý kříž v Jungmannově ulici prý zavřely. Poslední prodejna, kam se dalo ještě chodit hřešit, i když už jen sporadicky. Ceny neskutečně rostly.

Je to kopec nad Vltavou, který dominuje i v pověstech českých.

Někdo nesnáší stereotyp a vyhledává dobrodružství. Taky nemám ráda nudu, ale prožila jsem chvíle, kdy jsem toužila vrátit se do svého stereotypu.

Čtu si takhle týdeník a zabraná do textu o jednom soudním sporu nevnímám příliš okolí. Psali tam zajímavé věci. Prý už zmizela elementární slušnost, a i přátelé se mezi sebou soudí pro mamon.

Jako mikroplasty se označují velmi malé kousky plastů, které jsou menší než pět milimetrů. Jsou všude, dokonce už i v plodové vodě.

Když jsem nastupovala před třiceti lety do státní správy, slibovali mi jistoty a výhody.

Sociální sítě se staly významným místem na internetu, kde trávíme spoustu volného času a jsme více přístupni všemu, co je s tím spojeno.

Nakupujete rádi na dálném východě, v sekáči nebo přes inzerát? Proč ne? Někdy se to dokonce vyplatí.

Prý je tady nová generace babiček. Babiček, které nechtějí hlídat vnoučata. Jsou snad sobecké?

Byla to taková na první pohled šťastná rodinka. Krásná máma a krásný táta nemohli mít nic jiného než nádherné dětičky.

S manželem jsme se kdysi vzali v období, kdy dozrávaly třešně a po svatebním víkendu jsme vyrazili na svatební cestu do Třebáně.

Chápu ty, co si v útulku vyberou pejska a neodolají. V dětském domově bych nejspíš také neodolala. Ty zářivé oči musí přesvědčit každého. Ale dokážete si představit nevinné pohledy seniorů?

Jaký muž vás zaručeně svede?

Jak ten čas běží, doba se mění a my měníme úhel pohledu.

V životě nastávají situace, kdy si rezignovaně řeknete, že možné je úplně všechno.

Kdo pečuje o blízkou osobu, která je na péči odkázaná, ocení služby, které mohou výrazně pomoci.

Spousta lidí má nějaké plány, které se někdy změní během minuty. A v té minutě dostane příběh úplně jiný děj.

O tom, jak kolují zprávy, má asi každý majitel e-mailu svou představu. Dnes se leccos odehrává přes internet a spolu například s objednávkou třeba nechtěně odkliknete i souhlas se zasíláním nabídek.

Poslední dny taky zažívám trend, že nemohu platit platební kartou a jsem nucena shánět hotovost. Tomu říkám propad nejméně o půl století!

Česká pošta krachuje. Pobočky zmizely a na těch, co zůstaly, budou asi fronty… Ale kde si stěžovat? Na lampárně?

Narazila jsem na internetu na dotaz týkající se vrácení zakoupeného zboží a uplatnění reklamace, z něhož bylo patrné, že se tazatelka ve svých právech pěkně zamotala.

Na konci minulého století vyrostly supermarkety jako houby po dešti.

Zaujala mne stránka s nabídkou ke koupi ztracených balíčků ze zahraničních e-shopů, které si nikdo nevyzvedl. Jaký je asi jejich další osud?

Koukám se na sociální sítě a někdy mne zaujme reklama. Třeba na podprsenku, co krásně vytvaruje tělo a ještě pomůže zhubnout a ozdravět.

Když naši maminku postihla CMP, pobyla si v nemocnici dlouhých sedm měsíců. A pak se muselo rozhodnout, co dál.

Zamyšlení o tom, jak uplatnit práva pacienta v praxi, třeba po ataku CMP.

Mladí nemyslí na negativní chvilky, které někdy přijdou, a já jsem žila stejně. Až jednou přišel den, kdy maminku postihla CMP, a to nám přineslo spoustu zkušeností, které nikdo nechce zažít.

Při dlouhodobém pobytu v nemocnici si každý stýská po přirozeném prostředí, chybí mu blízcí, a tak je důležité i to, s kým sdílí pokoj.

„Tak co? Pojedeme v sobotu za holkama, slíbili jsme to!“ „Pojedeme, sejdeme se ráno na nádraží, po deváté. Tak na peróně, jo?“

Žijeme v moderní době. Televize na dálkový ovladač, inteligentní domácnosti, pračky, sušičky, mixéry i toustovače. Pohodlíčko.

Byla čerstvě rozvedená, doma dvě malé děti. Cítila se podvedená a nemilovaná, v duši plno hořkosti, v mladém těle spoustu temperamentu, kolik ho může mít ženská mezi dvacítkou a třicítkou.

Co bylo, nám po čase připadá jako sen. Vzpomínky jsou jen lehké pohlazení hebkým hedvábným šátečkem.

Vymoženosti moderní civilizace jsou fajn, na druhou stranu mám ráda i kontrast a odpočinek od všech technologií, mobilu a internetu.

V minulém století, v době, kdy jsem přemýšlela o tom, jak naložit se svým životem, panovaly jiné poměry než teď. Po vzoru babiček a mamky jsem však věděla, že správná ženská musí umět žehlit, prát, uvařit něco dobrého a vychovat své děti.

Začalo to tím, že v pátek volala mamina. Nevím, jak to zvládla, protože s jejím telefonem bych vytočení nezvládla ani já, ale najednou se ozvala: „Kde jsi, já tě pořád čekám!“

Kdo by neznal med? Sladká lžička dodá spoustu energie, vitamínů, výživných látek, dodá dobrou náladu. Jeho léčivé účinky jsou známé po staletí.

Někdy si všímám detailů. Stejně to dělala moje maminka, která se vyučila servírkou někdy na konci padesátých let a po zbytek života mi říkala, jak to všichni dělají v hospodě špatně.

Stárneme a někdy máme pocit, že nám život protéká mezi prsty. Čím vyšší číslo věku, tím menší naděje, že se splní to, po čem jsme toužili. A osud někdy kartami ještě zamíchá…

Když začne konverzace váznout, stačí se bavit o jídle a chytne se každý. Moje maminka to téma milovala.