Alex Bokhan

Livingston je karibský kout Guatemaly, kam se dostanete jen lodí a odkud si odvezete hodně zážitků. Afro-karibská kultura, tropické vedro a tuk-tuky na hraně fyzikálních zákonů – vítejte na pobřeží.

Jaguár se neukázal, ale guatemalská džungle to bohatě vynahradila. Opice, nosálové, hmyz a projížďka po řece jako z dobrodružného filmu ukazují, že realita tu často předčí očekávání.

Celý den jsme strávili na cestě. V Evropě je 200 kilometrů něco jako „skočím si pro rohlíky“. Ne však v Guatemale.

Jsme v hlavním městě druhý den, což je přesně ten okamžik, kdy si člověk přestává říkat „to je zajímavé“ a začíná si říkat „aha, tak takhle to tady opravdu je“.

Čekám. Ne na tramvaj, ne na výplatu – ale na něco, co neumím pojmenovat. A nejsem jediná. Možná je nás celá generace v režimu „pohotovost“, zatímco duše šetří baterky na něco většího.

Putování středním Řeckem jsme zakončili věštírnou, horou Parnas a klášterem uprostřed ticha – tři zastávky, tři světy a žádné SUV. Jen mapa, zpátečka a chuť objevovat.

Navigace hlásila „jeďte na sever“, tak jsme ji poslechli a za dvě hodiny jsme dorazili na místo určení. Naše základna na nejbližších osm dnů se schovávala asi 150 km od Atén ve vesničce Kalipso.

Základní poučka pro cestování do zahraničí zní: nauč se aspoň pár slovíček v místním jazyce.