Amand Košenila

Když dneska pročítám internetové diskuse plné plamenných debat o tom, jestli bylo líp tehdy, nebo teď, necítím potřebu někoho soudit ani kádrovat.

Pamatujete dobu, kdy nákup obyčejného toaletního papíru připomínal adrenalinový sport? Zapomeňte na voňavé čtyřvrstvé obláčky. V socialistickém Československu vládl drsný „voskáč“, na který jste museli mít odvahu.

Když si vyrazíte na kolo provětrat hlavu, občas narazíte na překážky, které byste nečekali. Moje nedávná vyjížďka se díky jednomu neohroženému chodci na asfaltu změnila v neplánovanou záchrannou misi.

Všechno je bolí, hlava třeští a nejradši by zalezly pod deku. Přesto se naše drahé padesátnice úderem páté odpolední nasoukají do legín a s výrazem mučednic vyrážejí směr tělocvična.

Slyšíme to ze všech stran… jezte hodně zeleniny, pravidelně běhejte, meditujte a pijte litry vody. Ale co když ten nejlepší, nejlevnější a zaručeně nejpříjemnější lék na světě nevyžaduje ani permanentku do fitka, ani polykání hořkých pilulek?

První máj je v českém kalendáři takový sváteční dort pejska a kočičky. Přimíchali jsme do něj trochu americké historie, Máchovu poezii, nostalgická mávátka, líbačku pod stromem a noční krádeže obřích klád.

Často se říká, že žádný muž nedokáže naplno milovat dva rozdílné světy najednou, ale Bohumil Hrabal uměl milovat dva úplně jiné světy s naprostou lehkostí.

Opečte špekáčky, nalaďte kytary a raději schovejte košťata… tato noc patří ohni! Právě v noci z 30. dubna na 1. května, se celá země zahalí do voňavého kouře a oživuje jeden z nejstarších a nejmagičtějších svátků v našem kalendáři.

Říká se, že muži milují vyšpulené zadečky. Nedávno jsem narazil na článek, který tento odvěký fakt rozebíral s překvapivou upřímností, a nedalo mi to… musel jsem se pousmát.

Češi jsou národ, který raději obětuje dvě hodiny usilovnému hledání „geniální zkratky“, než aby šli deset minut po vyznačené cestě. Přesto jsme stvořili něco, co nám závidí celý svět.

Znáte ten pocit, kdy uprostřed hádky s partnerkou zjistíte, že vaše neprůstřelná logika a racionální argumenty mají asi takovou účinnost jako papírové kuličky proti tanku?

Představte si typického jednapadesátníka, jak ho občas líčí společenská klišé. Měl by si pomalu vybírat pohodlnější křeslo k televizi, stěžovat si na bolavá kolena a vrcholem jeho víkendového vzrušení by měla být dobře posekaná tráva.

Říká se, že láska je slepá… vlastně o jejím úspěchu ve skutečnosti rozhoduje náš nos. Zapomeňte na barvu očí nebo společné koníčky… ta pravá „chemie“ se totiž odehrává v rovině neviditelných pachových podpisů a genetických kódů.

Kdo by se potil u trapného ticha na prvním rande a řešil, jestli má mezi zuby petržel, když si může za pár stovek koupit digitální pozornost, která vás nikdy nenechá ve štychu?

Počítáte si poctivě kroky, pijete ranní kávu s olivovým olejem (i když se vám z toho regulérně zvedá kufr) a dobrovolně lezete do ledové vany, abyste ošálili buňky a žili do stovky?

Skoro šedesát let na scéně. Kapela, která přežila režimy, módní výstřelky i naše puberty, říká definitivní sbohem. Elán končí… a s ním odchází kus československého soundtracku k životu.

Většina lidí si z útulku odnáší roztomilé kotě, ale ti nejzkušenější chovatelé vědí, že skutečný poklad se často skrývá v tichém koutě mezi „dospěláky“.

Současná debata o zákazu sociálních sítí pro děti do 15 let rozděluje Česko na dva tábory. Zatímco jedni mluví o cenzuře, já se na to dívám optikou otce, který sledoval, jak jeho syn postupně ztrácí kontakt s realitou.

Dva mladíci, zapnutá sušička na prádlo a uvnitř bezbranná kočka, která v ní našla trýznivou smrt. To nejsou scény z hororu, to je holá, děsivá realita z Litoměřic. Celou tu hrůzu si navíc natočili.

Otevřel jsem notebook a nechal na sebe dopadnout vlnu vašich reakcí. Je to fascinující sonda do lidských duší. Zatímco jedni mi fandí, druzí kroutí hlavou nad mými životními kotrmelci.

Máte pocit, že vaše kočka potřebuje aspoň jednou zažít mateřství, aby byla „kompletní“? Nebo že kocourovi kastrací seberete jeho chlapácké ego?

Víte, co skutečně znamená tajemná zkratka K+M+B na vašich dveřích? Pokud tipujete jména králů, jste na omylu stejně jako většina Česka.

Vánoce skončily, cukroví zmizelo a pravda vyšla najevo. Stačí jeden pohled na váhu, jeden pokus zapnout kalhoty a člověk hned ví, že svátky byly nejen klidné a veselé, ale také výživné.

Volně žijící kočky se potulují mezi domy, zahradami a dvory tiše jako stíny. Nevidíme jejich každodenní boj s hladem, zimou ani nemocemi, jen občas zahlédneme pár očí mezi keři.

Jsou místa, která zůstanou v srdci, i když si z nich děláš srandu. A lidé, co tě berou, i když tě dlouho neviděli. To je příběh z Prdelákovic… vesnice, která sice oficiálně neexistuje, ale v mém životě má své pevné místo.

Jako člověk, který s kočkami žije, pracuje a každý den je pozoruje, musím říct jedno… rozhodnutí kočičí kavárny v Plzni zakázat vstup dětem do šesti let je naprosto správné.

Na podzim všechno zpomaluje. Lidé si přitápějí, města voní po pečených kaštanech. Ale tam venku… v tichu mezi domy, pod zaparkovanými auty, v křoví za sídlištěm… se schovávají ti, kteří nemají kam jít.

Houby. Pro někoho voňavý poklad lesa, pro jiného nepochopitelný sliz, který do pusy nikdy nevezme. Ať už patříš do první, nebo druhé skupiny, houbařská sezóna je u nás fenomén.

V neděli 7. září 2025 se na obloze odehraje výjimečné divadlo. Úplněk v Rybách spojený s úplným zatměním Měsíce.

Někde mezi šálkem kávy a tlumeným předením se začíná dít něco zvláštního. Čas zpomalí, hlava se uklidní a srdce se nenápadně otevře. Není třeba mluvit. Stačí jeden kočičí pohled, tiché mňouknutí nebo hebká tlapka, která se vás zlehka dotkne.

Pokračujeme v příbězích z domácnosti s kočičí slečnou Elinkou. A kdo už četl předchozí díly, ví, že tahle malá diva má přesně daný režim. Den prospí. A večer… večer se mění v legendu.

V našem kočičím soužití s číčou Elinkou jsme se dostali k tématu, které je citlivé, delikátní, a přesto se kolem něj točí velká část dne… kočičí toaleta.

Pokračujeme v našem seriálu o mojí paní domácí, číče Elince, která ví, jak si v bytě nastolit vlastní pravidla. Tentokrát nahlédneme do její kuchyně, respektive do jejího nevyzpytatelného vztahu k jídlu.

Jsem moc rád, že se vám příběhy z kočičího světa líbí, a hlavně že se nebojíte sdílet i ty svoje. Je to krásné vědět, že v tom nejsme sami, že i jinde kočky přebírají velení a lidé se dobrovolně vzdávají svých práv.

Zatímco dnes se děti ptají, jestli bude v kempu Wi-Fi, klimatizace a bazén, my byli rádi, že neprší do stanu, a že kiosek má ještě nanuky.

Jak se zrodil sen, který voní po kávě, kočkách a něze. Někdy to není jen podnikatelský nápad. Někdy je to tiché volání, které se rodí v srdci. Tak začal náš příběh, mezi šálky kávy, kočičími pohledy a touhou vytvořit jedinečné místo.

Jestli si myslíš, že máš doma věci, které patří tobě, dovol, abych tě jemně vyvedl z omylu. Pokud v té domácnosti žije kočka, je všechno, ale úplně všechno potenciální pelíšek.

Ano, čtete správně. Mezinárodní den proti zapomínání byl… včera. A hádejte co? Já na něj samozřejmě zapomněl. Není to vtip. Je to osud. A vlastně i nejlepší důkaz toho, že tenhle svátek nám dává smysl.

Kupujeme bio potraviny, pijeme kávu z bambusového kelímku a přitom doma rozbalujeme balíčky z druhého konce světa, které ušily děti za pár drobných. Kde končí opravdová snaha a začíná pohodlné pokrytectví?

Proč se lidé nejčastěji rozvádějí? Láska nestačí, když v základech chybí porozumění, otevřenost a společné hodnoty.

Vztahová matematika je jednoduchá. Ona má vždycky pravdu, a ty máš klid. Když řekneš „ano, máš pravdu“, neztrácíš důstojnost, ale získáváš přežití ve vztahu.

Každé jaro se v lesích odehrává zelená horečka. Medvědí česnek, ten voňavý zázrak s léčivými účinky, který láká sběrače jako zlato zlatokopy. Jenže kde končí zdravý zájem o přírodu, tam začíná plundrování.

Domácí násilí si nevybírá. Nezanechává jen modřiny, ale i neviditelné jizvy, a ne vždy pouze na ženách. I muži se stávají oběťmi týrání, jen o tom málokdy mluví.

Každý měsíc to přijde. Vaše jinak milá, usměvavá a láskyplná přítelkyně se promění v citlivou, hladovou a občas výbušnou bytost, která vás dokáže rozbrečet jediným pohledem.

Život bez sexu. Osobní volba, nebo trest smrti v podání vlastních hormonů? Zjistěte, jak vaše tělo reaguje na abstinenci a proč vám mozek mezitím podsouvá, že celá čokoládová kolekce je jen „malá pracovní svačinka“.

Chaos, dobrodružství a zážitky, na které se nezapomíná! Bez mateřského dozoru, s tričkem naruby a s hromadou zmrzliny v ruce vyrazíte na expedici, která prověří vaše otcovské schopnosti.

Máte doma nespokojenou partnerku, která z vás dělá mistra světa v dělání chyb? Nebojte, nejste sami!

Každý rok 8. března nastává v mužské populaci zvláštní jev. Hromadné osvícení, že by dnes mohlo být něco důležitého. Po krátkém detektivním pátrání přichází na klíčový poznatek.

Kdysi dávno v době, kdy pivo stálo dvacku a rohlík byl levnější než parkování v centru Prahy, se dalo v Česku normálně najíst za stovku. Dnes?

Algoritmus ti najde lásku? To bych raději věřil, že české vlaky jezdí na čas…

Kolo. Ten vynález, který přežil staletí, dvě světové války a nekonečné debaty o tom, zda nejsou cyklistické kalhoty příliš těsné.

Všechna tahle podobná tvrzení jsou tak stará, že by si to zasloužilo vystavit v muzeu společenských stereotypů.