Volně žijící kočky se potulují mezi domy, zahradami a dvory tiše jako stíny. Nevidíme jejich každodenní boj s hladem, zimou ani nemocemi, jen občas zahlédneme pár očí mezi keři.
Jsou místa, která zůstanou v srdci, i když si z nich děláš srandu. A lidé, co tě berou, i když tě dlouho neviděli. To je příběh z Prdelákovic… vesnice, která sice oficiálně neexistuje, ale v mém životě má své pevné místo.
Jako člověk, který s kočkami žije, pracuje a každý den je pozoruje, musím říct jedno… rozhodnutí kočičí kavárny v Plzni zakázat vstup dětem do šesti let je naprosto správné.
Na podzim všechno zpomaluje. Lidé si přitápějí, města voní po pečených kaštanech. Ale tam venku… v tichu mezi domy, pod zaparkovanými auty, v křoví za sídlištěm… se schovávají ti, kteří nemají kam jít.
Houby. Pro někoho voňavý poklad lesa, pro jiného nepochopitelný sliz, který do pusy nikdy nevezme. Ať už patříš do první, nebo druhé skupiny, houbařská sezóna je u nás fenomén.
Někde mezi šálkem kávy a tlumeným předením se začíná dít něco zvláštního. Čas zpomalí, hlava se uklidní a srdce se nenápadně otevře. Není třeba mluvit. Stačí jeden kočičí pohled, tiché mňouknutí nebo hebká tlapka, která se vás zlehka dotkne.
Pokračujeme v příbězích z domácnosti s kočičí slečnou Elinkou. A kdo už četl předchozí díly, ví, že tahle malá diva má přesně daný režim. Den prospí. A večer… večer se mění v legendu.
V našem kočičím soužití s číčou Elinkou jsme se dostali k tématu, které je citlivé, delikátní, a přesto se kolem něj točí velká část dne… kočičí toaleta.
Pokračujeme v našem seriálu o mojí paní domácí, číče Elince, která ví, jak si v bytě nastolit vlastní pravidla. Tentokrát nahlédneme do její kuchyně, respektive do jejího nevyzpytatelného vztahu k jídlu.
Jsem moc rád, že se vám příběhy z kočičího světa líbí, a hlavně že se nebojíte sdílet i ty svoje. Je to krásné vědět, že v tom nejsme sami, že i jinde kočky přebírají velení a lidé se dobrovolně vzdávají svých práv.
Jak se zrodil sen, který voní po kávě, kočkách a něze. Někdy to není jen podnikatelský nápad. Někdy je to tiché volání, které se rodí v srdci. Tak začal náš příběh, mezi šálky kávy, kočičími pohledy a touhou vytvořit jedinečné místo.
Jestli si myslíš, že máš doma věci, které patří tobě, dovol, abych tě jemně vyvedl z omylu. Pokud v té domácnosti žije kočka, je všechno, ale úplně všechno potenciální pelíšek.
Ano, čtete správně. Mezinárodní den proti zapomínání byl… včera. A hádejte co? Já na něj samozřejmě zapomněl. Není to vtip. Je to osud. A vlastně i nejlepší důkaz toho, že tenhle svátek nám dává smysl.
Kupujeme bio potraviny, pijeme kávu z bambusového kelímku a přitom doma rozbalujeme balíčky z druhého konce světa, které ušily děti za pár drobných. Kde končí opravdová snaha a začíná pohodlné pokrytectví?
Vztahová matematika je jednoduchá. Ona má vždycky pravdu, a ty máš klid. Když řekneš „ano, máš pravdu“, neztrácíš důstojnost, ale získáváš přežití ve vztahu.
Každé jaro se v lesích odehrává zelená horečka. Medvědí česnek, ten voňavý zázrak s léčivými účinky, který láká sběrače jako zlato zlatokopy. Jenže kde končí zdravý zájem o přírodu, tam začíná plundrování.
Domácí násilí si nevybírá. Nezanechává jen modřiny, ale i neviditelné jizvy, a ne vždy pouze na ženách. I muži se stávají oběťmi týrání, jen o tom málokdy mluví.
Každý měsíc to přijde. Vaše jinak milá, usměvavá a láskyplná přítelkyně se promění v citlivou, hladovou a občas výbušnou bytost, která vás dokáže rozbrečet jediným pohledem.
Život bez sexu. Osobní volba, nebo trest smrti v podání vlastních hormonů? Zjistěte, jak vaše tělo reaguje na abstinenci a proč vám mozek mezitím podsouvá, že celá čokoládová kolekce je jen „malá pracovní svačinka“.
Chaos, dobrodružství a zážitky, na které se nezapomíná! Bez mateřského dozoru, s tričkem naruby a s hromadou zmrzliny v ruce vyrazíte na expedici, která prověří vaše otcovské schopnosti.
Každý rok 8. března nastává v mužské populaci zvláštní jev. Hromadné osvícení, že by dnes mohlo být něco důležitého. Po krátkém detektivním pátrání přichází na klíčový poznatek.