Toto je (zatím) poslední část mé „reportáže“. Vypadá to nakonec na happy end, ale tyhle choroby vyléčit nejde, jde je jenom potlačovat – ale zaplať pánbůh alespoň zato. Do pavilónu třináct jsem nastupoval v hrozném stavu.
Pokračujme ve vyprávění o léčebně dalším zvláštním prostředím psychoterapeutického pavilónu, kde se u mne podařil pravý opak úmyslu - odcházel jsem dobrovolně dřív a v horším stavu než před příchodem - přetěte si, jak to bylo.
Ano, slabá mysl: mám za to, že tento eufemismus dobře sedí. A když mysl zeslábne příliš, nebo vám něco rupne v hlavě, ocitnete se na místě, které znáte jenom z komedií – ale legrace tam není.